Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessiin pláč - 2. kapitola

04.06.2010 (20:15) • Miamam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1587×

2. kapitola

Bella Cullenová se vyhřívala na skále kousek od domu, který před pěti lety s Edwardem dostali od její druhé matky Esmé. Výhled měla přímo na palouk, kde chaloupka stála.

Poslouchala jsem šumění větví stromů, kterých byl ve Forks k ukrytí lecčeho tajemného a lidem zapovězeného dostatek. K obyčejným zvukům přírody se přidal jeden další – kradmý šramot, jak se někdo plížil směrem ke skále, kde jsem se vyhřívala.
Usmála jsem se a během vteřiny jsem už byla nakrčená a vrčela vůči příchozímu. Plavným skokem jsem vyskočila vpřed a přistála v Edwardově náruči.

„Tebe prostě nenachytám,“ smál se Edward svým kouzelným smíchem, který jsem tak milovala.

„Smůla!“ uculila jsem se a stočila se Edwardovi do náruče. Chvíli jsme tak spolu seděli v trávě a pozorovali měnící se počasí. Mraky se začaly kupit a po výjimečně horkém dni měla přijít bouřka.

„Alice zuří. Prý nestihnou vyrobit ten dort, co vybrala pro Nessie,“ poučil mě Edward o tom, co právě zaslechl z Aliciny mysli.

„Stejně nemá dorty moc ráda. Měla by jí sehnat spíš nějakou klec a strčit do ní medvěda,“ poznamenala jsem a zvedla se, abych se vydala domů.

„Pojď, lásko, zaběhneme za Alicí, abychom jí to navrhli,“ Edward už stál na nohou a držel mě za ruku, abychom se spolu rozeběhli. To určitě, zakroutila jsem hlavou, nebrala jsem to vážně.

„Ještě chvilku počkej,“ pošeptala jsem mu a jemně ho políbila. Nečekala jsem takovou odezvu - Edward mě k sobě pevně přitiskl a začal mě líbat vášnivěji. Hladil mě po vlasech a já tušila, kam tím míří, ale vymanila jsem se z jeho objetí. Trochu zaskočeně se na mě podíval, ještě si nezvykl, že jsem se konečně naučila ovládat své touhy. Pak se ale usmál a my se konečně rozběhli za Alicí.

Před domem jsme našli Rosalii, jak se zrovna hrabe ve svém novém černém Porsche.

„Myslím, že by se výrobci zrovna dvakrát nelíbilo, co děláš, Rose,“ prohodila jsem a radši přidala do kroku, než bych poslouchala, co jí zas nesedí v motoru, a že už zase oddělala brzdy.
Rose si jen odfrkla a nijak to nekomentovala, věděla, že autům vůbec nerozumím. Ale tušila jsem, že se nijak neurazila, docela spolu vycházíme od doby, kdy se narodila Renesmée.

„Nessie,“ zašeptal Edward. Ona ho slyšet nemohla, ale Jacob, který s ní byl téměř od rána do večera, ano. Nejspíš Jacob poslal Edwardovi myšlenku mýtinky za domem, protože právě tam mě Edward táhl.

Ušklíbla jsem se, jakmile jsem je oba spatřila – Jacob ve vlčí podobě ležel stočený do klubíčka a dělal tak ze sebe křeslo pro Renesmé, která si zas něco četla. Slyšela jsem Jakovo tiché mručení, jak ho Renesmé nepřítomně hladila po srsti za ušima. Otřásla jsem se, snažila jsem se zapudit zlost na Jaka. Edward mi jemně stiskl ruku a díval se na mě.

Nessie se po nás otočila a zamávala nám. Jake se na mě podíval trochu provinile a pak si odfrkl. Edward se uchechtl a přetlumočil mi, co jsem nemohla slyšet.

„Jake se omlouvá, ale prý ho k takové pozici donutila Nessie. A to věčné čtení má prý po tobě.“

Podívala jsem se na ten povedený páreček a povzdychla jsem si. Renesmé vyrostla tak strašně rychle. Za dva roky už bude prakticky úplně dospělá. A to zítra oslaví své páté narozeniny.

„Nechtěli jste mi náhodou něco poradit?“ ozval se zvonivý hlásek a Alice najednou stála přímo přede mnou.

„Jasně, ale ne tady,“ šeptla jsem jí, aby mě slyšela jen ona a Edward. Medvěd nemedvěd, o oslavě jsem před Nessie mluvit nechtěla. Vyběhli jsme po schodech do Alicina pokoje, který byl pokrytý stohy módních a cukrářských katalogů.

„S tím medvědem by nám mohl pomoct Emmett,“ mumlala Alice a přecházela z jednoho konce místnosti na druhý.

„Počkej, Alice. To byl jen vtip, jak bys sem dostala medvěda? Přece ho nebudeme přemlouvat, aby nám vlezl do nějaké klece!“ zírala jsem na ni nevěřícně. Edward jen pozoroval Alici a očividně četl její myšlenky, protože pozvedl obočí a vydechl:

„Alice? Ty jsi taková potvora...“ Jmenovaná se jen zastavila a s uličnickým úsměvem pokrčila rameny.

„Vždyť on ví, že jsem zadaná. A proč toho nevyužít?“ Dívala jsem se z jednoho na druhého.

„O čem to tu sakra mluvíte?“ Občas mi lezlo krkem, jak spolu Edward s Alicí komunikovali. Zvlášť, když se to teď očividně týkalo mojí dcery a její narozeninové oslavy.

„Alice si myslí, že by mohla přemluvit Ridgebacka, aby jí půjčil uspávací pušku,“ usmál se Edward.

Zamračila jsem se. Ridgeback byl místní veterinář, který se nám tak trochu zakoukal do Alice. Když jezdila tankovat, vždy se náhodou ocitl u stejné benzinky a ochotně jí pomohl. Alice moc dobře věděla, že je z ní celý pryč a nejspíš si to i trochu užívala.

„Takové známosti se vždycky hodí, ne? Stejně máme doma jedno velké psisko, kdyby si zadřel trn do packy...“ Alice pokrčila rameny.

„Takový veterinář by mu asi sotva pomohl, Alice, na to bohatě stačí Carlisle,“ odpověděla jsem kysele.

„Nebuď protivná, Bello. Stejně už to mám vymyšlené. A vyjde to! Emmett už se s ostatními vrací z lovu, zavolám mu, aby mi našel nějaké medvídě, a já běžím pro tu pušku.“

„A co nějaká ta...  klec?“

„Kromě pušky budu mít i tu klec, neboj,“ řekla Alice a už držela u ucha telefon. Podívala jsem se nevěřícně na Edwarda. Ten jen zavrtěl hlavou a vedl mě pryč z pokoje.

Venku už se setmělo a tak se Nessie i s Jacobem přesunula dovnitř do obýváku. Jake už byl zas konečně ve své lidské podobě. To mu ale nebránilo být Nessie stejně blízko, jako venku na louce. Renesmé seděla na gauči v tureckém sedu a tiše si povídala s Jakem, který ji jednou paží objímal kolem ramen.

Slyšela jsem, jak z Edwarda vyšlo tichounké zavrčení a pak Jake svou ruku z Nessie pomalu sundal. Usmála jsem se. Aspoň nejsem jediná, kdo Jakovi ukazuje správné meze. Přisedla jsem si k Renesmé a objala ji místo Jaka.

Nessie se na mě podívala a zlehka se dotkla mojí ruky. Před očima se mi tak začaly v rychlém sledu promítat obrázky, kterými Nessie v mé hlavě utvořila otázku.

„Můžu na zítřejší oslavu pozvat i Setha?" Promítání Nessiiných obrázků přestalo a jen se na mě zvědavě dívala.

„Jak víš o oslavě, miláčku?“ zeptala jsem se jí vyjukaně. O téhle záležitosti jsme si jen potají šuškali.

Jacobovi cukly koutky a snažil se splynout s opěrkou pohovky. Mně však to jeho uculování neuniklo.

„Mělo to být překvapení, Jacobe Blacku!“ rozzlobila jsem se na něj. Kdyby mohl, tak teď klopí uši, pomyslela jsem si s otevřeným štítem, takže mé myšlenky mohl slyšet i Edward. Ten se mým představám zasmál.

„To se povede jen v jeho druhé podobě. Mohli bychom ho aspoň za trest pořádně prohnat po lese,“ šeptl ke mně, jenže Jake to slyšel. Vyskočil z okna a dopadl už na všechny čtyři. Štěkl po nás a utíkal pryč.

„Chm, Jake si myslí, že ho stejně nedoženeme,“ prohodil ke mně Edward, ale to už jsem ho držela za ruku a skočili jsme z okna za Jakem.

Otočila jsem se rychle k domu, jestli se k nám někdo připojí, ale viděla jsem jen Nessii stojící u okna s pobaveným úsměvem a další knihou v ruce.

Nechala jsem se pohltit během po lese a stopováním Jaka. Uháněla jsem, co to šlo, jenže Jake měl prostě náskok. Edward se mi už taky začal ztrácet v lese přede mnou. Poté, co jsem ztratila svoji novorozeneckou sílu, mě Edward docela lehce předběhl vždycky, když se mu zachtělo. Mně to nevadilo, i přesto jsem uměla běhat dost rychle.

Edwardovy i Jakovy stopy se stáčely ostře vpravo. Překvapilo mě to, ale tušila jsem, kam Jake asi míří a běžela jsem stále rovně. Tak ho akorát za pár set metrů nadeběhnu.

Kličkovala jsem mezi vzrostlými keříky a sem tam mě nějaká větvička polechtala po tváři. Obyčejného člověka by tytéž větvičky určitě pěkně podrápaly.

Už jsem se blížila k místu, kde jsem očekávala, že uvidím vyběhnout Jaka i Edwarda, když se zvedl větřík a já ucítila zvláštní pach. Bylo to jako další upír, ale takové... slabší?

Zastavila jsem se a nasála nový pach pořádně. Byl opravdu slabý, možná tudy před měsícem proběhl nějaký nomád. Pokrčila jsem rameny a rozběhla jsem se k hustému křoví, odkud jsem na Jaka chtěla vybafnout. Už jen pár desítek metrů...

Přikrčila jsem se a vyčkávala. Větřík vál směrem ke mně, cítila jsem tak Jacobův štiplavý pach překrývaný opojnou vůní mého Edwarda. Už jsem slyšela i dusot tlap a lehké odrazy a tak jsem se napjala ke skoku a vyrazila jsem přímo před Jakem. Dopadla jsem před něj v útočném podřepu a syčela na něj. Jake se hrozně vylekal, zamotaly se mu úlekem nohy a zakňučel, jak se začal kutálet ve spadaném listí. Edward skočil před něj a jemně proti němu strčil, aby ho zastavil.

Jacob prudce oddychoval a mezi funěním lehce poštěkával. To byl jeho způsob smíchu ve vlčí podobě. Nemohla jsem si pomoct a smála jsem se, až jsem šla do kolen, ale nebyla jsem sama, i Edward se musel přidat. Ve svém letu v listí vypadal Jake jako člověk jezdící poprvé na bruslích. Kdyby to šlo, tak mi tečou slzy smíchu.

Skočila jsem po Jakovi, objala ho kolem krku a se zadrženým dechem mu zavrtala hlavu do kožichu. Jake pohodil hlavou směrem k Edwardovi a vytrhl se z mého objetí. Prskal, jako by byl nachlazený.

„Prosí tě o smilování, on prý dýchat musí... A je trochu naštvaný, že jsi ho tak narychlo vyhnala ven, když u nás už nemá žádné kraťasy,“ tlumočil mi Edward.

„Ty mi taky zrovna dvakrát nevoníš,“ otočil se Edward na Jaka, „ale už jsem si docela zvykl. A tu oslavu máš u mě, Renesmé o tom neměla mít ani tušení.“

Jake sklopil hlavu a pak odběhl směrem k rezervaci. Určitě si běžel pro nové oblečení.

Když jsme doběhli k naší chaloupce, už se uvnitř svítilo – Renesmé spát na rozdíl od nás potřebovala, takže ji Jasper doprovodil domů.

Seděl ještě u knihovny a čekal, než se vrátíme. Podíval se na Edwarda a usmál se, pak se rozloučil a odešel zpět za Alicí. Edward se ke mně naklonil a pošeptal:

„Emmett opravdu sehnal toho medvěda a ten teď spí v garáži. Alice říkala, že mu dá během noci ještě další uspávací injekci, takže ráno k oslavě bude mírný jako ovečka.“

Občas mi přijde, že žiju mezi blázny. Zavrtěla jsem hlavou a šla k Nessie do pokoje. Zaklepala jsem na dveře a pomalu otevřela. Renesmé seděla na posteli zachumlaná do deky a dívala se z okna. Zavřela jsem a sedla si k ní.

„Jake za to nemůže. Nebo ne úplně. Viděla jsem Alici, jak zamračeně chodí po pokoji, když měla pootevřeno. Vytáhla jsem to z něj prakticky násilím, co se chystá...“

„Holčičko, já už mu to odpustila. Stejně jsem ho před chvílí tak vylekala, že jsme si kvit,“ usmála jsem se na Nessie a hladila ji po vlasech. Úsměv mi ale po chvilce zmizel z tváře.

„Ty jsi tak strašně rychle vyrostla, Nessie. Jsi už skoro dospělá a to zítra oslavíš páté narozeniny,“ řekla jsem a Nessie se po mně smutně podívala.

„Já vím,“ zašeptala Renesmé. Zdálo se mi to, nebo jsem v té odpovědi slyšela strach? Tázavě jsem se na ni podívala.

„Tatínek ti určitě bude chtít říct, co se mi honí hlavou, ale prosím tě,“ podívala se na mě upřeně, „nedovol mu to. Potřebuju si s tebou promluvit, ale až zítra po oslavě, ano?“

Trochu mě vystrašilo, jak vážně Nessie mluví, ale kývla jsem na souhlas. Lehce jsem ji políbila na spánek a odcházela jsem z pokoje. Ve dveřích jsem se ještě otočila.

„Setha klidně pozvi, stejně si myslím, že by se vnutil sám,“ zasmála jsem se a Nessie se ušklíbla.

„Vždyť je fajn,“ odvětila a lehla si.

„Dobrou noc, zlatíčko,“ zašeptala jsem a zavřela dveře.

Předchozí

Další

Shrnutí

Prosím o jakékoliv komentáře, máte to jen na pár znaků na rozdíl od psaní kapitoly :o)). Líbí anebo nelíbí mi stačí :-)).
Díky, Miamam

Autor: Miamam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessiin pláč - 2. kapitola: