Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepostradatelná - kapitola patnáctá

dracula


Nepostradatelná - kapitola patnáctáBella se probudí a dojde k rozhodnutí, které absolutně ovlivní další průběh... Takže chci komentáře. Neni jich poslední dobou nějak málo?? Do psaní dalšího dílku se pustím, až když uvidim hodně komentů.. DÍKY..<3<3

KAPITOLA PATNÁCTÁ

Definitivní rozhodnutí

 

 

Dívka ležící v posteli s rudým povlečením se opatrně pohnula. Rukou se snažila nahmatat trávu, nebo kameny kolem sebe, ale připadalo jí, jako kdyby prsty bořila do hedvábných látek. Byla zvědavá, kde se nachází, takže obezřetně zamžourala očima do místnosti a posadila se na posteli. Řezné rány, které si pamatovala, byly pryč. Nezbyla po nich žádná jizva, ani bolest. Ale když hnula hlavou, ruka jí sama vystřelila do míst, kde byla popálená. Ránu kryl velký vatový čtvereček, precizně připevněný páskou tak, aby její sundavání nezpůsobilo bolest.

Isabella v místnosti poznávala svůj pokoj, a tak vstala z postele a přešla až do koupelny, k malému zrcadlu, které bylo umístěno na stěně, v místech, kde měla hlavu.

Odvážila se na sebe podívat, ale viděla pouze dokonalý obličej, takový, jaký si naposledy v zrcadle prohlížela a ošetřenou ránu na krku. Byla zvědavá, jak rána vypadá, pravá strana krku, narušená vypálenou jizvou jí bolela skoro při každém pohybu hlavou a připadalo jí, že i celé okolí rány je rozbodané milióny jehel.

Natočila tvář, opatrně uchopila roh náplasti a ještě opatrněji pomalu slepovala překážku, která jí dělila k prohlédnutí rány.

***

Když jsem opatrně sloupávala vatový polštářek na mém krku, někde jsem musela vědět, že to bude ošklivé, ale nikdy mě nenapadlo, co mi ten hajzl vypálí na krk.

Když jsem si všimla písmene V, které bylo vypáleno s graciézní přesností na bok mého krku, vzbudilo se ve mně spoustu vzteku. Rána vypadala ošklivě, ale to V – bylo vidět, že to není náhodná jizva. Vypadalo, jako kdyby bylo tvarováno úhledným rukopisem, takže jsem měla v tu chvíli chuť vrátit se tam a nakopat toho chlapa do nepatřičných míst.

Napřáhla jsem se a s obrovskou silou jsem roztříštila zrcadlo, před kterým jsem stála. Ten zvuk přilákal návštěvníky…

„Isie?“ nakoukla Joanne hlavou dovnitř koupelny a když si všimla mého naštvaného a vyděšeného výrazu, zřejmě jí došlo, proč jsem do zdi vrazila ještě jednou a udělala tak v místech, kde bylo zrcadlo převeliký důlek.

„Už se to zlepšilo…“ poznamenala chlácholivě, přišla ke mně a objala mě jednou rukou kolem ramen. „Jsem ráda, že ses probudila.“ Řekla mi, ale mě se v hlavě stále opakovalo Už se to zlepšilo…

„Už se to zlepšilo?“ změnil se můj hlas v hysterický a sesunula jsem se po zdi až na zem.

„Už nemáš kolem takové ty vystouplé žíly. Vypadalo to strašidelně, když jsme to převazovali.“ Zašeptala, čekajíc na mojí reakci.

Její slova ve mně probudila neuvěřitelný hněv. Bylo to horší? Ten chlap mi v tom sklepě způsobil nehorázné psychické trauma a ještě tohle?

Vřelo to ve mně a já myslela že vztekem musím být celá rudá.  Těkala jsem po místnosti očima a hledala, co bych mohla rozbít. Nic zajímavého jsem nenašla, tak jsem přitáhla nohy k tělu a objala je rukama. Joanne mě jenom s obavami sledovala, ale její výraz mě dokázal naštvat ještě víc. Nikdy jsem nechtěla, aby mě někdo litoval! Křičela jsem v myšlenkách a ani nevím jak, ale žárovka nademnou zesílila záři a za doprovodu vtíravého zvuku praskla a rozbilo se i sklo kolem ní. Místnost už nic neosvětlovalo a ve tmě byl slyšet jen řinkot skla, dopadajícího na podlahu.

Dokázala jsem si živě představit Joannin nechápavý výraz, takže jsem se hlavou opřela o zeď a zavřela oči. Chtěla jsem si všechno nechat projít hlavou.

Po chvíli jsem jenom slyšela šustivý zvuk, jak se Joanne zvedla a následně klapot jejích bot o podlahu. Až když jsem slyšela klapnutí dveří, dokázala jsem se ponořit hluboko do vlastních myšlenek.

Asi po několika hodinách se dveře koupelny otevřely znovu a jenom početnost kroků mě donutily otevřít oči.

Ve tmě jsem viděla dokonale. Aro stál s rukama v bok přesně přede mnou, vedle něj nervózně tvářící-se Demetri a z Arovi druhé strany se s arogantním výrazem opírala o zeď Jane.

„Ahoj Demetri. Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se Demetriho, který mi odpověděl ujištěním, že je mu dobře.  To mi stačilo. Zavřela jsem oči a znovu se hlavou opřela o zeď.

„Isabello.“ Zavrčel Aro, očividně naštvaný tím, že jeho přítomnost ve mně nezpůsobuje stejné pocity a nutkání jako u ostatních.

Tón, kterým na mě mluvil mě rozčílil a i když jsem si připadala jako rozmazlený fracek, zvedla jsem se, prošla jsem kolem nich a sedla si na postel.

Aro se urychleně přemístil za mnou a když jsem viděla jeho naštvanou tvář, udělalo se mi lépe. Nečekal na nic, a spustil na mě s mohutnými výčitkami o mém chování.

Z postele jsem vyskočila tak rychle, že i Jane se z obličeje ztratil ten arogantní úsměv, který by dokázal rozčílit úplně každého.

„Proč si tady? Hm..?!! Další banalita?“ křičela jsem na něj a skoro nemohla popadnout pro mluvení tolik potřebný dech.

„Myslel jsem, že po pěti měsících v bezvědomí budeš sdílnější.“ Řekl jen tak a já prostě musela svůj vztek ventilovat.

„Děláš si ze mě srandu? Sdílnější??!!! Počkat – pět měsíců? Já jsem byla mimo pět měsíců?“ poslední slova zazněla do absolutního ticha, protože jak Demetri, tak Jane odstoupili o několik kroků a svůj zrak upírali na běsnícího Ara, který stál přede mnou.

„Mohla by ses chovat slušněji. Jsem tvůj pán. “ Vrčel mi do obličeje.

„Samozřejmě, pán, který neví, kdy je něco nebezpečné. Tos musel být tak egocentrický a musel sis dokázat že vždycky, když si něco myslíš, je to zrovna pravda? Nemohl si od někoho žádat o radu? Vždycky se s někým radíš. Jen teď – nic. To ses mě chtěl zbavit a Demetri byl něco, co se dá při uklízení odpadu postrádat, anebo si spoléhal na to, že bude dost dobrý bojovník, aby se z toho tvého úkolu v pořádku dostal?“ mluvila jsem s ním normálním tónem, což ale neměnilo nic na tom, že jsem byla rozčílená.

Aro jedním pohybem ruky vyzval oba upíry, aby opustili pokoj. Oba uposlechli a my zůstali sami.

Trochu jsme si promluvili, ale rozhovor neměl jiný účinek, než že mě uklidnil. Mé rány se prý hojily stejně rychle, jako člověku. Takže – pomalu…

Rozčílit mě nedokázala ani Arova otázka o mém tréninku. To byla další věc, kterou jsem se rozhodla změnit…

 

***

Isabella od té doby trénovala sama. V boji, i ve svých schopnostech. Nikdy jí při trénincích nikdo nesledoval, nikdo u ní nebyl, nikdo se nestal jejím protivníkem. Bojovala proto, protože nechtěla, aby ji někdo znovu viděl tolik zraněnou. Nechtěla vypadat jako dívka zraněná láskou a svou první misí. Rozhodla se změnit.

Po čase se ale Isabella sama rozhodla, že by chtěla bojovat s opravdovými nomády. S upíry, kteří žijí opravdovým životem.

Když svoje možnosti probírala s Arem, nebyl moc spokojený, ale nemohl nic moc dělat.

Isabella se sama vydala na cesty.

Projížděla světem, sbírala přátele, zdokonalovala se v boji a učila se perfektně ovládat své schopnosti. Když Aro potřeboval pomoc, vždycky se vydala na místo, kde měla bojovat za Volterru, ale nikdy se s nikým z volterrských upírů nesetkala. Po sedmi letech se rozhodla se z cest vrátit a stát se plnohodnotnou volterrskou  upírkou…




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepostradatelná - kapitola patnáctá:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!