Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenapravitelný? - 7. kapitola

wallbyredmoony


Nenapravitelný? - 7. kapitolaKonečně další kapitola. Tentokrát je celá z pohledu Edwarda, kterému se celé to Bellino kamarádičkování s Cullenovi nezdá.
Společně s BellaCullenSwan přejeme příjemné počtení.

7. kapitola

Edward:

Vydali jsme se s Lauren hned do třídy, i když ona se ještě párkrát otočila na ty nové - Cullenovi. Ani já jsem se neubránil ještě jednomu pohledu, bylo na nich něco totiž velice fascinujícího. Jakmile jsem se otočil, zabloudil můj zrak i na obvyklé parkovací místo Belly a k mému udivení tam opravdu byla a nejen to, dneska vypadala opravdu sexy. Takhle jsem jí ještě neviděl. Proč mi tohle dělá?

Lauren zřejmě zaregistrovala, kam můj pohled míří a dívala se na mě dost nevraživě, a tak jsem se raději otočil zpátky a věnoval Lauren jeden ze svých oslňujících úsměvů. Jí to zřejmě stačilo a my tedy mohli pokračovat v cestě do třídy. Jenže to by nemohla být Lauren, která na chodbě potkala snad deset svých „úžasných“ kamarádek a s každou musely probrat Cullenovi.

A tak se není čemu divit, když jsme přišli do třídy a Bella už tam seděla, i když přijela pozdě. Seděla na svém obvyklém místě vedle mě a já už se těšil na hodinu strávenou vedle toho přenádherného stvoření. Jenže Lauren opět vše zkazila a donutila Bellu si přesednout. Ta si tedy přesedla k tomu novýmu klukovi, byl to ten svalovec od Cullenů. A s Bellou si hned začal nadšeně povídat, štvalo mě to a ještě víc mě štvalo, že já se teď musím věnovat holce, která mi to vše zkazila.

Byla to nesnesitelně dlouhá hodina. Neustále jsem pozoroval Bellu a toho svalovce, jak se skvěle baví a ještě se musel věnovat neustále dotěrné Lauren.

Jakmile zazvonilo, Lauren se do mě opět zavěsila a vyrazili jsme na další společnou hodinu. Tentokrát ale bez Belly. Vycházeli jsme ze třídy hned za Bellou a Lauren mi neustále něco šuškala, když jí ale došlo, že víc pozornosti věnuju Belliným zádům, no dobře, spíš jejímu pozadí, podkopla najednou Belle nohy. Za což jí Bella pořádně seřvala, a jakmile pyšně odkráčela, Lauren se rozbrečela do mé košile a já ji musel téměř deset minut utěšovat. No mám tohle vůbec zapotřebí?

Chtěl jsem se Belle později za chování Lauren omluvit, ale už jsem se s ní nesetkal. A když jsem ji z dálky zahlídl, byl s ní někdo z Cullenových. Co s nimi má? Vždyť jsou nějaký divný.

Když jsem odvezl Lauren po škole domů, rozhodl jsem se za Bellou vydat domů, nechtěl jsem, aby si o mně myslela to, co si určitě myslí.

Jejich dům nebylo těžké najít, alespoň nějaká výhoda malého městečka. Zazvonil jsem u dveří a během pár vteřin mi přišla otevřít drobná žena, která byla až moc podobná Belle, jen starší. Určitě to musí být její matka.

„Dobrý den, paní Swanová, je Bella doma?“

„Ne bohužel ne. Jela k těm Cullenovým, ale jestli chceš, můžu jí něco vzkázat, až se vrátí.“

„Ne děkuji. To počká. Nashledanou,“r ozloučil jsem se, nasedl do svého auta a vydal se domů. Takže ke Cullenovým, zas oni. Zajímalo by mě jak to, že se s nimi najednou tak ohromně baví. S nikým jiným než s Bellou se nebaví, aspoň podle toho, co jsem viděl. To je nějaký divný, musím tomu co nejdřív přijít na kloub.

Doma jsem si to zamířil hned k notebooku a zkoušel najít nějaké informace o Cullenových na internetu, ale nic zajímavého jsem nenašel. V podstatě jsem našel jen pár článků o doktoru Cullenovi, ale to je tak všechno. Vztekle jsem notebook zavřel. Lehl jsem si na postel, pustil hudbu co nejvíc nahlas a přemýšlel o Belle.

Ráno mě probudil ten odporný zvuk budíku. Musel jsem tu usnout, stále jsem měl na sobě to samé oblečení a rádio stále hrálo. Vypnul jsem ho a zamířil si to do koupelny. Udělal jsem ze sebe zase člověka a vydal se dolů na snídani.

„Dobré ráno, teto,“ pozdravil jsem.

„Ahoj, Edwarde. Co to s tebou včera bylo? Několikrát jsem na tebe volala, ale nereagoval si, Lauren volala a ne jednou,“ řekla.

„Hm a Bella třeba nevolala?“

„Ne, jaká Bella?“ zeptala se se zájmem. Zatraceně, radši jsem o tom neměl začínat.

„To je jedno. Já už musím,“ vymluvil jsem se a letěl do auta. Cestou jsem zavolal Lauren, že s ní potřebuju mluvit, jestli by si dnes ráno nemohla pospíšit. Nebyla moc nadšená, ale slíbila, že udělá, co bude moci.

A opravdu dnes přišla o téměř deset minut dřív, to byl na ni úctyhodný výkon.

„Ahoj, zlato,“ pozdravila mě a chtěla mě políbit, ale já se jí vyhnul.

„Ne, Lauren, už ne.“

„Jak to myslíš? Už ne?“

„Prostě… myslím si, že už bychom spolu neměli dál chodit. Bude to tak lepší… pro oba.“

„To je kvůli Swanový?!“

„Částečně, ale Bellu do toho prosím netahej. Uvědomil jsem si, že nemá cenu dál tě nějak využívat, nechovám se k tobě fér, Lauren.“

„To je jedno. Klidně se ke mně nechovej fér, jen mě prosím neopouštěj,“ škemrala uboze.

„Ne, neponižuj se tu přede mnou. Na mém rozhodnutí už nic nezměníš. Já už jsem si něco uvědomil,“ řekl jsem razantně. Chtěl jsem vyjet do školy, ale Lauren vystoupila a vši silou bouchla dveřmi. Dnes asi pojede svým autem. Bylo mi to jedno, tím líp. Už se těším, až to řeknu Belle.

Dojel jsem ke škole, ale její auto tam zase nestálo. Že by opět zaspala? Snad dorazí brzy. Dál jsem to neřešil a vydal se na první hodinu, kterou jsem měl s ní.

Jenomže ona nedorazila. Neukázala se celý den a Cullenovi tu taky nebyli, určitě se jí něco stalo. Já věděl, že jsou divný. Hned po škole k nim zajedu!

A jak jsem se rozhodl, tak jsem taky udělal. Zjistil jsem si v nemocnici, kde bydlí a vydal se tam. Jejich dům bylo o něco obtížnější najít než ten Bellin, ale nakonec jsem přeci jen dorazil k obrovské prosklené a velice luxusně vypadající vile. No nežijou si vůbec špatně.

Zaklepal jsem na vchodové dveře a za chvilku mi přišel otevřít mladý blonďák o nic moc starší než já, ale zase z něho čišela jakási autorita. Každopádně to musí být ten doktor, ve škole určitě nebyl.

„Ahoj, chlapče, můžu ti nějak pomoc?“ ptal se vstřícně.

„Dobrý den, pane doktore, ano můžete,“ řekl jsem zatím klidným tónem, „řekněte mi, kde je Bella a co jste s ní udělali!“ řekl jsem naštvaným tónem.

„Klid, my jsme s ní nic neudělali. Včera od nás kolem šesté hodiny odjela, a pokud vím, dnes měla jet s rodiči do Seattlu.“

„Opravdu?“ zeptal jsem se už mírným hlasem. Už jsem se mu chtěl omluvit, ale pak tam přiběhla ta malá tmavovláska.

„Carlisle! Bella!“ křičela hystericky. „Pojď rychle, než bude pozdě,“ vřískala dál a tahala ho pryč, aniž by mi věnovala jediný pohled.

„Tak počkat!“ zarazil jsem je. „Co je s Bellou?“

předchozí kapitolanásledující kapitola

Verony1 a BellaCullenSwan



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenapravitelný? - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!