Jak dopadne spor mezi Edwardem a Bellou? Co se odehraje po zbytek dne? Čtěte. :)
14.11.2010 (12:45) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3080×
Nedívala jsem se, kam šlapu, a to byla chyba. U konce tělocvičny jsem se natáhla jak dlouhá, tak široká. Musela jsem se smát ještě víc. Přiběhl ke mně a otočil mě čelem nahoru. Dívala jsem se mu do očí a dál se nezastavitelně smála.
„Tobě to přijde k smíchu?“ zeptal se mě naštvaně.
…
Jen jsem přikývla a smála se dál. Nemohla jsem si pomoc, nešlo to zastavit. To ho naštvalo a sedl si opatrně na mě. Trochu ho potrápím.
„Au, Edwarde…“ vydechla ztěžka a zkřivila jsem obličej do bolestivé grimasy. Jeho pohled byl k nezaplacení, hned ztuhl a díval se vyděšeně. Prostě mi to nedalo a musela jsem se zase smát.
„Dos-ta-la j-jsem... tě!“ vykuckala jsem ze sebe v záchvatu smíchu.
Jestli předtím byl naštvaný, teď to doslova v něm vřelo. Podíval se na mě zlomyslně a začal mě lechtat. Jako by věděl, co mi vadí. Jsem strašně lechtivá, i když je to nezvyklé u upíra. Jasper se asi nedobrovolně pochlubil.
„Hej, vy dva. Nechte si to na odpoledne. Máme tělocvik a ne sexuální výchovu!“ řval na nás přísně učitel.
„Ale no tak. Nechcete se přidat?“ nabídla jsem provokativně. Ve Volteře to na každého působilo. Edward jen nesouhlasně kroutil hlavou, ale nezmohl nic. „To byl jen vtip, pane profesore,“ přitakala jsem rychle. S ním bych si tak něco začla, to jo teda. To bych si radši ukousla prsty na ruce. Jeho věk bych přežila, ale to břicho, které nosil pod tričkem, ne.
Edward ze mě slezl a nabídl mi ruku, kterou jsem ignorovala a vyhoupla se na nohy sama. Učitel chtěl něco namítnout, ale zachránilo nás zvonění. Na nic jsem nečekala a běžela rychle do šatny.
Rychlostí blesku jsem se převlékla, ani jsem si nedala sprchu, až v hotelu. Tady bych se bála, aby mi neslezly nehty na nohou. Vyletěla jsem co nejrychleji ze šatny a běžela na parkoviště, abych náhodou nenarazila na Edwarda. Měla jsem štěstí, proklouzla jsem, aniž bych ho zahlídla.
Nasedla jsem do auta a oddychla si. Dneska už mě nebude otravovat žádný z Cullenů, dobrá zpráva. Tedy aspoň jsem si to myslela, než jsem zahlídla Jaspera v zpětném zrcátku, jak míří ke mně.
Zaklepal na okýnko spolujezdce. Tělem se mi rozlil pocit radosti. Mýlila jsem se, on by mě mohl rušit, kdykoli by chtěl. Zamávala jsem mu na pozdrav a na tváři vytvořila přívětivý úsměv. Měla jsem radost, že projevil zájem a přišel za mnou. Otevřel dveře a nakoukl dovnitř.
„Bells, měla bys teď čas?“ zeptal se mě mile. Usmála jsem se na něj ještě víc.
„Jazzi, víš moc dobře, že na tebe si udělám čas vždycky.“
Jako odpověď mi věnoval plachý úsměv. Poklepala jsem na sedačku vedle sebe na znamení, aby si sedl. Pochopil to. Podíval se po své rodině. Zachytila jsem jejich nesouhlasné pohledy, hlavně ten nenávistný od Alice.
Posadil se konečně vedle mě a zabouchl za sebou dveře. Nastartovala jsem své auto, sešlápla plyn a rozjela se ze školních pozemků pryč.
„Kam vyrazíme?“ zeptal se mě Jasper. On něco chtěl, proč se tedy ptá?
„Já nevím, co třeba ke mně? A pak bychom se mohli jít někam projít,“ navrhla jsem. „Slyšela jsem ve škole, že v La Push mají krásné pláže. Co se projít tam?“ Pohlédl na mě a nesouhlasně zavrtěl hlavou.
„Proč ne?“ zeptala jsem se. Možná nechce být se mnou sám. Trošku mi to přišlo líto.
„Tam nikdy nesmíš jít, slib mi to!“ začal na mě naléhat.
Nechápala jsem jeho reakci, proč? Nikdo mi nebude určovat kam smím a nebo nesmím chodit. Ani Jasper, na kterém mi záleží ze všech nejvíce.
„Jazzi, já si budu chodit, kam já budu chtít. Promiň, ani ty mi to nebudeš zakazovat,“ upozornila jsem ho vážně.
„Pokud tam někdy půjdeš, zabijí tě. Jsi částečně upír jako my. Nebudou čekat na vysvětlení. Jen, co zjistí, kdo jsi, zaútočí,“ pověděl mi vážně. Možná mi dal vysvětlení, ale já to stále nechápala.
„Jaspere, ještě jsi mi neřekl, z koho máš vítr,“ oznámila jsem mu.
Stále jsem nedostala vysvětlení, proč na mě tolik naléhá, abych tam nejezdila.
„Vlkodlaci,“ vypustil z úst, jako by to bylo jasnější než slunce. Musela jsem si to v hlavě přehrát několikrát, než jsem uvěřila, co mi to řekl.
„Vlkodlaci?“ vydechla jsem unešeně.
Nikdy jsem se s vlkodlakem nesetkala. Myslela jsem si, že Caius všechny vybil před stoletím, kdy na ně pořádal hony po celém světě.
„Když jsme se tady ubytovali poprvé, tak s nimi Carlisle uzavřel dohodu. Neublíží nám, pokud neohrozíme jejich lid a budeme se držet o jejich půdy dál. Kdybys překročila hranici, je to sebevražda. Ihned by tě začali pronásledovat. Měla by jsi to spočítané. Oni netolerují jiné upíry, dohoda platí jen pro nás – pro Culleny.“
Seděla jsem neschopná slova. Málem jsem tam jela, měla jsem naplánováno, že tam o víkendu sjedu s Angelou! Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla – tohle jsem musela vydýchat. Čekala jsem mnoho důvodů, ale tohle rozhodně ne.
„Bells, slib mi, že tam nepojedeš,“ prosil mě Jasper. „Drž se od La Push dál, ano?“ naléhal dál. Chtěl slyšet jasnou odpověď.
„Jo, jasně. Slibuju,“ vysoukala jsem se sebe a snažila se dostat z šoku.
Upřeně jsem se soustředila na cestu, i když to nebylo nutné. Mám podobné reflexy jako upíři.
Odpoledne s Jasperem bylo velice příjemné. Škoda, že jen tak rychle uteklo. Zašli jsme do restaurace v Port Angeles. K mé smůle jsme se museli rozloučit. Zastavila jsem na začátku lesní cesty, vedoucí k jejich domu.
„Děkuju za příjemný odpoledne,“ řekla jsem na rozloučenou.
„Musíme si to někdy zapakovat,“ uznal s úsměvem. Překvapilo mě to, ale nebudu si dělat naděje, třeba mu to Alice zakáže.
„Jasně, ráda!“ odpověděla jsem po pravdě.
„Musím jít, měj se hezky, Bells.“ Naklonil se ke mně a políbil mě na tvář. Tím mě dokonale odzbrojil. Nečekala jsem to. Natolik mě to vykolejilo, až jsem musela párkrát zamrkat. Než jsem stačila cokoli říct, zmizel.
Až po pár minutách jsem se vzpamatovala a dokázala řídit. Rozjela jsem se k hotelu. Budu si muset dát sprchu, abych se vzpamatovala…
Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi u jakkékoli kapitoly zanechali komentář. Jmenovitě bych chtěla poděkovat Luluu, AliceVikyCullen, Maketasaky. Děkuju za komentáře, které mi necháváte u každé kapitoly, tuhle povídky píšu hlavně pro Vás! :)
Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 5. kapitola:
Taaaaak ... Zaujímavé ... No tak ja letím dalej
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!