Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New moon - Jasper Whitlock Hale - 4. kapitola

13.01.2011 (12:45) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1710×

EDIT: Článok neprešiel korekciou.

„Carlisle? Můžu jít s tebou?“ zeptal jsem se, když už bylo několik hodin po tom, co Bella odešela a já už se – jakž takž – uklidnil.
Carlisle se na mne váhavě podíval. „Jaspere… nepodceňuji tě, věřím ti, ale ber k úvahu, že Kristie kousnu. Ucítíš krev,“ řekl.
Smutně jsem se podíval do země. Carlisle má pravdu, nejsem si jist, zda bych to vydržel, po tom dnešním dni. Ale jednou věcí jsem si byl jist: Když zadržím dech… a budu se hodně snažit…
„Já vím, Carlisle…“ zašeptal jsem provinile. „Ale přísahám, že jakmile mi vzplane oheň v krku, odejdu.“
„Tak dobře,“ odpověděl Carlisle a poklepal mě přátelsky po rameni.
Nastoupili jsme do auta a dojeli jsme k nemocnici, kde jsme se setkali s Kristie – právě šla dovnitř. Usmála se na nás. Divil jsem se, že se vůbec nebojí. Carlisle se na ní podíval a vzal jí kolem ramen.
„Pojď, musím tě seznámit s bližšími okolnostmi, než tě proměním,“ řekl.
„Co je bližšího, než obrovská bolest?“ zeptala se Kristie udiveně.
Vyjeli jsme výtahem do Carlisleovi ordinace. Máme jisté, že tu nikdo kromě nás za následující tři dny nebude – tedy Carlisle si je tím jistý. Já si moc jistý nebyl. Carlisle se s Kristie posadil a vyprávěl jí vše, co proměna obnáší. Příšerná bolest, která trvá nepřetržitě tři dny. Vyprávěl jí o silných křečích, které bolest ještě umocňují. Kristie přikyvovala a potom se podívala na mne.
„Budeš tu se mnou, Jazzi?“ zeptala se.
Na chvíli jsem ztuhnul, ale pak jsem přikývnul. „Kdy?“ zeptal jsem se.
„Při proměně,“ odpověděla.
Zoufale jsem se podíval na Carlislea, jenže ten přikývl, jakoby mi chtěl naznačit, abych souhlasil. Věděl jsem, že to bude těžké, být tu s ní tři dny a vnímat to, co ona, ale neměl jsem na vybranou. Alice jistě pochopí. Přikývnul jsem.
Mírně se usmála a chytila se mě za ruku. Cítil jsem, jak se toršku při tom doteku otřásla, ale nepustila se mě.
Carlisle si jí k sobě jemně přitáhl a odhrnul jí vlasy z krku. Všiml jsem se, že se začala trošku třást. Asi strachy. Nedivil jsem se jí. Taky bych se bál, kdybych věděl, co mě čeká. Stiskla moji ruku pevněji. Podíval jsem se na ni. Byla jako Bella. Odvážná, tvrdohlavá. Pousmál jsem se.
Carlisle věděl, že už to musí udělat. Pohladil jí po vlasech a pootevřel ústa. Kristie raději zavřela oči a zhluboka dýchala, snažila se uklidnit, zatímco se jí dotýkaly ledové Carlisleovi ruce. Potom ucítila jeho rty na svém krku. Carlisle skousnul. Kristie zaúpěla, zatínala zuby, aby nevykřikla. Ach! Ta bolest! Šílel jsem, zároveň mě to udivovalo. Cítím pocity lidí… ale bolest, k tomu tak šílenou, jako při proměně, jsem nikdy necítil. Jako by mi Kristie svoji bolest pouhým dotykem předávala.
Carlisle se od ní odtáhl. Mírně krvácela, ale já ani nepostřehl vůni její krve. Jako bych jí ani necítil. Nic jsem neviděl, nic jsem neslyšel a jen jsem cítil ohromnou bolest. Byl jsem si téměř jist, že to zapříčinilo setkání našich rukou. Chtěl jsem se jí vyškubnout, ale nemohl jsem dělat vůbec nic. Celé mé tělo bylo jako v ohni a já očekával smrt, kterou bych byl vysvobozen. Avšak – máme tu závažný problém – já nemohu umřít. Mohl bych jít za Volturiovými, ale teď nemohu. A Alice by mi smrt nedovolila. Já bych zas nedovolil smrt jí. Pomalu jsem začal Carlislea chápat. Vím, proč se chtěl kdysi zabít. Tuhle bolest již nikdy nechtěl zažít. A já jí nyní zažíval znovu. Tak příšernou! Tak nevydržitelnou! Tak šílenou, spalující bolest! Snažil jsem se to skrývat. Ani Carlisle to nepoznal.
„Počkáš tu s ní?“ zeptal se.
Přikývl jsem a snažil se nekřičet bolestí.
Po dalších dvou hodinách již bolest nevydržela a omdlela. Bylo zvláštní, že bolest u mne přetrvávala. Třásl jsem se. Mezi zuby mi unikl utlačovaný bolestný výkřik.
Nikdo nepřišel, aby otevřel dveře. Jakoby celá nemocnice byla prázdná. Byla tu jen Kristie v bezvědomí a já, svíjející se v bolestech a v křečích.
Snažil jsem se myslet na něco jiného než na tu bolest, abych nezešílel a přestal jsem vnímat čas. Nevím, kolik uběhlo hodin, nebo snad dlouhých, bolestivých dní…
Bolest ustávala. Podívala jsem se na Kristie. Její stisk povoloval, takže jsem konečně vyprostil svoji ruku. Kristie pomalu, jako namáhavě otevřela oči a podívala se na mne. Měla je zářivě, neonově rudé, jako dětská krev.
„Jaspere… mám žízeň,“ řekla.
„Já vím,“ řekl jsem a snažil jsem se ještě něco dodat, když se ozval ťukot na dveře.
Otevřel jsem, myslel jsem, že je to Carlisle… byl to však člověk.
„Ehm… je tady pan doktor Cullen?“ zeptal se.
Cítil jsem, jak se Kristie rozhořel v hrdle oheň, když ucítila jeho pach. Nasála vůni krve.
„Ne, má dovolenou. Proč?“ zeptal jsem se.
„Přišel jsem sem jako dárce krve…“ řekl, „pan Cullen mi řekl před týdnem, že se mám co nejdříve zastavit. Řekl, že když tu nebude on, bude tu jeho kolega. To budete určitě vy, že ano?“
Muž vešel do ordinace a podíval se na Kristie. „A vy budete jistě zdravotní sestřička, že? Jste dost mladá, ale za to krásná, pokud vám nevadí lichotky,“ pousmál se a políbil ji na hřbet ruky.
Na to čekala a přitáhla si ho k sobě, načež mu zabodla špičáky do krku. Zabila tak rychle, že muž nestačil ani vykřiknout.
„Kristie, ne!“ vykřikl jsem.
Tohle mi Carlisle nikdy neodpustí. Zadržel jsem dech. Slyšel jsem proudění krve z tepny do jejich dětských úst a musel jsem se odvrátit, abych se ovládl. Zatnul jsem zuby, nedýchal jsem a zavřel jsem oči, ale stejně mi to působilo bolest.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New moon - Jasper Whitlock Hale - 4. kapitola: