Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě Miku Newtone, ale díky za vše - 10. kapitola


Nenávidím tě Miku Newtone, ale díky za vše - 10. kapitolaPřidávám další díl, je trochu kratší. Sekla jsem se, nevím jak dál, mám dvě verze a nevím, pro kterou se rozhodnout.

Bella

 

V Seatlu jsem si půjčila auto a jela se podívat do Forks. James mezitím počkal v hotelu. Vlasy jsem měla od proměny mahagonové, dala si modré čočky. Určitě by mě nikdo nepoznal. Šla jsem se podívat do mého bývalého domu. Byl na prodej. Domluvím se s Jamesem a mohli by jsme ho koupit. Chtěla jsem se podívat k domu Cullenových a do La Push. Rozhodla jsem se běžet ke Cullenovým přes La Push. Šla jsem se podívat na pláž. Nemohla jsem jít na moje a Jakobovo oblíbené místo a tak jsem šla na kraj k lesu. Najednou jsem ucítila hrozný zápach a potom uslyšela vrčení. Otočila jsem se. Za mnou stálo osm vlků. Nebyli to obyčejní vlci, byli velcí, každý měl jiné zbarvení a cenili na mě zuby. Jeden z nich, druhý největší, odešel do lesa. Za chvíli z toho stejného místa kudy odešel,  přišel Jacob. Koukala jsem na něj. Nedokázala jsem tomu uvěřit.

„Bello?“ promluvil na mě opatrně. Přišel blíž a všichni vlci s ním.

Nebyla jsem schopná mu odpovědět. Co to má znamenat. Kdo jsou ti vlci?

„Bello, klid mi ti neublížíme, pokud na nás nezaútočíš.“

Konečně jsem se probrala. „Proč bych na vás měla útočit?“

„Nevím, protože jsi upír?“

„Jak to víš?“ Byla jsem čím dál více překvapená. Jak to, že to ví? „A kdo vy?“

„Zkusíme si promluvit ano?“

Kývla jsem. Vlci odešli do lesa a po chvíli z něj vyšel Sam, Jerad, Quil, Emby, Paul, Seth a Leah. Nic jsem nechápala.

„Vám není divné, že mě vidíte?“

„Už ne. Jenom nechápeme co se ti stalo a kdo ti to udělal.“

Řekla jsem jim o Volteře, mých schopnostech, plánech a Jamesovi. Oni mi na oplátku řekli o vše o vlkodlacích. Rozloučili jsme se v dobrém a já jsme běžela dál ke Cullenovým. Nikdo nebyl doma. Šla jsem se podívat dovnitř. V hale sice stál klavír, byl tu i nábytek, ale nic nenaznačovalo, že by tady někdo bydlel. Podívala jsem se do obýváku. Všechny jejich osobní věci byli pryč. museli se odstěhovat. Edwardův pokoj byl kromě sedačky prázdný. Sedla jsem si a vzpomínala. Začalo stmívat. Měla bych jít do Seatlu. Zašla jsem si pro auto k obchodu a vyjela. V motelu na mě čekal James. Měli jsme společný pokoj. Řekla jsem mu všechno, co jsem se dozvěděla.

„Chtěla bych tě o něco poprosit.“

„Mluv“

„Mohl by jsi prosím koupit Charlieho dům. Chtěla bych se do něj někdy vrátit.“

„Samozřejmě. Hned zítra to zařídím.“

„Děkuji.“

„Co takhle zajít si na lov?“

„To beru.“

Vyskočili jsme z okna, aby nebylo nápadné, kdybychom se do rána nevrátili. běželi jsme pár kilometrů na sever a dali si závod. Za svítání jsme dorazili do hotelu. Četla jsem si, dokud James nepřijel. Měl sebou klíčky od mého, teď už jeho, domu.

„Chceš se tam jít podívat?“

Kývla jsem.

„Mluvil jsem s paní Cleanwatherovou. Říkala, že v tom domě bydlel místní šerif. Odjel i s dcerou na výlet a už se nevrátili. Byli prohlášeni za nezvěstné.“

Bolestně jsem se usmála. Cesta byla  krátká. James jezdil jako šílenec. Zařízení chvilku jsme dojeli k domu. James si sedl na sedačku a já jsem se šla podívat do svého pokoje. Všechno bylo na svém místě. Knížky, počítač, všechno. Šla jsem k Charliemu do pokoje. Je to už hodně dlouho, kdy jsem tu byla naposledy. V rohu stály o zeď opřené pruty. Pokoj byl menší než můj. U okna  rohu stála postel, naproti ní u dveří byla skříň. Na stěně u postele byly naše společné fotky. Neměli jsme jich hodně, ani já ani Charlie jsme se rádi nefotili. Na jedné fotce byl Charlie se mnou jako miminkem v náručí, na další mi mohli být asi tři, rybařili jsme s Billym a Jakobem, další byla z mých pátých narozenin, na další jsem šla poprvé do školy, jiná zachytila moje vystoupení ze třetí třídy, vedle byla z konce prváku a poslední z táboráku v La Push. Sedla jsem si na postel. Otevřela jsem noční stolek. Byla tam knížka, baterka a album. Vůbec jsem netušila, že nějaké máme. Charlie mi o něm nikdy neřekl. Vzala jsem ho, sedla si na postel a začala si ho prohlížet. Na první fotce byla René s Charlie v porodnici. Začala jsem vzlykat. Uslyšela jsem klepání na dveře. James mě musel slyšet a šel se ne mě podívat. Sedl si ke mně na postel a já jsem se mu schoulila v náručí.

 

TEĎ NASTAL TAKOVÝ MENŠÍ PROBLÉM, MÁM DVA NÁPADY NA POKRAČOVÁNÍ. PROTO ASI NAPÍŠU DVĚ POKRAČOVÁNÍ  A POTOM SE ROZHODNU KTERÉ ZVEŘEJNÍM. NEBO TO DRUHÉ MOŽNÁ DÁM JAKO BONUSOOVÝ DÍL, JESTLI CHCETE. ZÁLEŽÍ TO  NA VÁS. MÁM VÁS RÁDA, DĚKUJU ZA KOMENTÍKY, PIŠTE DÁL A PAK BUDU I JÁ:-D



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě Miku Newtone, ale díky za vše - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!