Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím te Miku Newtone, ale díky za vše - 12. kapitola


Nenávidím te Miku Newtone, ale díky za vše - 12. kapitolaMáte tady pokračování. Byla jsem překvapená, kolikk lidí si vybralo tuhle verzi, myslela jsem si, že více lidem se bud zamlouvat ta druhá a chtěla jsem napsat tak ještě tři, čtyři kapitoly a zkončit. Poslední doubou si mě ale múza oblíbila a já mám nápad na ddelší pokračovaní. Takže se můžete těšit. Hezké čtení a nezapoměńte komenky, za ty minulé díky.:-D

Edward

 

Přiblížil jsem svůj obličej k jejímu.

Pomalu a zlehka jsme ji políbil políbili. S jejím připojením se polibek stával vášnivější  a vášnivější. Byla v něm cítit touha, nedočkavost a láska.

Po chvíli Bella naše rty rozpojila. „Měli bychom jít.“

Zamračil jsem se. Ještě jednou mě políbila a utekla mi dolů. Usmál jsem se a šel dolů za ní. Už seděla v autě na místě řidiče. To s mi moc nelíbilo, chtěl jsem řídit já. Přišel jsem k místu řidiče.

 

Bella

 

„Nebylo by divné, kdyby Alice, viděla neviditelného řidiče, vedle mě v autě?“

Musela jsem uznat, že měl pravdu. Navíc jsem nemohla odolat jeho pokřivenému úsměvu. Ale jindy si to vyberu. Přelezla jsem na sedadlo spolujezdce a on si nastoupil.

„Kdy ti došlo, že jsme taky upíři?“

„No, když jsi stál v těch dveřích. Ucítila jsem tvoji vůni a dala si všechno dohromady. Divila jsem se, že mi to nedošlo dřív. Co jste dělali celou dobu vy?“

„Po tom, co jsi odjela, dostala Alice tu vizi. Snažil se podívat dál do budoucnosti, ale byla slepá. Pochopili jsme co se stalo. Bylo už pozdě,  na to, abychom něco udělali. Ve Forks vís prohlásili za nezvěstné. Nechtěli jsme tam dál bydlet. Zasáhla jsi do naší existence příliš. Brali jsme tě jako člena rodiny. Zpestřila a obohatila jsi naši rodinu o úžasného člena. Nikdy jsme si žádného člověka k sobě nepustili, ale jsem rád, že jsme to udělali. Nevadilo nám se kvůli tobě přetvařovat více, než kdy jindy a občas sníst i něco málo z lidské potravy. Ta Itálie nás zasáhla. Odjeli jsme do Denalli za našimi známými. Byli jsme tam chvíli. Všichni byli smutní a nikdo už nebyl takový, jako předtím. Přestěhovali jsme se do  Kamloopsu. Carlisle začal zase pracovat v nemocnici a my chodit do školy. Snažili jsme se žít jako před tím, Alice není to ono. Ani Alici už nebaví nakupování.“

Kdybych mohla brečet, rozbrečela bych se dojetím. Tohle jsem nečekala. Mi se po nich taky hrozně moc stýskalo, ale myslela jsem si, že jim ne tolik jako mi.

Celou cestu jsme už mlčeli. Nebyl o to proto, že by jsme si neměli co říct, ale nechtěli jsme kazit tu krásnou chvilku.

V letadle jsem děla, že spím. O všem jsem přemýšlela.

Když jsme přistáli zavolal Edward Alici.

 

 

Alice

 

Po tom, co nás Bella opustila, to bylo těžké. Všem chyběla a snažili jsme se s tím pomalu smířit. Dívala jsem se do její budoucnosti denně. Nechtěla jsem se vzdát.

Před třemi dny jsem měla vizi, Swanův dům někdo koupí. Řekla jsem to všem. Edward chtěl jet do Forks a vzít si  nějaké Belliny věci, dokud je ten člověk nevyhodí. Chtěla jsem jet s ním, ale nechtěl. Za chvilku by měl přiletět i s neznámým upírem. Jak jsem ze svých vizí zjistila, je to nový majitel domu. Nevím, proč ho Edward přivedl, ale snad to brzy zjistíme. Emmett pro ně jel na letiště, každou chvíli by měli přijet.

 

Bella

 

Alice řekla, že by pro nás měl přijet Emmett. Hodně mě zajímalo, co řekne, až mě uvidí. Viděla jsem ho v hale. Edward s Jamesem šli k němu a já jsem ho obešla. Po tom, co se představili jsme mu nenápadně poklepala na rameno.

Otočil se a zarazil. „Bello“ řekl překvapeně a nadšeně.

Neubránila jsem se tomu, musela jsem ho obejmout. Obětí mi opětoval. I když jsem byla upír, cítila jsem se v jeho obětí jako křehký člověk,  kterému hravě rozdrtí všechny kosti.

„Nerozmačkej nám ji.“ Napomenul ho Edward.

Emmett mě neochotně pustil a vydali jsme se na cestu ke Cullenovým.

 Trochu jsme se bála, jak to přijmou.

Jejich dům byl stejně krásný, jako ten ve Forks. Všichni jsme vystoupili. Vlasy  jsem si spustila do obličeje, nechtěla jsem, aby mě hned poznali. Šli jsme do haly. Dům byl přesnou kopií to z Forks i zevnitř.

„Dobrý den“ pozdravili jsme s Jamesem najednou. Sklonila jsem hlavu, takže mě nemohli poznat.

„Seznámím vás, tohle je James a tohle moje rodina Carlisle, Esme, Alice, Jasper a Rosalie.“ Ukázal na každého člena.

„Abych nezapomněl, tohle je Isabella“  ukázal na mě. Když vyslovil moje jméno všichni sebou škubli. Narovnala jsem hlavu a všechny si je prohlédla, vypadali stejně, jenom ve tváři měli překvapený a nevěřícný výraz.

Dlouho mlčeli a moje nervozita se zvětšovala.

3. pokračování

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím te Miku Newtone, ale díky za vše - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!