Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenapravitelný? - 1. kapitola

21.04.2010 (07:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1821×

1. kapitola

Před šesti lety:

Elizabeth Masen (Edwardova matka):

„Natoč se trochu vpravo. Ne, to je moc… Ano, tak. A teď úsměv,“ přikazoval fotograf mému andílkovi.

Můj syn Edward Masen totiž právě pózuje pro fotky na propagaci svého nového filmu. A představte si teprve v jedenácti letech! No jo, já věděla, že z něho něco bude. Je to talent a já jsem na něj jako matka velice pyšná.

„Tak, paní Masenová, tady ho máte,“ řekl fotograf a předal mi mého syna.

„Tak co, zlato, kam půjdeme teď?“

„Chci si něco koupit!“

„Dobře, tak jdeme.“ Jemu bych dovolila cokoliv. Rozloučili jsme se s fotografem a odcházeli jsme. Jak jsme tak šli ulicí, občas nás zastavili nějací lidé, kteří se chtěli s Edem vyfotit, pohladit ho nebo od něj získat autogram. Já jen jako pyšná matka vše sledovala z povzdálí.

Byl to miláček národa. Už natočil spoustu filmů a lidé si ho hned oblíbili. Sice nemá dětství jako každé normální dítě, ale on je výjimečný, tak proč to neukázat světu?

Současnost:

Edward:

„Ano, mami, půjdu tam,“ sliboval jsem jí. Zase mě cpala na nějaký další konkurz. Ona snad nechápe, že já jsem hvězda, já nemusím nikam chodit. Oni přijdou sami.

No dobře, minule se to trochu nepovedlo, ale moje vina to nebyla. A předminule taky ne!

Minule:

„Masene, jdete pozdě!“ řval režisér.

„No jo, rejžo, tak se nerozčiluj. Ještě tě trefí šlak.“

„Co si to dovoluješ, ty vejrostku! Fuj, smrdíš, jak stoletá hospoda a táhne to z tebe na kilometry daleko. To musíš být na každém večírku a všude se takhle ztřískat?!“

„Hele, klídek. Já to mám pod kontrolou.“

„Ne, to teda nemáš. A já už toho mám plný zuby. Máš padáka!“

„Cože? Nevíte, o koho přicházíte!“ řval jsem na něj. Jak si to může jen dovolit.

„Ale vím, o ochlastu a feťáka. Takového jako jsi ty, já nepotřebuju! Padej!“

Současnost:

Ale oni budou ještě litovat. Ten film beze mě bude propadák! Najednou se ozvala známá melodie a mně začala vibrovat kapsa u džín.

„No, Ede, kde jsi? Tahle párty se bez tebe neobejde,“ ozvalo se ze sluchátka. Byl to Matt, můj dobrej kámoš. Skvěle se s ním paří. Nevynecháme ani jedinou pořádnou párty.

„Hned jsem tam,“ odpověděl jsem. Sice jsem už něco málo měl v sobě, ale přesto jsem sedl za volant. Co se může stát? Měl jsem jen dva panáky, nic extra.

Jel jsem si v klidu po silnici, ale nějakej čepičář přede mnou to dosti zdržoval. Chystal jsem se, že ho předjedu. Ale v tom se proti mně objevila světla a pak už byla jen tma.

Elizabeth:

Právě jsem byla doma a cvičila. Potřebovala jsem se odreagovat od těch starostí s mým synem. On si to nedokáže přiznat, ale je z něj ztroskotanec. Vymetá jeden večírek za druhým, pije, bere drogy, nechodí včas na natáčení a někdy dokonce přijde i opilý. A pak se může divit, že ho vyhodí. Ale on si stále o sobě myslí, že je hvězda a nic s tím nedělá. Ach jo, kde jsem udělala chybu?

Najednou mi zazvonil telefon. Zpočátku jsem ho chtěla ignorovat, ale pak jsem se uvolila a šla ho zvednout.

„Paní Masen?“ zeptal se někdo.

„Ano to jsem já. Kdo jste?“

„Jmenuji se Richard Green a jsem ošetřujícím lékařem vašeho syna.“

„Ošetřujícím lékařem?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ano, madam. Bohužel vám musím oznámit, že váš syn měl autonehodu. Řídil opilý a nezvládl to.“

„Ach, můj bože.“

„Ale nebojte se. Bude v pořádku.“

„Děkuji. Děkuji vám, doktore. Hned tam jedu.“

Dorazila jsem do nemocnice a na recepci zjistila, kde můj syn leží. V životě jsem se snad tolik nebála jako právě teď.

Jakmile jsem vstoupila do jeho pokoje, uviděla jsem ty všechny možné hadičky, jak z něho trčí. Vehnalo mi to slzy do očí.

„Ach, Edwarde,“ vzlykala jsem.

Sedla jsem si k němu a opatrně ho chytila za ruku. Modlila jsem se, aby byl v pořádku. Sice to není žádný andílek, ale je to můj syn a já ho přesto všechno miluju.

„Dobrý den, paní Masen. Jsem doktor Green, mluvili jsme spolu po telefonu,“ pozdravil doktor. Ani jsem si nevšimla, kdy přišel.

„Ano, těší mě,“ řekla jsem a podala si s ním ruku.

„Doktore, řekněte mi pravdu. Bude opravdu v pořádku?“

„Ano, bude. Měl velké štěstí. Má jen pár pohmožděnin, zlomená tři žebra a zlomenou nohu. Opravdu měl obrovské štěstí.“

„Děkuji vám moc,“ poděkovala jsem ještě jednou. Byla jsem mu moc vděčná. Věřím, že můj syn bude zanedlouho v pořádku.

A jak řekl doktor, tak se i stalo. Edwarda jsem si za pár týdnů mohla odvézt domů a starat se o něj doma.

Jeho uzdravování šlo velice rychle a dva měsíce, co se choval velice slušně, utekly jako voda.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ ptala jsem se ho.

„Kam asi? Jdu se pobavit,“ řekl mi, jak kdybych byla z jiné planety.

„Tobě to minule nestačilo? Chceš se zabít?“

„Klídek, mami. Nevyšiluj.“

„Nevyšiluj? Porušuješ zákon už jen tím, že piješ a bereš všelijaký svinstvo a ještě s tím lezeš za volant? Takhle to dál nejde, Edwarde. Pojedeš k tetě Patty do Forks na převýchovu.“

„Do Forks? Z L. A. do Forks? Zbláznila ses? Taková díra. Co tam asi tak budu dělat?“

„Chodit do normální školy. Konečně pochop, že jestli se to s tebou neurovná tak si skončil! Jako herec i jako člověk!“

„Zase přeháníš.“

„Ne, nepřeháním. Myslím to smrtelně vážně. Teď běž nahoru, sbal si kufry a zítra odjíždíš!“ přikázala jsem. Byla jsem tvrdá jako nikdy, ale moje trpělivost už přetekla.

Edward:

Moje matka se dočista zbláznila. Chce mě poslat do Forks, takový díry. A ještě ke všemu mám chodit do normální školy. No jí fakt přeskočilo. Nikdy jsem do školy nechodil, odmalička jsem měl soukromé učitele. To jsem zvědavý, co tam asi tak budu dělat. Doufám, že je poblíž alespoň nějakej slušnej klub.

A ještě ke všemu teta Patty. Ze všech svých příbuzných jí nesnáším nejvíc. Je to stará zatrpklá panna, která je vysazená proti všem mužům. No to bude teda zábava.

Slyšel jsem zezdola mamku, jak telefonuje s tetou Patty. A tak jsem si poraženecky zabalil kufry a šel radši spát.

Verony1 a BellaCullenSwan

následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenapravitelný? - 1. kapitola: