Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 6

04.01.2010 (07:15) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3693×

Náhle mě strhly něčí ruce a tělo k zemi a Jake dokončil přeměnu. Předními tlapami dopadl na místo, kde jsem ještě před chvílí stála. Náhle tu byl přede mnou jen hnědočervený mohutný vlk, a jak jsem zjistila, k zemi mě tiskl Sam. Jake se na mě jednou dlouze podíval a pak běžel někam do lesa.

„Musím za ním,“ řekl Sam a rychle ze mě slezl. Jedním plynulým zatáhnutím za mou ruku mě postavil na nohy a pak vyběhl do lesa. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem vystrašenou Leu, která se chvilku dívala na místo, kde se přeměnil Jake a pak se podívala na mě. Hned na to uhnula očima. Já jsem se taky radši otočila a pohled mi padl na Emily, která mířila za mnou.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptala se mě a já se zhluboka nadechla a pak přikývla. Cítila jsem, jak jsem celá promočená od sněhu a že je mi hrozná zima.

„Pojď se mnou. Půjčím ti něco na sebe,“ řekla mi, ale já jen zavrtěla hlavou.

„Ne, díky Emily, ale pojedu domů za Annie,“ řekla jsem a hned jsem zamířila k autu.

„Bello, jsi v šoku. Měla by ses nejdřív uklidnit,“ řekla mi a já se na ní nevěřícně otočila.

„A ty by si nebyla v šoku, kdyby se před tebou, takhle někdo proměnil?“ zeptala jsem se jí ostře, ale hned na to jsem toho litovala. Emily to totiž zažila. Stalo se to přibližně před rokem, kdy se Sam takhle neudržel stejně jako Jacob, ale nebyl tam v tu chvíli nikdo, kdo by ji strhl, tak jako mě takhle Sam. Na tváři jí zůstala památka na pravé straně jejího obličeje. Měla tam jizvu, která přesně kopírovala Samovy drápy, když je v podobě vlka.

„Promiň Emily,“ špitla jsem hned, ale ona se na mě usmála.

„To je v pořádku,“ řekla, ale já se cítila pořád provinile. Náhle jsem si uvědomila, že když tu ještě jsem, tak vezmu ten zbytek věcí, který jsem včera nepobrala. Aniž bych Emily něco řekla, tak jsem se otočila a vběhla jsem do domu. Vytáhla jsem ze skříně jednu menší cestovní tašku a naházela jsem do ní zbytek mého a Anneina oblečení, které tu zůstalo. Když jsem to udělala, naposledy jsem se tu rozhlédla a tímhle jedním pohledem jsem se rozloučila se starým domovem. Cítila jsem, jak se mi zase spustily slzy, které byly podpořené šokem, který na mě dopadl z toho, co se před chvílí stalo před domem. Snažila jsem se aspoň trochu vzpamatovat, abych mohla odejít dřív, než se Jake plně uklidní.

Rychle jsem vyběhla z domu i se slzami, které mi bránily v pořádném rozhledu. Stačilo to však na to, abych si všimla, že Emily stále stojí u mého auta a pravděpodobně tam na mě čeká.

„Bello, nechceš na něj aspoň počkat? Víš, že si to bude šíleně vyčítat,“ řekla mi, ale já jsem v tu chvíli už otevírala kufru auta a dávala jsem tam tašku. Otřásla jsem se zimou, než jsem jí odpověděla.

„Ne, nechci na něj počkat. Řekni mu, že si nemá co vyčítat a jestli se mnou bude chtít mluvit, tak ať mi zavolá, ale ať za mnou nejezdí,“ řekla jsem s drkotajícími zuby a pak jsem rychle nastoupila do auta a nastartovala. S tím se zapnulo i topení, které ale zatím šlo studené. Pomalu jsem se otočila a pak jsem vyjela směrem domů. Nikam jsem nepospíchala, takže když jsem vyjela z La Push, tak jsem se zastavila u krajnice a snažila se naprosto uklidnit.

Z topení už začal vycházet teplý vzduch a mě začalo být v autě trochu líp, i když jsem měla naprosto promočené tričko i kalhoty. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, otřela jsem si oči a tváře od slz a pak jsem dál pokračovala v cestě. Jela jsem celkem pomalu, tak jsem si všimla hnědočerveného vlka, který běžel okolním lesem stejnou rychlostí, jako jelo moje auto, jen jsem se na něj jednou, či dvakrát podívala, ale rozhodla jsem se nezastavovat.

Dojela jsem zpátky do Forks, a když jsem zaparkovala u Charlieho před domem, tak jsem si všimla, že tu nemá své policejní auto. Přišlo mi to zvláštní a tak jsem rychle zamířila do domu. Jenže díky té mé rychlosti mi to na namrzlé cestě k domu uklouzlo a já zapadla přímo do kopy sněhu, která byla z cesty odklizená.

„Kruci,“ řekla jsem a nemotorně jsem se vyhrabala ze sněhu na nohy. Otočila jsem se a podívala se k domu. Ve dveřích stál Edward s Annie v náručí a oba dva se na mě smáli. Nějak mi to nedalo a taky jsem se na ně usmála, ale pak jsem si vzpomněla na to, co mi říkal Jake a můj úsměv hnedka opadl.

„Charlie musel k nějaké nehodě a Carlisle jel s ním, protože potřebovali doktora,“ řekl Edward a já přikývla a zamířila do domu. Když jsem došla k Edwardovi a Annie, tak jsem si ji od něj vzala a postavila ji na zem.

„Jdi si na chvilku hrát sama,“ řekla jsem a popostrčila jsem ji do domu.

„Ale já si nechci jít hrát sama* křikla na mě a dupla si nožičkou. Normálně bych se nad tím usmála, ale teď na to nebyla vhodná chvíle. Náhle se v předsíni objevila Esme a natáhla k ní ruku.

„A půjdeš si hrát se mnou?“ zeptala se jí a Annie se hned rozběhla k ní a chytla se její ruky. Podívala jsem se na Edwarda, který se na mě díval a lehce krčil nos.

„Můžeme si promluvit?“ zeptala jsem se ho a on po chvilce váhání přikývl. Otočila jsem se k němu zády a došla jsem aspoň na předzahrádku, abychom nestáli jen tak mezi dveřmi. Když jsem se otočila, jestli jde za mnou, tak stál kousek ode mě. Pohyboval se hrozně tiše. Došel ke mně a přes ramena mi přehodil svůj kabát.

„Jsi celá promočená,“ řekl na vysvětlenou a já prostrčila ruce rukávy, protože mi opravdu byla zima. V tom kabátu jsem se cítila hned trochu v teple, nejspíš byl trochu vyhřátý z domu. Nevěděla jsem, jak začít, tak jsem se zhluboka nadechla a náhle jsem ucítila nádhernou vůni, byla to nasládlá vůně šeříku smíchaná s vůní, kterou jsem nedokázala pojmenovat, ale připomínalo mi to něco jako Slunce.

„Díky,“ řekla jsem a poznala, že ta vůně vychází z jeho kabátu. Usmál se na mě a chvíli jsme si jen dívali do očí, než se trochu zamračil a promluvil.

„O čem sis teda chtěla promluvit?“ zeptal se mě a já si nedokázala vzpomenout, o čem jsem chtěla mluvit. O čem jsem to chtěla mluvit? Byla jsem u Jakea a pak… Jo už vím. Cítila jsem, jak jsem se začervenala a sklopila jsem zrak k zemi.

„Je to pravda?“ zeptala jsem se a on se na mě nechápavě podíval.

„Nevím, co myslíš,“ řekl a já zase zvedla hlavu a podívala se do těch jeho krásných zlatých očí, ve kterých jsem se hned utápěla. Ty oči byly, jsou a budou krásné a perfektně dokonalé, uvědomila jsem si.

„Jste to, co jste?“ zeptala jsem se a on naklonil hlavu na stranu.

„Co tím myslíš?“ zeptal se a ve tváři se mu mihl jeden výraz, nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale přišlo mi to jako bolest a zklamání.

„Upíři,“ řekla jsem tiše a on hned přikývl. Chvíli jsem se na něj dívala a přemýšlela jsem. Jake mi dříve tvrdil, že tihle pijí jen zvířecí krev a že lidem neubližují. Ale co když se neudrží? Napadlo mě, ale hned jsem to zavrhla. Vždyť přece takhle krásná bytost by mi nemohla ublížit, nebo ano? Ne, neublíží mi. A co Annie? Dokázali by ublížit jí? Ale zas, když jsem Jakeovi nevoněla, tak nejspíš jim Annie taky nevoní přeci, jen má v sobě něco z Jakea. Nejspíš si navzájem nevoní, třeba je to nějaký obranný mechanismus, uvažovala jsem a celou dobu se dívala do Edwardových očí. Pořádně jsem se do nich zahleděla a usoudila jsem, že někdo s takovýma očima mi neublíží. Lehce jsem se na něj usmála a on se na mě nechápavě podíval.

„Myslel jsem, že začneš křičet, nebo něco podobnýho, ale že by ses usmála,“ řekl tiše a já se usmála o to víc. No co, nejspíš mě asi přitahují jen mýtické postavy. Kruci holka, ty se budeš rozvádět a už uvažuješ nad tím, jak tě zrovna tenhle přitahuje? Pokárala jsem sebe samu, ale zalíbilo se mi, že mě přitahuje.

„Vždycky jsem pochybovala o svém duševním zdraví,“ řekla jsem a on se taky usmál a nevěřícně zakroutil hlavou.

„Mohl bych tě o něco požádat?“ zeptal se mě po chvilce ticha.

„O cokoliv,“ odpověděla jsem okamžitě a pak se za to v duchu proklínala. Kruci holka, co to děláš? O cokoliv? Tobě snad hráblo ne? A teď ti řekne, že má žízeň a že jseš nejblíže… Napadlo mě, a když jsem viděla jeho úsměv, tak se mi trochu ulevilo.

„Jen jestli si to můžeš nechat pro sebe. Nepotřebujeme, aby to všichni věděli,“ řekl a já se nad tím musela usmát.

„Tak to je samozřejmost. Snad když jsem žila s vlkodlakem, tak dokážu plně chápat, co je to tajemství,“ řekla jsem a on se usmál.

„Myslím, že bychom měli jít dovnitř. Potřebuješ se převlíknout a pořádně zahřát,“ řekl a já přikývla. Pomalu jsme se spolu vydali zpátky do domu a to v naprosté tichosti. Měla jsem nutkání se ho nějak dotknout, ale uznala jsem, že to není vhodné. Přeci jen jsem se teprve včera odstěhovala od manžela a ještě jsem ani nezažádala o rozvod. Myslím, že tohle bude můj další krok. Rozvod bude mým dalším cílem.

Došli jsme do domu a on mi pomohl z jeho kabátu, lehce se dotkl kůže na mém krku a mnou projelo takové zvláštní mravenčení. Rychle jsem se otočila a on mě se zájmem pozoroval. Taky jsem ho chvíli pozorovala a on pak udělal váhavý krok směrem ke mně. Tím jedním krokem zkrátil vzdálenost mezi námi. Zvedla jsem hlavu, protože byl o hlavu větší než já. Lehce jsem se na něj usmála, ani jsem nevěděla, co to dělám, prostě to přišlo samo. Podíval se mi do očí a pomalu zvedl ruku k mé tváři, po které mě pohladil. Znovu jsem pocítila ono mravenčení, někdo tomu může říkat motýli v břiše, ale pro mě to bylo příjemné mravenčení.

Oba dva jsme se na sebe usmáli, všechno to bylo spontánní a mě šíleně příjemné. Položil mi ruku na tvář a já jsem směrem k ní nahnula hlavu. Po chvíli jsem znovu zvedla hlavu a on se nade mnou skláněl. Pořád jsme se oba dva usmívali, ale po chvíli úsměv pohasl a on se začal svými rty přibližovat k mým a já se nebránila. Ano, je to zvláštní, včera jsem zjistila, že mě manžel podvádí a teď vidím útěchu v jeho úhlavním nepříteli. Nejspíš jsem asi divná, ale znám ho chvíli a nechala bych ho, aby si se mnou dělal, co chce. Když už byl kousek od mých rtů, tak k nám přiběhla Annie.

„Mamí, kde jsi byla? Já jsem si hrála s Edem a Esme a je s nima zábava. Budeme je k nám zvát častějc?“ ptala se mě při běhu a s Edwardem jsme se k ní oba hned otočili a já se k ní sehnula a vzala si ji do náruče.

„O tom já nemůžu rozhodovat. To je na Esme a na Edwardovi, jestli se nechají zvát. Přeci jen oba toho mají sami určitě dost na práci,“ řekla jsem jí a podívala se na Edwarda, který ode mě poodstoupil a usmál se na nás.

„Myslím si, že budeme rádi jezdit. Co myslíš Esme?“ a s touhle otázkou se otočil k Esme, která se na něj usmívala a přikývla.

„Já mám nový kamarády, já mám nový kamarády,“ křičela a vrtěla se u mě v náručí, tak jsem jí zas postavila na zem a ona se hned rozeběhla k Esme, která na ní už čekala s otevřenou náručí.

„Asi bych se měla jít převléct,“ řekla jsem po chvíli ticha, usmála jsem se na Edwarda a pak jsem zamířila do patra a zalezla jsem do svého pokoje. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, tak jsem se zhluboka nadechla. Opřela jsem se o dveře a chvíli jsem tam takhle stála, ale když jsem pocítila, jaká mi je zima, tak jsem ze sebe hned svlékla tričko a šla ke skříni. Rychle jsem se převlékla do suchého a teplého oblečení. Bylo mi aspoň o trochu větší teplo. Vzala jsem si černé triko s dlouhým rukávem a pak tmavě modrý svetr, převlékla jsem si i kalhoty a vzala si místo nich tmavě modré džíny.

Sešla jsem zpátky dolů a Edward s Annie už si zase hráli. Esme na mě čekala na gauči s horkým čajem.

„Děkuju,“ řekla jsem a ona se na mě jen usmála. Chytla jsem hrnek oběma rukama a hřála si o něj ruce. Povídala jsem si s Esme a bylo mi fajn, když se Charlie s Carlislem vrátili, tak Cullenovi odjeli domů. Slíbila jsem Carlisleovi, že za ním s Annie druhý den dojedu pro to číslo na toho právníka, a pak s jednoduchým ahoj s Edwardem, odjeli. Zbytek dne proběhl celkem v pohodě, až na to, že jsem v noci nemohla spát. Pořád jsem se na gauči převalovala a uvažovala jsem o tom, co se to vlastně dneska stalo. Pak už jsem jen podlehla únavě a usnula neklidným spánkem.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 6: