Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nerozluční! - 26. kapitola

18.09.2011 (08:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2734×

26. kapitola – Staří známí

(pohled Belly)

S rychlostí blesku jsem vzhlédla.

„Edwarde!“ vyjekla jsem překvapeně.

„Bello! Co ty tu?! Já myslel, že jsi ve Volteře.“

„Hm, právě jsme se přistěhovaly.“ To už se za Edwarda postavili i Emmett s Rosalií.

„Emmette, Rosalie, ráda vás vidím,“ pozdravila jsem zdvořile.

„My tebe taky, Bello,“ usmáli se oba. Pak jsem si vzpomněla, že tu tak nějak nejsem sama.

„Ehm, tohle je moje sestřenice. Alice. Alice, tohle jsou Edward, Rosalie a Emmett Cullenovi.“

Navzájem jsem je představila. Alice mi věnovala pohled tohle mi doma ještě vysvětlíš a podala si s nimi ruce. Neušlo mi, že s Edwardem si potřásla rukou nejdéle. Edward na ní visel očima, ona oči klopila. To se ještě nestalo, aby ji někdo uvedl do rozpaků. Páni.

„Ehm, kdy jste se vlastně přistěhovaly?“ ptal se Edward.

„Včera,“ řekla jsem a znovu si sundala sáčko. Na co odcházet, když nebezpečí nehrozí?

„Přisednete si?“ zeptala jsem se, když jsem si sako házela přes opěrku židle. Alice mě probodla zlobným pohledem. Mrkla jsem na ni, aby to nikdo jiný neviděl, a konečně si sedla.

„Rádi,“ ozvala se Rosalie. Zírala jsem, nikdy jsem ji moc mluvit neviděla. Nikdy se s nikým nebavila. Třeba se něco změnilo…

Všichni si postupně posedali a já s Alicí jsme si objednaly další drink. Potom jsme se začali bavit. V jakém jsou ročníku, jak dlouho tu žijí, jaká je kvalita učiva a jestli se v okolí nevyskytuje ještě někdo další.

„Je tu jeden Carlisleův starý známý s jeho družkou, ale jinak nikdo. Nebezpečí od nich nehrozí, jsme s nimi za dobře,“ oznámil nám Edward a já se znovu mile pousmála.

„Skvěle, vyhovuje nám to tu, nechtěly bychom se znova hned tak stěhovat,“ poprvé za celý večer promluvila Alice. Tak nějak to nikdo nečekal a ti tři sebou trhli. Edward po ní střelil pohledem a hned zase uhnul. Bezva, to bude ještě zajímavé.

„Co vlastně děláte v tomhle klubu?“ zeptala jsem se, abych přerušila to trapné ticho.

„Emmett si vzal do hlavy, že musíme taky mezi lidi. A Rosalie si chtěla zatančit.“ Oba dva jmenovaní se na mě zazubili. Pak Emmett vyzval Rose k tanci a u stolu už jsme zbyli jen my tři.

„Váhám, kterou z vás vyzvat k tanci první, aby se ta druhá neurazila,“ spekuloval nahlas Edward. Pak střelil pohledem po mně. Vzpomněla jsem si na naše rande a jak dopadlo. Ta malá holčička… když jsem si představovala, že bych byla matkou, chtěla jsem dívku, ale moje naděje na děti se zhroutily, jakmile jsem se dozvěděla, že Jazz už nežije. Nebyl tu nikdo jiný, s kým bych je chtěla mít. Nebyl tu ani důvod tancovat.

„Já se zlobit nebudu a tancovat se mi nechce, vyzvi Alici. Ona hrozně ráda tančí.“ Následoval další zlobný pohled. Zazubila jsem se na Alici a nechala tam ty dva o samotě, oni už si poradí.

Vyrazila jsem k baru a vyhoupla se na tu vysokou stoličku. K barmanovi jsem si poručila ještě jednoho panáka a podívala se po klubu. Emmett s Rosalií se živě svíjeli do rytmu a bylo vidět, jak si to užívají. Edward s Alicí byli hned vedle nich. Drželi se trošku zpátky, ale taky to vypadalo, že se baví. Alespoň někdo, pomyslela jsem si.

Vedle se najednou ozval nějaký kluk.

„Můžu ti koupit další sklenku?“ ptal se jeden z těch kluků, co nás dneska obtěžovali na obědě. Byl to ten blondýn. Neodolala jsem a podívala se mu do očí, ta barva byla úplně stejná, jako měl Jazz. Nebyly tak hluboké, ale velká podobnost tu byla. Neodpovídala jsem, tak se znovu ozval.

„Promiň, ráno jsem se choval jako vůl. Mohli bychom to smazat a dělat, že jsme se potkali až tady?“ Pomalu jsem přikývla, bylo na něm opravdu vidět, že toho lituje. Něco mi říkalo, že toho možná budu litovat, ale nějak jsem se nedokázala od tohohle kluka držet dál. To možná ta podobnost s Jasperem, co já vím.

„Jsem Joshua, ale říkej mi Josh.“

„Isabella, ale mám radši, když mi říkají Bello.“

„Takže… na zdraví.“ Usmál se a přiťukl si se mnou. Znovu jsem se pokusila vykouzlit na tváři úsměv. Povedlo se.

Pak se rozjela konverzace. Povídalo se mi s ním docela dobře. Ráno jsem se spletla, nebyl to žádný pitomec, ale fajn kluk.  Nikdy bych neřekla, že normální lidský kluk může být tak příjemný a tak fajn. Nevím, jak to trvalo dlouho, ale po nějaké době se přihnala Alice.

„Bello, promiň, že ruším, ale už je dost pozdě, měly bychom jet domů.“ Měla dobrou náladu. Posmála jsem se.

„Už jsi unavená?“

„Tancování s upírem dá zabrat,“ křenila se, když jsme odcházely.  Od východu jsem ještě mávla Cullenům i Joshovi. Sice pochybuju, že to Josh viděl, ale měla jsem lepší pocit.

„No, to asi jo. Já měla tu čest zkusit si to jednou a stačilo mi to.“ Zarazila se uprostřed kroku.

„Hm, to mi ještě budeš muset vysvětlit, víš.“ Uchechtla jsem se. Jak jinak.

„Fajn, ale až zítra, tohle bude ještě na dlouho.“

„Ok, ale připrav se na křížový výslech.“ Hodila jsem Alici klíčky, nebyla tak moc opilá, jako já.

„To není žádná novinka.“

Alice na mě vyplázla jazyk a vyjela k našemu domu.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nerozluční! - 26. kapitola: