Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 28. díl - Co dál?

17.05.2010 (18:00) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3344×

Donutila jsem se otevřít oči a čelit svému osudu. Chtěla jsem ještě naposled vidět svého syna. Upínala jsem k němu svůj zrak. Byl ještě tak malý, tak bezbranný. Už tu nebudu abych ho ochránila. Ochránila? Vždyť jsem to nedokázala. Nedokázala jsem mu zajistit bezpečný domov.

„Promiň, Jakobe…“

Cítila jsem ostré zuby na svém krku.

„Dost!“

V jediném okamžiku jsem stála na jiném místě a na toho zrádce jsem se dívala s odstupem několika metrů. Drtily mě jiné paže. Cítila jsem stékat horkou krev po mém zátylku. Bylo mi na omdlení.

„Ještě je na to čas! Nedbáš mých pokynů, Eleazare!“

„Ty hnusnej parchante…“ Zírala jsem do jeho rudých očí. Ano, opět rudé a temné, jako nejhlubší brány pekla. „Proč?“ Díval se na mě s opovržením.

„Ty se ptáš proč? Tohle je moje podstata, Bello. Nedokážu být jiný. Nebudu si hrát na něco, co nejsem. Všichni jsme takoví.“ Držel Jakoba v náručí a já se zhnuseně otřásla. Natahoval ke mně své malé ručičky a já mu chtěla vyjít vstříc. Ohlédla jsem se okolo. Doposud jsem nevnímala další osoby, které zaplnily chodbu.

„Isabello…“ Odporný zastřený hlas u mého ucha mi způsobil husí kůži. „Rád tě poznávám. Jsem Aro,“ natáhl ke mně svou ruku. Byla bledá a průsvitná jako papír. Vypadala tak křehce a zranitelně a přesto jsem z ní cítila neskutečné zlo a sílu. Neochotně jsem mu podala svou ruku. Nemělo cenu hrát si na hrdinku.

Chňapl po ní, jako po kořisti. Přitiskl si mé zápěstí k tváři a nasával mou vůni.

„Dokonalé. Měl jsi pravdu… nic. Nevidím nic.“ Zasmál se chraplavým smíchem. Oči všech ostatních se upíraly na naši bizardně vyhlížející dvojici a také na můj krk. Vzduch byl prosycen pachem mé krve. I Arovy oči prozrazovaly touhu. „Jane! Vezmi naši návštěvu do pokoje, měla by se dát dohromady… před večeří!“ Snad nebudu hlavní chod.

Přišla ke mně dívka s bledou tváří a rudýma očima. Nebylo to nic významného, takhle tady vypadal každý. Ale ona… byla sotva dospělá! Tak mladá a přesto každý uhýbal z cesty. Klaněli se jí jako bohyni. Nechtěla jsem opustit Jakea, ale být v téhle společnosti v tomto stavu…

Následovala jsem ji a očima se loučila se svým synem.

„Jakobe? Nechtěl bys jít s maminkou?“ Opravdu? Vážně jsem slyšela správně? Znělo to tak neuvěřitelně a cítit jeho vůni a dotýkat se ho, když mi skočil do náručí, bylo ještě neuvěřitelnější.

„Jakeu…,“ vydechla jsem do jeho vlásků.

„Mami, stýskalo se mi.“

„Mě taky, miláčku. Maminka teď bude s tebou, ano?“ Tiskla jsem ho k sobě a klopýtala pomalým krokem za Jane. Slyšela jsem její občasné nadávky na mou pomalou chůzi, ale nevnímala jsem ji.

„Tudy! Pospěš si! Obleč se a umyj si tu… skvrnu.“ Oči jí plály. Rychle mě strčila do dveří a zabouchla za mnou.

Nic jsem nechápala. Proč už nejsem dávno mrtvá? Na co si to tady hrají? Chtějí tomu dodat atmosféru? Kruci!

Posadila jsem se s Jakem na postel a líbala ho na víčka, tváře, do vlásků…

„Jsi v pořádku? Není ti nic?“ zkoumala jsem každou část jeho těla. „Ty jsi ale veliký…“ Do očí se mi nahrnuly slzy. Na tuhle chvíli jsem čekala tak dlouho.

„Jsem, mami. Půjdeme teď domů?“ Domů? Kde je domov? Místa, kde jsme žili a cítili se bezpečně, byla obklopená lidmi, kteří nás nenávidí. Měla jsem na Eleazara vztek. Nenávidím ho! Je taková i Kate? Co Carmen a Tanya? Také si myslí, že jsem jen podřadný živočišný druh, jejich kořist? Možná mají pravdu. Já do jejich světa nepatřím.

„Ještě ne, Jacobe. Ještě ne… snad brzy.“

„Stýská se mi po Nessie. Chci jít ven. Máš čokoládu?“ Evidentně je v pořádku. Čokoládová mánie ho nepřešla.

„Nemám, zlatíčko. Nějakou ti seženu, ano? Nessie se po tobě taky stýská, těší se na tebe. Brzy ji uvidíš.“ Doufám. Dodala jsem si pro sebe v duchu. Zadívala jsem se na oblečení vedle sebe. Vypadalo to, jako jeden z těch hábitů, který tu každý nosil. Jenže tenhle byl bílý. Ušklíbla jsem se. Jak ironické. „Dojdu se umýt. Počkej tady.“ V jeho očích se zaleskly slzy. „Ale, no tak. Jdu jen tady vedle. Nikam neodejdu.“ I mě téměř bolelo u srdce z představy, že se od něj mám vzdálit, byť jen na malý kousek.

„Neopouštěj mě…,“ zaprosil. Vím, že neměl na mysli jen tento okamžik, ale i další chvíle. Nikdy nepřestanu žasnout nad jeho vyspělostí a rozumem.

„Neopustím,“ slíbila jsem mu. Vím, že svůj slib nebudu moci dodržet, ale bude to tak lepší. Určitě.

Bleskovou rychlostí jsem ze sebe smyla krev a špínu a oblékla se do toho hadru, který mi dali. Vzala jsem Jakoba do náručí, chtěla jsem si užít jeho přítomnost, dodával mi sílu, a otevřela dveře. Samozřejmě tam čekala. Znuděně se opírala o zeď.

„Jdeme!“ štěkla na mě a mě nezbylo nic jiného, než ji následovat. Kamkoli. Na nic jsem se neptala. Beztak bych se odpovědi, či vysvětlení nedočkala.

Vešli jsme do velkého sálu a napříč něj mířili do dveří na opačné straně. Jediný kus nábytku v této místnosti představoval velký stůl. Seděla za ním žena. Když jsme procházeli okolo, všimla jsem si, že nevypadá jako ostatní zde. Měla modré oči a rozhodně to nebyla upírka. Co tady ale dělá? Dobrovolně žije pod jednou střechou s krvelačnými zrůdami. Zasmála jsem se sama nad sebou. Proč ji odsuzuji? Jsem stejná.

Pospíšila jsem si za Jane a vstoupila do menší místnosti. Byla tu tři velká křesla. Snad trůny. Ani jsem se neodvažovala odhadovat jejich stáří. Připadala jsem si jako na exkurzi s živými exponáty v podobě upírů. Seděli na trůnech a sledovali každý můj pohyb. Aro seděl v čele na předním místě. Druhé dva jsem neznala, ale dokázala jsem si odvodit, že to budou Caius s Markusem, díky Eleazarovi. Eleazar, ten hajzl, stál vedle nich a sledoval mě, stejně jako oni. Věnovala jsem mu opovržlivý pohled. Nikdo další tady nebyl. Neměli důvod mít tady nějaké další z gardy. Nepředstavovala jsem žádné ohrožení.

„Vítej, Isabello.“ Vítá mě, jako bych tu byla na zdvořilostní návštěvě. Neoplývala jsem stejným nadšením jako on. Přesto jsem kývla hlavou. „Jistě jsi zmatená, že?“ naklonil hlavu ke straně.

„To je slabé slovo,“ zamumlala jsem.

„Jistě, jistě…“

„Aro, mohli bychom přejít k věci. Heidi je na cestě a tohle mě unavuje,“ zasyčel, myslím, že Caius.

„Ovšem, máš pravdu.“ Aro neotočil hlavu ode mě, ani na okamžik. „Eleazare, vezmi Jakoba do pokoje, jeho matka se k němu později připojí.“

„Ne, chci aby tu zůstal se mnou!“ zarputile jsem točila hlavou a odmítala se ho vzdát. Ne teď!

„Eleazare…“ Aro znuděně pokynul a Jakob byl pryč. Cítila jsem se opět tak sama. Znovu mi ukázali, jak snadno o něj mohu přijít. Slzy se mi tlačily do očí a já se je silou vůle snažila zatlačit zpět.

„Brzy budeš zase s ním.“ Rádoby mile se mě snažil uchlácholit. Fuj. „Přidej se k nám, Isabello.“

„Cože?!“ Hlas se mi zadrhl v hrdle.

„Přidej se k nám a Jacob bude volný.“

„Proč? Proč já?“

„Máš dar, Isabello. Budeš nám velice prospěšná,“ shrnul svoje důvody. Udělalo se mi mdlo. Měla jsem neskutečné křeče v břiše, cítila jsem, jak mé tělo polévá studený pot.

„Jak můžu vědět, že bude Jacob volný?“

„Máš moje slovo.“ Odfrkla jsem si. „Nevěříš mi?“ Zněl výhružně, ale ne dost. Ne dost na to, aby mě zastrašil. V tomhle jsem musela mít jistotu.

„Chci jistotu, ne sliby. Slibů už jsem dostala dost!“

„Dobrá. Hned jak bude Jacob zpět doma, dozvíš se to. Do té doby počkáme s přeměnou.“

„Fajn.“ Mohla jsem odpovědět něco jiného? On za to stojí. Jacob!

„Teď bys měla odejít. Jane, odveď Isabellu do pokoje.“ Jane neochotně přešla ke dveřím a naznačila mi, abych sebou hnula. „Brzy se uvidíme, Isabello.“ Nepochybně.

Je lepší zemřít pro něco, než žít pro nic. Sice neumřu doopravdy, ale pro své přátele, své blízké a svou lásku budu mrtvá. Lhala bych, kdybych řekla, že se nebojím. Mám hrozný strach. Mé nitro svírá, spaluje ho a dusí mě.

Všechno jsem viděla rozmazaně. Bolelo mě celé tělo a měla jsem pocit, jako bych měla vyzvracet duši. Dlouho jsem nejedla a nespala, ale i přes to… takhle zle mi ještě nebylo.

Jen pár kroků… nedošla jsem. Upadla jsem a poslední co jsem cítila, byl silný náraz do hlavy, když jsem dopadla na zem…

Jsou bolesti, v nichž člověk pouze sám si může pomoci, a silné srdce se chce jen na svou sílu spolehnout.

27  Shrnutí povídek  29

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 28. díl - Co dál?: