Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepodvedeš! 2. kapitola - Ponížení

Stephenie Meyer


Nepodvedeš! 2. kapitola - PoníženíAhoj, tak jsem tu opět s další kapčou Nepodvedeš! Nevím, myslím, že se mi moc nepovedla, ale doufám, že se to někomu bude líbit. Psala jsem to včera, když jsem měla šílené nervy, ale snad se to na tom moc neukázalo. Možná na konci :D Možná jsem to pokazila... Ale co... ** Rozloučili jsme se s Isabellou, když odjížděla domů z nákupů... Po příjezdu domů, jde na lov. Potká někoho z Cullenů? Stane se něco? Přečíst níže :)

Celou cestu domů jsem se smála tomu výrazu. Myslím výrazu té holky. Jaký měla strach v očích… A to jsem jí jen ukázala prostředníček. Jsem zvědavá, jak se bude tvářit, až mi Edward podlehne.

 

Tedy, pokud podlehne… Ne, já vím, že podlehne! Vím, že bude nakonec jen můj. Ta představa, že jsem s ním, se mi hodně líbí. Abych pravdu řekla, hřeje mě u mého kamenného srdce.

 

Pane Bože, Bello, na co to myslíš? Copak tebe někdy něco u srdce zahřálo? Možná tak to, že jsi viděla novou kabelku! Okřikla jsem se v duchu. Je pravda, že mě nikdy nic nezahřálo u srdce. Ale vidět Edwarda s tou holkou je opravdu tak na zabití. Samozřejmě té holky. Nechápu, proč mi Alice cpala její jméno, snad ví, že jsem Edwarda vždycky chtěla a hodlám mu zničit všechny jeho vztahy! A tenhle obzvlášť, když to musím pozorovat.

 

Přijela jsem k mému domku, možná spíš vilce, ve které bohužel bydlím sama. Zastavila jsem na příjezdové cestě a vystoupila. Dálkovým ovládáním jsem zamkla auto a vydala se do domu. Eh… Málem jsem zapomněla na tašky. Okamžitě jsem se vrátila a všechny tašky nosila dovnitř. Měla jsem jich bezmála 50 a to jsem nebyla zase v tolika obchodech.

 

Všechno oblečení jsem vyházela z tašek na postel a opět, jako včera, jsem začala vybírat nějaké oblečení. Ovšem tentokrát nějaké normální.

 

Zbytek oblečení jsem si poskládala do úhledných komínků a schovala do obrovské šatny. Měla jsem zde všechno.

 

Vzhledem k tomu, že už byla docela tma, jsem se rozhodla jít na lov. Doufala jsem, že nepotkám nikoho z Cullenů. Vyběhla jsem z domu a nadechla se čerstvého vzduchu. Ucítila jsem pumu. Asi kilometr severně odtud. Rozběhla jsem se směrem k ní. Byla jsem rychlá, takže jsem tam byla hned. Stála jsem u stromu a zírala na pumu, která ležela na kameni. Spala, takže jsem to měla jednodušší. Pomalým krokem jsem k ní přišla, nemusela jsem spěchat, takže jsem to všechno udělala pomalu. Chytla jsem ji za hlavu a zlomila jí vaz, v tomhle jsem byla příliš hodná, rychle, než zchladne krev, jsem ji vysála a její tělo zakopala pod kámen.

 

 

Domů se mi ještě nechtělo, takže jsem běhala po lesích, skákala po stromech a přeskakovala kameny… Zrovna jsem seděla vysoko na větvi, když jsem uviděla Edwarda. Naštěstí si mě nevšiml, takže jsem se včas zaštítila, aby mě necítil a rozběhla se za ním. Chtěla jsem s ním strávit chvilku, byť jen na dálku. Jenže on stále běžel lesem a když se zastavil u dlouhé cesty, myslela jsem, že chce jen přejít, ale on se vydal k domům naproti. Šla jsem stále za ním, tak, aby mě neslyšel ani neviděl.

 

Vyskočil do otevřeného okna a zůstal stát. Vyskočila jsem tak, aby si mě nevšiml a zírala na něj. On je snad nějaký šmírák. Zírá tu na tu jeho holku. Nejspíš ani neví, co je zač. Že to není člověk, ale zrůda, která mi zničila život!

 

Udělala jsem něco nečekaného. Přišlo to náhodně. Vzbudila jsem ji. Rychle jsem seskočila z okna a rozběhla se pryč.

 

Ještě jsem ji ale zaslechla: „Edwarde?“

To jsem si fakt pomohla! Rozběhla jsem se pryč odtud, aby mě Edward nepotkal, ale snaha byla marná. Dostihl mě ani ne za minutu.

 

„Isabello, copak ses zbláznila?!“ křičel na mě. Popadl mě za ramena a třásl se mnou. Nevím, jestli ze mě chtěl něco vytřást, nebo tak, ale nepomáhalo to…

„Mluvím na tebe! Ona o mně neví! Neví, že jsem upír! Copak nejsi normální?“ Stále jsem na něj jen nevěřícně zírala a nebyla schopná slova.

„Můžeš mi odpovědět?!“

„Omlouvám se! Omlouvám se, že na ni žárlím! Omlouvám se, že jsem se sem vůbec přistěhovala! Omlouvám se, že jsem se vůbec kdy připletla do tvého života! Omlouvám se, že jsem byla přeměněna!“ křičela jsem na něj teď i já a začala propadat zoufalství. Podlomila se mi kolena a já se svalila na zem. Nechtěla jsem, aby mě zrovna Edward viděl takto. Vydávala jsem jen divné skřeky, které jsem nikdy neslyšela… Vzlykala jsem.

 

Ležela jsem u jeho nohou, jako by byl nějaká modla. Vzlykala jsem, křičela, ale nemohla jsem ze sebe dostat ten vztek a zoufalství.

 

„Omlouvám se…“ zašeptala jsem mezi vzlyky a otočila tvář k zemi.

„Isabello…“ Klekl si ke mně a položil si mě na nohy. Hladil mě po vlasech a já se stále otřásala pláčem. Bylo mi příjemně, ale věděla jsem, že on není můj! Ale bude! Zakřičelo mé druhé já, to sebevědomější, a já se vzpamatovala. Posadila jsem se a během vteřiny vyskočila na nohy.

„Nesahej na mě!“ zakřičela jsem na něj a on na mě zíral ze země.

„Ale vždyť…“

„Ne! Už na mě nikdy nesahej!“ Otočila jsem se a rozběhla se pryč. Nechápu, jak jsem mu mohla dát najevo svoji slabost pro něj. Jak jsem mohla být tak tupá?!

 

Doběhla jsem domů a okamžitě jsem se šla vysprchovat, abych tak ze sebe dostala to ponížení. Nechápala jsem samu sebe. Jak jsem se mohla tak strašně ponížit, abych ho sledovala. Abych se mu omluvila? Neměla jsem žádný důvod k omlouvání se.

 

**

 

Dneska se chystám na lov. Ale ne na ten normální lov pro potravu, ale na lov kluků. Musím se opět vzpamatovat a stále na něj jen nemyslet. Už mě to nebaví.

 

Odložila jsem časopis na noční stolek a otevřela šatnu. Na ramínku jsem měla pověšené oblečení, které jsem si na sebe oblékla. Upnuté jeany obepínaly mé hubené nohy, bílá blůzka odhalovala část dekoltu, hnědé sáčko a hnědé kozačky. Elegantní, ale sexy. To je odedneška můj styl.

 

Ještě jsem se učesala a vydala se ven. Sněžilo. Nenávidím sníh! Ale tohle je klasická zima ve Forks. Ani vám není zima, ale hlavně, že už sněží…

 

Nastoupila jsem do auta a rozjela se. Jela jsem přes celé městečko, jelikož jsem bydlela až daleko v lesích. Škola byla až na druhé straně, takže jsem se projela.

 

U školy byl zledovatělý povrch, takže několik lidí udělalo smyk. Už jsem skoro byla na svém parkovacím místě, když jsem dostala smyk také. Auto se několikrát zatočilo na místě a zastavilo o Volvo. Přiběhl Edward a zíral na své auto. Já vystoupila ze svého auta a obhlížela jej.

„Co jsi to udělala?“

„Promiň, že tu jsou neschopní lidé, kteří neumějí posypat tento led solí nebo něčím! Protože jsem kvůli nim dostala smyk a právě kvůli nim jsem ti zničila auto!“

„To si zaplatíš!“

„Fajn! Peněz mám víc než dost! Kolik to bude? Deset tisíc?“ zasmála jsem se a vytahovala si peněženku. Všichni na nás zírali a nikdo se mě ani nezeptal, jestli se mi něco nestalo. „Mimochodem, moje auto z toho taky nevyvázlo bez zranění!“

„Ale můžeš za to ty!“ křikl na mě.

„Poslouchej mě, Cullene, fajn, mám na tom nějakou vinu, ale to mě vůbec nezajímá! Tady máš peníze a můžeš si zajít do servisu!“ Hodila jsem po něm kupičku peněz a rozešla se pryč. Viděla jsem už jen, jak se peníze rozlétly po zemi a on tam stále stál jako blbec. Ha, tak mu třeba! Už jsem otevírala dveře od školy, když mě popadl za rameno a otočil mě k sobě.

„Teď poslouchej ty mě, Isabello, nevím, co ode mě pořádně chceš, ale jestli něco vůbec chceš, vem si to hned, nebo nikdy!“ Jak tak ke mně mluvil, napadlo mě, že bych jej mohla políbit. Ale to bych neudělala. Nebo ano?

 

Trhla jsem hlavou k němu a doslova se mu vrhla na rty. Líbala jsem jej co nejvíce to šlo, protože takovou příležitost dlouho nezískám. Jediné, co mě překvapilo, bylo, že mi polibek oplácel. Odtrhla jsem se od něj a vešla do školy.

 

Páni! Nečekala jsem, že by mi to oplácel a hlavně jsem nečekala, že to se mnou tolik udělá. Třepala jsem se, ale nevěděla jsem, jestli vzrušením nebo nervozitou. Na rtech mi hrál vítězoslavný úsměv a já se, obrazně řečeno, vznášela. Vešla jsem do učebny. Rozhlédla jsem se a spatřila několik holek. Zaslechla jsem jejich téma. Roztleskávačky. Rozešla jsem se k nim a usmála se.

 

„Ahoj, holky. Zaslechla jsem, že se bavíte o roztleskávání. Tak mě tak napadlo, jestli nehledáte někoho nového,“ zamrkala jsem řasami a sladce se usmála.

„Hm. Zrovna nikoho nehledáme, ale jedna naše holka si zlomila nohu. Vlastně jsme ji chtěly vyhodit,“ mluvila pouze jedna, takže mě napadlo, že to bude kapitánka.

„Fajn, kdy máte zkoušky?“

„Zítra ve 3 v menší tělocvičně. V té větší bude přijímací řízení do fotbalového týmu.“

„Ok, zítra. Mimochodem, jsem Isabella,“ představila jsem se a ona se usmála.

„Já jsem Erica a tohle jsou Gwen, Marrisol, Emily, Samantha, Ava, Julia. Dalších 6 je rozprostřeno po škole.“ Usmála jsem se a s každou se seznámila. Skvěle. Otočila jsem se a vydala se na své místo. Posadila jsem se a vedle mě si sedl nějaký kluk.

 

„Ahoj,“ pozdravil mě.

„Známe se?“

„Ne, ještě ne. Jsem Dave, Dave McKenzie.“

„Hm, těší mě.“

„Ty, Isabello, chtěl jsem se tě zeptat. Nešla bys se mnou někdy na kafe? Nebo třeba do kina?“ zeptal se dost sebevědomě. Ale líbil se mi, takže ano. Tímto započne můj lov na kluky.

„Proč ne.“

„Okej, zítra máš čas?“

„No, ani ne. Jdu na zkoušku roztleskávaček. Začíná ve tři, takže bude končit tak kolem 5.“

„To je super, já jsem totiž z fotbalového týmu, takže tam budu taky. Mohli bychom jít třeba potom.“

„Fajn, tady je moje číslo.“ Předala jsem mu papírek a on odešel na své místo.

 

**

 

Byla čtvrtá hodina, což znamená, že nyní přijde oběd. Jakmile zazvonilo, rozešla jsem se na záchodky, kde jsem se šla upravit. Moc jsem tomu dávat nemusela, byla jsem přirozeně krásná, ale přece jen, síla zvyku.

 

Stála jsem u zrcadla a rozčesávala si vlasy, když na záchodky vešla ona! Pozvedla jsem nad ní pouze obočí a dále se nad ní nepozastavovala. Přistoupila ke mně a zaklepala mi na rameno. Byla docela malinká, i oproti mně.

„Co chceš?“

„Co máš s Edwardem?!“ křikla na mě. Cože? Vážně je to ta holka, co se včera tvářila jako bych ji zabíjela už jen tím, že jsem jí ukázala to gesto? Vážně si na mě ta holka dovoluje?

„Absolutně nic!“ Popadla mě za klopy sáčka a snažila se mě přimáčknout ke zdi. Děvče, to si se šeredně aspletla.

„Co s ním máš! Pravdu! A dělej!“ byla hodně drzá a tohle si nenechám líbit. Popadla jsem ji za zápěstí a odtrhla ty její ručičky od mého saka. Rychlostí blesku jsem se dostala před ni a otočila ji ke zdi.

„A teď mě poslouchej, ty si možná myslíš, že máš sílu, ale oproti mně nemáš ani kapku síly. Oproti mně jsi totiž jen bezcenná nicka! Laskavě na mě nikdy nesahej, nemluv, ani se na mě nedívej!“ Napřáhla jsem se, že jí dám facku, ale řekla jsem si, že nebudu zase taková. Jenže moje druhé já bylo jiné. Dala jsem jí facku, až se ke mně odvrátila tváří a podél zdi se sesunula k zemi…

„A s Edwardem bohužel nic nemám…“ Otevřela jsem dveře a nechala jsem ji sedět na zemi s rudým flekem na tváři…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepodvedeš! 2. kapitola - Ponížení:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!