Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezahrávej si se mnou! 5. kapitola

31.12.2010 (21:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3187×

Nezahrávej si se mnou! 5. kapitola

Rosalie

Ráno jsem se vzbudila celá dezorientovaná. Asi deset minut mi trvalo, než jsem si uvědomila, že nejsem v klášteře, ale u otce na hradě. Pomalu jsem se došourala do koupelny a s velkou úlevou jsem zalezla do sprchy. Nevím, co se včera večer dělo, ale vím, že jsem se hodně znemožnila. Nevím, co se to se mnou děje, ale úplně se ve mně vařila žluč, když jsem viděla Emmetta a tu holku od recepce spolu v posteli. Nevím, jak bych ten pocit nazvala, ale chtěla jsem být na jejím místě. Rosalie, okamžitě toho nech! Když je to tvůj budoucí manžel, budete spolu jen z donucení. Nic k němu necítíš! Křičela jsem na sebe v duchu. Vůbec jsem nevnímala, že na mě teče studená voda a já sedím v koutě sprchy a pramínky slz se spojují s vodou a stékají po mém těle. Nevím, co se děje, ale jedna část mě chtěla Emmetta dostat jako muže a už ho nepustit, ale druhá mi zase říkala, že mi za to nestojí.

Vylezla jsem ze sprchy a pomalu jsem dolezla  obalená v osušce ke skříni. Vybrala jsem si hnědé přiléhavé kalhoty, k tomu tričko bez ramínek s broží pod prsy. K tomu jsem si vzala hnědé kotníčkové boty na podpatku. Divila jsem se, kde se tady vzalo všechno to oblečení, ale odpověď se mi dostala během chvilky. V šufleti, v kterém byla bižuterie, ležel ještě papírek.

Ahoj Rose,

doufám, že to nevadí, že jsem ti trochu zaplnila šatník. Myslím, že se ti to bude líbit. Doufám, že jsem se trefila do Tvého vkusu, a kdybys potřebovala pomoct s kombinací, klidně přijď, ráda ti pomohu. Přece budoucí švagrové a sestry si musí pomáhat.
Tvá budoucí švagrová, Alice Cullenová.
PS: Můj pokoj je o dvě dveře napravo od toho tvého. K té hnědé kombinaci si vezmi ty zlatavé náušnice a černý náramek.

Koukala jsem na to jako puk, ale musím uznat, že je milá. Udělala jsem přesně podle jejích rad a přemýšlela nad tím, jak věděla, že si právě toto vezmu.

Dnes je ten ples a mě čeká se na něj přichystat. Protože jsem totálně nevybavená, tak jsem musela jít k Heidy, ta má vždycky kupu šminek a ráda mi půjčí nebo spíše dá.

Vyšla jsem z mého pokoje a namířila jsem si to k Heidy. Myslím, že jsem nemusela klepat, ale ten zvyk, prostě jsem jemně zaklepala a vešla jsem. Heidy lítala po svém pokoji a sbírala nějaké oblečení.

„Heidy,“ oslovila jsem ji jemně a pokoušela jsem ji zastavit.

„Rose, já podvedla Felixe, ale bylo to senzační,“ přímo básnila a pokoušela se dostat do trička.

„A s kým pak?“ musela jsem se zeptat, abych věděla, kdo bude mít v nejbližší době opálený zadek, protože jestli na to přijde Felix, no tak potěš Pánbůh.

„S Emmettem Cullenem,“ vydechla a posadila se na postel.

„No tak to si děláš srandu?“ vydechla jsem a sesunula jsem se k zemi a opřela jsem hlavu o zeď.

„Rose, co se děje?“ zeptala se starostlivě Heidy.

„Nemluv na mě,“ odsekla jsem.

„Co se děje?“ Nechápavě na mě hleděla.

„Víš, co se děje? Víš, s kým ses to vyspala? S mým budoucím manželem,“ ječela jsem na ni a uvědomila jsem si, že mi to má být jedno.

„Cože?“ vydechla zděšeně, ale já jsem vstala a šla do její koupelny, vzala si nějaké šminky a pohrdavě jsem si odfrkla a odešla jsem od ní.

Ona seděla na posteli a nechápavě na mě hleděla.

Měla jsem takové nutkání, to jít nabonzovat Felixovi, ale myslím, že na to přijde sám a to teprve bude pořádná mela.

Zapadla jsem k sobě do pokoje a brečela jsem. Co to se mnou ten kluk udělal? Četla jsem několikrát o lásce na první pohled, ale nemyslela jsem si, že to postihne právě mě.

Co to tady povídám? Vždyť já nejsem zamilovaná a stoprocentně ne do něho. Rose, přiznej si to, jsi do něho blázen. Napovídal mi vnitřní hlásek v mé hlavě a to zpustilo další příval slz.

Proč jsem se zamilovala do největšího sukničkáře na světě? Proč?

„Můžu dál?“ ozvalo se za dveřmi.

„Kdo je?“ zasýpala jsem.

„Alice,“ řekla ta osoba a nečekala, až jí dám svolení.

„Rose, co se stalo?“ Přiběhla ke mně a začala mě objímat. Chovala se ke mně jako k sestře. Tolik jsem si vždycky přála mít sourozence a teď jsem přišla na to, o kolik jsem přišla.

Taky jsem ji objala a plakala jsem do její bílé blůzky. Ona mě hladila po vlasech a šeptala mi uklidňující slova.

„Co se stalo?“ zeptala se a mírně se poodtáhla, aby mi viděla do očí.

„On mě podvedl a ještě před svatbou,“ zakňučela jsem a dál plakala.

„Ty myslíš Emmetta? To si tak neber, on je už takový, ale myslím, že ty si ho omotáš kolem prstu. Pojď, připravíme tě na ples, abys mu vytřela zrak,“ rozhodla Alice, vzala mě do náručí a odnesla mě do koupelny.

„Ty se teď vykoupeš a já si něco zařídím a dělej,“ řekla generálsky a zavřela mě v koupelně. Líbila se mi, byla taková otevřená, taková svá.

Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Tam jsem se pořádně umyla a hlavně jsem se pokoušela smýt všechny stopy po pláči. On mi za to nestojí.

Vylezla jsem ze sprchy a už tam na mě čekala souprava spodního prádla v bílé barvě, bez ramínek. Poslušně jsem si to oblékla a natáhla na sebe ještě saténový župan a vyšla jsem z koupelny.

Můj pokoj se proměnil k nepoznání. Na posteli ležely ty nádherné červenobílé šaty, vedle nich kulma a fén a ještě nějaká modrá krabička. U mého zrcadla seděla Alice ještě s jednou holkou, takovou hnědovlasou, moderně oblečenou. Živě si spolu povídaly. U jedné nohy mé postele ležela krabice, asi v ní byly nějaké lodičky. Moje zrcadlo bylo zarovnané šminkami a všemi možnými krémy. Asi vykoupily celou drogérii. Na rámu postele visel bílý péřový vějíř.

„Sláva, tobě to taky trvalo, tohle je Bella,“ řekla Alice, když zpozorovala moji přítomnost.

„Ahoj, Bello,“ řekla jsem a napřáhla jsem pravici.

„Ahoj, sestřičko,“ řekla, ale nepřijala pravici, přihrnula se ke mně a objala mě. Já jsem nejdříve byla v rozpacích, ale po chvíli jsem jí objetí opětovala.

„Tak, Rose, dáme se do práce, abychom to stihly a Emmettovi vytřely zrak, zavři oči,“ zavelela Alice a nastrkala mě do křesla u zrcadla.

Potom začala teprve zábava.

„Kolik jí dáme toho krému?“ ptala se Bella Alice. Se mnou v tu chvíli vůbec nekomunikovaly.

„Její pleť jé nádherná, nepotřebuje ani make-up,“ rozhodla Alice.

„Dáme jí tekuté nebo sypké oční stíny?“ ptala se opět Bella Alice.

„Bello, copak ty nevíš, že tuto sezónu letí sypké oční stíny a myslím, že tekuté by jí ani neslušely. Její oči mají dynamičnost, a proto vyžadují sypké stíny a přechod bude, že v koutku oka bude sytě červená a potom se to bude prolínat s černou. Bude to nádherné,“ básnila a rozplývala se Alice.

A co řekla, tak i udělala. Protáhla mi řasy a přišlo další dilema.

„Rtěnku nebo lesk?“ ptala se opět Bella.

„Bello, lesk je na neoficiální příležitosti a na den, tak to v žádném případě a rtěnka je na večer jako dělaná a je to taky ples a její nádherné rty to ještě zvýrazní,“ řekla Alice a cítila jsem, jak mi na rty patlá rtěnku, asi rudou.

„Jaký účes?“ opět rozhovor jen mezi Bellou a Alice. Mě se na nic neptaly.

„Ten nech na mně,“ rozhodla Alice a naposledy přejela štětečkem po mé tváři.

„Je dokonalá,“ vydechly sborově.

„Teď účes, ten si beru na sebe já a ty jí nalakuj nehty na nohou i na rukou. Zastřihnout a zapilovat,“ rozhodla a cítila jsem, jak si začíná pohrávat s mými vlasy.

Bella mi lakovala nehty rudým lakem, abych ladila jak k šatům, tak i k líčení.

„Hotovo.“ Uslyšela jsem hlas Alice.

„Já jsem taky hotová,“ řekla Bella.

„Mohu se na sebe podívat?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ řekly sborově a zasmály se tomu. Mně to moc vtipné nepřišlo.

„Šaty,“ zavelela Alice a mě chytla za paži a vytáhla mě ze křesla.

Otevřela jsem oči a myslela jsem si, že se uvidím, ale pro moji smůlu byly zrcadla zadělané.

Natáhly na mě šaty, upravily k tomu účes. Upravily mi šaty a natočily mě k posteli.

„Vytáhni sukni,“ řekla Alice.

„Co prosím?“ zeptala jsem se zděšeně.

„Rose, potřebujeme ti nandat boty,“ vysvětlila Alice a vytáhla sukni sama. Nandala mi boty a Bella mi na krk dala nádherný náhrdelník a na uši náušnice.

„Nádhera,“ vydechly a prohlížely si mě jako sochu v muzeu.

„Na nic nesahej a můžeš jít, stejně už jdeme pozdě,“ řekla Alice.

„Ještěže jsme už nalíčené a učesané,“ řekla Bella a opravdu, ony už byly učesané a nalíčené a byly nádherné.

„Sluší vám to,“ vydechla jsem.

„Řekla bych, že když budeš v místnosti ty, tak si nás nikdo nevšimne,“ řekla Alice a jedním tahem ruky sundala látku ze zrcadla a mně se naskytl pohled na nádhernou blondýnu v červenobílých šatech. Udiveně jsem vydechla a nemohla jsem se na sebe vynadívat.

Ani jsem si nevšimla, že holky už odešly.

„Rose,“ ozvalo se ode dveří a já podle hlasu poznala Jane.

„Pojď dál,“ vyzvala jsem ji a dál se prohlížela v zrcadle.

„To je nádhera,“ vydechla Jane, která měla na sobě ty černé šaty a ten svůj klasický drdůlek na hlavě.

„Co to máš na hlavě?“ řekla jsem a dělala jsem naštvanou. Chytla jsem ji za ruku a posadila jsem ji do křesla a rozpustila jsem jí ty vlasy a vykouzlila jsem jí na hlavě nádherný účes a přidala menší brož.

„Díky, Rose,“ vydechla Jane a pohladila si vlasy.

„Nemáš za co,“ řekla jsem a vytáhla jsem ji z křesla a šla jsem s ní do sálu.

„Na tebe nikdo mít nebude,“ řekla Jane a s úctou na mě hleděla.

Šly jsme k hlavnímu sálu a každý, kterého jsme potkaly, se hlavně za mnou otáčel. Těm upírům před dveřmi málem vypadla pusa z pantu, když mě viděli.

„Sluší Vám to,“ řekl jeden z těch dvou.

„Děkuji,“ řekla jsem ledově a počkala na Jane, která si přede mě stoupla a rozevřela dveře.

„Prosím, uvítejte Rosalie Hale Volturi, volterrskou princeznu,“ řekla Jane.

Já ladně vyšla z šera dveří a elegantně jsem se vydala k otci. Když jsem vešla, zaslechla jsem několik zalapání po dechu a celý sál na mě visel pohledem. Elegantně jsem sešla těch pár schodů a šla jsem k otci, který na mě i se strýci koukal s pusou dokořán.

Přišla jsem k nim, jemně jsem se před nimi uklonila a stoupla si po pravici mého otce.

Aro vstal, zatleskal, aby upoutal pozornost sálu.

„Vítejte na zásnubním plese mé neteře,“ řekl a sálem se rozezněla hudba a všichni začali tančit a mně nastal večer, kdy se ze mě stane zasnoubená slečna a za několik dní vdaná paní. Pokud mě tedy Emmett bude chtít.

__________________________________________________________________________

Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo. Toto byly jen přípravy na ples a přístě se dozvíte, jak na svatbu bude reagovat Emmett. Děkuji za komentáře k minulé povídce, byly velice povzbudivé. Děkuji i těm, kdo pro tuto povídku hlasovali v povídce pro měsíc prosinec. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezahrávej si se mnou! 5. kapitola: