Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 18

Stephenie Meyer


Neubliž mi, prosím 18Tak po dlouhé době jsem tu s další kapitolkou. Musím uznat, že se mi vůbec nelíbí, řekla bych že to je prostě slátanina všech blbostí, co mě napadly. Ale i tak prosím zanechte komentář, abych taky věděla váš názor...

Ahojky, planuju takovy mensi tridni sraz, jak jsem ti rikala. Sezen hlidani a zitra v osm u Nigella v Port. Jessica

S úsměvem jsem si to přečetla a zvedla svůj pohled k Edwardovi, kterému zrovna zazvonil telefon v kapse. Připoutal rychle Annie do sedačky a zvedl to.

„Prosím?“ zeptal se do telefonu a já se zatím začala pomalu ploužit k autu, abych nespadla. Edward se ležérně opíral o auto a s pobaveným výrazem mě pozoroval.

„Ahoj Jessico. Zítra v půl osmé? A kde si vzala ten nápad?“ zeptal se do telefonu a já povytáhla obočí. Zastavila jsem se na místě a podívala se ještě jednou na zprávu, která mi přišla. Vždyť tady je v osm, tak proč tam má být v půl osmé? Zvláštní, že by si ho Jessica chtěla urvat pro sebe? Zastrčila jsem telefon zpátky do kabelky, kterou jsem měla přes rameno a začala se ploužit dál k autu.

„Jo dobře, tak já tam v sedm budu,“ řekl Edward a já významně povytáhla obočí a kývla hlavou směrem k Annie v autě, která tam znuděně seděla a naštvaně nás pozorovala.

„Měli bychom jet,“ šeptla jsem tiše, aby mě nebylo slyšet v telefonu a Edward mi na to přikývl.

„Hele Jess, já teď zrovna něco mám a musím jet pryč. Takže zítra v sedm, ahoj,“ rozloučil se Edward a ani nečekal, až mu Jessica odpoví a položil telefon. Já jsem se mezitím konečně doklouzala opatrně k autu. Edward mi položil ruku kolem pasu a vedl mě okolo auta na stranu spolujezdce.

„Proč tam máš být už v sedm?“ zeptala jsem se ho a on se na mě nechápavě podíval.

„No, mě Jessica psala, že mám přijet až v osm,“ vysvětlila jsem mu rychle a on jen pokrčil rameny.

„Nevím, do hlavy jsem jí neviděl, abych ti to mohl říct. Nejspíš si mě chce na chvilku ukrást,“ řekl a už mi otevíral dveře na straně spolujezdce. Jen jsem se na něj zamračila a rychle nasedla dovnitř, kde se na mě Annie hned pustila.

„O čem jste si to povídali? A s kým Eda mluvil? Že on se dohodl s Jazem, že mě nechají prohrát, že jo?“ vychrlila na mě a já se otočila a nechápavě se na ní podívala.

„Cože?“ zeptala jsem se nechápavě, ale to už Edward nastoupil a hned se pustil do vysvětlování.

„Tak to není, jen jsem se ptal Emmetta jestli má pro tebe všechno připravený,“ řekl jí a ona se při Emmettově jméně hned usmála. Rychle se zase spolu začali bavit o hrách na dnešní den a já se otočila a dívala se před sebe na cestu, ale vnímala jsem jí naprosto minimálně.

Jak to zítra uděláme? Je mi jasný, že Jessica hnedka každému vyzvoní, že mám dítě, takže budu potřebovat na sebe něco hezkého, abych jim ukázala, že je všechno v pořádku. Proč se ale chce sejít s Edwardem o hodinu dřív než se mnou? To tam jako mají všichni dorazit o hodinu dřív, než já? Nebo to je jenom, aby se sešla s Edwardem dřív, aby mohla zkusit svoje štěstí? Nad tímhle jsem uvažovala celou cestu, ani jsem nevnímala okolí.

„Bello, už jsme tady,“ vytrhl mě z mých myšlenek Edward, který už mi otevíral dveře a Annie běžela někam dovnitř do domu.

„Jo, jasně,“ řekla jsem a začala hned vystupovat.

„Nad čím si přemýšlela?“ zeptal se mě a měl mírně frustrovaný výraz.

„To by tě zajímalo viď?“ řekla jsem s úsměvem a lehce ho políbila na rty. Edward za mnou zabouchl dveře a lehce se na mě usmál.

„Jo, zajímalo. Jsem zvyklý, že se dozvím všechno. Nemáš ani nejmenší ponětí, jak moc mě to štve, že tě nemůžu slyšet, že osoba, kterou jen tak mimochodem miluju, je jediná, kterou si přeju nejvíc slyšet, a já jí neslyším? Nemáš ani nejmenší ponětí, jak mě to štve,“ řekl rozmrzele, chytnul mě za ruku a vedl do domu. Jen, co jsme vešli, tak jsem slyšela halasný křik na celý dům.

„Co se děje?“ zeptala jsem se udiveně a Edward se na mě usmál, nahnul se ke mně a políbil mě na tvář.

„Hry začínají,“ šeptl mi přitom do ucha a pak svou přirozenou rychlostí zmizel a křik náhle utichl.

„Konečně je tu nějak živo,“ ozvalo se ze sedačky a já se podívala na jejího obyvatele. Esme se na mě usmívala a poklepala na místo vedle sebe. Sundala jsem si bundu, kterou jsem pověsila na věšák, a zamířila jsem za ní.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se jí a připadala si jako na setkání plnohodnotných matek.

„Mám pro tebe připravenou pracovní smlouvu, takže stačí, když mi jí jen podepíšeš a od nového roku budeš moci nastoupit,“ řekla mi a na vteřinu zmizela, když se vrátila, tak položila na konferenční stolek nějaké desky s papíry.

„V klidu si to pročti, a kdyby jsi na tom chtěla něco změnit, tak řekni a já to udělám. Budu ráda, když budu mít při ruce nějakého člověka. Všude tu jsou jenom samí upíři, kteří neumějí s lidmi jednat,“ vysvětlila mi a já jen přikývla a vzala si ze stolu desky s papíry a pustila se do čtení. Většinu jsem jen přelé tla očima. Psalo se tam o náplni mé práce, podle které jsem měla jen vyřizovat objednávky, jak od klientů, tak i na stavební firmy a nechávat vždy nějakou rezervu, aby Esme mohla vždy dodělat detaily a podobně. Nebylo tam nic zvláštního, až na tu částku, kterou měla být výplata.

15 000 $ (pro vaší představu něco okolo 300 000) za měsíc.

To snad nemyslí vážně? Vytřeštila jsem oči nad tou částkou a zvedla jsem k Esme hlavu.

„Je něco v nepořádku? Přijde ti ta částka nízká?“ zeptala se mě a já hned začala vrtět hlavou.

„Naopak mi přijde přehnaná. Esme, to je hrozně moc. Takovou částku nemůžu přijmout,“ řekla jsem a začala jí hned všechny ty papíry podávat, ale ona hned začala vrtět hlavou.

„Ne, Bello. Ta částka je přijatelná a je v mezích. A pokud vím, chceš jít na nákupy s Alicí. Věř tomu, že to bude drahý, takže se ti ty peníze budou hodit. Školka pro Annie taky nebude nejlevnější, pokud vím, tak to tady s těmi cenami, není nějak valný. A co škola potom? Určitě pro ní chceš to nejlepší a to nejlepší je podepsat tuhle smlouvu s touhle částkou, kterou ti budu každý měsíc vyplácet,“ zakončila svou přesvědčovací řeč a já nad tím další tři vteřiny musela přemýšlet. Má pravdu, chci to nejlepší pro Annie.

„Dobře, ale mám jednu podmínku,“ řekla jsem a ona pozvedla obočí a se zájmem si mě prohlížela. Usoudila jsem, že to má být nejspíš pobídka.

„Nechci žádný zvýhodňování. Budeš se ke mně chovat jako ke všem ostatním,“ řekla jsem a ona nad tím uvažovala.

„No dobře, ale myslím si, že budu muset přihlížet na to, že jsi člověk a že se někdy musíš vyspat, pak taky lehce přihlédnu na to, že máš dítě…“ pokračovala a do toho jí skočil Edward, který se tam náhle objevil.

„A taky budeš muset přihlédnout na to, že jsem tvůj syn a že ona je žena, kterou miluju, a že by jsi jí taky někdy mohla pustit dřív, abych jí mohl pozvat na rande,“ řekl a Esme se na něj svou mateřskou tváří usmála.

„Přesně tím jsem chtěla pokračovat,“ řekla mu a podala mi tužku. Chvilku jsem mezi nima těkala očima, než jsem se pod tu smlouvu podepsala.

„Takže, nastupuješ třetího ledna, což znamená že, v půl deváté budeš tady a odsud spolu pojedeme do firmy, kterou mám v Seattlu,“ řekla mi a já jen němě přikývla. Patnáct tisíc dolarů, kruci, do čeho jsem se to zase uvrtala. Budu jim vděčná až do konce svého života.

„Tak a vstávat,“ řekl Edward, objevil se náhle přede mnou a natáhl ke mně ruce. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„No, dělej. Jde se hrát. Čeká se jenom na tebe,“ řekl a než jsem stihla cokoliv říct, tak mě vzal do náruče a nesl mě někam pryč.

„Užijte si to,“ slyšela jsem za námi ještě Esme a pak jsem se naštvaně podívala na Edwarda.

„Co mě teda čeká za hraní?“ zeptala jsem se s minimálním zájmem, protože jsem nějakým zvláštním způsobem tušila, že mě do toho hnedka vtáhnou.

„Nech se překvapit,“ řekl a už jsme se objevili v nějakém pokoji. Bylo to tu krásný. Barvy dokonale sladěné, odhadovala jsem to na pokoj Alice a Jaspera, ale nebyla jsem si jistá. Jen mě zarazilo, že tu není žádná skříň na oblečení. Chvíli jsem si prohlížela celý pokoj, než mě z mých úvah, o tom proč mají upíři postel, vytrhl Edward, který mě postavil na zem.

„Počkat, počkat,“ ozvalo se náhle z postele a já si teprve všimla lidí, co tu byli. Emmett, který seděl na posteli, se nejvíce snažil o mou pozornost. Annie mezitím přiběhla ke mně a k Edwardovi a on si jí zvednul do náruče.

„Chcete mi říct, že tenhle bručoun, už má taky holku a konečně nebude mít kecy na naše noční hry?“ začal se ptát Emmett. Alice, kterou objímal kolem pasu Jasper, se jen vědoucně usmívala a Rose si se zasněným pohledem prohlížela Annie.

„Jaké noční hry? Já chci taky hrát,“ ozvala se Annie a já se na ní rychle podívala a chtěla jí na to něco říct, jenže v ten moment se pustil do vysvětlování Emmett.

„No to víš, jsou lidi, kteří v noci nemají na práci nic jiného kromě spaní, ale pak tu je taky pár takových zvláštních lidí, kteří se potřebují zabavit. Tak hrají takovou hru. Vlastně jde o to, že muž…“ chtěl se pustit do vysvětlování, ale v tu chvíli ho zarazilo dvoje vrčení a můj výkřik.

„Emmette!“ vykřikla jsem na něj. Přece nemůže chtít tříletému dítěti vysvětlovat, co je to sex a jak probíhá. Emmett hned vystřelil ruce nad hlavu, jako dělávají ve westernech, když se řekne ruce vzhůru.

„Pojďme radši hrát,“ ozvala se hnedka Alice, která se snažila nějak zachránit situaci.

„Na schovávanou,“ vykřikla hnedka Annie s natěšeným úsměvem. Všichni jsme se tedy dohodli, že Jasper bude pikat a schovat se můžeme kamkoliv, klidně i mimo dům do lesa. Alice si hned vzala Annie od Edwarda, a když se Jasper otočil, tak se s ní svou přirozenou rychlostí rozběhla pryč. Emmett s Rosalií zmizeli v závěsu hned za nimi a já s Edwardem a Jasperem jsme zůstali stát na místě.

„Otočit zády a počítat,“ řekl Edward a usmál se na něj. Jasper jen pokrčil rameny, otočil se k nám zády a začal pomalu počítat.

„Jedna… Dva… Tři…“ počítal vždy s odmlkou, tak tří vteřin. Edward se na mě usmál, pomalu přešel ke mně a usmál se.

„Budeš se muset pevně držet a doporučuju radši zavřít oči,“ řekl a pak si mě vyhoupl na záda a upírskou rychlostí vyběhl z domu. Nestihla jsem ani sklopit hlavu do jeho ramene a už jsem měla pocit, že naběhne do prvního stromu, který se nám náhle objevil v cestě. Radši jsem zavřela oči a zabořila hlavu do jeho ramene. S úsměvem na rtech jsem jen vnímala, jak mi ta rychlost toho větru, čechrá vlasy a jen jsem cítila tu úžasnou rychlost.

„Jsme tady,“ řekl Edward a já cítila, jak zpomalil a přešel do normální chůze. Vykoukla jsem zpoza jeho ramene a rozhlédla se okolo. Byli jsme na nějakém útesu, pod kterým byla vidět řeka, ale ta scenérie byla naprosto úžasná. Za takovýhle výhled by lidi mohli klidně i platit. Opatrně mě postavil na zem a já se rozhlížela kolem.

„Je to tu nádherný. Jak jsi to tady našel?“ zeptala jsem se ho a on prostě jen pokrčil rameny a s úsměvem mě pozoroval.

„Jak dlouho mu bude trvat, než nás najde?“ zeptala jsem se ho a pomalu se posadila na zem. Přeci jen jsme byli na útesu, takže bych mohla naprosto jednoduše spadnout a upír neupír, nevěří tomu, že by mě zachránil.

„Nevím, pravděpodobně ještě počítá v domě a pak vyběhne ven. První koho najde je Emmett s Rose a Alici s Annie bude hledat jako poslední, takže další na řadě jsme my,“ odpověděl mi a posadil se vedle mě.

„A co budeme do té doby dělat?“ položila jsem další otázku a on prostě jen pokrčil zase rameny, tak jsem se trochu posunula a položila si hlavu do jeho klína a prostě jsme se jenom dívala na tu přírodu okolo. On mi mezitím rukama jemně prohrabával vlasy.

„Jaký to tam zítra bude?“ zeptala jsem se Edwarda a on moc dobře věděl, na co mířím.

„Určitě to bude fajn. Všichni budou rádi, že tě uvidí a budeš na roztrhání. Chtěl jsem se tě zeptat, jak to chceš zítra udělat s námi?“ zeptal se mě a já nad tím chvilku musela přemýšlet. Zase jsem si přehrála to všechno, nad čím jsem uvažovala v autě a docela by mě zajímalo vidět, jak se Jessica chová v přítomnosti Edwarda, když ví, že jí nic nebrání dostat se k němu.

„Co kdybychom zkusili jít tam každý sám za sebe?“ zeptala jsem se ho a nevěděla jsem, jaká bude jeho reakce.

„Hm… No, nevím, jestli se mi to bude líbit a jestli vydržím všechny ty myšlenky všech okolo tebe, ale co kdybychom to udělali tak, že se znáš s Alicí a víš o mně, jen jsi mě nikdy neviděla? Nechci být pro tebe někým neznámým, když tě miluju, a byl jsem neznámým tak dlouho,“ odpověděl mi a já ho s úsměvem a pocitem naprostého blaha poslouchala.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem a on se ke mně sehnul a lehce mě políbil. Začal se mi zase prohrabávat vlasy a já jen s úsměvem pozorovala přírodu, až jsme nakonec zavřela oči a užívala si ten dokonalý pocit, že tu jsem s osobou, kterou miluju. Asi po dvou hodinách nás našel Jasper, jen Edwardovi řekl, že nás zapikal a my se spolu pomalu vrátili zpátky do domu. Hráli jsme si potom celé odpoledne až do večera a Annie se za celou dobu, ani neunavila. K večeru nás Edward odvezl domů a pak mi řekl, ať se pořádně připravím na další den, protože maratón s Alicí bude zabijácký, jak pro mě, tak pro Annie. Večer jsem si popovídala s Charliem a pak jsem unavená po celém dni usnula s Annie v jedné posteli ve svém starém pokoji.

 


 

Je to teda taková slátanina, jak jsem si myslela?

Zanechte mi tu prosím aspoň komentář, ať už by to měla být pochvala, nebo kritika.

Spokojím se se vším, protože s touhle kapitolou vůbec nejsem spokojená, tak se do mě pusťte.

Vaše Adis


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 18:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!