Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 32. - Strach

Adioma


Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 32. - StrachCo napsat k téhle kapitolce? Zjistíte, co dělal Paul u Edwarda v pokoji… a víc vám prozradit nemůžu, protože tím bych prozradila vše. Doufám, že nebudete touhle kapčou zklamané.
Pokud mi napíšete po přečtení téhle kapči nějaký koment, budu moc ráda. Děkuji.

Kapitola 32. – Strach 

Pohled Belly

Byla jsem kousek od Edwardova domu, když jsem se nadechla a ucítila známý pach. Co tady dělal Paul?

 

Zrychlila jsem, abych už byla co nejdřív u Edwarda v pokoji. Bála jsem se o něj.

Vyskočila jsem k němu do okna a můj pohled upoutala postava stojící u postele. Edward spal a nad ním se skláněl Paul. Zavrčela jsem a on se na mě podíval.

Nechceš ho vzbudit, že ne? Bylo tak jednoduché ho najít a dostat se k němu do pokoje. A bylo by tak jednoduché se ho zbavit. Ani by se nemusel probudit. Neboj se, udělal bych to bezbolestně. Nemučil bych ho, i když bych moc chtěl.

Koukala jsem na něj s vytřeštěnýma očima. Měla jsem strach o Edwarda. Kývla jsem hlavou k oknu a on se jen usmál. Chtěla jsem ho dostat pryč z pokoje.

Bello, Kate spí, takže jsem ti k dispozici, kdyby něco. Věděl jsem, že už jsi blízko, tak jsem zatím nezasahoval. Kdybys potřebovala, stačí, když mi dáš jakkoliv vědět. Slyšela jsem Rileyho myšlenky.

Paul se sklonil ještě víc k Edwardovi a s žíznivým pohledem si přičichl k jeho zápěstí. Opět jsem zavrčela a Edward se ohnal rukou. Paul byl tak zaujatý jeho krví, že stihl uhnout na poslední chvíli.

Také tě zajímá, jak asi chutná jeho krev? Klidně bych se s tebou rozdělil. No to si snad ze mě dělal srandu?

„Paule, můžeme si promluvit někde venku?“ zašeptala jsem. Paul se na mě podíval a bylo vidět, že se mu nechce. Polkla jsem na prázdno. Představa, jak saje Edwardovu krev… po dlouhé době jsem na chvíli ucítila slabé pálení v krku. Ne, to ne! Probouzí snad ve mně moje vnitřní monstrum, které o sobě tak dlouho nedalo vědět?

V kapse mi zavibroval mobil. Dala jsem si ho k uchu a nespouštěla jsem přitom Paula z očí.

Bello, je Edward v pořádku? Viděla jsem Paula u něj v pokoji a pak to bylo rozmazané. Ještě se nerozhodl, co přesně chce udělat. A… také jsem viděla tebe. Myslela jsem, že ty už to máš zcela pod kontrolou,“ řekla ztrápeně.

„Alice, teď nemůžu mluvit. Ale díky,“ řekla jsem a ukončila hovor.

Styděla jsem se za to, že jsem se nechala na chvíli ovládnout Edwardovou krví. Na jednu stranu jsem ho chtěla chránit před Paulem a na druhou jsem na chvíli sama zatoužila po jeho krvi. Za to mohl Paul, protože jsem se zase nechala vyprovokovat.  

Když pálení v krku odeznělo a to monstrum jsem už měla zase pod kontrolou, udělala jsem krok k Paulovi. Narovnal se a zkoumavě mě sledoval.

Bello, uklidni se. Zatím jsem se ho ani nedotkl. Zatím? Jak zatím? Přišla jsem k němu a chytila ho za paži. Napadlo mě, že by mi asi ani nedalo tolik práce mu ji utrhnout. Cukl sebou a vyškubl se mi. Otočil se k oknu a vyskočil ven.

Ještě jsem se podívala na Edwarda, který se teď trošku usmíval, a následovala jsem Paula.

Doběhla jsem k němu na kraj lesa.

„Co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se ho naštvaně.

„Zlato, jen jsem chtěl vědět, jestli si toho člověka dokážeš ohlídat,“ řekl mi zcela klidně a natáhl ruku k mému obličeji. Upíří rychlostí jsem mu jednou rukou chytila tu jeho a druhou jsem se napřáhla a vrazila mu facku. Ozval se zvuk, jako když na sebe narazí dva kameny.

Paul na mě koukal jako na zjevení. Čekal, že ho snad za tu návštěvu u Edwarda ještě pochválím?

„Pokud si dobře pamatuji, tak jsi mi psal v dopise něco o tom, že víš, že já už jsem svou lásku našla a že ti nezbude nic jiného, než se s tím smířit. Omlouval ses mi, že jsi mě nechal trpět a také jsi psal, že doufáš, že ti snad jednou odpustím,“ mluvila jsem stále naštvaně. „Jak je vidět, tak ses s tím nesmířil a s odpuštěním už také doufám nepočítáš. Jen nechápu, proč jsi mi to psal, když se teď chováš úplně jinak,“ pokračovala jsem.

Na chvíli se zamyslel. „Když jsem to psal, myslel jsem to vážně, ale když jsem tě pak viděl s ním, došlo mi, že se prostě nemůžu smířit s tím, že nepatříš mně.“

„Co to plácáš? Nikdy jsem ti nepatřila a nikdy ti patřit nebudu. Už si to konečně uvědom a nech mě, Edwarda a celou moji rodinu na pokoji. Dovolila jsem ti zůstat jen kvůli Izzie, ale jestli máš problém s tím, chovat se slušně a žít tu na pohodu, tak zmiz a už se nikdy nevracej. Izzie to nějak vysvětlím a věřím, že to pochopí,“ chrlila jsem na něj. Měla jsem ho plné zuby. Skoro vůbec jsem ho neznala a tím, jak se mi teď prezentoval, jsem ho ani poznat nechtěla. Byť byl otcem Izzie.

„Bello, miláčku, já tě ale nemůžu opustit. A nemůžu opustit ani Izzie,“ řekl mi něžně a tím to ve mně vřelo ještě víc.

„To ‘miláčku’ si nech od cesty. Já nejsem tvůj miláček a rozhodně jím ani nemíním být,“ vrčela jsem na něj. To už vážně přeháněl. Copak měl v hlavě vymeteno? Jak může být někdo tak nechápavý? Připadala jsem si jako stará dlouhohrající deska, kterou si někdo pouštěl na gramofonu stále dokola.

Něčím mi připomínal Vicky. Ta si také stále mlela to svoje a neposlouchala. Ale ve finále pochopila a doufala jsem, že i on pochopí. Měla jsem ale pocit, že u něj to bude daleko složitější jak u Vicky.

„No nic, tak já mizím. Ale určitě jsme se tu nepotkali naposledy,“ mrkl na mě.

„Vyhrožuješ? Paule, věřím tomu, že by nikdo z mé rodiny neměl nic proti tomu, kdyby ses najednou ztratil. Kdybys zmizel a už se nikdy neobjevil. A myslím to úplně vážně. I před naší dcerou bych si to obhájila. Uvědom si, že nás dva spojuje jen to, že spolu máme dceru. Nic víc. Snaž se na mě zapomenout, na lásku, kterou ke mně cítíš, protože já už jsem své srdce darovala Edwardovi,“ vysvětlovala jsem mu, ale věděla jsem, že je to stejně jen jako kdybych mluvila do zdi.

„Uvidíme,“ usmál se a otočil se směrem k lesu. „Hlídej si ho, aby čistě náhodou nepřišel k úhoně,“ křikl na mě a zmizel. Ještě chvíli jsem stála na místě a sledovala to místo, kde se ztratil.

Začínala jsem mít o Edwarda vážnou obavu. Pořádně jsem Paula neznala, takže jsem nevěděla, jestli ty výhružky myslí vážně nebo mě chce jen provokovat. Zmetek jeden. Měl tu nechat Izzie a odejít. Takhle tu jen opruzuje a já se z toho asi brzy zblázním.

Když jsem se zamyslela, napadla mě jen jedna jediná možnost, jak zabránit tomu, aby Paul Edwarda nezabil. Byl tohle ten vážný důvod, který jsem hledala a na který jsem čekala, abych ho dokázala bez výčitek přeměnit?

Zatřepala jsem hlavou a rozběhla se zpátky k Edwardovi. Nesmím o něj přijít. Nesmím!

 

Znovu jsem vyskočila do jeho okna a lehla si vedle něj na postel. Pohladila jsem ho rukou po tváři. Zavrtěl se a pak se protáhl, aniž by otevřel oči.

Spal ještě? Prstem jsem mu přejela po rtech a naklonila se víc nad něj. Otevřel oči a díval se mi přímo do těch mých. Ústa se mu roztáhla do krásného úsměvu.

„Ahoj lásko, jsi tu dlouho?“ zašeptal.

„Ani ne,“ řekla jsem šeptem.

„Zdál se mi divný sen,“ zamumlal a trochu se zamračil.

„Divný?“ Co se mu asi mohlo zdát?

„No, viděl jsem Paula, jak se nade mnou sklání a pak jsem slyšel tebe, jak vrčíš a něco říkáš, ale moc jsem ti nerozuměl,“ líčil mi zamyšleně. A sakra.

„Už je to pryč,“ řekla jsem a sklonila se k němu.

Políbila jsem ho na rty. Chtěla jsem se odtáhnout, ale on mě nepustil. Položil mi ruce na záda a přitáhl si mě blíž k sobě. Usmála jsem se a pustila jsem z hlavy Paula i všechno ostatní.

Myslela jsem jen na Edwarda. Na jeho rty, které hltaly ty moje, na jeho jazyk, který si razil cestu skrz moje zuby, aby se setkal s tím mým, na jeho zrychleně bijící srdce, na doteky jeho rukou, které mě pálily na těle… Vnímala jsem jen svoji lásku. Nic jiného v tuhle chvíli neexistovalo. Jen on a já.

Pomalu mi začal svlékat mikinu a tričko, a když se naše nahá těla dotkla, Edward se trošičku zatřásl chladem a mně projel tělem žár. Přetočil nás, takže byl teď nade mnou a na malý okamžik mě přestal líbat.

„Miluji tě, lásko,“ zašeptal vzrušeně a usmál se.

„Také tě miluji, hrozně moc,“ pošeptala jsem a naše rty se zase spojily.

Vzájemně jsme si vysvlékli poslední kusy oblečení. Ani jeden z nás nikam nespěchal. Vychutnávali jsme si doteky toho druhého, nahá těla, tisknoucí se k sobě, polibky plné touhy a vášně.

Až po dlouhých minutách, když už si naše mysl i těla přímo říkala o to, aby mohla splynout v jedno, se tak stalo. Edward do mě pronikl a během chviličky jsme oba dosáhli vrcholu.

Edward mě ještě políbil a pak si spokojeně položil hlavu na moji hruď. Hladila jsem ho po vlasech a náš dech se pomalu zklidňoval.

Stále jsem ještě zaměstnávala svůj mozek pouze myšlenkou na Edwarda, když tu se ozval v pokoji divný zvuk. Takové divné zavrčení. Otočila jsem hlavu k oknu a zahlédla jsem Paulův pohled ještě dřív, než vyskočil z okna.

O… on… tu byl, když jsme se s Edwardem milovali? Edward spokojeně oddechoval, takže si ničeho nevšiml. Jak to, že jsem ho neslyšela, když přišel? Jak to, že jsem nevnímala jeho přítomnost tady? To mě ovládlo vzrušení tak moc, že jsem přestala vnímat okolí? To bude ono.

Stejně jako jsem se nemínila vzdát Edwarda, nemínila jsem se vzdát ani milování s ním.

Měla jsem ale o Edwarda ještě větší strach. Nevěděla jsem, co udělá s Paulovým myšlením to, co právě viděl. Pche, ať jde k šípku. Kašlu na něj. Vypustila jsem ho z hlavy a soustředila se jen na Edwardovo bijící srdce, které mě spolehlivě uklidnilo.

 

Edward spal a já jsem přemýšlela, co bychom mohly s Izzie podniknout přes den. Bude chtít jít ještě stále s Edwardem do kina? Jo a musím se poradit s rodinou, jestli si myslí, že Izzie zvládne školu. Možná by mohla něco vidět Alice.

Edward se překulil vedle mě. Chtěla jsem ho mít co nejblíže u sebe, ale potřebovala jsem zavolat Alice, takže se mi teď vlastně to, že si lehl vedle mě, trochu hodilo. Našla jsem kalhoty a v nich mobil.

Bello, co se děje? Paul se ještě nevrátil k nám. Myslím, že je někde tam u vás. Vidím jen útržky a to ještě některé rozmazaně,“ hučela na mě Alice do telefonu.

„Alice, byl tu a viděl mě s Edwardem. Ale kvůli tomu ti nevolám. Chtěla jsem tě poprosit, aby ses zaměřila na Volterru a Demetriho. Abychom věděli, kdyby se něco mělo dít,“ šeptala jsem slabě do telefonu.

Pokusím se. Zkusím se víc soustředit i na Paula. Mám strach o Edwarda. Myslím, že Paul nemá čisté úmysly a jen tak bez boje se tě nevzdá,“ řekla po krátkém zaváhání.

„Díky Alice. Přijdu ráno. Kdyby se Izzie vzbudila dřív, dej mi prosím vědět.“

Jasně, zatím pa,“ řekla a ukončila hovor.

Edward se trochu zavrtěl, ale nevzbudil se. Opatrně jsem si k němu přilehla a jemně jsem ho hladila po zádech.

 

Kapitola 31. - Izzie - Shrnutí - Kapitola 33. - Hra



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 32. - Strach:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!