Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - 6. kapitola


Němý pláč III - 6. kapitolaJak Bella s Edwardem zvládnou nařčení Rosalie? Bude Edward pochybovat o svém otcovství? A co rodina, ta se jak zachová? Co když Bella už nebude u Cullenů vítaná?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

III – 6. kapitola

„Na co tím narážíš?“ zeptal se jí Edward chladně a já zbystřila. Pokud se to nelíbilo Edwardovi, pochybovala jsem, že já na tom budu lépe.

„Jedná se mi o tvou manželku. Tak trochu nám zapomněla říct, že je těhotná a čeká dítě Timotyho Rosse.“

Naprosto jsem se zarazila a cítila, jak se mi zvedl tlak. Edwardova ruka přestala hladit moje bříško a já začala panikařit. Nic takového jsem nečekala a ani by mě ve snu nenapadlo, že se mi to může stát. Marně jsem hledala slova, kterými bych se mohla bránit, ale nic mi na jazyk nepřicházelo. Byla jsem strnulá v naprostém šoku!

„Co jsi to řekla?“ zavrčel Edward mírně vztekle. Chtěla jsem se od něho odtáhnout, ale on mě chytil jemně za ruku. Neodvážila jsem se na něj podívat, ani na nikoho jiného z rodiny. Ocitla jsem se v roli, kterou mi nikdo nezáviděl a já nevěděla jak z ní ven.

„Slyšel jsi dobře. Tvoje Bella tě podvedla. Čeká dítě jiného, slyšela jsem je, když se o tom bavili s Rossem. Nebo ti snad nepřijde divné, že se k nám Bella tak najednou přestěhovala? Vsadím se, že by ti během pár týdnů oznámila, že je těhotná a ty by ses ujal role šťastného otce…“

„Dost, Rosalie,“ okřikl ji Edward, „já vím, že je Bella těhotná. Už je v sedmém týdnu těhotenství a oba – moje dítě i moje žena jsou zdravý. To jediné by tě mělo zajímat! Mimo to, já umím moc dobře počítat a Timoty Ross je teplej jak poleno. Tak ať jsi slyšela cokoliv, vyložila sis to špatně.“ Utnul ji. Edward zuřil a já se nad jeho slovy rozvzlykala. Byl na mé straně. Nepochyboval. Konejšivě si mě přivinul do náruče, posadil si mě na klín a chlácholivě mě líbal do vlasů.

„Ty-tys to věděl?“ zeptala se ho nevěřícně Rosalie.

„Ano, i já s Esmé víme, že je Bella těhotná,“ potvrdil jí za Edwarda Carlisle.

„My budeme mít v rodině další malé upírčátko?!“ ptala se dál v naprostém šoku Rosalie.

„Už to tak bude!“ vypískla Alice, vrhla se ke mně a snažila se mě dostat od Edwarda, ale já se ho držela jako klíště. „To je to, co jste před námi tajili! To mě vůbec nenapadlo. Mylně jsem se domnívala, že tě Edward konečně požádal o ruku, ale co…“ Mávla rukou.

Očkem jsem se podívala na Rosalii, ta tam jen strnule stála a hypnotizovala moje břicho. Emmett svou ženu chlácholivě objal a já si před ní svoje lůno ochranitelsky schovala pod Edwardovu ruku. Zase další důvod proč mě Rosalie může nenávidět. Lidské dítě by v téhle rodině bylo k ničemu, ale já budu mít upírské…

„Už mu bije srdíčko,“ sdělil nadšeně Edward Alici a ta se hned sápala k mému břichu.

„Alice, prosím…“ odehnala jsem ji a pod náporem slz vzlykla. V tenhle moment mi to přišlo strašně líto.

„Ale, Bello, já si chci taky poslechnout srdíčko a šáhnout si na bříško. Přeci to nedovolíš jen Edwardovi, ten si to ani nezaslouží. Porodíš mu už druhé dítě a on tě nebyl schopný požádat ani o ruku, a to byl vychován jako správný muž… To mi připomíná, Edwarde, že si budeme muset spolu vážně promluvit!“ Zamračila se na něho výhružně.

„Já vím, Alice, nechej tomu čas,“ poprosil jí Edward.

„Čas?!“ vyhrkla Alice. „Čas? Ten nemáme! Vždyť Bella bude za pár měsíců rodit! Musíme se připravit na miminko, postarat se o Bellu a Nessie. Najít větší dům, sem se už nevejdeme, když se, Edwarde, množíš o sto šest, a k tomu zařídit svatbu! Víš kolik toho je?!“ Máchala Alice rukama před sebou, aby vylíčila, co všechno je potřeba. Jasper za ní jí dodával na vážnosti.

„Ale, Alice! Pokud nechceš, aby Edward dostal košem, tak nás k tomu nenuť, já se na to necítím,“ utnula jsem ji rázně. „A navíc, my s Edwardem oficiální manželé jsme, takže se kvůli dětem brát nemusíme.“ Což mi v tu chvíli přišlo neuvěřitelně líto.

„Lásko,“ oslovil mě chlácholivě Edward a donutil mě se mu podívat do očí, „neplakej. Já tě nedám za nic na světě.“ Setřel mi z tváří slzičky a políbil špičku nosu. A pevně mě objal. V jeho náruči jsem se cítila naprosto bezpečně. Před těmi pohledy směřující jen na mě.

Nelíbilo se mi, že mě Rosalie rozplakala, ale moje tělo se zmítalo ještě v šoku nad tím vším. Vždyť Edward jí mohl klidně uvěřit, mi bychom se teď hádali a bůh ví, jak by to všechno bylo. Vůbec jsem neměla tušení, zda bych další těhotenství bez něho zvládla. Přišlo mi, že ho teď potřebuju víc než kdy jindy a to nejen po finanční, sociální či morální stránce, ale hlavně kvůli té psychické. Vědomí toho, že se mám na koho spolehnout, kdo mi pomůže s dětmi a nedej bože kdyby se semnou něco stalo, tak se o mé drobečky bude mít kdo postarat.

„Dobře, vy dva se nějak dohodnete.“ Zamračila se Alice, jako by svým slovům nevěřila. „Ale to neznamená, že ostatní věci nepospíchají. Další miminko tu bude co nevidět a my nejsme vůbec připraveni! A kdy jste nám to chtěli ksakru říct?! Až by Bella měla břicho jako buben?!“ zlobila se, založila si ruce v bok a čekala na odpověď.

Ale ani jeden z nás se neměl k odpovědi. Edward mě jemně objímal a utěšoval a já se choulila na jeho hrudi.

„Alice, nech je,“ zastal se nás Jasper a jeho žena ho ohodila stejným pohledem jako nás, „spíš jim musíme poblahopřát, tak co kdybys při té příležitosti uspořádala oslavu?“ navrhl. Moc dobře věděl, jak má jít na svou manželku. Tak ho se šťastným výkřikem objala a vlepila mu pusu.

„To je úžasný nápad!“ radovala se z toho Alice.

„Alice,“ zastavil ji Edward, „nepočítej s tím, že Bella bude ponocovat. Ráno jí čekají ranní nevolnosti, tak ať není unavená,“ upozornil jí.

„To je milé…“ zašeptala jsem si sama pro sebe. Zítra to budu šeptat toaletní míse.

„To víš, že ne. Alespoň už víme, proč je Belle špatně. Nebude muset nic dělat, o všechno se postarám! Esmé, že mi pomůžeš?“ otočila se na ni s prosíkem a ta radostně kývla.

„I já ráda pomůžu,“ ozvala se Rosalie a já se na ni překvapeně podívala. Její pohled byl najednou něžný, ale měla strach s odmítnutí, že to nedokázala ani zakrýt. Nejspíš čekala na mojí reakci, ale já jí nedokázala odpovědět.

„To víš, že jo, sestřičko, alespoň budeme rychleji hotové. Pánové půjdou na krátký lov.“ Ukázala na Carlislea a Jaspera s Emmettem. „A Bella si půjde dát s Edwardem šlofíka, až to bude, tak vás zavoláme,“ ujala se organizace Alice.

Z horního patra se ozval dětský pláč, automaticky jsem se zvedla z Edwardovy náruče.

„Dojdu tam,“ zadržel mě Edward, ale já jen odmítavě zakroutila hlavou. Srdce mi ještě po tom všem bilo splašeně a ruce se mi klepaly nad tím zážitkem. Odejít z téhle místnosti, alespoň na chvíli, bylo pro mě jako vysvobození.

Nessie ležela v postýlce na bříšku, zadeček v plínce vystrčený a pod sebou měla nahrnutou peřinku, kterou měla sevřenou v pěstičkách.

„Ale copak, miláčku?“ Vzala jsem ji do náruče a chlácholivě ji houpala. „Maminka je u tebe. Ššš… Hodná holčička.“ Zaměstnala jsem její pusinku dudlíkem a pohladila po tvářičce. Tolik byla podobná svému otci, delší zlaté vlásky se jí už kroutily do jemných lokýnek a připomínaly mi, jak rychle roste. Pláč po chvíli utichl. Políbila jsem ji na čelíčko a své chrupkající dítko uložila zpět do postýlky pod peřinku.

Zavřela jsem za sebou potichu dveře od ložnice, abych nenarušila Nessiin spánek a chtěla se vrátit zpět do haly k rodině, ale ze zdola mě zastavil Edwardův rozzuřený hlas.

„Co-co si jako myslíš, že děláš Rosalie?! S tím tvým obviněním jsi to naprosto přehnala! Všechno jen zhoršuješ. Bella je teď ve svých rozhodnutích strašně nejistá, zmatená a neví, co chce a ty jí jen podkopáváš nohy. A já nedovolím, aby kvůli tobě udělala nějako pitomost!“ Měla jsem pocit, že se ovládá, aby na ni neřval a já z toho nic neslyšela.

„Co tím chceš říct?“ nechápala Rosalie. „Že by Bella to miminko nemusela chtít?“

„Je toho na ni moc. Všichni musí uznat, že tohle období nebylo pro nikoho zrovna nejlehčí a už vůbec ne pro ni. Prostě Belle dopřej klid, který teď potřebuje. O víc tě nežádám.“

„Chtěla jsem tě jen chránit, Edwarde,“ snažila se mu sklesle vysvětlit Rosalie.

„Já vím, Rose…“ povzdychl si Edward.

„Nevěděla jsem, že je to s Rossem takhle. A podle toho, co jsem zaslechla z jejich rozhovoru, jsem usoudila…“

„Přesně tak! Zaslechla si něco a vyvodila sis z toho nesmysly. Slyšel jsem je a nic takového nepadlo.“

„Ty jsi je taky šmíroval?“ vstoupila jim nevěřícně do rozhovoru Alice.

„Jen jsem se o ni bál,“ obhajoval se Edward, „Bella je uzavřená do sebe a já nedokážu číst její mysl, nevím, na co myslí, co se jí honí hlavou a ani jak se cítí. Chci jí být blíž, ale málo kdy mě k sobě pustí…“ zoufal si Edward. „A zrovna jí chci být nejblíže. Ublížil jsem jí a ona na to nezapomněla.“

Opřela jsem se o zeď a nevěděla, co si mám myslet. Tolik emocí. Raději jsem se vrátila zpět ke dveřím ložnice, tiše je otevřela a hlasitěji zavřela a dala tak znát, že se vracím.

„Miláčku.“ Čekal na mě Edward u schodů a nepatrným pohybem mě pohladil po tváři a zasunul mi neposedný pramen vlasů za ucho. „Myslel jsem, že si ještě na chvíli lehneš.“

„Vždyť jsem prospala celé dopoledne.“

„Byla jsi unavená,“ konstatoval Edward a přitiskl mi svoje dlaně k bříšku, na znamení, že mám proč.

„Spíš jsem myslela, že bychom se mohli jít projít s Nessie, až se vyspí. Ukážeš nám okolí?“ navrhla jsem a dělala, že jsem nic z jejich rozhovoru nezaslechla.

„Dobře,“ souhlasil Edward, „ale napřed si vás obě dobře obléknu, abyste mi venku nenastydly.“ Políbil mě na nos a odvedl zpět do ložnice, kde nám s Nessie pečlivě připravil oblečení. Bylo zvláštní ho pozorovat, jak se mihotá okolo nás a stará se o naše pohodlí. Vlastně, že se vůbec někdo stará. Byla jsem moc dlouho s Nessie sama.

Mezitím všichni odešli na lov anebo po své práci. My s Edwardem se vydali na procházku, jen co Nessie otevřela očka. Lesní cestička nebyla vhodná pro kočárek, tak Edward nesl Nessie v teplé kapse na břiše. Ta si blízkost svého otce naprosto vychutnávala, nebo spíš toho, že se něco děje. Mě Edward držel za ruku pořádně schovanou v rukavici.

„Není vám zima?“ ujišťoval se Edward a upravil mi čepici na hlavě.

„Dobře jsi nás oblékl, miláčku,“ ubezpečovala jsem ho a pohladila Nessie po mrazem zrůžovělých tvářičkách.

Ani nevím, jak jsme došli k jednomu místu v lese, Edward tam nechtěl jít, ale já se nedala, vypadalo to tam hrozně. Stromy vyvrácené i s kořeny, v zemi byly násilné prohlubně a spousta dalších kmenů byla zlomená.

„Co se tu stalo?“ zeptal jsem se Edwarda. Ten se zamračil.

„To si jeden upír potřeboval vylít svou frustraci. Pojď, půjdeme domu,“ pobídl mě, „Alice za chvíli bude mít vše hotové a vy se musíte ještě najíst a připravit se na večer.“

„To jsi byl ty?“ zeptala jsem se překvapeně a nespouštěla pohled z toho místa.

„Pojď.“ Vedl mě pryč. Nejspíš nechtěl, abych to viděla. Ale já věděla, o co jde. Tohle dílo bylo jednoho nešťastného muže, co se trápí a potřebuje ze sebe dostat to všechno. Myšlenka, že za tohle všechno můžu já…

„Edwarde…“

„Měli bychom jít. Pojď prosím,“ žádal mě a jemně mě táhl za ruku pryč. Bylo na něm vidět, že se o tom nechce bavit a já to momentálně respektovala. Jednou se ho na to stejně zeptám, pokud mi o tom nepoví sám.

 

Dorazili jsme domu a všechno už bylo v plném proudu. Alice doopravovala poslední detaily. Jen co nás uviděla, rozzářila se a vrhla nás do výru dění. Jídlo, krmení, koupel, oblékání…

Obývací hala se proměnila k nepoznání, vhodná pro soukromý večírek snobů. Vše bylo naprosto dokonalé. Stůl s jídlem - nejspíš práce Esmé, osvětlení, posezení, hudba a malý parket zahalený v šeru pro intimní chvilky, i Nessie si tu přišla na své. Dostali ji nestarost strýčkové, nejdřív je vyjukaně zkoumala a nechápala jejich opičky ve tváři, ale po tom, co přidali směšné zvuky a lechtání na bříšku, nemohla se vynachechtat. Rosalie, honosně oblečená, se postavila o kousek dál a s láskou pozorovala svého manžela, jak na kolenou houpe dítě.

Seděla jsem na gauči opřená o svého manžela a jedním uchem poslouchala jeho debatu s Carlislem – diskutovali o akciích a burze, a druhým vnímala okolí. Alice běhala okolo a dělala momentky.

„Teď ty, Bello!“ vyzvala mě Alice.

Nechápavě jsem se na ni podívala. „Já se nechci fotit.“

„No tak, Edwarde, pomoz jí!“ dotírala dál ta otravná černovláska.

„Pojď, miláčku.“ Vzal mě za ruku Edward a pomohl mi vstát.

„Ala já nevím, co se po mě chce?“ otočila jsem se na něj zmateně.

„Je to jen na vteřinku,“ usmál se na mě Edward, „jen se tady postavíme bokem ke stěně…“ Objal mě ze zadu a začal svádivě líbat na krk, až jsem se vzrušením zachvěla a zarděla, že to dělá přede všemi.

„Edwarde!“ vykřikla jsem a napůl vzdychla. Rozhodně to vyznělo tak, jak jsem nechtěla. Matně jsem vnímala, jak Alice okolo nás oxiduje s foťákem.

Můj muž mi začal vyhrnovat tričko a já se na moment připadala jako hlavní aktérka v erotickém filmu. Musela jsem ho znovu okřiknout.

„To nic, Alice si tě chce jen vyfotografovat s bříškem,“ vysvětloval mé náhlé vysvlékání a škádlivě se na mě usmál.

„Ale vždyť nic není vidět.“ Nechápavě jsem kroutila hlavou.

„To abychom to pak měli s čím porovnat.“ Políbil mě Edward a odvedl mou pozornost od cvakání a blesků. Ta jejich tichá komunikace. Moc dobře s Alicí věděli, že bych s ničím takovým nesouhlasila, ale uměli to se mnou.

„Uděláme ti těhotenský deníček,“ oznamovala mi nadšeně Alice. Nelíbilo se mi být středem pozornosti, tak náhle, ze dne na den. Edward, Timy, Rosalie… Zato moje malá holčička si to jako vždy užívala. Tahala Emmetta za jeho tmavé vlasy a on na ni cenil své zuby a jemně vrčel, jako že ji za to kousne. Smála se, až prskala.

„Škoda, že ho nemáš i s Nessie…“ povzdychla si ještě Alice při pohledu na moji dceru.

„Myslím, že Bella měla v tu dobu jiné starosti,“ upozornil ji Edward rychle, jako by nechtěl, aby se mě nějak dotkla či mě přivedla do rozpaků.

„To má Edward pravdu,“ uznala jsem a sklopila hlavu. A tak trochu jsem pomlčela o té kožené vazbě plné fotek z toho období, kterou mě donutila udělat Angela. Nepřipadala jsem si v těhotenství vůbec hezká, natož nějak krásná, spíš jsem byla unavená a smutná. Tolik se mi v té době stýskalo po Edwardovi.

Další příval pozornosti bych neunesla, tak jsem raději o její existenci pomlčela. Nehorázně jsem potřebovala klid, odpočinout si, ale neodvážila jsem se to říct nahlas, aby si o mě nezačali dělat větší starosti, obzvláště Edward, a nezkazila tu příjemnou atmosféru, co tu nastala.

„Hele, nechte toho, jo!“ ozval se najednou Emmett a stoupl si přede mě s rukama za zády. „Něco pro tebe mám, Bello,“ sdělil mi s širokým úsměvem.

„Co to?“ Zakroutil hlavou Edward a zamračil se na Emmetta.

Emmett šťouchl Edwarda do ramene. „Na mě se můžeš spolehnout, brácho.“ To ve mně vzbudilo zvědavost. „No, někdo na naší maminu musí myslet,“ vrátil Emmett Edwardovi poznámku. „To je pro tebe, Bello.“ Vytáhl za zády schovanou podlouhlou krabičku a podal mi ji. Edward stále kroutil hlavou.

„Co to je?“ zeptala jsem se, ale nikdo mi neodpověděl.

„Jen to rozbal,“ pobídl mě natěšený Emmett.

Už i tak jsem dárky nerada přijímala, přesto ho obezřetně rozbalila - pytlíky. Vytáhla jsem z krabičky igelitové sáčky. Přendala je z jedné ruky do druhé. Nechápavě se podívala po Emmettovi a čekala, kdy se začne smát, ale on si stále držel stejně nadšenou grimasu.

„Jsem asi jediný, kdo zájem o tvé blaho. To máš na ty tvé nevolnosti. Můžeš klidně být v posteli a nemusíš lítat k záchodové míse.“ Tvářil se jako by spolkl všechnu moudrost světa.

„Hmm… Děkuju.“ Nevěděla, co jiného říct. Tohle mi vážně vyrazilo dech. To mě nenapadlo. Ale stejně dám raději přednost míse, která se dá jednoduše spláchnout. I když by možná byla zábava pozorovat Emmetta, jak takový naplněný pytlík vynáší. To mi vyvolalo úsměv na tváři, který si Emmett pyšně přivlastnil a pochvalně se uculil.

Můj pohled zabloudil k Nessie. Edward si ji bral od ztuhlého Jaspera, neteřinka mu v náručí usnula a on se tvářil trochu zoufale, jako by nevěděl, co si má s malou počít. Alice se na něj něžně usmála a špitla mu do ouška, že si vedl skvěle.

Tatínek chtěl svou dcerku odnést do postýlky, ale ta, jako by vycítila, že jde pryč ze společnosti, probudila se a pevně se chytla Edwardovy košile. Chtěla být u něho. Jen se na ni unešeně usmál a přitiskl si ji víc k tělu. Pak pohledem vyhledal mě a z očí mu čišelo nevýslovné štěstí, až mi z toho poskočilo u srdíčka. Jak jsem se o něco takového mohla ochudit a myslet si, že je správné být bez něho. Vyhýbat se mu a zároveň se sama trestat a ochuzovat o jeho přítomnost, doteky… Jeho oči na mě hleděly se zbožnou úctou, hladily mě pohledem, milovaly. Stejně jako naši dceru.

Musela jsem si přiložit dlaň na bříško, které bylo znovu naplněno Edwardovým dítětem a trošku se zasnít, že jsem si ani nevšimla, jak se ke mně můj muž, se znovu usínající Nessie, posadil, dokud mě nepohladil po vlasech a já se nenasytně nenadechla jeho vůně.

„Bello, vzpamatuj se! Vždyť ho miluješ! Tak už se netrap!“ domlouval mi jeden hlas v mém nitru. Na to se ozval další.

„I předtím jsi ho milovala a stejně mu to nezabránilo odejít.“

 

((-- --))



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - 6. kapitola:

 1
09.11.2011 [14:00]

Danka2830DOKONALOSŤ.... Emoticon Emoticon už som sa bála že to ani nepríde, ale predpokladám že sa ešte niečo udeje..... podľa predchádzajúcich dielov... Emoticon

2. kikuska
08.07.2011 [21:40]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.06.2011 [19:58]

ForevergirlProste jedným slovom - nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!