Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevhodná láska - 3. kapitola

03.07.2012 (15:30) • Chriss • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2416×

3. kapitola

Edward přecházel po sále, nejradši by si vytrhal všechny vlasy. Ale na druhou stranu, kdo mohl tušit, že Eric má tak nádhernou sestru?

Jasně, každý tvrdí, že Swanonovic rodina má krásu v krvi, ale přesto… Není to fér. Porušil pravidlo, jediné pravidlo, které bylo mezi přátelstvím dvou mužů přísně stanoveno.

Přes řasy se koukl zase na ni. Stála u svého bratra a něco horlivě gestikulovala. Byla… roztomilá. Kdo by to byl řekl, že dračice, která ještě před chvilkou svůj jazyk vášnivě vsunovala do jeho úst, se najednou změní v roztomilou holčičku, které nikdo nemůže říct ne? Pravda, ani on nemohl říct jí na nic ještě před půl hodinou ne. Ale s její roztomilostí to vážně nemělo co dělat. Do háje, to sem nepatří!

Nervózně podupával nohou o podlahu a hypnotizoval Ericův obličej. Ano, měl dokonalý sluch a přesně věděl, na co jeho kamarád myslí, ale byl to prostě zvyk, který měl v sobě od narození zabudovaný.

Ne, ona Ericovi nic neřekla. Nezmínila se mu, že se ocucávala s jeho přítelem. Jen taktně naznačila, že v knihovně je bezvládné tělo.

„Takže… Edward Cullen?“ zaslechl před sebou najednou něčí hlas. Isabella…

Rychle zamrkal, jak mu mohl uniknout její příchod?

„Isabella Swanová?“ napodobil.

Dlouhou chvíli se na sebe jen dívali. Oba dva skenovali toho druhého, ale tentokrát jinak. Spíš stylem – vyzradíš mé tajemství?

„Omlouvám se, nebyli jsme si formálně představeni. Nemohli bychom na tamto zapomenout? Už v zájmu mého bratra… Asi by to nerozdýchal,“ usmála se na něj. Stála tam, vějířem si lehce ovívala tvář a nabízela mu přátelství. Přátelství výměnou za mlčenlivost o něčem, na co by rád zapomenul. Vlastně jen jedna jeho část toužila zapomenout a vytvořit z tohoto setkání jejich první. To oficiální. Zapomenout, že je tak mizerný přítel.

Ale ta druhá část jeho já ji toužila popadnout do náruče a odnést ji na pohovku v knihovně. Dodělat to, co tam tak slibně začalo.

„Ale jistě…“ zamumlal nakonec.

***

Isabella mírně kývla hlavou. Spadl jí kámen ze srdce. Nemohla uvěřit, jak blízko byla tomu, aby všechno, co má, nabídla prvnímu neznámému muži, který v ní dokázal rozdmýchat jiskřičku vášně.

Jak blízko byla podlehnutí?

Sledovala jeho tvář a náhle si byla jistá odpovědí. Je až neuvěřitelně přitažlivý. Zahaluje jej tajemno, které ji vždy lákalo. Hádanka, která čeká na rozluštění. A do konce života ji bude mučit vědomí, že ona na jeho tajemství nepřišla.

Bude litovat, že to nezašlo dál? napadlo ji v duchu v souladu s předchozí myšlenku. Ne, zajisté ne. Bylo by to nanejvýš nevhodné. Navíc je všeobecně známo, že lord Cullen manželku nehledá. Kolik mu bylo? Dvacet? To smetánka u muže za věk, kdy se musí ženit, nepovažuje. Právě naopak. Může zkoumat svět, poznávat všelijaké hříchy a okusit věci, o kterých žena ani nikdy neuslyší.

Ale ona se svými devatenácti lety se již za starou pannu považuje. Je to fér?

„Smím vás poprosit o tanec?“ ozvalo se jí u ucha. Byl tak blízko. Ještě centimetr a jeho rty by spočinuly na jejím ušním lalůčku. A vše by bylo jako předtím. Dokonale se jí vybavil ten pocit, to horko, ten žár, kdy měl své rty přitisknuté na ní, jeho jazyk, jenž jako nejzadumanější badatel zkoumal každou část zákoutí jejích úst.

„Ano!“ vyhrkla horlivě a za ruku jej táhla na taneční parket. Všimla si postranních pohledů guvernantek a matek s dcerami, ale co ji nejvíce vytočilo, byl jeho smích. Tichý, ale dokonale melodický. Sevřela čelist.

„Umíte tango?“ zeptal se ji náhle, když už jeho ruce spočívaly kolem jejího pasu.

„Jistě, proč?“

„Držíte mě špatně…“ zamumlal s jiskřičkami v očích. Přivřela oči, natočila hlavu a hříšně se usmála.

A hudba začala hrát…

***

Je tak svůdná! napadlo jej náhle. Točila se kolem něj, zdvihala nohu a nemravně kroužila zadkem. Jo, tenhle tanec pro dámy není. Není divu, že džentlmeni musí často odcházet ke studené limonádě.

Bylo by skvělé mít takovou milenku. Ale to by ho Eric asi vážně přizabil. Nebo by ho vyzval na souboj, tak či tak, i kdyby si Edward nevzal zbraň, nebyl by to on, kdo by prohrál.

A to byl jediný důvod, proč ji právě teď nevzal za zadek. Až příliš si vážil přátelství si Ericem.

Ale ještě jeden důvod měl. Musel by si ji vzít. Ano, jako poloupír by mohl odtud rychle zmizet, ale Isabelle by tím naprosto zničil pověst. Na to si zase až příliš vážil svých dobrých způsobů.

„Povězte mi něco o sobě… Kromě toho, že dáváte facky na potkání a jste příšerná tanečnice?“ zeptal se, když začaly minuty nepříjemného ticha. Přešla to bez komentáře.

„Co byste chtěl vědět?“

„Cokoli. To je jedno… Třeba to, na co teď myslíte…“ Frustrovalo jej, že jí nemohl číst myšlenky. Musí se o ní něco dozvědět, něco, co nemůže zjistit jako pozorovatel během pár sekund. Musela mít nějaké tajemství…

„Nikdy jsem nebyla na pláži,“ zamumlala. To nebylo to, co chtěl slyšet.

„Já ano… S vaším bratrem,“ zasmál se.

„Skvělé!“ poznamenala sarkasticky.

„Co máte ráda?“ vyzvídal a upřeně se jí zadíval do očí. Ze složitého účesu se jí uvolnil pramen vlasů a nyní jí spočíval na červenajícím líčku. Pocítil touhu ji ho zastrčit za ucho, jemný dotyk, který by v ní opět navodil vzrušení. Ono vzrušení, které on pociťoval při držení jejího těla v náručí.

„Jízdu na koni, knihy a miluji divadlo!“

„Na divadlo jsem nikdy nějak zvlášť nebyl…“ poznamenal automaticky. „Párkrát jsem tam zašel, ale nemohl jsem si vychutnat sladká slova ze Shakespearova Romea a Julie, když za mnou matky neprovdaných dcer stále chodily.“

„Musí to být otravné. Ale očividně ve vás vidí dobrý úlovek pro své dcery…“

„Kéž by ne… Vy se chcete vdát?“ Asi to byla hloupá otázka, jelikož byla i ona navzdory svému chování debutantkou, ale něco v jeho já se na toto muselo zeptat.

„Jen z lásky…“

„Láska, co je to? Jen cit, co blouzní naši mysl. Nemůžeme spát, jíst, jen koukat se na měsíc.“

„Rád citujete?“

„Jen ve výjimečných situacích…“

Její rty se mírně našpulily, vzpomněl si, jak je ještě před necelou hodinou držel v zajetí svých úst. Vzpomínal na jejich jemnou jahodovou chuť. Toužil se jen naklonit a znovu je ochutnat.

„Takže… Ráda jezdíte na koni?“ navázal rychle na předchozí rozhovor. Nemohl si dovolit dívat se jinam, než do jejích očí. I to byl pro něj hřích. Zkouška odolnosti.

„Ano, mám ráda všechna zvířata!“ usmála se.

„Máte i nějaké doma?“ vyzvídal dál, potřeboval se nějak odreagovat a zapomenout na její svůdné křivky. Na to, že ji má přilepenou na své hrudi. Jak přesně zapadá do jeho náruče…

„Měla jsem pejska, ale bratr se z něj osypal. Stále kýchal, takže jsme jej musely dát pryč… Poté zakázal, abych měla ještě nějaké zvíře se srstí, alespoň do té doby, než se nevdám a… neodejdu z domu. Takže teď mám jen rybičku,“ rozplývala se.

„Och, bratr vás nemá rád doma?“ zeptal se žertem. Z myšlenek Erica, z jeho vypravování o ní a z jeho chování bylo nanejvýš patrné, že svou sestru dočista zbožňuje.

„To doufám, že ne. Jelikož v nejbližší době nehodlám odejít.“

„Nehodláte se vdát?“

„Už jsem vám řekla, že ano… Ale zatím jsem nepoznala vhodného kandidáta.“

Ale Edward mlčel, v jeho hlavě se totiž začal vytvářet naprosto bláznivý plán, který stoprocentně nemohl vyjít.

Ale život je risk, ne?

A je to!

Tahle podmínka byla vážně těžká, no, vidíte sami, jak to dopadlo… :D Ale příští bude ještě těžší…

Moc vám děkuji za komentáře, velice mě potěšily – jste úžasní!

Autor: Chriss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevhodná láska - 3. kapitola: