Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 20

15.03.2010 (10:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4100×

Alice si mě okamžitě vzala ve svém pokoji do parády, tedy vlastně až potom co mě vyhnala do sprchy.

„Dělej, sedej!“ rozkázala mi, když jsem vyšla z koupelny zabalená jen v ručníku, protože oblečení vyřešíme až potom. Nejdříve mi vysušila vlasy, které mi natočila do úhledných vln, které mi splývaly až na záda. A hned poté se pustila do mého obličeje, asi po dvaceti minutách její péče o mě se ozvalo zaklepání na dveře.

„Ať tě ani nenapadne sem strčit jen paleček na té tvé hnátě, jinak přijdeš o celou nohu,“ vykřikla výhružně Alice a za dveřmi se ozval nádherný melodický smích.

„Dobře, jen jsem vám chtěl říct, že už vyrážím, takže se nejspíš uvidíme až tam,“ řekl Edward.

„Jo, dobře, tak čau,“ rozloučila se Alice a já nemohla mluvit, jelikož se Alice zrovna začala starat o mé rty.

Edwardův pohled:

Kam to všichni zmizeli? Slyšel jsem Annieiny myšlenky, když jsem se rozloučil s Alicí a Bellou přes dveře.

„Annie? Děje se něco?“ zeptal jsem se, když jsem sešel do obýváku a viděl jsem jí, jak sedí sama na sedačce a rozhlíží se okolo.

Jééé, je mu to sluší. Určitě má mamku rád. Třeba mě má Emmett taky rád? Viděl jsem sám sebe v jejích myšlenkách, bylo to lepší než zrcadlo. Měl jsem bezstarostný úsměv, kterým jsem jí pozoroval, bílou košili, které měla první dva knoflíčky rozepnuté a k tomu černé kalhoty. Vše samozřejmě podle výběru Alice.

„Ne, jen nevím, s kým si mám hrát. Všichni někam zmizeli,“ řekla a pokrčila těmi svými malinkými ramínky.

„Už jsme tady, jenom jsme museli něco zařídit,“ ozvalo se v tu chvíli ode dveří a vcházeli Emmett s Jasperem.

Sorry brácha. Skočili jsme si na lov. Omlouval se Emmett v myšlenkách a já jen neznatelně přikývl, jako že jsem pochopil. Jakmile ho Annie uslyšela, tak se hned rozzářila jako sluníčko, seskočila ze sedačky a rozběhla se za ním. S úsměvem jsem jí pozoroval. Jo kdyby jen holka věděla, že ty její city, které k němu cítí, se jí nikdy nenaplní. Ještě je na to malá a Rosalie by se Emmetta nikdy nevzdala, ale zase je to dítě, takže si jí oblíbila.

„Emme, Jazzi!“ vykřikla při běhu, ale stejně si to mířila rovnou k Emmettovi.

Edwarde, měl by si už jít. My to zvládneme, kdyby se něco dělo, tak vám zavoláme. Stejně to Alice dopředu uvidí, tak je to jedno. Mluvil na mě pro změnu Jazz, tak jsem jen přikývl a pak se zamáváním na Annie jsem odešel do garáže, kde jsem nasedl do svého auta a odjel na sraz s Jessicou.

Přesně v sedm jsem vcházel do baru U Nigella. Rozhlédl jsem se po celém baru, kde bylo zatím celkem poloprázdno. Všiml jsem si Jessicy a Mikea, kteří seděli u jednoho velkého stolu a šeptali si do ucha. I přes tu dálku jsem je zřetelně slyšel.

„Zlato, myslíš, že je to dobrý nápad? Třeba je ten rozvod ještě čerstvý,“ šeptal zrovna Mike Jessice do ucha a já z jeho myšlenek poznal, že je řeč o Belle.

„Bude to dobrý… Hned se po ní vrhne, jakmile přijde… Určitě,“ odpověděla Jessica s úsměvem a já jsem mezitím došel k nim.

„Ahoj lidi, to byla ale doba, co?“ zeptal jsem se jich a oba dva se nervózně začali smát, když se na mě podívali.

Pohled vypravěče…

Zpět k domu Cullenových…

Aliciny přípravy byly v té době v plném proudu, zatímco Edward se oddával nesmělému tlachání s Jessicou a Mikem. Bella nám pod Alicinýma rukama zkrásněla. Na očních víčkách měla nanesené lehce hnědé stíny, které podtrhovaly barvu jejích očí a dávaly jim tak možnost vyniknout. Vlasy měla natočené do nepravidelných loken, aby jí splývaly okolo tváře a orámovaly, tak její obličej. Rty měla potřené leskem, tak aby jen dávaly známku toho, že ty rty tam stále jsou a jen si žádají políbení…  Koho však to políbení dnešního večera bude? Komu bude patřit? Určitě vás to již napadá, ale nebude tomu jinak? Nehodlám vás zdržovat a pojďme se vrátit zpátky do domu Cullenových a zrovna probíhající hádce mezi slečnou Alicí Cullenovou a paní Isabellou Blackovou, copak se tam asi děje?

Isabellin pohled:

„Na to zapomeň Alice, vždyť ty šaty jsou moc krátké. Odmítám si je brát na sebe,“ vyřkla jsem a založila si ruce na prsou. No tak to teda pardon, ale já nejsem žádný dokonalý upír, který by si mohl vzít šaty, které mu dosahují sotva pod zadek. Jsem žena, která má dítě a na tohle si zrovna netroufám!

„Ale no tak Bello, neblázni. Budeš úplná kočka. Mike se za tebou bude otáčet a šaty za tebou budou jen vlát. No tak Bello,“ snažila se mě Alice přemluvit, ale to teda ne! Odmítám si to vzít na sebe, tohle na mě za žádnou cenu ani nenavleče, jedině kdybych pod tím měla džíny, tak bych nad tím jen uvažovala, ale tohle fakt ne. Odmítám.

„Ne Alice, já si to prostě nevezmu. Konec, tímhle celá debata končí. Ani si nepamatuju, že bych si tohle v tom obchodě vůbec zkoušela,“ řekla jsem a snažila si vzpomenout, ale opravdu si nevzpomínám, že bych si je zkoušela.

„Kdo taky říkal, že sis je zkoušela? Bello, nebuď na mě zlá a vezmi si je na sebe,“ zkoušela mě stále přemluvit, ale já okamžitě zavrtěla hlavou, prostě ne. Tohle si na sebe nevezmu. Už vím proč mě ani nenechala si to vyzkoušet. Na chvíli se zahleděla do prázdna a pak jen pokrčila rameny a odhodila šaty na postel.

„A co tyhle?“ zeptala se, když vytáhla další šaty. Zas tak krátké nejsou a vypadají celkem slušně, už jsem chtěla říct, že si je zkusím, když mi je Alice narvala do ruky a strčila mě do koupelny.

„Pohni, už nemáme moc času,“ zakřičela na mě ještě přes dveře, tak jsem se vysvlékla z županu a navlékla na sebe šaty.

„Alice! Potřebuju pomoc se zipem,“ zakřičela jsem přes dveře, které se hned otevřely, a Alice si mě místo zapínání prohlédla.

„Dolu s tím,“ řekla jen a já se na ní nechápavě podívala.

„Proč?“ zeptala jsem se, protože se mi ty šaty docela líbily.

„Jsou moc oficiální, moc smutné, moc říkající jsem matka,“řekla a podávala mi hned další šaty.

„Tyhle budou perfektní… Prostě si je na sebe oblékni a já na tebe počkám v pokoji,“ řekla, šaty pověsila na věšák na ručníky a pak zmizela za dveřmi. Jen jsem si hlasitě povzdechla a pak ze sebe začala pomalu svlékat šaty, které jsem měla na sobě. Rozhodně jsem nikam nespěchala. Nějak mě přešla nálada na to, abych tam šla. Alice kolem toho dělala moc velký halo, ale zase aspoň tam bude Edward, i když vlastně ani nemůžu říct, že ten úžasný muž je má druhá polovička… To teda bude večer.

„Bello, pohni, nebo tě do těch šatů navléknu sama,“ vřískla na mě Alice přes dveře a já při hysterickém tónu jejího hlasu nadskočila aspoň metr do vzduchu. Rychle jsem ze sebe shodila šaty a navlékla se do těch druhých. Musím uznat, že Alice měla pravdu, opravdu vypadají skvěle a nejsou zas tak krátké, hlavně na tom mi záleželo, nikdo nemusí vidět má stehna, přeci jen je to na mě ještě trochu znát, že jsem byla těhotná. Už se těším na léto, až si půjdu zaběhat. Doufám, že se někde v té době nerozmáznu, ale uvidíme.

Když jsem se chystala si je zapnout, tak tam vlítla Alice, která mi je hned zapnula. Poté mě chytla za ruku a táhla za sebou do pokoje. Posadila mě na postel a hned mi začala obouvat boty. Celou dobu přitom remcala o tom, jak jsou lidé pomalí a já se tomu tiše smála. Jenže jakmile jsem vidělaboty, které mi obula, tak můj úsměv ztuhnul.

„To nemyslíš vážně?“ zeptala jsem se a ona se na mě nechápavě podívala. Kývla jsem hlavou směrem k botám a ona se pousmála.

„Jo tohle? No, myslím to vážně a ty už prosím tě přestaň remcat. Jdeme pozdě. Už je třičtvrtě na osm. Doufám, že cestou nepotkáme policajty, ale zatím nic nevidím,“ řekla mi, ale já byla rozhodnutá remcat.

„Nehodlám si brát na sebe boty, ve kterých se zabiju. Alice, tohle opravdu nemůžeš myslet vážně. Neviděla si mojí ruku? Vždyť ani prát se neumím,“ řekla jsem a ona se na mě usmála.

„Hele, tak uděláme kompromis. Přemluvím se u Carlislea za tvou ruku a ty si necháš ty boty a já ti slíbím, že se ti nic nestane,“ s těmito slovy se na mě usmála, protože tušila, co jí odpovím. Musím uznat, že kdybych se zbavila té dlahy, tak bych si určitě nestěžovala. Nemusím všem připomínat svou nešikovnost, ale zase se ta nešikovnost určitě projeví na mých nohách, které na sobě budou mít tyhle boty, ale když říká, že se mi nic nestane… Ani jsem nestihla nic říct a Alice si téměř okamžitě zatleskala ručičkama.

„Carlisle?“ vykřikla a s tím i zmizela z pokoje. Já jsem tedy pomalu vstala a nedůvěřivě se podívala na své boty. Zhluboka jsem se nadechla a naprosto minimálně elegantní chůzí jsem vyšla z pokoje na chodbu a zamířila ke schodům. Pevně jsem se chytla zábradlí a začala opatrně scházet dolů.

„Nezakopni,“ ozvalo se mi zlovolně u ucha a já se okamžitě začala kácet k zemi. Na poslední chvíli mě chytily chladné kamenné ruce, které mě zvedly do náruče k vesele rozesmáté tváři.

„Bože, trocha strašení a ty se hned skácíš k zemi,“ smál se mi Emmett, který mě v náručí nesl do obýváku, kde Jasper s Annie hráli nějakou videohru. Opatrně mě postavil na zem a v ten moment se vedle mě objevila Alice s Carlislem.

„Tu dlahu jí nesundáš a tím to končí,“ řekl Carlisle a Alice přikývla.

„Hezký večer,“ popřála nám Esme z kuchyně, kde dělala Annie něco k večeři. Alice po mě hodila bundu, kterou radši chytil Emmett a podal mi jí do ruky.

„Kruci, člověče pohni, trvá ti to!“ zakřičela na mě Alice, která už v ten moment mizela v garáži.

„No jo, nestíhá, tak je nabručená,“ řekl tiše Emmett a odpovědí mu byl smích z celého obýváku, který byl překryt rozzuřeným zavrčením z garáže.

„Radši půjdu,“ řekla jsem a co nejopatrněji jsem zaplula do garáže, kde už Alice seděla ve žlutém Porsche a nedočkavě ho tůrovala. Rychle jsem vedle ní nasedla a celou dobu se snažila, abych sebou neflákla na zem.

„Ukaž tu ruku,“ řekla Alice, když vyjela z domu a vjížděla na hlavní silnici. Nechápavě jsem k ní natáhla zdravou ruku.

„Tu druhou,“ zavrčela na mě a já radši rychlostí blesku vyměnila ruce a natáhla k ní tu zraněnou. Okamžitě rozepnula dlahu a strčila jí do přihrádky ve dveřích.

„Neříkal, ale Carlisle…“ začala jsem, ale Alice mě hned přerušila.

„Co oči nevidí, to srdce nebolí,“ řekla a tím to celé ukončila. Tak jsem radši zmlkla, zdravou rukou se pevně chytla sedačky a dívala se na cestu.

Smykem zabrzdila na parkovišti před barem U Nigella.

„Patnáct minut zpoždění,“ řekla vztekle a hned vystupovala z auta. Já jsem se ještě musela párkrát nadechnout a zbavit se pocitu na zvracení, který mi způsobila Alicina rychlá jízda.

„Dělej! Vystup!“ vykřikla na mě Alice, když otevřela dveře na mé straně. Radši jsem jí poslechla a vystoupila. Chytla mě za ruku a táhla mě za sebou do baru. Nohy se mi pletly pod sebe, ale jí to bylo naprosto jedno. Byla jako utržená ze řetězu a nejspíš i opravdu pořádně naštvaná. Vtáhla mě dovnitř do baru a pak zmizela ve víru lidí. Bylo tu úplně narváno a hudba tu hrála celkem dost hlasitě. Pokusila jsem se proplout tím davem lidí, ale nějak mi to nešlo. Pořád jsem do někoho narážela a odrážela se zas od lidí na druhé straně, když jsem však narazila do něčeho chladného a tvrdého, tak jsem se snažila otočit, abych na to viděla.

„Držím tě,“ ozval se mi u ucha ten krásný sametový hlas a já se lehce pousmála, když mě za boky chytily chladné, ale zároveň i horké ruce, které na mé kůži vypalovaly jejich obtisk. Přes tu lehkou látku těch šatů jsem jeho dotyk vnímala mnohem víc a mé srdce se zas rozběhlo na závod, který hodlalo vyhrát.

„Je příjemné vědět, že na mě tak reaguješ,“ řekl a zasmál se mi do ucha a lehce se otřel svými rty o můj krk. Chtěla jsem se otočit čelem k němu, ale jeho pevný stisk mi to nedovolil.

„Měla by ses proplést tím davem k té bandě lidí, která tam na tebe čeká. Jo a ještě se ti mám omluvit za Alicino chování, uvědomila si, že bych jí zabil,“ šeptl a pak jeho stisk zmizel a on spolu s ním. Otočila jsem se na místě a všimla si ho, jak stojí u baru a objednává nějaké pití. Propletla jsem se tedy davem až k jednomu velkému stolu, od kterého na mě mávala Alice, která se kajícně usmívala. Stoupla jsem si ke stolu a v ten moment se spustil sborový výkřik.

„Bello!“ Někdo byl překvapený, někdy byl nadšený, někdo byl znuděný a Lauren zněla naštvaně. O co jí zase jde? Nikdy jsem jí nic neudělala a ona je hned nepříjemná. Proč umím tak skvěle rozeznávat hlasy? Než jsem si však stihla odpovědět, tak se na mě vrhl snad milion rukou a já se posouvala z jedné náruče do druhé. První samozřejmě byla Jessica, která se hned vytahovala se svým nápadem mě pozvat, hned na to byl Mike, který se nezapomněl zmínit, že mi to dokonale sluší a pak to šlo jeden za druhým, že jsem už nakonec prostě jen vnímala ruce a nic jiného. Nasadila jsem jeden z milejších úsměvů a vnímala naprosto minimálně.

„Tohle byl pěkně hloupý nápad,“ šeptnul mi do ucha Edward, u kterého jsem se objevila v náruči a já se nad jeho slovy musela usmát. Konečně někdo, kdo mě probral z toho transu, do kterého jsem se uvrhla.

„Jo to byl,“ odpověděla jsem mu tak, aby mě slyšel jen on. Nikdo, kromě Alice, si ani nevšiml našeho krátkého neznatelného rozhovoru.

„Kde máš dlahu?“ zeptal se káravě a než jsem stihla odpovědět, tak už si odpovídal sám.

„Alice,“ zasyčel tiše.

„Edward,“ představil se, když se ode mě odtáhl a já měla co dělat, abych se hned nerozesmála a znovu se mu nevrhla kolem krku, ale zachovala jsem vážnou tvář a pokusila se nahodit nesmělý úsměv.

„Bella. My už se ale známe ne? Viděli jsme, když jsem byla s Alicí nakupovat,“ řekla jsem a on se usmál.

„Jo, to je vlastně pravda, ale nikdo nás oficiálně nepředstavil,“ řekl a lehce potřásl s mou rukou. Všimla jsem si, že Jessica se na nás usmívala jak sluníčko na hnoji a pozorovala každý náš pohyb, takže jsem radši rychle Edwardovu ruku pustila a on se na mě nesměle usmál a udělal místo dalšímu, který stál v řadě jako poslední. Jakmile jsem toho človíčka uviděla, tak mé srdce okamžitě poskočilo.

„Bello!“ ozval se výkřik a pár lidí se na nás otočilo a nechápavě pozorovali tu nastalou situaci. Má tvář se rozzářila, jako kdybych uviděla tu největší vanilkovou zmrzlinu, po které jsem toužila a věděla, že jí stoprocentně dostanu. Prostě ten dokonalý pohled malého dítěte, když mu splníte jeho sen.

„Angelo!“ vykřikla jsem pro změnu já a hned jsme se navzájem vrhly do náruče. Pevně jsem jí objímala a nechtěla jsem jí za žádnou cenu pustit. Jak mi ta holka moc chyběla. Jak já ji milovala. Nikdy příliš ukecaná, dokonalá společnice, která nebyla vtíravá, ale skvěle mířenými otázkami ze mě dokázala vytáhnout všechno. Tahle hubená holčina s uhlově černými rovnými vlasy až do pasu mi během mého navštěvování Forkské střední školy přirostla k srdci, jako snad ještě nikdo z mých přátel. Upozorňuji přátel, nebavíme se tu o mém manželovi, o mé dceři a ani o mém současném příteli, který vlastně není můj přítel, nebo je? Jak tenhle večer skončí?

Sedla jsem si k nim ke stolu a spustil se křížoví výslech.

„Kam jsi to zmizela? Proč jsi opustila naší školu? Proč jsi neodpovídala na telefony?“ Vyhrnulo se na mě snad milion otázek, některé byly nepodstatné, ale tyhle byly nejpodstatnější. Tyhle toho o mě měli říct víc, než jsem chtěla, ale já se cítila hrozně provinile a musela jsem jim to říct. Jenže já nechtěla, na poslední chvíli jsem si to rozmyslela a radši jsem s nimi začala tlachat na téma jejich vysokých škol. Edward, vedle kterého jsem seděla, mě pod stolem chytil za ruku a kreslil mi na ni uklidňující kolečka, protože pochopil, že jsem o tom nechtěla mluvit. Všichni mi vyprávěli o tom, jak je na vejšce a já si všimla, jak Angella zamilovaně kouká na Tylera a on jí pohled s úsměvem oplácí. Nenápadně jsem na ní mrkla a ona se uculila. Dozvěděla jsem se, že spolu chodí na vysokou a že se tam spolu dali dohromady. Jessica si hověla v Mikeově náruči a náramně si to užívala stejně tak jako on, který se jí plně věnoval. Lehce mě píchlo u srdce, když jsem si uvědomila, že já a Edward se tu jen tajně držíme pod stolem za ruce.

Jsem pěkná káča, proběhlo mi hlavou, když jsem si tak prohlížela ty dva zamilované páry a užírala jsem se tím, že já svou lásku nemůžu projevit na plno.

„Holky pojďte tancovat,“ vykřikla Alice a Angella s Jessicou se hned zvedly. Všechny tři se přemístily za má záda a já neochotně pustila Edwardovu ruku, aby to nebylo vidět.

„Swanová! Vstávat!“ vykřikla Angella a já se na ní nechápavě podívala.

„No dělej, vstávej! Jde se tancovat!“ vykřikla znova, na nic nečekala, chytla mě za ruku a vytáhla mě ze židle. Alice mě hned chytila okolo pasu, protože s těmi podpatky to opravdu nebyl moc dobrý nápad.

„Jo už jdu, už jdu,“ řekla jsem rozmrzele a nechala se Alicí za ruku vést za holkama na parket. Jessica zvedla ruku a zamávala na DJe, který na ní hned ukázal prstem a usmál se.

„Tahle je pro vás holky, prý vzpomínka na staré časy!“ vykřikl do mikrofonu, který měl položen na mixovacím pultu a pustil nějakou písničku. Jakmile se ozvaly první tóny, tak jsem jí okamžitě poznala.

Vzpomněla jsem si na můj první a zároveň poslední ples na střední. Vůbec jsem tam nechtěla jít, ale Angella s Jessicou mě přemluvili, abych tam šla. On to spíš nebyl ples, ale taková akce ve školní tělocvičně na zahájení nového školního roku. Tahle písnička zrovna hrozně letěla. Angella s jessicou mě vytáhly na parket a jakmile začala hrát tahle písnička, tak my jí označily za naší a začaly jsme zpívat. Měly jsme to dokonce i rozdělené. Jessica zpívala první sloku, která byla po úvodu do písničky, který jsme zpívaly společně a pak kousek jen já, druhou sloku měla Angella a tu poslední já. Šíleně jsem se vždycky styděla, ale jakmile jsem věděla, že můj hlas se ztratí v mumraji, tak jsem to nijak neřešila. Ale vraťme se zpátky do současnosti.

Holky se na mě zářivě usmály a já hned začala kroutit hlavou.

„No tak Bello!“ vykřikla na mě Angella a Jessica už začínala zpívat svou část písničky a Alice se na nás usmívala a pořád do mě pošťuchovala.

t's not the things you do (Věci, které děláš)
That tease and hurt me bad (Mě nezlobí a nezraňují)
But it's the way you do (Ale vadí způsob,)
The things you do to me (Jakým se mnou zacházíš)
I'm not a kind of girl (Já nejsem holka)
Who gives up just like that (Která se hned vzdá)
Oh, no

Nebyla jsem na něco takového připravená, ježíš, to zas bude trapas. Hned jsem se začala červenat. Když se spustil refrén, tak jsem se nějak do toho zpěvu neměla, jenže jakmile se na mě Angella s Jessicou zamračily, tak jsem se zapojila.

The tide is high but I'm holding on (Příliv přichází, ale já se držím nad vodou)
I'm gonna be your number one (Budu tvoje jednička)
The tide is high but I'm holding on (Příliv přichází, ale já se držím nad vodou)
I'm gonna be your number one (Budu tvoje jednička)
Number one (Jednička, jednička)

Hned poté přišla řada na Angellu, která se vůbec nezdráhala a usmívala se na nás celou dobu.

Every girl wants you to be her man (Každá holka by s tebou chtěla chodit)
But I'll wait right here 'til it's my turn (Ale já si počkám, až na mě přijde řada)
I'm not a kind of girl (Já nejsem holka)
Who gives up just like that (Která se hned vzdá)
Oh, no

A pak tu byl znovu refrén, při kterém jsem se psychicky začala připravovat na svou část, ještě ten refrén a pak jedna společná část a pak už je řada jen na mě. Pár lidí okolo nás se začalo otáčet a já cítila, jak rudnu ještě víc. Všechny jsme se přitom vlnily do rytmu, ale já si připadala jako ten největší looser.

The tide is high but I'm holding on (Příliv přichází, ale já se držím nad vodou)
I'm gonna be your number one (Budu tvoje jednička)
The tide is high but I'm holding on (Příliv přichází, ale já se držím nad vodou)
I'm gonna be your number one (Budu tvoje jednička)
Number one (Jednička, jednička)

Every time that I get the feeling, (Pokaždé, když mám tenhle pocit)
You give me something to believe in, (Poskytneš mi něco, v co můžu věřit)
Every time that I got you near me (Pokaždé, když jsi mi nablízku)
I know the way that I want it to be, (Vím, jak to chci mít)
But u know I'm gonna take my chance now, (Ale víš, že teď využiju svou šanci)
I'm gonna make it happen some how, (Uskutečním to)
And you know I can take the pressure (Nějak už udržím ten tlak)
A moment's pain for a lifetime pleasure (Krátkou bolest, pro celoživotní potěšení)

A je to tady moje část, jenže jakmile se vedle mě objevil Edward a připojili se k nám Mike s Tylerem, tak jsem začínala být mnohem jistější a začala jsem si věřit, tohle prostě musím zvládnout. Podívala jsem se Edwardovi do očí a začala jsem:

Every girl wants you to be her man (Každá holka by s tebou chtěla chodit)
But I'll wait right here 'til it's my turn (Ale já si počkám, až na mě přijde řada)
I'm not a kind of girl (Já nejsem holka)
Who gives up just like that (Která se hned vzdá)
Oh, no

Ještě zbýval refrén, ale toho se mé hlasivky již nedočkaly, protože mé rty byly zaměstnány těmi Edwardovými. Slyšela jsem něčí radostné zavýsknutí a zatleskání, ale to jsem nevnímala. Právě teď tu byl jen Edward, kterého jsem plně vnímala a ke kterému jsem se tiskla svým tělem.

„Miluju tě,“ řekl, když nastala chvilka ticha, než DJ našel správnou písničku a já se na něj usmála.

„Taky tě miluju,“ odpověděla jsem mu a v tu chvíli mi něčí ruka zaklepala na rameno. Odtrhla jsem od něj pohled a provinile jsem se podívala na ostatní, kteří stáli za námi.

„Vy… Vy… Vy se znáte, že jo? Vy se znáte už mnohem dýl!“ vykřikla Jessica a ukazovala na nás prstem, Angella se na mě blaženě usmívala a Alice se někam vytratila. Jen jsem jí němě přikývla a ona se v jednu chvíli mračila a pak se na nás usmívala, ale pak se hned zase začala mračit.

„Proč jste nic neřekli? My jsme tu s Mikem spřádali plány na to, jak vás dát dohromady a vy přitom…“ Nechala to vyznít do ztracena a slova nahradila jen pokynutím rukou směrem k nám, protože mě Edward ze zadu objal kolem pasu a bradu si položil na moje rameno. Je mi jasné, že ten jeho dokonalý úsměv jí dokázal umlčet.

„Jste pěkný zrádci,“ řekla a zamračila se na nás.

„Klid miláčku. Buď ráda, že jsou spolu a pojď radši tancovat,“ řekl Mike a než stihla nějak protestovat, tak si ji k sobě otočil čelem a ona se mu začala věnovat, i když na ní bylo vidět, jak má ještě nějaké připomínky. Edward si mě k sobě taky otočil a znovu mě políbil.

„Nebylo to tak hrozné ne?“ zeptal se mě a zářivě se usmál.

„Taky jsi se, ale mohl držet na uzdě,“ naoko jsem ho pokárala a on nasadil provinilý výraz.

„To ale nešlo, když jsem uslyšel ten tvůj nádherný hlas a uviděl tvé vrtící se boky, tak jsem opravdu nemohl odolat, čekal jsem na tebe až příliš dlouho a prostě odmítám tu hrát, že k tobě nepatřím, když k tobě patřím,“ řekl a já si lehce skousla spodní ret. Přejel mi po něm prsty a uvolnil ho z lehkého sevření mých zubů a pak se sehnul a lehce jej políbil.

HUDBA

„Nemáš ani nejmenší ponětí, jak moc tě miluju. Moc dlouho jsem čekal, než potkám někoho, jako jseš ty a pak když už konečně uzřím někoho, koho bych mohl milovat, tak je to jen v myšlenkách. Chvíli jsem po tobě pátral, ale ty jsi byla nenávratně pryč a já ani nevěděl, kde mám pátrat, jen mi utkvělo v hlavě to jméno. Isabella,“ pronesl mé jméno a já se zamilovala do zvuku jeho hlasu, kterým to jméno říkal, ale nejen do zvuku toho hlasu, ale i do jeho rtů, které se přitom o sebe otíraly, ale vlastně nejenom do hlasu a do rtů, ale do jeho samého. Opravdu ho miluju. Stoupla jsem si na špičky, ruce mu položila kolem krku a přitáhla si jeho rty ke svým. No, přitáhla, kdybych se opravdu snažila si je přitáhnout, tak má lidská síla by tomu moc nepomohla, ale za jeho pomoci jsem to zvládla.

„Už jsem ti vlastně řekl, jak moc ti to dneska sluší?“ zeptal se.

„Nějak si nemůžu vzpomenout,“ řekla jsem naoko zamyšleně a on se sklonil k mému uchu a lehce přejel rty po mé čelisti.

„Zlato, jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy poznal. Jsi mým sluncem, jsi mým štěstím a jsi mým snem, který se mi stal skutečností,“ zašeptal něžně do mého ucha a pak mě znovu lehce políbil. V tu chvíli se spustila pomalá písnička. Chytil mě lehce za boky a přiměl mé nohy k houpavému pohybu do rytmu hudby.

Pevně mě k sobě tiskl a já se nijak nebránila, plně jsem se tomu objetí oddávala. Byla jsem rozhodnutá v ten moment, že tohoto muže se nikdy nevzdám. Za žádnou cenu! Je pro mě vším a nejen pro mě, ale věřím tomu, že i Annie si ho oblíbila a nejen jeho, ale i celou jeho rodinu, hlavně Emmetta.

„Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě. Miluji tě,“ opakoval mi stále Edward do ucha a jeho slova mi byla příjemnější než text písničky. Byl pro mě v tento moment opravdu vším.

Dokonalá idylka, která však byla přerušena náhlým Edwardovým zavrčením a něčím poklepáním na mé rameno. Pomalu jsem se otočila a uviděla jsem někoho, koho jsem tady opravdu nečekala.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 20: