Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 2

29.12.2009 (11:15) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3241×

„Nemůžeš mi vzít mou dceru,“ řekl a zamířil pomalu za mnou, ale já před ním začala couvat.

„Jdi pryč, Jacobe,“ řekla jsem a pořád před ním couvala, ale příjezdová cesta byla namrzlá a já na ní uklouzla a spadla přímo na zadek.

„Bello,“ vyjekl a on ke mně hned přiskočil a chtěl mi pomoc vstát, ale mě se zase spustili slzy, tak jsem ho od sebe odstrčila.

„Bello,“ řekl tiše a skláněl se nade mnou.

„Jdi pryč, Jacobe. Je to hlavně moje dcera. S Leou můžeš mít spoustu dalších dětí, tak mi nech aspoň to jedno, co mám já,“ dostala jsem ze sebe skrz vzlyky a začala jsem pomalu vstávat.

„Bello, já jsem si tohle nevybral. Moc dobře to víš, měla si s tím počítat. Jednou to prostě přijít musela a mě to mrzí,“ řekl a já se na něj podívala s tvářemi od slz.

„Jak dlouho?“ řekla jsem jen a on se na mě nechápavě podíval.

„Jak dlouho to s ní táhneš? Jak dlouho spíš s mojí nejlepší kamarádkou?“ začala jsem na něj křičet, až jsem to nakonec nevydržela a dala jsem mu facku. Hned jsem toho začala litovat, protože mě začala bolet ruka, ale nějak jsem to přešla. Nebyla to nejhorší bolest, bude to jen naražený.

„Jeden a půl roku,“ řekl jen a sklopil hlavu.

„Milovala jsem tě a ty jeden a půl roku chrápeš s mojí nejlepší kamarádkou. Co si pak dělal? Vždycky si přišel za mnou a z vlny výčitek si potom spal se mnou?“ vykřikla jsem na něj, a když nezvedl hlavu, aby se na mě podíval, tak jsem pochopila, že tomu tak opravdu bylo. Jen jsem začala hlasitě brečet a obličej jsem si schovala do dlaní. Položil mi ruku na rameno, ale já ji ze sebe okamžitě shodila.

„Nešahej na mě a ani se ke mně nepřibližuj,“ vykřikla jsem a couvla jsem od něj. V tu chvíli se otevřeli dveře od domu.

„Tak dost! Jacobe, okamžitě odsud vypadni. Drž se od nich dál,“ řekl Charlie a Jacob se rychle otočil směrem k němu.

„Charlie, tohle je jen mezi námi,“ řekl mu a Charlie sešel těch pár schodů, které vedly k jeho domů.

„Drž se od nich dál. Je to moje dcera, takže to není jen mezi vámi. Bella s Annie teď bydlí pod mojí střechou a ty je uvidíš až u soudu. Teď odsud vypadni, protože jseš na cizím pozemku, na kterém nemáš co dělat,“ řekl Charlie a Jacob se na něj poraženě podíval a pak odešel pryč. Slyšela jsem, jak nasedl do auta a pak odjel pryč. Jen jsem se zpátky sesula na zem a obličej si schovala do dlaní. Začala jsem hlasitě vzlykat, i když jsem se tomu bránila, ale tohle už nešla zadržet. Všechno jsem ze sebe vypustila. Všechno to prostě šlo ven. To jak jsem se držela před Annie, to jak jsem se cítila, když mi to řekl, prostě všechno to šlo ven.

„Pojď dovnitř,“ šeptl Charlie, který ke mně přišel, objal mě kolem pasu a jednu mou ruku si přehodil přes rameno. Já jsem si položila ruku na břicho a snažila jsem se uklidnit, ale to prostě nešla. Jen jsem prostě brečela a brečela. Charlie mě začal pomalu táhnout do domu a já mu byla vděčná za všechno, co pro nás udělal, ale teď jsem prostě nedokázala mluvit. Charlie mě dovedl do obýváku a tam mě posadil na sedačku.

„Promiň tati. Já se omlouvám za to, co se stalo,“ šeptla jsem, když už jsem přestala vzlykat a on mě jen objímal kolem ramen. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Otřel mi tváře od slz a já si všimla, že má na sobě jen župan.

„To je v pořádku Bello. Možná by bylo dobrý, kdybychom dozdobili stromeček a zabalili dárky. Je až moc dobře vidět, kde mě to všechno přestalo bavit,“ řekl a kývnul hlavou směrem ke stromku, který měl jen hvězdu a světýlka.

„Tak já to udělám,“ řekla jsem a vstala jsem ze sedačky.

„Já zatím přinesu ozdoby a dárky co mám pro Annie. Možná by se hodil i balicí papír, nůžky a lepenka,“ řekl a pak už někam zmizel. Vyšla jsem ven z domu a vzala jsem tašky, které jsem tam nechala. Všimla jsem si, že je tam u toho ještě igelitka. Podívala jsem se dovnitř a byli tam zabalené dárky, nejspíš od Jacoba. Všechno jsem to vzala a s námahou jsem to odnesla dovnitř. Charlie už se táhl do obýváku s kupou krabic Vánočních ozdob. Takže jsem to všechno donesla tam.

Začali jsme s Charliem zdobit stromek a já byla ráda za tu chvilku idylky, kdy jsem nemusela myslet na to, co se předešlí večer stalo. Chralie se snažil mi zvednout náladu a nemyslet na to, co se stalo, tak vzpomínal na Vánoce, které jsem tu dřív trávila.

„Pamatuješ, jak jsi tu byla na poslední Vánoce?“ zeptal se mě a já přikývla, když jsme zdobili stromek.

„Jak jsem zapomněl dárky na stanici, tak jsem tvrdil, že byl Santa oželej a že si dal moc piv?“ zeptal se mě a já se začala smát.

„Jo to myslíš ty Vánoce, jak jste měli v práci ten Vánoční večírek a ty si se ztřískal a zapomněl koupit dárky?“ zeptala jsem se pro změnu já jeho a on se na mě zamračil.

„Já jsem myslel, že si to nepoznala,“ řekl a já se začala smát.

„Nepoznala? To nešlo, vždyť jsem dostala k Vánocům nové stěrače na náklaďáček, které si koupil na benzínce potom, co si se vracel z toho večírku,“ řekla jsem a on se trochu usmál.

„Dobrá, máš pravdu. Ten tvůj náklaďáček, kde je mu konec? Vydržel, ale docela dlouho. Dva roky byla dlouhá doba, na to že to byl stařík,“ řekl Charlie a já se na něj usmála.

„To jo, byl i starší než ty, a to je co říct,“ řekla jsem pro změnu já a on se na mě usmál.

„Zas takový staroch nejsem, i když jsem děda,“ řekl a já se na něj usmála.

Stromek jsme měli dozdobený během chvíle, protože ve dvou nám to šlo rychleji. Pak už jsem ho, ale vyhnala spát, protože jsem chtěla zabalit dárky a na to jsem potřebovala klid. Když jsem slyšela, jak Charlie zalezl k sobě do pokoje, tak jsem z tašky, kterou tu nechal Jacob, vytáhla dárky a schovala jsem je pod stromeček. Většina jich byla pro Annie, ale našla jsem tam i pár dárků pro mě a pro Charlieho. Radši jsem nechtěla přemýšlet, co tam bude, a začala jsem balit dárky od Charlieho.

Koupil Annie spoustu panenek, které určitě bude milovat a bude s nima spát v posteli. Všechny jsem jí je zabalila a schovala jsem je pod stromeček. Pak jsem se musela prohrabat vším, co jsem přivezla, než jsem našla dárky, které jsem měla pro Annie a začala jsem je zabavovat. Jsem máma, takže jsem uznala za vhodnější koupit jí nějaké oblečení. Přeci jen hraček dostane od každého dost. Takže jsem balila šatičky, mikiny, trička a všechno ostatní. Když jsem to všechno dobalila, tak jsem se podívala na hodiny. Byli tři hodiny ráno, takže vlastně už jsou Vánoce, teď ještě jen připravit talíř s drobkama od najezeného Santy a všechno je hotový.

Došla jsem tedy do kuchyně a na talíř nasypala pár drobků od perníčků, které tu měl Charlie ode mě. Přivezla jsem mu je minulý týden, když jsem tu byla s Annie na návštěvě a v té době bylo všechno ještě v pohodě. Ne, nechci na to myslet, tak jsem to zase donesla do obýváku a položila na konferenční stolek, který jsem odsunula od sedačky a rozložila jsem si jí. Došla jsem do patra, kde jsem na chodbě ze skříně vytáhla náhradní peřinu, polštář a prostěradlo a hodila jsem si to v obýváku na postel. Z tašky jsem sebrala nějaké oblečení a donesla to do mého pokoje, kde spala Annie.

Potichu jsem vešla dovnitř a otevřela svojí starou skříň, která byla skoro prázdná, až na pár kousků, které jsem si tam nechala. Naskládala jsem tam oblečení, které jsem měla v ruce a pak jsem si klekla na zem u Anniny postele. Pohladila jsem jí po vláskách a ona se trochu zavrtěla. Když spala, vypadala jako andílek, ale taky dokáže být skvělý rošťák. Přikryla jsem jí dekou a pak jsem vyšla ven z pokoje. Došla jsem do obýváku a ustlala jsem si postel. Došla jsem se ještě vysprchovat a pak jsem už jen po celém domě pozhasínala a vyčerpaně usnula.

Shrnutí

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 2: