Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 4. - Rande

29.12.2009 (09:30) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6714×

Kapitola 4. – Rande

Pohled Belly.

Do školy jsme přijeli s malým předstihem. Přejela jsem očima po parkovišti, ale Edwardovo Volvo jsem neviděla. Zaslechla jsem Emmettův smích. No jo, už ho vyhlíží. Četla jsem mu v myšlenkách. Podívala jsem se na něj zamračeně a on se začal smát ještě víc.

„A není to snad pravda? Přiznej si to ségra,“ řekl a pořád se smál. Zvedla jsem oči v sloup. Jasně, že měl pravdu, ale proč bych se s ním o tom měla bavit?

Hodinu biologie jsem měla až před obědem.

První hodiny uběhly celkem rychle. Edwarda jsem ve škole nepotkala, ale když jsem přecházela z budovy do budovy, všimla jsem si na parkovišti jeho auta. Takže ve škole byl.

Loudala jsem se na hodinu biologie. Edward ještě ve třídě nebyl. Pro jistotu jsem se zhluboka nadechla.

Hodina už začala, kde je? Najednou se otevřely dveře a on vešel. Omlouval se, že se zdržel.

Už je tady. Sluší mu to snad ještě víc jak včera. Pomyslela si holka za mnou. To bude asi Edwardova velká fanynka. Podívala jsem se na Edwarda a musela uznat, že měla ta holka pravdu.

Sedl si a podíval se na mě. Usmál se.

„Ahoj," řekl potichu.

„Ahoj," odpověděla jsem a taky se usmála.

„Sluší ti to,“ řekl a znovu se usmál.

„Tobě taky,“ zašeptala jsem a začala se smát. Tahle naše konverzace mi přišla vtipná.

„Vyspala ses dobře?" zeptal se. V duchu jsem se té otázce smála.

„Já ano, jak ses vyspal ty?"

Zatvářil se tajemně. „Dobře. Dokonce se mi po dlouhé době zdál pěkný sen," řekl a zatvářil se šibalsky. Copak se mu asi zdálo? Zkusila jsem se soustředit na jeho myšlenky, ale nic.

„Co pěkného se ti zdálo?" zkusila jsem se zeptat.

„Zdálo se mi o tobě," řekl a u toho se rozpačitě usmál. Bylo to hrozně roztomilé.

„O mně? Pěkný sen?" To spíš noční můra. A je to v háji. Docházel mi vzduch.

Odklonila jsem se a otočila hlavu k oknu. Zhluboka a pomalu jsem se nadechla pusou. To půjde. Krk mi spalovaly plameny, ale dalo se tu ustát. Po tváři mu přeběhl zmatený výraz.

„Proč by se mi o tobě nemohl zdát pěkný sen?“ Co jsem mu na to měla říct? Že jsem upír a že mě vůně jeho krve dráždí tak, že bych ho nejradši na místě zabila?

„A co se ti o mně zdálo?“ odpověděla jsem mu otázkou a usmála se na něj.

„To si radši nechám pro sebe,“ usmál se a mrkl na mě. Co se mu tak mohlo zdát? No, páčit to z něj nebudu. I když jsem byla přesvědčená o tom, že by se mi to povedlo.

„Třeba mi to jednou povíš.“

„Tak mě napadlo,“ zamyslel se. „Nechtěla by sis někam po škole zajít?“ zeptal se trochu nesměle.

Cože? Zval mě na rande? Ne že by mě ta představa nelákala, ale co když nejsem tak silná, jak si myslím a zabiju ho? Co potom? Přemýšlela jsem a on se na mě stále koukal a čekal na odpověď. Rozhodla jsem se to risknout.

„No, to by asi šlo. Co chceš podniknout?"

„Myslel jsem zajít někam, kde si můžeme v klidu pokecat." Asi chtěl být fakt mrtvý. Proč mi tak nahrával?

„Můžeme zajet po škole k jezeru. Už jsi tam byl?" zeptala jsem se.

„Jsme tu jen chvíli a zatím jsem neměl čas se kamkoliv podívat,“ usmál se.

„Tak jo, sejdeme se po škole u mého auta?" Je tak sladký a vůbec neví, s kým má tu čest.

„Domluveno, po škole na mě počkej na parkovišti." Mrkla jsem na něj a usmála se. Vypadal šťastně.

Musím si co nejdřív promluvit s Alice.

Zazvonilo.

„Tak čau po škole, Edwarde." Zase jsem se usmála, sbalila jsem si věci, a co nejdřív jsem se snažila vypadnout ze třídy. Tentokrát mi nestihl říct ani čau. Spěchala jsem na oběd.

Pohled Edwarda.

Vzbudil jsem se celkem brzo. Docela mě to naštvalo, protože se mi zdálo o Belle. A byl to moc pěkný sen.

Byli jsme se projít, povídali si. Vypadala naprosto úžasně. V tom snu jsem ji políbil. Cože? Já ji políbil? Vždyť ji skoro neznám. Ale líbilo se mi to.

Na parkovišti jsem viděl její auto. Usmál jsem se.

První hodinu jsem měl angličtinu s Mikem a Ericem.

Hodina ubíhala celkem rychle. Ale moje myšlenky se toulaly u Belly. Co kdybych ji zkusil pozvat na rande? Co když mě odmítne? Když to nezkusím, tak to nezjistím. Jak bude asi dneska vypadat? Zase jsem si vzpomněl na svůj sen, a na to jak ji líbám. Projelo mnou vzrušení. Ne, tak na to teď opravdu myslet nemůžu. Snažil jsem se dávat pozor na to, co říká učitel. Moc se mi to nedařilo.

Po hodině jsem šel za Mikem.

„Ahoj," řekl jsem.

„Jak se máš, kámo?" odpověděl mi Mike a Eric mávl rukou na pozdrav.

„Pořád na mě dost lidí čumí, ale jinak to jde. Můžu si k vám zase sednout na obědě?"

„Jasně, s tím se počítá," řekl Mike.

„Tak čau na obědě." Oba mi mávli na rozloučenou a já jsem šel na další hodinu.

Konečně biologie. Trochu jsem se opozdil. Omluvil jsem se učiteli a šel si sednout na místo. Jen jsem dosedl, tak jsem se na ni podíval. Něco se mi na ní zdálo jiné, ale nedokázal jsem přijít na to, co to bylo. Prohlížel jsem si ji. Byla tak nádherná. Zase jsem si vzpomněl na ten sen. Musel jsem se na ni usmát.

„Ahoj," řekl jsem potichu.

„Ahoj," řekla a usmála se. Tak krásně se smála.

„Sluší ti to,“ řekl jsem jí.

„Tobě taky,“ řekla mi šeptem a začala se smát.

„Vyspala ses dobře?" zeptal jsem se na první věc, která mě napadla.

„Já ano, jak ses vyspal ty?" Pořád jsem měl v hlavě ten sen.

„Dobře. Dokonce se mi po dlouhé době zdál pěkný sen." Usmál jsem se na ni.

„Co pěkného se ti zdálo?" Vážně jí to zajímá, nebo se ptá jen, aby řeč nestála?

„Zdálo se mi o tobě," řekl jsem a hned jsem té odpovědi litoval. Bude si myslet, že jsem se asi zbláznil. Znám ji pár hodin a už se mi o ní v noci zdá.

„O mně? Pěkný sen?" Čemu se tak diví? Jaký jiný sen by se mi o ní mohl zdát? Koukal jsem na ni, zase se lehce odklonila. Nechápal jsem, proč to dělá.

„Proč by se mi o tobě nemohl zdát pěkný sen?“

„A co se ti o mně zdálo?“ zeptala se mě otázkou. Jak rád bych jí to řekl, ale nemohl jsem.

„To si radši nechám pro sebe," usmál jsem se na ní.

„Třeba mi to jednou povíš.“ Že jsem radši nemlčel.

Hrozně jsem s ní chtěl být sám. Aspoň na chvíli.

"Tak mě napadlo,“ přemýšlel jsem, jak to správně říct. „Nechtěla by sis někam po škole zajít?"

Chvíli vypadala zamyšleně. Netrpělivě jsem čekal na odpověď.

„No, to by asi šlo. Co chceš podniknout?" překvapila mě odpovědí.

„Myslel jsem zajít někam, kde si můžeme v klidu pokecat." A kde bych tě měl jen pro sebe, pomyslel jsem si.

„Můžeme zajet po škole k jezeru. Už jsi tam byl?" Vypadalo to, že se mnou chtěla být také sama.

„Jsme tu jen chvíli a zatím jsem neměl čas se kamkoliv podívat,“ usmál jsem se na ni.

„Tak jo, sejdeme se po škole u mého auta?" dodal jsem a doufal, že si to nerozmyslí.

„Domluveno, po škole na mě počkej na parkovišti." Super.

Zazvonilo.

„Tak čau po škole, Edwarde." Než jsem se nadál, tak byla pryč. Nevadí, po škole se s ní uvidím.

Shrábl jsem si věci do tašky a zamířil jsem do jídelny.

Kapitola 3. - Rodina - Shrnutí - Kapitola 5. - Alice

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 4. - Rande: