Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New lease of life - 10. díl - Bolest a strach


New lease of life - 10. díl - Bolest a strachTenhle díl bude trošku kratší a možná i nezáživnější. Nevím, asi jsem se zasekla v psaní... :-( Dejte vědět jak se líbil. Díky :-)

Jeho rty pro mě byly jako opojný nápoj. Nemohla jsem se nabažit a chtěla víc.

„Mmm…“ Zamumlala jsem a vydechla…

 

Ale ne… ne, ne, ne! Já se nechci probudit. Proč to nemůže trvat alespoň o chviličku déle? Navíc to tady smrdí. Smrdí to tu jako…

„Sakra au.“ Posadila jsem se moc rychle a hlava se mi roztočila jako na kolotoči.

„Sakra ahoj.“ Pozdravil mě ten nejmilejší hlas na světě. Nikdy jsem nebyla tak hloupá abych se zamilovala do první hezké tvářičky, ale teď jsem věděla, že už s tím nic neudělám… Ale nejsem tak naivní, abych si myslela, že tenhle anděl bude mít rád zrovna mě, když má doma takovou krásku, jako je Tanya. Jenže srdci neporučíš… Ale rozumu můžu! Takže káži… Vrať se na zem Bell…

„Halóoo, vrať se na zem Bello.“ Mával mi před obličejem a smál se mi tím svým pokřiveným božským úsměvem. A svým výrokem mi potvrdil moje myšlenky… Jsem ráda, že mi je nemůže číst.

„Jsem v nemocnici?“ Nakrčila jsem nos odporem. Nesnáším ten nemocniční pach.

„Ano, ale jen u Carlislea v pracovně. Nebylo to nic vážného…“ nakrčil obočí a starostlivě se na mě podíval. Snad se nebojí, že zase omdlím… „Jen ses trošku prospala.“

„Vážně?“ Opravdu, bylo skoro poledne. „Musím se vrátit do školy.“ Chtěla jsem vstát ale jeho ruka mě zadržela.

„Myslím, že to není dobrý nápad. Vezmu tě domů.“

„Ale já už dnes něco mám… A musím se vrátit pro auto.“

„Alec…“ Převaloval jeho jménu v ústech jako něco odporného. „ To jistě pochopí.“

„Nejsem malá. Zvládnu to.“ Skoro jsem si i dupla. „Nesměj se mi.“ Nabručeně jsem sklopila oči a cítila, jak se mi hrne červeň do tváří.

„Tak už pojď. Nemá to cenu Bello.“ Dodal ještě, když viděl, že se snažím o další odpor. Neochotně jsem tedy vstala a šourala se za ním z kanceláře. Hlava mě vážně ještě bolela. Domů jsme dojeli mlčky. Pomohl mi vystoupit z auta a dovedl mě ke dveřím. Byli jsme tu sami. V tuhle hodinu nikdo nebýval doma. Většinou jsme se všichni snažili nějak zabavit a Carmen se s nadšením ujala hlídání Jakea. Navíc teď s nimi byla i Esme.

„Myslíš, že si zvládnu dojít sama na záchod?“ Ve skutečnosti se mi jeho péče líbila, ale nechtěla jsem se poddávat falešným nadějím.

„Nevím…“ Promnul si bradu a dělal, že horečně přemýšlí.

„Radši mlč jo.“ Se smíchem jsem ze sebe shodila bundu a vydala se, sama, do koupelny. Když jsem vylezla ven, přecházel chodbu před koupelnou a čekal na mě.

„Nemyslíš, že to už trochu přeháníš? Klidně se můžeš vrátit do školy. Ulejvat se hned první týden není dobrý nápad.“

„Jeden den beze mě škola jistě vydrží. Navíc, Carlisle říkal, že potřebuješ dohled. A to jsem jáá.“ Chytil mě za loket a táhl do kuchyně. „Určitě máš hlad.“

Upíři mají nadání snad na všechno. Nechápu, jak mohou s jejich stravou zvládnout uvařit i normální jídlo. A navíc tak neodolatelně chutné. Opět jsem byla naprosto přecpaná. Vyvalila jsem se na pohovce v obýváku a můj věrný nohsled, pro tento den, se uvelebil na zemi u mých nohou a studoval seznam filmů, které bychom si mohli pustit.

„Ukaž, něco vyberu.“ Natáhla jsem se a vytrhla mu seznam z rukou.

„Hej, nemáš pověření.“ Vzal si jej zpět a odtáhl se maličko dál, abych na něj už nedosáhla. Jenže jsem se nehodlala jen tak vzdát. Bolest hlavy přebily prášky, které jsem vyfasovala a povinně spolkla po obědě. Myslím, že u mě nepůsobily jen na bolest hlavy, ale i na psychiku. Připadala jsem si tak podivně bezstarostná a lehká. Zvedla jsem se na kolena a naklonila se víc dopředu abych měla lepší přístup. Nedošlo mi, že má mnohem rychlejší reflexy, než já a tak jsem jen promáchla a skončila v jeho náručí. Bylo mi tam tak příjemně.

„Nevzdáváš se viď.“ Nebyla to otázka, spíše konstatování. „Ale já taky ne. Vždycky jdu za tím co chci. I když to, co chci, nikdy nebylo tak nedostupné a nebezpečné jako nyní.“

„Vzdát se nemůžu.“ Vydechla jsem a doufala, že můj hlas nepřeruší tuhle chvíli. Mluvil v širokých kruzích, které nakonec i dávaly smysl. Dávaly smysl hlavně mě. Protože jsem věděla, co v nich chci hledat a bylo mi jedno, že to tak nejspíš není.

„Ale jak něco můžeš chtít tak rychle?“ Vztáhla jsem si jeho touhu na sebe. Muselo to být vlivem prášků, že jsem byla tak moc upřímná a dávala najevo ty svoje touhy a přání.

„Možná je předmět mojí touhy tak moc neodolatelný a tolik mě vábí, že mu prostě nedokážu odolat.“

„Máš strach?“ Vydechla jsem potichu a doufala, že můj hlas neprozradí moje obavy.

„Ne o sebe.“ Pohladil mě po tváři. Zavřela jsem oči a položila na jeho ruku na mé tváři tu svou.

„Tak neměj.“ Prosila jsem. Neodpovídal a já nenaléhala. Soustředila jsem se na pohyb jeho vzdouvajícího se hrudníku pod pravidelnými výdechy. Jeho vůně mě uklidňovala a jeho hlas, broukající mi neznámou píseň, mě ukolébal ke spánku.

 

„Tanya!“ To jediné slovo mě probralo z nevědomí. Nebyla jsem si jistá, zda ho opravdu vyslovil. Každopádně jsem v jediné vteřině už neležela v jeho náručí ale zpět na pohovce. Edward přešel k přehrávači a pustil nějaký film. Nevnímala jsem jaký a bylo mi to jedno. Připadala jsem si zrazená. Vím, že jsem na to neměla žádné právo ale…

Vstala jsem a chtěla jít do svého pokoje. Ve dveřích jsem ještě pozdravila Tanyu, která právě přišla.

„Co se ti zase stalo Bell?“ Už byli zvyklí, že jsem domů často chodila odřená a s modřinami.

„Znáš mě. Promiň, bolí mě hlava jdu k sobě a nechám vám soukromí.“ Snažila jsem se vykouzlit na tváři chápavý výraz a něco jako úsměv ale myslím, že z toho vyšel pouze škleb.

„Díky Bells.“ Zašeptala mi do ucha, když jsem byla u paty schodiště.

„Rádo se stalo.“ Řekla jsem o trochu víc nahlas než bylo potřeba.

9 Shrnutí povídek 11



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New lease of life - 10. díl - Bolest a strach:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!