Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě Miku Newtone, ale díky za vše - 2. kapitola

12.06.2009 (10:30) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2210×

Bella

Nevím, jak dlouho jsem byla mimo. Pomalu jsem nacházela vědomí. Začala jsem si promítat co se stalo. Došla jsem k názoru, že Mike je hajzl a nesmím na něj už myslet.

Pomalu jsem začala otevírat oči. Byla jsem zmatená. Měla jsem být na louce, ale ležela jsem v posteli zabalená do dek. Rychle jsem se posadila a rozhlédla se. Pokoj byl světle zařízený, byla v něm televize, Hi-Fi věž, postel, velká skříň a stůl. Nejvíc mě zaujala prosklená zeď. Byl to nádherný pokoj. Otevřeli se dveře a v nich stál doktor Culen.

„Zdravím tě Isabello.“

„Dodrý den pane Cullen, kde to jsem??“

„Jsi u mě doma. Děti tě našli, když se šli projít. Ležela jsi v bezvědomí na louce. Přinesli tě domů a já jsem tě vyšetřil. Budeš v pořádku, jenom jsi pořádně prochladla.“

„Volal jste otci?“

„Ne, není pozdě a myslel jsem si, že bude lepší, když mu zavoláš sama. Je přece na služební cestě?“

„Ano to je pravda. Děkuji, zavolám mu. Nechci, ale aby musel přijet kvůli mně.“

„V tom případě, prosím zůstaň u nás alespoň dva dny do víkendu. Nechci, abys byla sama, když ti není dobře.“

„To nebude nutné, nebudu vás obtěžovat.“

„Nikoho nebtěžuješ“ někdo zaklepal a vešla Alice.

„Ahoj Isabello“

„Ahoj Alice, prosím říkejte mi Bello.“

„Dobře, dořešíme to později.“

„Tady máš pyžamo, můžeš se převléct.“

Alice mi podala modrou saténovou košilku. A i s Carlisem odešla. Oblékla jsem si ji, seděla mi dokonale, musím Alici poděkovat. Za chvilku přišla s tácem jídla.

„Děkuji za tu košilku, je moc pěkná.“

„Je fajn, že se ti líbí. Tady máš jídlo. Dobrou chuť.“

„Děkuji.“ už chtěla odejít „nechceš si sednout?“

„Určitě“

„Kdo mě přinesl z toho lesa?“

„Edward, našli jsme tě s Jasperem a Emmetem, když jsme se byli projít.Vypadala jsi hrozně.“

„Děkuji., asi jste mi zachránili život. A mimochodem, raději se nechci vidět teď.“

„To nic nebylo.“

Začal jsem jíst, byla to hromada jídla. Palačinky, wafle, vajíčka, obložený talíř, marmeláda, chleba a housky. Bylo toho hodně. Snědla jsem housku s marmeládou.

„ To nikdy nemůžu sníst. Děkuji je to dobré.“ posunula jsem k ní tác. Položila ho na stůl. Do pokoje vešla mladá brunetka.

„Hezký den Isabello. Já jsem Esme, Carlislova manželka.“

„Dobrý den paní Cullenová. Prosím říkejte mi Bello.“

„A ty mi tykej prosím.“

„Dobře. Děkuji za přístřeší.“

„To je samozřejmé.“

Do pokoji vešel svalnatý kluk, myslím že Emmett a s ním i nádherná blondýnka Rose. Představili se mi a zamávali na mě.

„Bella, děkuji za záchranu.“

„To nic, co jsi to prováděla?“

„Nový pokus, kolik sil mě bude stát projít lesy ve Forks.“

Všichni se zasmáli.

„To být tebou už příště nedělám, nemuseli bychom tam zase být.“ hodila jsem po Emmettovi polštář. Hravě ho chytl.

„Za pravdu se každá bije.“ málem jsem po něm hodila další, ale to už do pokoje vcházel Edward.

„Ahoj Bello, Tady je nějak veselo. Už je ti líp?“

„Ahoj, dá se to tak říct. S vámi je veselo. A dobrá nálada pokud vím léčí.“

„Tak to budeš brzo zdravá, protože s Emmettem se nikdy nenudíš.“ usmála se na mě Rose.

"A hned potom, co se uzdravíš půjdeme nakupovat."

"Jestli chceš, tak jo. Už jsem dlouho nikde nebyla."

"Tak teď sis sama zařídila vlastní smrt, protože Alice je v nakupování hrozná. Bude tě vodit do každého obchodu, o kolo kterého projdete. Dokud nepadneš."

Alice se zamračila a hodila po Emmettovi naštvaný pohled, "To není pravda!"

Všichni se zasmáli a já s nimi. Nechápu proč se ve škole s nikým nebaví. Jsou hrozně kamarádští a sympatičtí. I když jsou si na sourozence až moc podobní. Je mi s nimi hrozně fajn. Jenom Edward se na mě mračí, nechápu proč. Nikdy, ale nebyl nějak kamarádský. Už od prvního dne ve škole se na mě díval nenávistivě, ale potom toho nechal. Teď to vypadalo, že se jeho nenávist zase vrátila. Do dveří vešel Carlisle a řekl, že bych měla jít spát. Prý musím nabrat síly a zotavit se. Všichni odešli a já jsem začala přemýšlet o Cullenových. Byli hodně zajímaví. Měli stejné rysy. Bílou pleť, topazové oči.

Edward

Carlisle Isabellu ošetřil, byla v pořádku a ani nebyla v šoku. Její mysl pro mě byla velkou záhadou. Jestli byla štít, tak ude velice mocná a po přeměně možná i nebezpečná. Z jejích myšlenek jsem toho moc nezjistil. Byly hodně zmatené a byl v nich jenom ten kluk. Doufám, že se tenhle její výpadek stane častěji, a já budu moct číst její myšlenky. Alice jí přinesla jídlo, později se k nim přidali skoro všichni, kromě Jaspera. Ten nechtěl riskovat. Šel jsem k ní taky. Po domě se rozezníval jejich smích. Isabella všechny požádala, ať jí říkají Bello. Rozhodl jsem se jí tak říct už od začátku. Už jsem nebyl tak naštvaný, že neslyším její myšlenky. Možná, že když ji poznám líp tak i uslyším její myšlenky. Vešel jsem do jejího pokoje.

„Ahoj Bello, Tady je nějak veselo. Už je ti líp?“

„Ahoj, dá se to tak říct. S vámi je veselo. A dobrá nálada pokud vím léčí.“

„Tak to budeš brzo zdravá, protože s Emmettem se nikdy nenudíš.“ Rose se ni usmála, její reakce mě překvapila, od ní bych to nečekal..

"A hned potom, co se uzdravíš půjdeme nakupovat." Alice a nákupy. To je vražedná konbinace i pro upíra.

"Jestli chceš, tak jo. Už jsem dlouho nikde nebyla."

"Tak teď sis sama zařídila vlastní smrt, protože Alice je v nakupování hrozná. Bude tě vodit do každého obchodu, o kolo kterého projdete. Dokud nepadneš."

Alice se zamračila a hodila po Emmettovi naštvaný pohled, "To není pravda!" Teď si to bude muset u ní žehlit hodně dlouho. Všichni se zasmáli a já jsem si poslech jejich myšlenky.

Alice:Bellu začínám mít ráda. Je to fajn holka i na člověka. Divím se, že je tak uvolněná, i když je s námi. Většinou se nás lidé bojí a straní. Už se těším na nákupy. Určitě si to užijeme. Její styl oblékání není špatný, ale budeme ho muset trochu změnit.

Emmett:Je fajn a je s ní sranda. Konečně někdo komu Edward nemůže číst myšlenky.

Esme:Je nemocná a ještě sama, myslím, že by u nás měla zůstat dokud se její otec nevrátí.

Rose:Je to zajímavá holka. Ani nevím, proč jsem si ji tak oblíbila. Její smích, ale není od srdce. asi ji něco trápí. Chtěla bych vědět co. Vypadá smutně i když se snaží to skrýt.

Rose měla pravdu, její smích nebyl upřímný. Možná za to mohl ten kluk z jejich myšlenek. Prohlédl jsem si Bellu. Má světlou pleť jako albíni, dlouhé hnědé vlasy, hnědé oči,na člověka byla moc hezká. Přišel Carlisle a řekl, že bychom měli jít. Když Bella usnula sešli jsme se na poradě v jídelně.

Carlisle začal. „Bylo by pro Bellu dobré, aby u nás ještě pár dní zůstala. Nechci, aby musela být sama doma, když jí není dobře, nebo aby musela do nemocnice.“

„Určitě tady může zůstat, nevypadá, že by mělo teď někdy svítit slunce, takže to nebude problém.“ Esme se podívala na Alici a ta její slova kývnutím potvrdila.

„Je někdo proti?“ nikdo se nepřihlásil.

„Carlisle, mohla bych zůstat zítra doma? Bylo by dobré, abych zůstala doma s Bellou. Esme měla zařizovat dům v Port Angels a někdo by tu měl zůstat.“

„Dobrý nápad, zůstanu s tebou Alice.“

„Ale co bude bez tebe dělat ve škole, Rose?“

„Ty to vydržíš miláčku.“

„Dobře, vy dvě dohlédnete na Bellu.“ Carlisle dnešní poradu ukončil. Zkusil jsem se zaposlouchat do Belliných myšlenek, ale nic jsem neslyšel. Všichni šli k sobě do pokoje.

Ráno jsme já, Emmett a Jasper jeli do školy. Nikomu se tam nechtělo, ale nemohli jsme doma zůstat všichni. Když jsme odjížděli Bella ještě spala. Jeli jsme mým stříbrným Volvem. Chtěl jsem zjistit, co se Belle stalo a zaposlouchal jsem se do Mikových myšlenek. Přemýšlel nad tím, proč nešla Bella do školy. Došel k názoru, že je jejich rozchodem tak zničená, že nechce jít ani do školy. Přemítal si, co se včera stalo a chlubil se ostatním. Bylo mi Belly líto. Mike ji hnusně využil a pak odhodil jako nějakou věc. Necítil jsem Belle nic jiného, než k ostatním, ale i tak mi ji bylo líto.

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/nenavidim-te-miku-newtone-ale-diky-za-vse-3-kapitola/

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě Miku Newtone, ale díky za vše - 2. kapitola: