Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezahrávej si se mnou! - 1. kapitola

05.12.2010 (16:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2479×

Nezahrávej si se mnou! 1. kapitola

Emmett

„Už toho mám dost, Emmette! Musíš ovládat své chtíče!“ křičel na mě Carlisle, když přišel na to, co jsem prováděl za činnost s jistou slečnou. Proč mi to kazí? Ani jeden si z toho nic neděláme, máme to jen pro zábavu. Camille to bylo jedno a chtěla hlavně To a já taky, tak co řešit. Otěhotnět se mnou nemohla, protože jsem upír a upíři nemohou mít děti a jenom kvůli tomu, že to je moje čtvrtá holka v tomhle měsíci, tak Carlisle vyšinuje.

„Klid, Carlisle, vždyť se nemohlo nic stát,“ uklidňoval jsem ho a bezstarostně jsem si dřepnul do křesla.

„Tak ty mi budeš říkat, co se mohlo stát a co nemohlo. Okamžitě s tímhle životem přestaneš,“ křičel na mě Carlisle. Takto rozohněného jsem ho ještě neviděl.

„No tak dobře, stěhuji se,“ já vím, co na ně platí.

„Ne, Carlisle, nech ho, je to jeho „život,“ tak ho nech, aby si ho žil po svém,“ vložila se do toho Esmé, která mě zbožňovala a neunesla pomyšlení, že by její nejmladší upíří synáček odstěhoval. Spokojeně jsem se na Carlisla usmál a Esmé jsem dal pusu.

„Emmette, proč si někoho nenajdeš?“ ptala se mě moje sestřička Bella.

„Už je to tady zase,“ zaskučel jsem v mysli a shora se ozval smích. Samozřejmě to byl náš špeh. Jediná Bella měla výhodu, že jí nemohl číst myšlenky,  jinak nás tím otavoval všechny.

„Dej mi pokoj, Edwarde,“ zakřičel jsem na něj, protože jeho smích neubíral na intenzitě.

„Co se tady děje?“ ptala se mě Bella, která stále čekala na moji odpověď, která je každý den stejná.

„Ségra, já nenašel tu pravou,“ řekl jsem a dál pozoroval baseball, který běžel v televizi.

Bella se s povzdechnutím zvedla a odešla k Edwardovi.

Já neomalenec jsem se vám zapomněl představit. Jmenuji se Emmett Cullen a toto je moje pošahaná rodinka. Rodiče ještě ujdou, teda jen z půlky. Esmé by se pro mě rozkrájela, ale takový Carlisle by mi nejraději nasadil pás cudnosti. Takové týrání zvířat. Edward je můj nejstarší bratr a má ženu, Bellu, kterou nevýslovně miluje a ona jeho. Někdy jim závidím, ale jenom chviličku. Edward je, jak už jsem zmiňoval, čtenář myšlenek a Bella je psychický i fyzický štít. Má tu výhodu, že nad ní nikdy nevyhraji v bitce a Edward jí nedokáže přečíst myšlenky. Alice je náš malý ďábelský shopaholik, vidí budoucnost a má taky svoji lásku, mého nejstaršího bratra, Jaspera, ten pro změnu vycítí a ovládá tvoje emoce. Takže já tady žiji mezi třemi idylickými páry jako kůl v plotě, ale já si to vlastně užívám. Abych nezapomněl, jsme upíři, ale ne jen tak ledajaký, jsme vegetariáni, živíme se krví zvířat.

Carlisle je z nás nejstarší. Nějakou dobu pobýval u královské rodiny upírského světa, Volturiových. Občas je jezdíme navštěvovat, ale už nejméně dvacet let jsme tam nebyli. Když si vzpomenu, jaký tam měli pěkný upírky k nakousnutí, tak se mi zbíhají sliny. Ach, ty vzpomínky na divoké noci i s třemi holkami na ráz, to je prostě sen každého upíra.

„Emmette, nemohl bys myslet na něco normálního? Bella odešla na lov, a kdo mě tu má zabavit?“ hulákal na mě Edward, který toto vše pozoroval. Když jsem ho viděl, jak mi nadává, začal jsem se nekontrolovatelně smát.

„Nech toho,“ křikl po mně.

„Nemám zavolat Luci, aby ti zpříjemnila večer?“ zeptal jsem se ze srandy, protože vím, že tohle ho vytočí.

„Dej mi pokoj, Emmette,“ zavrčel na mě a zalezl do knihovny, do jeho oblíbené místnosti, když tady není Bella a neokupují buď sedačku nebe jejich ložnici.

Najednou zazvonil telefon. Chtěl jsem to vzít, ale zarazil mě Carlisle. Co když je to nějaká moje slečna?

„Dům Cullenů. Co si přejete?“ řekl zdvořile do telefonu Carlisle. Chvíli mlčel a zamyšleně se koukal na jedno místo na koberci. Potom se vítězoslavně usmál a v očích mu zajiskřilo.

„Samozřejmě, že přijedeme a bude nám ctí. Děkujeme za pozvání… dobře… měj se,“ řekl Carlisle a položil telefon.

„Kdo to byl?“ ptal jsem se ho.

„Uvidíš. Rodino,“ křikl do útrob domu.

Všichni byli v mžiku tady až na Bellu. Všichni se dívali na Carlisla, ale v tu chvíli měla Alice vizi. Chvíli koukala do jednoho místa a pak se zeširoka usmála. Edward se potom také smál.

„Řekne mi tady někdo, co se děje?“ zeptal jsem se nakvašeně, protože mě zase vynechávají z jejich neslyšného rozhovoru.

„Jsme pozvaní na ples do Volterry, protože se bude zasnubovat Caiova dcera – Rosalie. Jsme srdečně zváni," řekl ke konci Carlisle, ale spíše mě zajímalo, kdo je ta dívenka.

„A koho si bere? A že jí neznám,“ přemýšlel jsem nahlas.

„A víš, že já ti ani nevím,“ řekl Carlisle a rychlostí blesku vystřelil k sobě do kanceláře nebo knihovny, prostě nazvěte si to, jak chcete a tam se začal smát.

„Já to půjdu vyřídit Belle,“ řekl Edward a zmizel k Belle, který právě lezla domů oknem v jejich pokoji.

„Jazzi, my půjdeme rozdělat tu naši rozdělanou partičku,“ řekla Alice a táhla za sebou Jazze.

„Já jdu za Carlislem,“ řekla decentně Esmé a utíkala do jeho pracovny.

Zůstal jsem tam sám, v celém domě se rozléhal smích a já nevěděl, proč se smějí. Něco na mě chystají a já zjistím co, ale teď půjdu navštívit Camillu, říkala, že její rodiče jsou u babičky.

Caius

„Co takhle Lukas Wood?“ ptal se mě můj bratr.

„Ne, s tím si moje květinka nikdy nerozuměla,“ rozhodl jsem a podíval jsem se na fotku, na které byla moje dcera.

Jmenuji se Caus Volturi a s mými bratry vládnu upířímu světu. Mám dceru – Rosalii, je neskonale krásná, ale před několika lety se rozhodla, že půjde k jeptiškám a pokusí se zakrývat svoji krásu. Ale proč? Na tuto otázku mi vždy odpověděla, že za ní dolézají kluci. Spíše upíři, ne? Ale lidé vlastně taky…

Teď jsem se svými bratry projednával velmi důležitou věc, svatbu moji dcery. Prostě si vezme toho, koho jí vybereme a konec diskuse.

„Co takhle Vincenta Looka? Nevypadá špatně,“ navrhoval mi Marcus.

„Ne, jen to jméno je už příšerné a ještě je to jen slabý upír. Já chci, aby měla silného muže,“ řekl jsem a prohrabával jsem se štosem papírů.

„Tak tady ještě máme Emmetta Cullena, syna našeho dobrého přítele Carlisla. Byla by v nejsilnějším klanu po nás a Emmett má prý strašnou sílu a mohli bychom využít i jejich dary,“ navrhl mi Aro a já byl nadšen. To je ono!

„Výborně, zavolej Carlisleovi, zařídíme svatbu. A teď, jak to říci Rosalii,“ řekl jsem a šel se procházet od okna k oknu, protože tak mi šlo přemýšlení nejlépe.

Když jí to řekneme narovinu přes telefon, uteče. Když jí to řekneme až tady, bude se vzpírat, takže jí to řekneme  těsně před svatbou.

Musí být nadšená, až uvidí, jakého ženicha jsem ji vybral, když jsme slyšeli, že zrovna počestný chlapec to není, Rose si ho vycvičí. Mezitím Aro volá Carlisleovi.

„Zdravím příteli, mám pro tebe novinu a též nabídku a věřím, že se dohodneme jako dobří přátelé. Víš, že má Caius dceru a nás napadlo, že bychom mohli jeho dceru a tvého syna přimět k svatbě. Byl by to nádherný pár. Ještě jsi neviděl Rose, je nádherná. Tak co ty na to?“ vyhrkl do telefonu Aro.

Chvíli zavládlo dlouhé ticho a pak jsme viděli, jak se Arovi na tváři rýsuje vítězoslavný úsměv.

„Dobře, datum a podrobnosti pošleme poštou. Měj se, Carlisle,“ řekl a ukončil hovor Aro.

„Přípravy na svatbu mohou začít,“ řekl Aro dost nahlas, že to slyšel celý hrad.

Rosalie Hale Volturi Cullen – jak nádherně to zní.

_____________________________________________________________________

Tak co tomu říkáte? Mám pokračovat? Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezahrávej si se mnou! - 1. kapitola: