Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 19. kapitola

15.04.2011 (21:15) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2461×

19. kapitola

Otevřela jsem dveře. Před nimi stál Demetri v dobře padnoucím šedém saku a s rudou růží v ruce.

„Když jsem kupoval tuhle růži, myslel jsem si, jak je nádherná. Ale až teď vím, jak moc jsem se spletl. Tvé kráse se nic nevyrovná," řekl a podal mi růži. Zmateně jsem na něj zírala. Tak takového ho ještě neznám. Stydlivě jsem sklopila hlavu a následně se usmála.

„Jak dlouho jsi to vymýšlel?" zeptala jsem se a zasmála se.

„Dvě hodiny," zazubil se a společně jsme se zasmáli.

Opravdu byl jiný, než si ho pamatuju. Vlastně... Kromě toho, že mě unesl, mi nikdy nic špatného neudělal. A navíc i to byl příkaz od Ara. Tak proč ho nemám ráda? Je šarmantní, milý a pozorný. Přesto mu něco chybí...

Dovedl mě ke svému, mimochodem, luxusnímu autu a podržel mi dveře. Wow! Ten je skvělej! Pak za mnou tiše zabouchl dveře a sám si nastoupil. Po pár minutách jsme dojeli k Mikovi před dům. Chvíli jsem zvažovala, že ho z tohoto večera vynecháme, ale přece jen nechci, aby si Demetri myslel, že s ním chci být sama. Je to jen chvilkové poblouznění.

„Počkej tu," řekla jsem mu a zazvonila Mikovi na dveře. Otevřel mi vysoký, svalnatý a zdá se i přísný pán. Zřejmě Mikův otec.

„Dobrý den, přišla jsem vyzvednou Mika. Je doma?" zeptala jsem se mile. Tomu slizounovi málem ukápla slina, jak na mě zíral s otevřenou pusou. No fuj, už vím, po kom to Mike má.

„Je mi líto, slečno, Mike nikam nesmí," řekl tvrdě a záporně zkřížil ruce. Letmo jsem zahlédla Mike v saku, jak nakukuje přes svého obřího otce.

No tak! Já prostě nechci být s Demetrim sama, bůh ví, co bych vyvedla. Třeba by mě oblouznil natolik, že bych se zase vdala... Miku, to mi nedělej!

Povzdechla jsem si a nenápadně zmáčkla svá ňadra, abych na sebe upozornila. Teď se koukej, uslintánku!

„Prosím, pane. Slibuji, že Mika přivedu brzy," špitla jsem a nevinně sklopila pohled.

„Dobrá, myslím, že to pro jednou půjde. Až to mimino budeš vracet, co takhle si dát kafe? Bohužel mi kafe došlo, ale ty zřejmě nebudeš tak naivní. Viď, kotě," řekl slizce a já uslyšela dvoje zavrčení. Moment, dvoje? Vždyť je tady jen jeden upír, nebo ne? Určitě se mi to jen zdálo.

„Na to vám kašlu, pane," řekla jsem a vytáhla Mike zpoza zad toho mimoně. Společně jsme rychle nasedli do auta a Demetri se rozjel.

„Díky. Asi bych v jeho přítomnosti chcípnul. Povedlo se ti to, Bells," řekl uznale Mike a Demetriho si vůbec nevšímal. Zasmála jsem se Demetriho obličeji. Vypadal, jako by toho puberťáka chtěl zabít, přitom se však snažil hrát, že je úplně v pohodě. Vystoupili jsme před jedním z větších kin. Demetri mi pomohl z auta, a já si všimla Mikova naštvaného obličeje.

„Půjdu koupit lístky," oznámil Mike a už valil k pokladně. Věděla jsem, že na lístky mít nebude. Podle zvuků, které vycházely z jeho peněženky, tam měl jen pár mincí. Pozvedla jsem koutky a společně s Demetrim jsme ho zaujatě sledovali. Schválně, jak se bude tvářit.
Mnoho lidí by si teď myslelo, že jsme škodolibí a hnusní, ale to on se přece nabídl. A navíc to k němu mám přijít a říct. Ahoj, nic proti, ale na ty lístky fakt nemáš. Jo, a poznala jsem to podle zvuku. Tak to by nešlo.

Mike objednal dva lístky na nějakej slaďák. Moment, dva? Pokud chce vydráždit upíra k smrti, tak se mu to docela daří. Demetri vypadal dost rozbouřeně. Zasmála jsem se a stiskla mu ruku, aby se začal ovládat. Po mém dotyku se okamžitě uklidnil a usmál se na mě. A to mělo být jako co?
Paní u pokladny právě podávala Mikovi lístky a chtěla peníze. Mike ztuhl.
Paní začala být mírně nervózní a Mike taky.

„Ehm, vidíte támhle tu holku? Máme rande a já před ní nechci vypadat jako idiot. Nechci ji žádat o peníze... Nemohl bych vám za ty lístky dát svoje hodinky?" zeptal se strnule Mike. Snažil se mluvit co nejvíc potichu, ale pro upíří sluch bylo celkem lehké ho uslyšet. Nejvíc mě tam dráždilo slovo rande. Možná to tak vypadá, ale my přece nemáme rande. Tiše jsem zavrčela.

„Je mi líto, pokud nemáte peníze, tak odejděte," řekla paní a na Mika se zamračila. Mike na sucho polkl, pak se podíval naším směrem. Smutně přišel až k nám.

„Ehm, Demetri, můžu s tebou na chvilku mluvit?" zeptal se Mike nesměle, aniž by se na něj podíval. Demetri se zasmál.

„Nemáš peníze, co?" hádal Demetri a pořád se uculoval. Mike byl rudý vzteky.

„Jistě že mám! Vždyť přece jdeme do kina. Kterej idiot by si nevzal peníze!" křičel Mike.

„Tak je běž koupit."

Mike zase ztuhl. Jak jsem už jednou říkala. Lidé jsou hrozně sekaví tvorové. Fakt nechápu...

„No, já vlastně nemám..." špitl Mike. Demetri se zasmál a já se ušklíbla. Chudák Mike.
Demetri přikývl a odešel k okénku. Ten druhý se na mě ani nepodíval.

„Nic si z toho nedělej. To se může stát," řekla jsem a objala ho. Vypadal dost sklíčeně. Mike zase ztuhl, a to i včetně spodních partií. Teď mi došlo, že má hlavu v mém dekoltu. Odtrhla jsem se od něj. Ups...

Zasmála jsem se, protože Mike se ne a ne probrat.
Po chvíli k nám opět došel Demetri.
Nabídl mi rámě a já do něj spokojeně zavěsila. Mike šel omámeně za námi. V sále jsem se usadila do poslední řady a Mike a Demetri okamžitě usedli po obou mých stranách. No, to teda bude...
Začal film a hned po pěti minutách se tam hlavní hrdinové ocucávali. Co to zase Demetri vybral?
Najednou jsem na své ruce ucítila teplo. Otočila jsem se po zdroji a uviděla Mike, jak mě propaluje pohledem a hladí po ruce. Škubla jsem sebou a ruku mu vytrhla.
Chvíli byl klid. Opět jsem ucítila teplo, ale tentokrát na stehně. Vzala jsem tu jeho vlezlou ruku a odrthla ji.
Mike se ke mně naklonil a - podle něj svůdným hlasem - zašeptal do ucha.

„Neříkej, že to nechceš." Trhla jsem sebou, ale než jsem stačila jakkoli zareagovat, už ho pod krkem držel Demetri.

„Nesahej na ni, ty zmetku!" vrčel vztekle a pak ho surově pohodil do sedačky.

„O co ti jde! Není tvoje!" rozkřičel se Mike a já se o něj pomalu začínala bát.

„Jde mi o to, aby si dal ty sví nadržený pracky pryč od Belly!" křičel Demetri.

„Nedám!" rozkřičel se Mike a obmotal majetnicky ruce kolem mého pasu. Kdykoli jindy bych ho jednoduše setřásla a dala pořádnou facku, ale tak nějak jsem byla v šoku, že jsem nebyla schopna nějak reagovat.
Najednou jsem se ocitla v Demetriho náruči. To už jsem se vzpamatovala a vyškubla se mu.

„Nikdo z vás na mě nemá právo!" křikla jsem a rázným krokem vyšla z kina. Slyšela jsem jejich kroky a nesmyslné pokusy o udobřování. Byla jsem naštvaná.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem teď nechtěla být v kině s Mikem nebo Demetrim. Chtěla jsem tady Edwarda... Jenže ten už se nevrátí... Právě teď tráví čas s tou Tanyou a na mě si ani nevzpomene. Odmítla jsem ho, což zranilo jeho ego. Nic jiné v tom není. Odešel a ze mě nezbylo nic... Napovrch jsem se mohla zdát jako silná a možná jsem si to i sama sobě nalhávala, ale trpěla jsem. Tak moc jsem chtěla, aby byl se mnou, ale nešlo to. Zatím, co já budu tiše trpět a můj žal mě bude spalovat, on má ještě šanci být šťastný a přeji mu to. Je to výjimečný muž a každá by udělala vše, aby jej získala... Já však už pro něj neznamenám. Nic...

„Edwarde, miluji tě," zašeptala jsem a se slzami v očích se zadívala do jasného měsíce.

„Bello," ozvalo se těsně vedle mě. Sklopila jsem hlavu a nechala si vlasy spadnout do tváře. Takhle nechci, aby mě někdo viděl. Zlomenou…

„Vezmi mě domů, prosím," zašeptala jsem. Demetri beze slov přikývl a otevřel mi dveře od auta. Nastoupila jsem. Mike se rozvaloval na zadním sedladle. Nikdo z nás nepromluvil.

„Bello, je mi to líto," řekl Mike.

„To je dobrý, nech to být."

„Ne, to není. Vidím, jak ti to ublížilo." On si myslí, že pláču kvůli takovýmu nevyspělýmu hovadu, jako je on? To sotva. Kéž by věděl pravdu.

„Miku, to není kvůli tobě," řekla jsem s povzdechem.
Vysadili jsme Mika u jeho domu a Demetri mě vezl ke mně. Otevřel mi dveře a nechal vystoupit.

„Poznám, když je někdo tragicky zamilovaný. Kdo to je? Co udělal? Zahnul ti? Utekl ti? Ublížil ti? Řekni mi jméno a já ti slíbím, že ho zabiju. Nedovolím, aby ti někdo ubližoval," řekl a pohladil mě po tváři. Pousmála jsem se.

„Za to si můžu sama. Odehnala jsem ho... Vím, o co se snažíš, Demetri. Ale já nejsem připravena opět  otevřít své srdce. Promiň."

„Já počkám. Jak dlouho budeš chtít. Ale počkám. Nechci na tebe tlačit. Pokud nejsi připravena, tak nevadí," řekl a políbil mě na ruku. Pousmála jsem se a zmizela ve dveřích.

„Tak co?" vyptávala se Nessie hned, jakmile jsem zabouchla dveře.

„Nic zvláštního. Poprali se, pak mě oba utěšovali," řekla jsem a pokrčila rameny.

„Utěšovali?"

„Jo, to víš, staré rány."

„Chybí ti Edward?"

„Ani nevíš jak," řekla jsem a snažila se ovládat, aby mi opět nezačaly téct slzy.
Nessie mě začala utěšovat. Byla jsem hrozně ráda, že je teď se mnou. Že na vše nejsem sama...
Chvíli jsme mlčely a jen se objímaly...

„Alice volala," řekla Nessie.

„Co říkala?"

„Že přijedou příbuzní z Denali..."

„A to má být jako kdo?" zeptala jsem se nechápavě.

„Má to být klan… Patří do něj i Tanya," řekla, a čekala na mou rekci. Jenomže já ani nevěděla, jak reagovat. Mám být ráda, že přijede Edward? Nebo být zdrcená, že ho uvidím v objetí s krásnou upírkou a šťastným výrazem na rtech? Bude velice těžké to všechno nahrát, že jsem v pořádku a že mi vůbec nechybí, zvládnu to vůbec? Mám strach. To byl ten pocit, který jsem cítila. Největší predátor na světě má strach, že uvidí svou tajnou lásku šťastnou...
Trochu zvláštní...

„Kdy?" zeptala jsem se. Kolik mám ještě času na přípravu? Musí ze mě být nová Bella.

„Říkala, že za pár dní." Přikývla jsem.

„Půjdu si lehnout," řekla a odešla. Já ještě chvíli zůstala stát a přemýšlela jsem nad děním celého dne. Pak jsem se šla osprchovat a opět si na pár hodin lehnout. Nevím, čím bylo to, že můžu spát. Ale byla jsem za to vděčná. Alespoň na pár hodin utéct od všech problému a ponořit se do sladké říše snů. Teda, pro mě to spíš bylo… ponořit se do světa děsivým nočních můr.
Opět stejný sen... Strach, bolest a znovu strach se mísily jeden přes druhý. Proč se mi to stále zdá? Má to nějaký význam? A když jo, tak jaký? Sakra! Jak já to nesnáším!

---------------------------------------------------------------------------------------------

Jakého chcete Demetriho? Zlého nebo hodného? A mám udělat pohled Edwarda?

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 19. kapitola: