Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 23

07.04.2010 (11:15) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3156×

„Měla bych jí zabalit,“ šeptla jsem a podala Edwardovi telefon, který si ho hned dal do kapsy a pevně mě objal.

„Není potřeba. Včera jsme toho nakoupili dost, tak stačí připravit jen pár tašek,“ šeptl a já se k němu přitiskla, abych se schovala v jeho náruči.

„Pojď, převlíkni se a půjdeme dolů, aby sis jí ještě pořádně užila a oznámila jí tu novinu,“ šeptl a já přikývla.

„Bello?“ ozval se v telefonu Jacobův hlas.

„Jo jsem to já. V kolik si pro ni přijedeš?“ zeptala jsem se rozmrzele, protože přibližně asi před půl hodinou jsem oznámila Annie, že pojede na den a půl k Jacobovi a ona šílela radostí, že ho uvidí po tak dlouhé době. Musím říct, že jsem opravdu nebyla nadšená, protože je to přeci jen má dcera a já opravdu nehodlám jí jen tak darovat do spárů magorního vlkodlaka a jeho mrchy přítelkyně, která byla mou nejlepší kamarádkou a která spala s mým manželem. Vím, trochu zmatečné, ale nic složitého v tom není. Prostě opravdu nemám radost z toho, že má dcera se těší k mému budoucímu bývalému manželovi, vždyť i já, když jsem byla malá, tak jsem se k Charliemu vůbec netěšila a chtěla jsem co nejvíc času trávit doma s mámou ve Phoenixu. Nejspíš je, ale na to ještě moc malá, aby to pořádně pochopila a kamarády má bohužel v La Push.

„Viděl bych to tak ve dvě hodiny,“ odpověděl mi a já se podívala do tváře svého současného přítele, který mě zkroušeně pozoroval a snažil se mi celou půl hodinu dodat trochu odvahy, když jsem se připravovala na tenhle hovor se svým budoucím ex – manželem. Hm, jak krásně to zní, ex – manžel. Ještě před týdnem by mě to ani ve snu nenapadlo a teď s ním bojuji o svou dceru a svým způsobem se šíleně těším a zároveň i šíleně bojím rozvodu, o který jsem zažádala.

„Jo, dobře. Vyzvedneš si jí u Cullenových?“ položila jsem další otázku, která mě tížila. Přeci jen tu je určitá hranice, kterou nesmějí překročit vlkodlaci a na druhou stranu ani upíři, jinak by vypukla válka. Aspoň něco jsem se tím životem u nich naučila. Třeba se mi to ještě bude hodit, ale je to zvláštní. Byla jsem normální holka, která se zamilovala do normálního kluka, pak zjistila, že ten kluk je vlkodlak a že s ním otěhotněla. Kdo krucinál v tomhle světě vůbec věří na vlkodlaky? A když magorního vlkodlaka opustím, tak se zamiluju do upíra? Kde ty se tady zase berou? Upíři? Kdybych o nich nevěděla od vlkodlaků, tak bych v životě nevěřila, že něco takového, jako jsou tyhle mýtické postavy, existuje. A co přijde dalšího? Z mé dcery se stane elf? Nebo se z ní stane trpaslík? Kdo ví v tomhle prapodivném světě.

„Nejradši bych ti řekl, že ne, že si jí vyzvednu u Charlieho, ale chápu, že je to pro tebe těžké, protože si vždycky byla s ní a nikdy si jí neopustila na déle než pět hodin. Takže pokud to Cullenovým vadit nebude, tak si pro ni klidně přijedu k nim. Už jsem si pořídil i autosedačku, abych jí mohl někam vozit a koupil jsem pro ni nějaké hračky a oblečení, kdyby ho chtěla,“ snažil se mě nějak obměkčit, ale jak začal mluvit o tom, že jsem Annie nikdy neopustila na déle než pět hodin, tak se mi tiše spustil proud slz po tvářích. Edward hned začal vstávat, ale já ho zastavila pohybem ruky. Tohle si musím vytrpět sama. Jsou to mé osobní problémy a nemůžu ho tím pořád zatěžovat.

„Vadit jim to nebude, rádi by se s ní chtěli taky rozloučit,“ pípla jsem tiše a on pochopil, že zrovna teď nemám moc povídací náladu.

„Dobře. Ve dvě tam budu, tak zatím… eh… ahoj,“ rozloučil se a než jsem stihla nějak odpovědět, tak položil telefon a já chvíli stála a upírala svůj zrak do světlého koberce v Edwardově pokoji.

„Bello…“ nesl se pokojem jeho tichý melodický hlas. Zvedla jsem k němu svou uslzenou tvář a on se hned objevil u mne a stíral mi slzy.

„Já vím, že to bolí, protože i když se to může zdát zvláštní, tak mě to taky bolí. Tu malou rošťandu jsme si všichni zamilovali a mrzí nás, že ji tu den a půl neuvidíme, ale on je taky její otec. Musíš zase ty pochopit jeho. Představ si, že by byla karta úplně obrácena a to ty by si nebyla na straně královny, ale na té druhé straně, na té straně, která je jednotvárná. Rozhodně by si chtěla být se svou dcerou, tak jako s ní chceš být teď,“ snažil se mi domluvit, ale já tohle slyšet nechtěla. Chtěla jsem aspoň trochu toho politování. To já se tu vzdávám své dcery, ne on.

„Jak vůbec můžeš vědět, o čem tu mluvíš? Měl jsi někdy děti? Neměl! Můžeš mít vůbec děti? Pravděpodobně asi ne, tak o čem to tu mluvíš? Nemáš ani nejmenší ponětí, jak se cítím!“ vyjela jsem ostře na něj a jeho tvář se zkřivila bolestí. Tohle jsem nejspíš asi přehnala, ale stála jsem si za svým. Ona je má dcera a nikdo nemá právo mi jí brát a říkat mi, že Jacob by na tom mohl být snad hůř než já.

„Ano, máš pravdu. Nemám nejmenší ponětí, co cítíš a nikdy jsem děti neměl a pravděpodobně ani nikdy své děti mít nebudu, protože nemůžu. Ale Annie se pro mě za těch pár dní stala jako vlastní dcerou. Tak se krucinál nelituj a neuzavírej do sebe, pusť mě k sobě a nech mě ti pomoci. Netvrdím, že mám Annie stejně rád jako ty, ale miluju ji, jako by byla má vlastní,“ řekl bolestně a já pochopila, že tento muž, který tu stojí přede mnou, se mi opravdu snaží pomoci a ne mi ublížit.

„Promiň. Já se jen bojím, že mi ublížíš stejně, jako mi ublížil on,“ šeptla jsem tiše a omluvně se na něj podívala. Hned si mě přitáhl k sobě do náruče a pevně mě objal.

„Nikdy bych ti neublížil, tak jako on. Já ti nic nezazlívám, jen mně nech ti pomoc a dovol mi ti ten den a půl zpříjemnit, jak nejvíc budu moc. Jen mě prosím k sobě pusť. Pořád cítím, že máš v hlavě jen Jacoba, rozvod, nebo Annie, tak mi pomož na chvíli všechno vypustit a nech mě věnovat se jenom tobě a dovol mi tě milovat, tak jak si zasloužíš,“ promluvil tiše a celou dobu mě hladil po zádech.

„Musíš mě ale pochopit. Já ji miluju a bolí to, ale miluju i tebe a nechci tě ztratit a nechci si vybírat mezi tebou a jí, protože vás chci mít u sebe oba,“ pokusila jsem se mu to vysvětlit a on se ke mně sehnul a něžně mě políbil.

„Co kdybych nám naplánoval hezký zbytek víkendu a ty by sis šla užít ještě trochu Annie?“ zeptal se mě, ale je záporně zakroutila hlavou.

„Co kdyby sis šel užít Annie se mnou a pak bychom si spolu naplánovali krásný zbytek víkendu?“ navrhla jsem a on se usmál a znovu mě lehce políbil. Poté, aniž by mi odpověděl, mě chytl za ruku a odvedl do obýváku, kde seděla Annie u nějaké videohry s Emmettem a snažila se ho porazit. Sedli jsme si tedy na sedačku a pozorovali je.

Edwardův pohled:

Bojím se, že mi ublížíš, jak bych toho byl asi schopný? Ani nevím, jak se to všechno mohlo stát. Úplně přesně si pamatuji, když jsem jí poprvé uviděl. Myslel jsem si, že to je jen Angelina imaginární kamarádka, kterou mívají malý děti, ale je fakt, že Angela nebyla zrovna zas tak malá. Pak jsem ji uviděl i v myslích jiných a doufal jsem, že se každou chvílí vynoří ze dveří a přisedne si k tomu jejich zachmuřenému stolu, ale nedělo se tomu tak. Uběhl týden a ona se neobjevila. Esme ze mě doma byla úplně na prášky, Alice se usmívala a zpívala si v hlavě francouzskou hymnu, samozřejmě ve francouzštině, a když jsem se trochu zaměřil na její hlavu, tak jí překládala do vietnamštiny. Pamatuju si, jak jsem vyšiloval. Nedokázal jsem chvíli posedět a prohledával jsem celé město a doufal, že jí najdu.

Stal se ze mě úplný fanatik, který nakukoval do každého okna a doufal, že se tam objeví jeho krásná záhadná, ale ona nikde. Ani závan její vůně. Asi po měsíci hledání jsem si uvědomil, že přece nemůžu poznat, která vůně je její, když jsem jí nikdy v životě necítil, ale představoval jsem si to vždycky jako tu nejkrásnější vůni pod sluncem, vůni, které se nedokáže vyrovnávat žádný parfém. Přesně jako to bylo s jejím vzhledem, kterému se žádná žena nedokázala vyrovnat. Nikdy jsem nepotkal nikoho, tak úžasného jako byla ona. A to zdůrazňuji, nikdy!

Až teď si plně uvědomuji, že jsem poznal lásku na první pohled, i kdy tenhle první pohled je trochu zamotanější, než se zdá. Ve filmech byla brána láska na první pohled vždy jako spojení obou dvou, ale moje láska na první pohled byla jednostranná. Teda nevím, jak by se vyjádřila ona, ale když mě poprvé uviděla, tak nemám nejmenší ponětí, co se jí honilo hlavou. Zvláštní. Má jediná upíří vlastnost, kterou nemá nikdo jiný a nefunguje na někoho, na kom bych jí nejvíc potřeboval.  Opravdu zvláštní, asi se budu muset zeptat Carlislea, jestli není možné, že právě protože chci, aby na ní působila, tak nepůsobí. Zajímavé, takhle mě to ještě nikdy nenapadlo. Třeba to je jen nějaký můj psychický blok, našel jsem nejspíš někoho, koho doopravdy miluji a toužím o něm vědět všechno, ale, co by to bylo za vztah bez vzájemného poznávání, kdyby nebyla nepředvídatelná. Kdybych věděl, jak pokaždé zareaguje, nestal by se mi ten vztah příliš stereotypní? Neomrzel by mě potom? O tom sice pochybuji, ale co, když to je druh obrany, který si náš vztah vytvořil?

Pokud náš vztah vzal jako osobu, která nás spojuje v jednu, tak co kdyby ta osoba měla zvláštní schopnost, díky které bych nedokázal číst myšlenky, co kdyby ta osoba byla schopná paralyzovat moje schopnosti natolik, že bych nemohl číst Belliny myšlenky? Opravdu, ale opravdu zvláštní. Ale také tu pořád zůstává možnost toho, že Bella má onu zvláštní schopnost a aniž by si to uvědomovala, tak mi brání v proniknutí do její mysli. Opravdu to budu muset ještě probrat s Carlislem, ale ne teď. Teď spolu se svou přítelkyní budu pozorovat její dceru, kterou jsem si zamiloval. Vždyť té malé rošťandě stačilo, jen abychom se na ní podívali, a hned jsme si jí zamilovali. Ale na tom není nic zvláštního, když veškeré ženské osazenstvo touží po dítěti, tak se hned vrhnou na první, které je ochotné, aby si ho zamilovali, a co se týče Jaspera, Emmetta a Carlislea? Tak Jasper a Emmett jsou rádi, když si mají s kým hrát, vždyť sami se někdy chovají jak děti a Carlisle? Ten se snaží jen jakkoliv zavděčit všem, které musel přeměnou připravit o tuto možnost.

Je zábavné pozorovat Emmetta s Annie, když hrajou videohry. Annie má povystrčený jazyk z pusy, jak je soustředěná a snaží se Emmetta porazit a ten místo toho, aby jí nechal vyhrát, tak se snaží ještě mnohem víc, než proti Jasperovi, aby jí porazil. Chlapec bude rád, když aspoň jednou vyhraje, protože Jasper se jen tak porazit nenechá, a když je Alice v Paříži na nákupech a Emmett dovádí s Rose, tak Jasper trénuje, aby nevypadl z formy a jen si vylepšil osobní rekord, co se týče jízdy v autě na televizi. Jejich mozek bych někdy chtěl mít, teď ten Emmettův. Jasper to má trochu složitější s těma náladami, ale Emmett? Ten si ve svých myšlenkách ubíhá, kam si jen uváží a nikdo mu v tom nebrání.

Musím ho porazit, musím ho porazit, musím ho porazit, opakovala si stále v duchu Annie a musím uznat, že se opravdu snažila.

Nesmí vyhrát, nesmí vyhrát, no tak svalouši dělej, nemůže mě porazit malá holka, říkal si zas v duchu Emmett. Jenže já chtěl, aby ho porazila malá holky. Pustil jsem Belle ruku a nenápadně se začal posouvat po sedačce. Bella se na mě nechápavě podívala, ale já se jen usmál a dál se sunul směrem doprava, abych se octil za Emmettovými  zády. Chudák, byl do toho tak zabraný, že ani nepostřehl jakýkoliv jiný pohyb, ani pocit ohrožení. Jakmile jsem byl za ním, tak jsem se trochu natáhl, strčil do Emmetta a ten přepadl dopředu a udělal kotrmelec, tím si vypojil ovladač z playstationa a Annie měla naprosto volnou cestu, aby mohla dojet až do cíle. Než se Emmett stihl otočit, tak jsem se objevil na druhé straně sedačky a objal jsem Bellu kolem ramen, která se snažila zadržet smích, ale moc jí to nešlo. Emmett se chvíli rozhlížel kolem sebe a pak mu konečně padl zrak na mě a já se na něj jen zazubil. Ani mě nijak nepřekvapil svou reakcí, protože okamžitě vzal joystick a snažil se ho zapojit do playstationa. Celou dobu mu to nešlo, a když se mu to konečně podařilo, tak Annie už projížděla cílem. Zahodila joystick, vyskočila na nohy a začala poskakovat po celém obýváku.

„Já jsem porazila Emmetta! Já jsem porazila Emmetta! Já jsem porazila Emmetta!“ křičela a pobíhala okolo. V ten moment se všichni objevili v obýváku a dívali se na celé to divadlo. Emmett sedící před televizí nadávající mi v myšlenkách, Annie běhací po obýváku, Bella sedící po mém boku v záchvatu smíchu a já s výrazem říkajícím já tu nejsem.

„To teda ne! To bylo podvádění! Edward mě vyrušil a já nemohl hrát,“ snažil se bránit Emmett, ale to už jsme to všichni nevydrželi a vypukli jsme v záchvat hurónského smíchu.

„To není pravda! Prostě jsem tě porazila, tak nebuď ubrečánek a přiznej si to,“ vysmála se mu Annie a to jen způsobilo další salvu smíchu, jenže to už se Emmett neudržel.

„Jen počkej, ty prcku,“ řekl a lidským krokem se začal pomalu blížit za ní, jenže ona se jen tak nedala a v ponožkách vyběhla ven z domu. Bella už, už chtěla vstát a jít za ní, ale Emmett na ní mrkl a vyběhl z domu za ní a pak už jsme slyšeli, jen Anniein smích.

„Bello? Máte v kuchyni připravené jídlo, tak až se Emmett s Annie vrátí, tak se běžte najíst,“ řekla Esme a pak zmizela v ložnici a vrátila se ke své práci na návrhu domu, aby Bella neměla šanci jí nějak odporovat.

Moc dobře vím, že by si hned ztěžovala, že se o ní moc staráme, tak jí řekni Edwarde, že mě to baví, poslala mi Esme v myšlenkách.

„Doufám, že ví, že to nemusí dělat,“ šeptla mi hned Bella a já se na ní usmál, vzal jí do náruče a odnesl do jídelny, kde bylo položené jídlo na stole.

„Ví a mám ti vyřídit, že jí to baví,“ odpověděl jsem jí a posadil jí na židli před její porci. Dvě vteřiny na to sem mířili Annie s Emmettem.

„Dáš si se mnou?“ zeptala se ho a on hned začal nedůvěřivě zírat na tu porci lidského jídla, která tu pro ní byla připravená.

„Ne, já… Eh… Já jsem na takové dietě, víš? A tohle je jenom pro tebe,“ řekl a Annie se na něj posměšně podívala.

„Áááááh, už to chápu, právě proto pořád prohráváš… Nevíš totiž, co je dobrý,“ popíchla ho a on si naštvaně sedl vedle ní a vzal do ruky vidličku, která tu byla připravena od Alice, která tušila, že se to stane. No jo, nejspíš nad tím Annie už uvažovala nějakou dobu. Nabodl na vidličku něco, co by mělo představovat bramboru a chvilku si to prohlížel. Poté si to rychle strčil do pusy, a aniž by kousal, tak to prostě spolknul.

Zlatý medvídek, tý pachutě se budu zbavovat ještě hodně dlouho, pomyslel si v duchu a Annie neváhala, nabodla na vidličku kousek masa a hned mu ho strkala před pusu. Emmett na ní hodil naštvaný pohled, ale ona se usmívala jako andílek.

Co bych pro ty její kukadla neudělal, vzal si od ní vidličku a vypořádal se s masem stejně jako s bramborou předtím. Bylo docela zábavné je celou dobu pozorovat, jak se mezi sebou dělí o tu porci jídla a ještě lepší bylo, když si Emmett představoval, že to je velký huňatý medvěd a že to bláto, co má v puse je jen trochu hustší krev. Docela jsme se u toho nasmáli, ale smích mě přešel, když jsem uslyšel po příjezdové cestě přijíždět auto.

„Jacob je tady,“ šeptnul jsem Belle do ucha a ta okamžitě ztuhla.

Tak co na to říkáte? Doufám, že jsem ten Edwardův pohled nijak napomrvila. Konečně i taky trochu vidíte, co se Annie honí hlavou.

Jinak vám chci hrozně moc poděkovat za tu spoustu komentářů u minulé kapitoly, hrozně moc mě to potěšilo.

Jen červíček ve mně hlodá a říká si, myslíš že tu bude tolik komentářů jako předtím? Upřímně doufám, že jo.

Vaše Adis

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 23: