Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepolíbená - 1. kapitola

10.06.2010 (13:30) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5352×

1.   Kapitola

Tak jsme se s Tonym vydali za mamkou. Tony, šťastný z toho, že se bude něco dít. A já, nervózní z toho, jestli se to podaří. Procházeli jsme po hradě a potkávali všelijaké bytosti, které se nám klaněly. Různí andělé smrti, duchové čekající na znovuzrození, zombie a všechno nemrtvé, co si jen umíte představit. Mám pro vás totiž novinku. Všechny nemrtvé bytosti z bájí, mýtů a pověstí existují. Jen žijí na onom světě. Důvod, proč o nich lidé vědí, je ten, že občas nám nějaká ta obludka uteče do lidského světa a než ji stihneme vrátit zpět k nám, tak vytvoří často nějakou tu neplechu, kterou my už napravit nemůžeme. Největší problémista je pro nás bezhlavý jezdec. Nechce se smířit se svým osudem a přijmout znovuzrození. Proto na onom světě už setrvává několik set let. Máma mu musela zamknout hlavu do skříně v hradní věži, aby se mu pořád nedařilo utíkat do lidského světa. Jakmile se tam totiž dostal, začal všem pocestným na lesních cestách usekávat ze vzteku hlavy. Ne všechny pocestné se mu vždy podařilo zabít, takže v okolních vesnicích se šířila jakási pověst o bezhlavém jezdci. A ten z toho měl dobrý den, protože byl slavný. Od té doby se snaží pořád dokola dostat na vrchol slávy a utíká na lidský svět, aby mohl sekat hlavy. Sice jsem se mu snažila vysvětlit, že to sekání hlav je už ohrané, že by měl vymyslet něco nového, ale asi nechápe logiku módních trendů.

S Tonym jsme si to mířili do sálu smrti, kde maminka ničila duše, které si nezaslouží být znovu obnoveny. Víte, vlastně žádné nebe a peklo neexistuje, existuje pouze onen svět, kde se rozhodne o vašem dalším pokračování. Buď jste byli tak moc zlí, že si nezasloužíte být znovuzrozeni, nebo vás pošleme znovu do života. Podle vašeho chování v lidském světě vám pak strýček Život přiřadí další existenci. Máma říká, že v poslední době je ten koloběh hrozně pomalý. Lidé tolik neumírají a matička Země se nevzteká, takže nedochází k žádným extra živelným pohromám. Prostě nuda.

Akorát jsme otevřeli dveře ve chvíli, kdy mamka ničila jednu duši. Hned potom na nás pohlédla a usmála se.

„Ahoj, copak vás ke mně přivádí?“ zeptala se nás s láskou v hlase.

„Proč si vždycky myslíš, že máme něco za lubem, když za tebou přijdeme? To tě nemůžeme přijít obyčejně navštívit?“ zeptal se Tony mamky. Ale já věděla, že když Tony jde za mamkou, tak má vždycky něco za lubem. Máma mu nic z toho nezbaštila a čekala, co z něj vypadne.

„No dobře,“ vzdal se Tony. „Víš, říkali jsme si s Bellou, že by stálo udělat něco s tím jejím sebeovládáním. Třeba aby ti jen tak náhodou nezabila dalšího maséra.“ Přiblble se při té vzpomínce pohihňával. A co, za to já nemohla. Nemůžu za to, že si pokaždé musí vybrat nejvíc sexy maséra. Stejně by se na něj pak časem vrhla a prostě by to, tak jako tak, nepřežil. Při té vzpomínce jsem se začala červenat.

„Jak chcete zlepšit Bellino sebeovládání?“ zeptala se nás nenápadně mamka. Takže Tony začal povídat, protože já přesně nevěděla, co vymyslel.

„Mamko, vzpomínáš si na to, jak si se vrátila asi před třista lety od Volturiových? Jak ses vztekala, že je tam nějaký blbeček, který svým způsobem stravování tvoří nový druh upírů? Jak si ho měla chuť zabít hned při první příležitosti? A já tě uklidňoval, že to bude dobrý, že nevydrží?“ Zamyšleně vzpomínala.

„A vydržel?“ zeptala se zvědavostí. Na Tonym bylo vidět, že se odpovědi bojí.

„Ano. A má dokonce celou rodinu jako je on.“ Jen co to dořekl, mamka začala doutnat, ale než stačila vybuchnout, tak rychle vyklopil zbytek našeho plánu.

„Já si říkal, že když se umí tak perfektně ovládat, že by to mohl naučit i naší Bellu.“ Mamka se zarazila a přemýšlela nad tím. Podle jejího výrazu jsem usoudila, že svému synovi dává za pravdu. Tak jako tak to splní minimálně jeden účel. Buď vyvraždím jeho a zbytek jeho rodiny nebo se naučím ovládat a budu moct žít jako normální člověk. Ne zase úplně, ale život nebude taková nuda.

„Dobře,“ řekla mamka.

„Překvapivě si vymyslel něco, co má hlavu a patu. Zjistil jsi o tom upírovi nějaké informace?“ zeptala se se zájmem a bratr začal vyprávět, co všechno zjistil.

Nakonec mamka usoudila, že zítra půjdeme do nemocnice všichni společně doktora navštívit a poprosit ho o pomoc. Snad při cestě tam nikoho nezabiji. To by asi ten doktor nebyl moc nadšený. Když já si nemůžu pomoct, prostě najednou se ta moje schopnost sepne a šlus. Snad moc pohledných mužů nepotkáme a doufejme, že ten doktor bude taky ošklivý. Nerada bych mu hned na první návštěvě ukázala, jak moc je to se mnou zoufalý. S touto myšlenkou jsem se vrátila do svého pokoje a šla spát.

Prolog 2. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepolíbená - 1. kapitola: