Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 22. - Příběh I.

28.01.2010 (19:45) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5973×

Kapitola 22. – Příběh I.

Pohled Belly.

„To znamená, že nemůžete mít děti, jestli jsem to správně pochopil,“ pronesl. Vůbec netuším, jak ho napadlo zrovna tohle, ale jak to vyslovil, okamžitě jsem si položila ruku na břicho a vzpomněla si na dobu těsně před proměnou, kdy jsem byla ještě člověkem…

„Teď už ne,“ zašeptala jsem a snažila se zahnat vzpomínky.

„Bello, děje se něco? Jsi v pořádku?“ zeptal se s obavou v hlase Edward. Natáhl ke mně ruce a přitáhl si mě na klín. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a on mě objal kolem ramen. Nebyla jsem v pořádku, protože vzpomínky vypluly na povrch a nedařilo se mi je zahnat.

„Vzpomínky…“ řekla jsem šeptem. Na nic víc jsem se nezmohla. Edward mě hladil po vlasech a já se mu nedokázala podívat do očí.

„Lásko, nevím, kdy a kde ses narodila, nevím nic o tvojí minulosti, nevím, jak dlouho jsi upírkou. Mohla bys mi vyprávět svůj příběh, prosím?“ pošeptal mi opatrně. Přemýšlela jsem, zda se mu svěřit či nikoliv. Některé věci o mně nevěděli ani ostatní z rodiny a bylo jasné, že když mu budu vyprávět o svém životě tady v domě, uslyší to i oni. Ale co, stejně by se to asi jednou dozvěděli.

Podívala jsem se mu do očí a pohladila ho po tváři. „Tak moc tě miluji.“

„I já tebe, lásko,“ řekl něžně a nahnul se pro polibek.

„Nevím, kde mám začít,“ řekla jsem nejistě a opřela si hlavu zase o jeho hruď.

„Začni od začátku, zajímá mě vše, co se tě týká,“ nabádal mě.

„Dobře,“ nadechla jsem se a spustila. „Narodila jsem se 16. 5. 1868, blízko vesničky Paradise ve státě Kansas. Moji rodiče byli farmáři. Byla jsem jejich jediné dítě, takže jsem musela pracovat na poli a starat se o dobytek. Rodiče mě ale posílali i do školy, abych uměla číst, psát a počítat. Měla jsem poměrně hezké dětství, i když jsem musela hodně pracovat,“ vyprávěla jsem a u toho vzpomínala. Edward mě držel v náručí a já jsem poslouchala tlukot jeho srdce.

„Zhruba čtyři měsíce před mými osmnáctými narozeninami se na naší farmě v podvečer objevil mladý muž. Byl krásný. Nikoho tak krásného jsem nikdy neviděla. Požádal nás o nocleh a trochu jídla. Otec se ho zeptal, zda by u nás nechtěl zůstat a pomáhat nám na farmě. Řekl, že tu zůstat nemůže, protože ho čeká dlouhá cesta. Ještě toho večera jsem se dozvěděla, že se jmenuje Paul a druhý den ráno byl pryč.

Uplynuly asi 3 týdny a Paul se u nás objevil znovu. Vyprávěl, že hodně cestuje a na svých cestách má pár oblíbených zastávek. Naše farma se stala jednou z nich. Tentokrát vydržel týden. Celou dobu sněžilo a bylo pod mrakem. Pomáhal sekat dříví, starat se o dobytek a za to měl nocleh a stravu. Během toho týdne jsme se sblížili. Nevím, čím to bylo, ale možná tím jeho uhrančivým pohledem.“ Zvedla jsem hlavu a podívala se na Edwarda. Díval se mi do očí a mlčel. Na tváři měl zvláštní výraz.

„Na konci týdne za mnou přišel večer do pokoje. Povídali jsme si a bylo mi s ním dobře. Kromě školy jsem mezi lidi nechodila. Nikdy jsem nedostala pusu od kluka. Nikdy se mi ani žádný nelíbil. Byla jsem naprosto nezkušená, proto mě zaskočilo, když se mě Paul začal dotýkat. Chvíli jsem byla zmatená a nevěděla jsem, jestli to vůbec chci. Ale byl něžný a mně se to začalo líbit. Když mě políbil, už jsem nedokázala přemýšlet. Prostě jsem se poddala té touze a pak… k tomu došlo. Milovali jsme se,“ zašeptala jsem. Edward přimhouřil oči, ale stále nic neříkal. Čekalo mě vyprávění té nejtěžší části z mé minulosti. Nikdo nevěděl, co se tenkrát stalo. Říkala jsem si, že bych mohla tuhle část vypustit. Jenže vnitřně jsem cítila, že už se konečně musím někomu svěřit. Musím to konečně někomu říct. Zhluboka jsem se nadechla.

„Naše společná noc byla krásná. Rodiče neměli tušení, co se mezi mnou a Paulem stalo. Paul u nás zůstal už jen jeden den a pak se rozloučil a šel zase dál. Uběhl-“

„Byla jsi do něj zamilovaná?“ přerušil mě náhle Edward.

„Ne. Měla jsem ho svým způsobem ráda, ale žádné hlubší city jsem k němu nechovala. To co se mezi námi stalo, bylo jen vyústěním toho, že jsem byla stále sama a chyběla mi blízkost někoho dalšího.“

Edward se na mě usmál a dal mi pusu na nos.

„Pokračuj,“ pobídl mě.

„Takže uběhlo asi 14 dní. Ráno jsem vstala a šla obstarat dobytek. Po cestě se mi najednou zvedl žaludek a jeho obsah jsem vyzvracela. Nikdy jsem nebyla nemocná, takže mi nebylo jasné, co to mělo znamenat. Stejná situace se opakovala i večer. Před rodiči se mi to podařilo utajit. Stále mi nebylo jasné, co se to se mnou děje. Jednoho rána jsem šla pro něco do stodoly, a když jsem se sehnula, ucítila jsem v břiše strašnou bodavou bolest. Narovnala jsem se a podívala se na břicho. Nechápala jsem, jak mi mohlo uniknout, že mi tak vyrostlo. Položila jsem si na něj ruku a v tu chvíli mě něco šťouchlo do dlaně. Nevím, jak dlouho jsem tam stála bez hnutí,“ vyprávěla jsem teď už jen šeptem. Nával vzpomínek mě zasáhl naplno.

„Lásko, ty jsi byla těhotná? Vždyť to muselo být jen pár týdnů, co Paul odešel…“ nechápal Edward.

„Ani já jsem to nechápala. Neměla jsem moc informací o těhotenství. Nebylo to jako teď, že jsou na všechno knížky a většinu věcí najdeš na internetu. Rodiče se tenkrát s dětmi nebavili tak, jako se s nimi baví dnes. Takže jsem se jen mohla domnívat, i když se mi to vzhledem k té krátké době zdálo nemožné, že bych mohla být těhotná. Tenkrát jsem netušila, co byl Paul ve skutečnosti zač,“ vysvětlovala jsem potichu.

„Cože? Bello… proč jsi nám to neřekla?“ ozval se křik z obýváku. Rose. A nebyla to jen ona. V myšlenkách na mě křičeli všichni. Kromě Kate. Nemohla mě slyšet, takže jí teď Riley vysvětloval, proč na mě Rose křičí.

„Bello, oni nás slyšeli?“ zeptal se Edward překvapeně a já jen kývla hlavou.

„Máme výborný sluch, takže si asi dokážeš představit, jak je těžké být v jednom domě s několika upíry. Slyšíme vše, a když říkám vše, tak myslím opravdu vše,“ snažila jsem se mu poodkrýt další zvláštnost, která se týkala upírů. Chvíli na mě koukal, pak vykulil oči a nakonec se uchichtl. Pravděpodobně mu došlo, jak jsem myslela to, když jsem říkala, že slyšíme vážně vše.

„Ano, přesně tak,“ řekla jsem a pokrčila rameny. „A po pravdě, není to nijak příjemné, když jsi sám a téměř každou noc slyšíš ostatní, jak… rozumíš?“ Na vteřinku se mu v očích objevil soucit.

Naklonil se k mému uchu a opravdu potichu mi do něj zašeptal: „Teď už ale nejsi sama.“ Vtiskl mi polibek na spánek, podíval se na mě a mrkl. Objala jsem ho kolem krku a opřela si čelo o to jeho.

„Já vím,“ řekla jsem šeptem.

„Dovyprávíš mi teď svůj příběh?“ zeptal se. Podívala jsem se mu do očí a přikývla.

„Kde jsem to… už vím. Po dalším týdnu už nebylo pochyb, že jsem skutečně těhotná, protože kdykoliv jsem si položila ruku na břicho, to malé hned zareagovalo a koplo mě do ní. Před rodiči už jsem těhotenství nedokázala utajit. Břicho mi rostlo takovou rychlostí a já jsem pořád nemohla pochopit, jak je to možné. Rodiče mě chtěli z počátku vyhodit z domu, ale pak se jim mě zželelo, když viděli, v jakém jsem stavu. Ani nechtěli slyšet moje vysvětlení, jak došlo k tomu, že jsem otěhotněla. Dokonce se nechtěli bavit ani o tom, jak je možné, že mi břicho rostlo takovou rychlostí. Vůbec nevím, co si mysleli,“ vyprávěla jsem lítostivě. Edward mě hladil po vlasech a já si zase opřela hlavu o jeho hruď, protože mě tlukot jeho srdce trochu uklidňoval.

„Čím víc mi rostlo břicho, tím méně jídla jsem v sobě udržela. Někdy mi stačilo jen ucítit jídlo a už jsem šla zvracet. A hodně jsem zeslábla. Rodiče se mi snažili pomáhat, ale pořádně nevěděli jak. Slábla jsem každým dnem. Už jsem v sobě neudržela žádné jídlo déle jak minutu. Usoudila jsem, že mělo to malé, co ve mně rostlo málo místa, takže když se pohnulo, narazilo do toho, co mu bylo v cestě, a já jsem při každém takovém pohybu trpěla bolestí. Tušila jsem, že mám zlomená žebra a každý pohyb toho tvorečka mi lámal další a další kosti. Myslela jsem si, že umřu. Přála jsem si umřít,“ zašeptala jsem poslední slova. Edward si mě k sobě víc přitiskl.

„Jednou v noci, už si nepamatuji, kdy přesně to bylo, ale vím, že jsem na tom byla velice špatně, mě vzaly něčí ruce do náruče a někam nesly. Nebránila jsem se. Napůl jsem spala a napůl jsem byla mrtvá. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, než mě ty ruce položily na postel. Nevím, co se dělo pak, protože jsem díky bolesti ztratila vědomí,“ přerušila jsem svoje vyprávění. Jak jsem vzpomínala, jako bych cítila tu bolest, kterou jsem cítila tenkrát. Při pohledu do Edwardovy tváře jsem měla pocit, že i on cítil moji bolest.

„Probudila mě až další nesnesitelná bolest. Cítila jsem, jak mi plameny spalují celé tělo. Každá buňka v mém těle hořela. Otevřela jsem oči, abych se podívala, zda skutečně hořím. Ležela jsem stále na posteli a mé tělo se zmítalo v šílené bolesti. Stačila jsem si všimnout, že mám zase ploché břicho, ale přes tu bolest jsem nedokázala pořádně přemýšlet, proč tomu tak je. Nevěděla jsem, kolik času uběhlo od chvíle, kdy mě někdo odnesl od rodičů neznámo kam. Chvílemi jsem upadala do stavu bezvědomí a zase se budila s křikem. Připadala jsem si, jako bych stála na hranici a upalovali mě za živa.“ Nevěděla jsem, jestli pochopil, jak moc strašná ta bolest byla. Nevěděla jsem, jak víc ji popsat. Edward si mě k sobě tiskl a hladil mě po vlasech. Došlo mi, že to pochopil. On tu bolest cítil skrz mě.

„Po nějaké době začala bolest ustupovat. Plameny se vytrácely od konečků prstů na nohách i rukách a jakoby je moje srdce stahovalo k sobě. Měla jsem pocit, jako kdyby bylo moje srdce ohnivou koulí, která mi vypaluje do těla díru. Srdce mi bilo jako splašené. Absolutně jsem netušila, co se to v mém těle odehrává. Veškerý oheň mi teď plál jen v srdci. Slyšela jsem poslední BUCH a pak už bylo jen ticho.“

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě jednou se omlouvám za konec. Ke konci týdne bych měla mít víc času, takže se určitě dočkáte i druhé části téhle kapitolky. Pokud o ni teda vůbec stojíte. V případě, že se vám na mém psaní něco nelíbí, nebojte se mi to napsat do komentářů. Cením si každého názoru, každého komentáře.

Děkuji, vaše EdBeJa

Kapitola 21. - Odhalení - Shrnutí - Kapitola 22. - Příběh II.

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 22. - Příběh I.: