Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 20. kapitola

Alice a Jasper tapetka by Alice


Nevzdám se! 20. kapitolaDalší kapitola. Jak vidím, tak od té doby co jsem si dala na krátkou chvilku pauzu tak už to skoro nikdo nečte, ale já psát nepřestanu. Dělám to jen pro těch pár "věrných".

Cítila jsem pohledy všech okolo, ale bylo mi to jedno. Podívala jsem se poprvé za večer na Edwarda a ten měl v očích jen čirou bolest. Bylo mi ho líto, ale nehodlala jsem tomu věnovat pozornost. Ta patřila jen Arovi.

Šli jsme normální lidskou chůzí až do mého pokoje. Okamžitě jak se zabouchli dveře se Arovi rty dožadovali pozornosti. Jeho polibky jsme mu opětovala, ale musela jsem se odtrhnout. „Lásko jsem unavená, jdu se vysprchovat." řekla jsem a šla si pro ručník.

Ještě aby se mi stal ten trapas jako minule. „Můžu se přidat?" zeptal se a jeho ruce byly obmotané kolem mého pasu. Otočila jsem se, ruce sundala dolů, dala mu jen rychlou pusu a uličnicky řekla: „Jasně, že ne." Už jsem stála v koupelně a zamknula jsem.

Svlékla jsem se a zalezla do sprchy. Užívala jsem si té krásně horké vody, když jsem ucítila ruce kolem svých boků. Lekla jsem se, jelikož jsem přes dopadající kapky nic neslyšela. Rychle jsem se otočila a Aro se na mě lišácky smál.

„Jak jsi se sem dostal?" zeptala jsem se uraženě. „To víš. Já najdu vždycky způsob, jak si tě najít. Nevzdám se. Nikdy!" řekla a už drtil mé rty. Přistoupila jsem na jeho hru. Krásně jsme se pomilovali a já ho vystrčila ze sprchy, abych se už opravdu mohla umýt.

Asi po desti minutách jsem vylezla a hned jsem byla obléklá. Aro seděl u okna a koukal na noční nebe. Asi si mě nevšiml a tak jsem se k němu potichu vydala a sedla si mu na klín. Trhnul sebou, ale pak se na mě krásně usmál.

To na něm tak miluju. Jak se dokáže do věci ponořit až nevnímá okolí, jak krásně se směje, no prostě všechno na něm neuvěřitelně zbožnuji. Hlavu jsem si opřella o jeho hlavu a uvelebila jsem se. Oba jsme se koukali na noční nebe a měsíc ozařoval naší bělostnou pokožku. Asi po hodině jsem vstala a natáhla se na postel.

Okamžitě byl u ě a já se mu stulila do náručí. Byl to náročný den. Zavřela jsem oči a přála si usnout. To se mi však nikdy nesplní, ale mě to až zas tak nevadilo. Byla jsem ráda za všechno co mi život přinesl. Přestala jsem přemýšlet a všechno z hlavy vypustila.

Bylo to příjemné. Noc uběhla jako voda. Ráno jsem se začala vrtět a Aro se začínal zvedat. „Dobré ráno. Jak jsi se vyspala?" řekl a já se zasmála. „Dobře a ty drahý?" řekla jsem na oplátku. „Já výborně. Co budeme dělat? Nezajdeme si do nějaké restourace na štavnatý krvavý bifteček?" zeptal se a já se rozhodla přistoupit na jeho hru.

„Určitě. Co třeba nějaké srnčí nebo jelení?" zeptala jsem se a on udělal hnusnou grimasu. „Tak to ne. Já bych si dal nějakého sladkého človíčka. Co ty na to?" zeptal se a mě se to celkem dotklo. Na tváři se mi rýsovala bolestná grimasa a na něm bylo vidět, že toho lituje.

Okamžitě stál u mě a držel mě oběma rukama za ramena. „Promin lásko, já nechtěl." řekl a já se na něj trochu usmála. Přece jenom mám tátu člověka a když si představím jak... Ani na to nechci myslet. Obejmul mě. Objala jsem ho taky a snažila se na to zapomenout.

„Co kdyby jsme si zašli na lov?" zeptala jsem se a on jen přikývl. Ani jsem se nepřevlíkala jen jsem si vzala bundu a mohli jsme jít. V garážích jsme byli asi za půl minutky. Nebyli jsme očividně sami, kdo se chystal na lov. D aut nastupol Emmet s Rosalii a zbytek Cullenů včetně Edwarda seděli u ž v autě.

Nevěnovala jsem jim pozornost a nasedla do jedno z aut. Vybrala jsem si jedno z nejrychlejších. Nasedli jsme a já na sedadle řidiče pořádně šlápla na plyn. Nejbližší les byl asi 20 kilometrů od města.

Před námi jeli Cullenovi. Emmet řídil a Edward taky. Když jsme vyjeli z města zařadila jsem do vedlejšího pruhu. Jako první jel Emmet a já dojela na uroven, tak abysme na sebe viděli. Naklonila jsem se dopředu, abych na něj viděla a usmála se.

Usměv mi opětoval a zamával. Musela jsem se ještě více usmát. Opřela jsem se ještě více do sedadla. Okamžitě jsem měla Emmeta za zádama a zařadila se před něj. Najednou jsem viděla jak se blíží a tak jsem ještě zrychlila.

Na mě nemá. Najednou se vedle Emmeta objevilo auto. Edward. Nebezpečně rychle se přibližoval a když dojel na mojí uroven. Škodolibě se usmál a zamával. Najednou vedle mě bylo prázdno a on vyrazil šílenou rychlostí dopředu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!