Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 22. kapitola

3.Lareth-Forks

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Neštvi mě, Nessie! 22. kapitolaČeká vás dvojtý pohled. Dočká se konečně Bella trošky štěstí?

21.04.2011 (11:00) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2363×

22. kapitola


Edward:

U Belly doma zazvonil telefon a ona ho zvedla. Volala Alice, že prý přijeli přátelé z Denali a že se má stavit. Bella tudíž teď bude pár hodin pod ochranou mé rodiny. Nic se jí nestane.
Rozhodl jsem se vypátrat něco o tom královském genu. Divili byste se, kolik článků a blogů patří upírům a lidé tyto stránky vnímají jako fantasy nějakých praštěných fanoušků. Občas mě ale až děsí, kolik tam najdete pravdy.
Přečetl jsem si, že přeměna na upíra neprobíhá stejně jako u normálního člověka. Přeměna by měla být delší. Prý až týden a ani výsledek není zdaleka tak stejný – což je účel, přirozeně. Upír s tímto genem by měl být rychlejší, vnímavější, měl by déle vydržet bez krve, ale hlavně by měl mít nějaký mocný dar. Bohužel, měl by být daleko křehčí, a měla by mu – i když velice slabě - téct krev. A spí. Je mnohem podobnější člověku. Samozřejmě, že se veškeré velmoci přetahují o tyto zvláštní nositele a volných jich po světě chodí jen pár.
Věděl jsem, že Mia byla nositelkou genu, takže bylo logické, že bude i Nessie, ale jak se k tomu genu dostala Bella, to opravdu nevím. Nevím sice nic o původu Mii, ale to nikdo neví. Svou minulost si nepamatovala. Moment! Pokud generace nositelů pokračovala, tak Bellino dítě muselo přežít! Jenomže, kde je? Ponechali si ho Volturiovi, nebo se jej zmocnila jiná velmoc? Ale co když je to dítě volné! Bella by se s ním mohla setkat! Jenomže, jak ji poznáme?
Nedovedu si ani představit, jak bude Bella vypadat, až jí řeknu, že její dítě žije. Teda myslím... Její dcera mohla odrodit potomka, ale hned na to zemřít. Nevím, co se stalo, a pochybuji, že mi to Aro jen tak řekne.
Podíval jsem se na hodiny. Bylo osm. Už hodinu probíhá jarní ples. Asi bych měl Bellu zase zkontrolovat, přece jen jsem ji celý den nehlídal...
Dorazil jsem těsně před školu a uviděl, jak Demetri nasedá s Bellou, Nessie a ještě nějakým... upírem do auta! Jeho myšlenky byly jasné...  Teď už nám nikam neutečeš! Jak mě asi Aro odmění?
Divoce jsem zavrčel a chystal se auto dohonit, ale cestu mi zatarasili dva upíři.
Začali na mě útočit. Díky svému daru jsem však byl vždy těsně před nimi, ale i tak mě dostatečně zmlátili. Právě teď jsem ležel na zemi, jeden z upírů mě držel a ten druhý surově bil. Já ale bolest nevnímal. Jediné, co mi teď naplňovalo mozek, bylo to, že Bella právě teď bojuje o život a nebo už je pozdě...
Tahle myšlenka mě opět naplnila energií a zuřivostí. Strhl jsem ze sebe toho upíra a roztrhal ho. Než se druhý stačil vzpamatovat, skončil jako jeho přítel. Divoce jsem zařval a svou největší rychlostí utíkal za Belliiným pachem. Když normálně běžím, jsem schopen vidět nejmenší detaily, teď  však kolem mě byly jen šmouhy. V životě jsem tak rychle neutíkal.
Během pár minut jsem dorazil do Seattlu. Cítil jsem pach krve. Jenomže tahle krev patřila Belle...
Najednou jsem to uviděl.
Téměř na cucky roztrhanou Bellu v náruči toho hajzla Demetriho. Nessie se krčila mezi odpadky a oči měla plné strachu, zděšení a bolesti.
Po zemi ležela dvě roztrhaná těla upírů. Bella se bránila... Ale stálo jí to život... Moment! Slyším její srdce! Ona žije!
„Nesahej na ti, ty hnusnej parchante!“ zařval jsem a odtrhl ho od Belly. Než stačila spadnout na zem, zachytil jsem ji a položil.
Probrala mě až obrovská rána do zad. Zavrčel jsem a ohnal se po mém soupeři. Zaplatí za vše, co udělal! Všiml jsem si, jak je jeho krk mírně natržený, Bella se asi snažila mu tu jeho ohyzdnou hlavu utrhnou, ale na to měla moc málo sil...
Já to dokončím! Vší silou jsem mu vrazil do břicha a zlomil několik žeber. Pak jsem vzal za jeho ruku a utrhnul ji. Zařval bolestí. Bránil se, ale jeho chabé pokusy byly nic proti mému vzteku.
Během pár sekund jsem mu odtrhnul všechny končetiny. Hlavu jsem si naschvál nechal až na konec.
„Aro vás zabije! Všechny vás zabije!“ křičel Demetri, ale to už jeho hlava neměla nic společného s jeho tělem.
Doběhl jsem k Belle. Proč jsem ji nechával bez dozoru! Zmučeně jsem zařval a Nessie sebou škubla. Byla maximálně vyděšená. A já se jí vůbec nedivil.
Velice opatrně jsem vzal Bellu do náruče.
„Pojď rychle za mnou. Ještě ji můžeme zachránit,“ řekl jsem, což ji okamžitě probralo. Společně jsme utekli k Demetrimu autu, kde jsem Bellu opatrně položil na zadní sedadlo.
Vydrž, Bells!
Dojeli jsem před náš dům, kde už všichni stáli.
„Edwarde! Co se stalo!“ vykřikla zděšeně Rose.
Nebyl čas na odpovídání, a tak jsem její otázku ignoroval. Upíří rychlostí jsem Bells donesl do obývacího pokoje, jedním máchnutím ruky strhnul ubrus a Bellu položil na stůl. Měl jsem dobrý lékařský výcvik. Učil mě sám Carlisle, jediné, v čem byl lepší, bylo odolávání lidské krve. Jenomže já na Bellinu chuť neměl. Ani pomyšlení.
Díky bohu, že Carlisle měl u nás doma snad celou vybavenou ordinaci. A i když jsem nechápal, na co zrovna tady je, teď se to opravdu hodně hodila.
Rychlými, ale neomylnými pohyby jsem jí zašíval rány. Emmett mi ji pomohl znehybnit. Jasper se samozřejmě neúčastnil. Ten měl svých starostí dost. Rose uklidňovala Nessie vedle u mě v pokoji. Stále byla hodně v šoku. Alice mi připravovala obvazy a píchala do Belly injekce.
Po několika opravdu depresivních hodinách jsme jí ošetřili snad všechny zranění a odnesli do mé postele. Přikryl jsem ji mnoha dekami a peřinami a čekali. Teď už to je jen na ní.
Ubíhaly dny, ale ona se pořád neprobírala. Ani jednou jedinkrát jsem od ní neodešel a Nessie taky ne. Když potřebovala spát, schoulila se na mé pohovce, ale Bellu z očí nespouštěla.
Díky Jasperovi jsem věděl, co k ní cítí. Bella jí nahradila celou rodinu, o kterou přišla, bylo pro ni hrozné utrpení vidět ji, jak bojuje o život. Bála se o ni, možná stejně jako já. A to už je co říct.
Bella se uzdravovala velice rychle a po pár dnech už měla být zdravá. I když jsem ji prohlížel pečlivě, tak jsem nic nenašel. Většina jejích zranění se zahojila, ale ona se pořád neprobírala.
Až jednou...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bella:

Byla jsem uvězněna v temnotě. Nevnímala jsem bolest, nevnímala jsem city. Byla jsem tu jen já a ta otravná tma. Minuta pro mě byla jako hodina a hodina jako celý rok. Čas tu vůbec neubíhal.
Byla jsem mrtvá? Možná ano, ale nemá být po smrti ráj? Tohle vypadalo spíš jako peklo. Před očima jsem stále vídávala jednotlivé okamžiky svého života a pak tu byly tváře. Stále se opakovaly. Edward, Nessie, Derek a Demteri...
Tak hrozně moc jsem se v něm spletla. Na povrch milý kluk se změnil v kreténského sluhu svého pána. Nenáviděla jsem Ara celým svým srdcem.
Po hodně dlouhé době přemýšlení jsem se začala cítit... zvláštní. Začala jsem pociťovat bolest. Každá část mého těla mě neuvěřitelně bolela. Bolest se stále stupňovala. Chtěla jsem křičet, ale mé tělo neposlouchalo. Dalších několik hodin jsem se nechávala požírat bolestí, až jsem konečně mohla i pohnout prsty. Zkusila jsem sebrat odvahu a těžká víčka od sebe trochu pootevřela. Byla jsem v prostorném pokoji. Znala jsem ten pokoj... Byl to pokoj Edwarda! Co tady dělám! A nade mnou se skláněl... Edward!
Zděšeně jsem vykřikla a vystřelila jsem do sedu. Pořád jsem ječela a zírala na Edwarda, který se na mě díval radostným, ale i trochu zděšeným výrazem.
„Bello, klid. Už je to pryč. Hlavně se uklidni,“ šeptal Edward a kolíbal mě v náruči. Já sice už přestala ječet, ale pořád jsme byla trochu v šoku.
Já jsem mrtvá! Edwarda jsem po jeho odchodu nikdy neviděla a Nessie unesli k Arovi. A bůh ví, co s ní dělají! Já ještě nechci být mrtvá! Nessie jsem brala jako svou dceru, já ji chci vidět, jak roste a jak zvládá svůj dar! Chci se ještě setkat s Edwardam a říct, jak moc ho miluju! Já ještě nechci umřít!
Neovládla jsem se a začala brečet. Nezáleželo mi na tvrdé tváři v pekle - kde jsem - už nikomu nic dokazovat nemusím.
Všechno se však zdálo tak reálné. vdechovala jsem jeho vůni. Vnímala jsem jeho hruď a cítila jeho rty v mých vlasech. Když jsem tak o tom přemýšlela, tak být mrtvá není tak hrozné.
No co, když už, tak ať si to užiju.
Přitiskla jsem své rty na ty jeho. Cítila jsem se naprosto božsky. V mém podbřišku jako by bouchaly ohňostroje a jeho doteky mě pálily. Jeho měkké rty jako by přesně padnuly do těch mých. Sakra! Tohle jsem měla dělat, když jsem ještě žila!
„Bello, miluju tě,“ řekl ten můj nejdokonalejší přelud.
„Také tě miluji, Edwarde,“ odpověděla jsem, usmála se. Zářil jako slunce. Jako to nejdokonalejší slunce!
Spojil naše rty a já už bolest nevnímala. Už existoval jen Edward!
Vyrušilo nás odkašlání.
Vzhlédla jsem, v pokoji byli seřazení všichni členové rodiny. Včetně Nessie.
Začala jsem blednout. Chcete říct, že je to pravda? Že jsem se právě přede všemi líbala s Edwardem a navíc mu řekla, že ho miluji?!
Moje pozornost se okamžitě obrátila k Nessie. Rozpřáhla jsem ruce a ona mi skočila do náruče. Sykla jsem bolestí.
„Promiň,“ začala se okamžitě omlouvat. Já si ji však ještě víc přitáhla. Je mi jedno, jak moc to bolí. Nessie je tady! Neunesli ji! Já jsem živá a Edward je tady! Tak takhle chutná pravé štěstí. Nikdo nemohl být šťastnější než já. Tiskla jsem k sobě Nessie, které tekly slzy. Protože se však usmívala, usoudila jsem, že jsou to slzy štěstí. Edwardovy ruce se obmotaly kolem mého pasu a on se na mě přitiskl. Přidala se k nám ještě Alice, Jasper, Emmett i Rose. Tvořili jsme takovou velkou kouli a já byla střed. Edward se nade mnou hrbil, aby mě neumačkali, a já se smála. Je tak krásné být šťastná.
Všichni postupně odcházeli, až jsem zůstali jen já, Edward a Nessie.
„Hrozně jsem se o tebe bála,“ vzlykala Nessie. Já jí stírala slzy.
„Já mám tuhý kořínek,“ řekla jsem a usmála se na ni.
„Myslím, že si máte ještě hodně co říct,“ řekla Nessie a mrkla na Edwarda. Zčervenala jsem. Edward jí úsměv oplatil a ještě víc si mě k sobě přitáhnul. Zacvakly dveře.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem právě na tuhle chvíli čekal,“ řekl Edward a usmál se.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem právě na tuhle chvíli čekala,“ řekla jsem a políbila ho na tvář.
„Mám pár informací, které by tě mohly zajímat.“
„Jaké informace?“ řekla jsem a zavrtěla se v jeho náruči.
„Informace o tvé dceři,“ řekl a usmál se na mě. Já na něj vykulila oči.
Dělá si srandu?

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře