Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 34. kapitola

03.08.2011 (20:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3129×

„Jestlipak víš, co je dneska za den?“ optala se mě Alice vzrušeně.

„Den, kdy konečně vypadnu z tohoto domu?“ zeptala jsem se nejistě. Už předem jsem věděla, že odpověď je špatná, ale nic jiného mě nenapadlo. Lámala jsem si hlavu, přehřívala jsem si mozkové závity, zopakovala jsem si všechna důležitá data v mém životě, ale nic. Dnešek není nijak zvláštní!

„Ale, Bello,“ povzdychla si Alice. Přisedla si ke mně na kraj postele a natočila se ke mně. „Edward má narozeniny,“ oznámila mi. Zaskočeně jsem na ni hleděla a nevěděla, co říct. Nemohla mi to říct už tak před týdnem, abych mu mohla něco sehnat?

„O tom nevím,“ přiznala jsem zahanbeně.

„Proto jsem ti to řekla.“ Pohladila mě smířlivě po ruce. Pokusila jsem se o úsměv, ale sama jsem věděla, že to byl spíš škleb, a to pořádný.

„Nic pro něj nemám,“ upozornila jsem ji.

„Nevadí. On od tebe nic chtít nebude. Stačí, když ho tady necháš bydlet. Tak je nadmíru šťastný, Bello. Neříkala jsem ti o tom proto, abys mu rychle šla sehnat dárek, ale proto, že chci tady uspořádat oslavu, až se vrátíte z kina. Bude tady na něj čekat překvapení v podobě nás. No není to úžasné?“ vypískla nadšeně. Copak jsem jí mohla zkazit radost? Edwardovi to rozhodně úžasné připadat nebude. Ale jen jsem vesele přikývla.

„Alice, dostala jsem nápad. Vím, co mu dám za dárek a potřebuji tvoji pomoc, prosím.“ Udělala jsem na ni psí kukadla.

„Ale jistě,“ přitakala nadšeně a pozorně poslouchala, co mám v plánu.

Když jsem Alici všechno náležitě vylíčila a ona mi odsouhlasila, že všechno pečlivě zařídí, odevzdala jsem se do jejích rukou. Oblékla mě do bavlněných černých šatů do půli stehen, které byly jako moje druhá kůže, jak se na mě lepily. Zdůrazňovaly moje vystouplé bříško a obepínaly má prsa, která těhotenstvím přibírala na objemu. Měly rolák a krátké rukávy, musela jsem uznat, že Alice má velmi dobrý vkus. Navlékla mě do silonových nohaviček, aby mi nebyla zima na nohy, a obula mi vysoké kozačky, bez podpatku samozřejmě. To jsem jí ihned zatrhla. Vyčesala mi vlasy dozadu do culíku a decentně nalíčila. Když jsem se dívala na sebe do zrcadla, musela jsem uznat, že mi to velice sluší. Sama sobě jsem se velice líbila.

„Jsi kočka,“ pochválila mě Alice. Ještě jednou mě obešla kolem dokola, aby se pokochala svým výtvorem. „Měla bys jít. Edward už se vrátil z lovu a čeká v autě.“ Položila dlaň na má záda a popohnala mě ke vchodovým dveřím.

U dveří mi dala béžový jarní kabát, abych si ho oblékla, protože jsme ve státě Washington a tady nikdy není velké teplo.

„Moc ti to sluší,“ ujistila mě ještě jednou. „Teď už běž. Pořádně si to užij a neměj strach. Všechno zařídím, slibuji,“ řekla mi vážně. Políbila mě na tvář a otevřela mi vchodové dveře.

Vyšla jsem na verandu, měla pravdu. Edwardovo auto stálo před domem a on v něm čekal. Jakmile mě uviděl, rychle vystoupil z auta a pomohl mi zdolat tři schůdky z verandy. Edward měl na sobě tmavé džíny, bílou košili a černé sako. Vypadal nádherně, ale to on vždycky. Vždyť minule mi přidal tak přitažlivě, když měl na sobě pouze šedivé tepláky a vařil mi snídani. Byl to pohled pro bohy. Zasněně jsem si povzdychla a vrátila se do reality, která nebyla o moc horší.

„Vypadáš úchvatně,“ obdaroval mě Edward komplimentem a hltal mě očima.

„Děkuju,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Dělalo mi dobře, když se na mě takhle díval, protože jsem věděla, že mi to doopravdy sluší. Po dlouhé době jsem si připadala zase sexy.

Otevřel mi dveře spolujezdce a galantně mi pomohl si dosednout, pak za mnou zabouchl dveře a zasedl za volant. Alice nám ještě se širokým úsměvem od ucha k uchu zamávala a pak jsem ji ztratila z dohledu.

„Stále chceš někam jet? Myslíš si, že je to dobrý nápad?“ zeptal se mě nejistě Edward.

„Ano! Slíbils mi to. Opravdu mi nic není, prosím. Taky můžu jet sama, jestli ty nechceš,“ odpověděla jsem a založila jsem si ruce na prsou. Představa, že sedím sama v kino sálu mě děsila. Všichni by mě měli za těhotnou chudinku, která musí chodit i sama do kina, protože se každý chlap bojí, aby na něj neupíchala, že je otcem dítěte. A navíc, jak by Alice přichystala můj dárek?

„To ani náhodou. Chci tam s tebou jet. Já jen jestli se na to cítíš.“

„Jo a moc se těším,“ řekla jsem nadšeně. Připoutala jsem se bezpečnostním pásem a sledovala míhající se krajinu za oknem, když jsme se rozjeli.

Edward jel rychlostí blesku, takže jsem se nemohla ani dívat z okna, jak jsem měla v plánu, protože se jaksi krajina kolem rozmazala do jedné čmouhy.

„Chceš jet nejdřív na večeři a pak kino, nebo nejdřív kino a pak večeře?“ zeptal se mě Edward, když jsme projížděli kolem uvítací cedule v Seattlu. Zamyslela jsem se nad tím, jestli mám hlad. Neměla jsem.

„Kino a až pak večeře,“ rozhodla jsem.

Zastavil dva bloky od kina, protože blíž nebylo volné místo, ale mně to ani za mák nevadilo – aspoň se projdu. Vystoupila jsem na chodník, Edward za mnou zavřel dveře od vozu a zamkl ho. Srovnal se mnou krok po mé levici a obmotal paži kolem mého pasu.

Vložila jsem si do úst další hrst popcornu a drtila ho mezi zuby. Nevím, co mi na tom tak chutná – nemá to žádnou chuť. Ale nemohla jsem si pomoct a tumlovala se dál, až mě pálily rty od soli. Taky co jiného jsem mohla dělat, když jsme čekali, až nám otevřou sál. Z Edwardovy hrudi se ozvalo tiché zavrčení, které nemohl nikdo slyšet, jen já. Zmateně jsem se na něj podívala, co se děje? Sledovala jsem jeho upřený pohled, doufajíc, že poznám příčinu toho všeho. Dojela jsem pohledem až k tmavohnědému klukovi, který stál v hloučku kluků opodál a který upíral pro změnu pohled na mě. Byl moc hezký na člověka. Asi bych s nám hodila řeč, kdybych neznala Edwarda. Naše oči se střetly a zářivě se na mě usmál. Usměv jsem mu oplatila. Z Edwardovy hrudi se vydralo další zavrčení.

„Edwarde, co se děje?“ zeptala jsem se zmateně. Copak to lidský ptáče představuje nějakou hrozbu? Edward na mě upřel zlostný pohled, který mu okamžitě zjihl.

„Nelíbí se mi jeho myšlenky,“ podal mi vysvětlení. Zářivě jsem se usmála. „Panebože! Já ho vážně zabiju,“ procedil skrz zatnuté zuby, upřel pohled za mě a rozešel se tím směrem. Asi aby svým slovům dodal činy. Rychle jsem položila popcorn na výklenek ve zdi.

„Co to děláš?“ zašeptala jsem vyděšeně a položila mu ruce na hruď. Jako bych ho mohla zastavit. Jedním pohybem by mě mohl odstrčit, sotva by si toho všiml. Ale on se zastavil.

„Kdybys slyšela ty jeho chlípný myšlenky, tak bys mu tu jeho tvářičku zrasovala sama,“ odpověděl nevrle a dál se nevlídně koukal na toho hezounka. Chytla jsem Edwardovu tvář do dlaní a donutila ho kouknout se na mě.

„Jen klid, Edwarde. Nemáš mu lézt do soukromí. Náhodou mi to lichotí,“ řekla jsem po pravdě s úsměvem. Kmital pohledem po mém obličeji. „Nech to být, prosím,“ poprosila jsem ho. Chvíli se na mě díval a přemýšlel, pak nakonec přikývl na souhlas.

Vzala jsem ho za ruku a šla s ním do sálu, který už otevřeli. Edward koupil dvousedačku, pěkně vysoko a uprostřed. Báječné místo ke sledování filmu, kdybych ho sledovala. Byl to asi dobrý film, protože se každou chvíli sálem rozléhal smích, i Edward se několikrát uchechtl, ale taky film nějak zvlášť nesledoval, protože kdykoli jsem se na něj koukla, sledoval mě anebo moje bříško. Nemohla jsem se soustředit. Ne když na mě Edward sahal, teda laskal bříško, ale mě to nenechávalo v klidu.

Venku před kinem mi Edward pomohl do kabátu a ochotně mi zapínal knoflíčky. Rozhlédla jsem se kolem a spatřila zase toho kluka. Vzpomněla jsem si na Edwardovo chování a vytvořilo mi to na tváři úsměv, který si mylně to ptáče přivlastnilo.

„Neprovokuj, Bello,“ upozornil mě Edward.

„Ale no tak, toho bys mi neschválil, kdybych s ním chtěla strávit noc?“ zeptala jsem vesele, abych ho vyprovokovala. Švihl po mně rozzlobeným pohledem, objal mě kolem pasu a odváděl pryč k autu.

„Jsi těhotná,“ oznámil mi vážně. Podívala jsem se na něj překvapeně. Už jsem si stačila všimnout, Edwarde. Chtělo se mi říct, ale nakonec jsem si to nechala pro sebe.

„Nevím, jestli je v těhotenství nezávazný sex vhodný,“ vysvětlil.

„No to by ses divil, co si dělají hormony v ženském těle, když jsou těhotné. Nějak svou touhu musí ukojit, nemyslíš?“

„Byl bych rád, kdybys své touhy do budoucna řešila jenom se mnou.“ Udiveně jsem na něj pohlédla.

„Už jsme tady.“ Zastavil podél chodníku a vystoupil. Galantně mi otevřel dveře a pomohl mi stoupnout si na nohy. Chtěla jsem, aby to nějak vysvětlil, ale nebyla vhodná příležitost.

V restauraci dal Edward obsluze tuzér, aby nás posadila do klidnější části restaurace, když nás chtěla nechat posadit do centra ruchu. Kdybych to neznala, ani bych si toho předání nevšimla, ale dělal to takhle i Jasper. Je vidět, že jsou ze stejné rodiny.

Servírka se točila kolem našeho stolu víc, než je zdrávo. Ještě jsme neměli ani vybráno, sotva jsem otevřela jídelní lístek a ona už byla u nás třikrát! A nenamlouvám si, že kvůli mně. To rozhodně ne.

„Lásko, co si dáš?“ zeptal se mě Edward a pohladil mě po hřbetu ruky, když se „ochotná“ servírka věnovala pouze Edwardovi a mě ignorovala. O jídelní lístek jsem jí taky musela říct sama.

„Dám si zapečené těstoviny se čtyřmi druhy sýra a jemně perlivou minerálku, miláčku.“ Přistoupila jsem na jeho hru a propletla naše prsty. Všimla jsem si, jak číšnici pohasl úsměv. Jen se ujistila, že Edward doopravdy nic nechce a odešla. Chtěla jsem stáhnout svou dlaň, kterou stále Edward hladil palcem, protože jsem si nedělala naděje, že by to něco znamenalo. Prostě se jí chtěl zbavit, ale když jsem chtěla naše prsty rozpojit, pevně mě chytil a nehodlal pustit.

Situace v restauraci byla poněkud… zvláštní. Zhodnotila jsem cestou domů v autě. Celou dobu jsme jeden druhého hltali očima a hladili se po rukách. Ale… stejně jsem ze všeho měla divný pocit. Kdyby aspoň nějak řekl nebo aspoň slůvkem naznačil, jak si představuje, co bude dál. Jak to s námi bude. Nechci po něm, aby mi vyznával horoucí lásku, sliboval mi nesplnitelné, představoval si naši věčnost společně po boku, vzal si mě a hráli si na šťastnou rodinu. Ne, to opravdu nechci, ale mohl by mi říct, že mě má rád a že mu na mě záleží.

„Bello,“ oslovil mě Edward zmateně. Udiveně jsem na něj pohlédla. Co jsem zase provedla? Přisahala bych, že nic. „Bello, neříkej mi… To si děláš srandu. Řekni, že špatně slyším…“

<< // >>

V příštím díle se dočkáte oslavy a dozvíte se, jaký dárek Bella Edwardovi přichystala. Chtěla bych vám poděkovat za předešlé komentáře a zároveň požádat o další, protože je to pro mě velmi dobrý hnací motor a hned se mi líp píše. Neberte to jako nějaké vydírání, to rozhodně ne. Jen to prostě potěší. :)

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 34. kapitola: