Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč - 23. kapitola

16.05.2010 (09:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 12730×

23. kapitola

„Dokaž mi, že mě nemiluješ a pomiluj se se mnou,“ vzdychl mi do ucha a pak se vrhnul na mé rty.

Jen co se ode mě odtrhl, má dlaň vyhledala jeho tvář. Jak si dovoluje dělat ze mě kurvu a používat k tomu moje dítě?!

Jeho oči se změnily ze zlaté v temně černou. Přitáhl si mě za boky a hrubě mě políbil.

Byla jsem překvapená tak, že jsem se nezmohla na odpor, jen na něho vyděšeně zírala. Držel mě pevně ve svých rukou a jeho jazyk se dobýval do mých úst. Přisunul si mě pod sebe a v očích se mu zračila touha po mém těle. Jeho zorničky byly děsivě černé a jeho rty si mě hladově braly, byl jak divoké zvíře, toužící po uspokojení. Zmítaná vášní jsem ochutnávala jeho sladká ústa, v podbřišku se mi rozechvívalo spokojené mrazení.

Najednou jsem si uvědomila, co děláme a začala jsem se pod ním škubat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale ani o milimetr jsem s ním nepohnula. Tohle přeci nemůžeme, vždyť to nejde! Já mu nemusím nic dokazovat a ani uspokojovat jeho nadrženost. Co si sakra o sobě myslí?!

Edward mě chytil za zápěstí a jednou rukou mi je přikoval nad hlavou.

„Poddej se tomu,“ zašeptal zmučený touhou a jeho prsty zajely pod mou košili a skončily na plných ňadrech, ke kterým měl volný přístup a naprosto toho využil. Palcem mi přejel po ztuhlé bradavce a já se neubránila povzdychnutí. To mu vyvolalo křivý úsměv na tváři a dodalo odvahy pokračovat.

Jeho doteky na mé kůži byly tak jemné a něžné, jako bych byla cenný poklad a on můj klenotník. Jeho tělo na mém tak zvláštně hřálo... a má nechuť poddat se mu, upadala někam hluboko a na povrch se hnala touha po lásce. Zjistila jsem, že polibky mu oplácím se stejnou náruživostí a intenzivitou jako mi věnoval on. Moje ruce už nebyly spoutané nad hlavou, ale rozepínaly mi košili...

Naše nahá těla se tiskla k sobě a jeho znatelné vzrušení se tisklo na vnitřek mého stehna. Dlaní mi přejížděl po těle... bokách, zadečku, prsou... Cítila jsem se ostudně, když si mě jeho oči prohlížely. Má postava po těhotenství zůstala ještě trochu oblá a on přesto vydechl, jak jsem nádherná. Sklopila jsem oči a začervenala se. Znovu mě hladově políbil a pak se ústy pomalu přesunoval po mé pokožce až k ňadru, skončil přisátý k mé bradavce a já zalapala po dechu.

„Nedivím se, že to Nessie chutná. Je to vážně dobré,“ ohodnotil a hodil po mně neviný pohled kluka načapaného na švestkách. Poznala jsem, že tohle toužil udělat  už od samého začátku.

„Edwarde...“ Umlčel mě v dalším polibku a já ucítila chuť svého mléka v jeho ústech.

Dvěma prsty se mi zabořil do klína a uchvátil místečko mé touhy. Vzdychala jsem pod jeho rukama a vzrušení v nás stoupalo. Můj mozek mi každou chvíli říkal: Teď to přijde. A já se otřásla, z pod víček mi vyhrkly slzy strachu. Ano, bála jsem se toho, co bude následovat.

Edward se ode mě odtáhl a zmateně se na mě díval.

„Bello,“ ochraptěle polkl a bylo znát, kolik námahy ho to stojí, aby se na mě znovu nevrhl, „já...“

„Ne, Edwarde.“ Chytla jsem ho za pas, aby se ode mě neodtáhl celý. „Prosím,“ škemrala jsem.

„Já tě nechci k ničemu nutit, Bello. Připadal bych si potom jako násilník,“ vydechl zničeně a zabořil svou tvář do mých vlasů.

„J-já se bojím,“ vzlykla jsem ostudně.

„Mě se nemusíš bát.“ Pohladil mě po tváři. „Já ti neublížím,“ slíbil mi a přisál se na mé rty, „nemusíš mít strach.“

„Já se nebojím tebe, Edwarde. Víš, já... po porodu... já...“ koktala jsem a nemohla najít vhodná slova. V Edwardových očích se mihlo pochopení. Došlo mu, že jsem se od porodu Nessie s nikým nemilovala a teď mám z toho strach.

Edward zmírnil své tempo a hrál si s mým tělem jako s hračkou. Horko se mě nahrnovalo do neúměrných mezí a vlhkost v mém lůně se nalejvala. Byl tak něžný a opatrný, dotýkal se mě s úctou, kterou měl v sobě jen on. Jeho hrubost se vytratila, čekal, až na něj budu dokonale připravená ho přijmout do svého lůna. Už jsem neměla v čem váhat, chtěla jsem ho, ba nutně potřebovala...

Cítila jsem, jak mě pozoruje i přes svá zavřená víčka. Nadzvedla jsem boky a navedla ho do svého klína. Vzal to jako souhlas a jeho penis začal do mě opatrně pronikat. Byla jsem pro něho těsná, i když kluzká. Mezi slastný vzdychy jsem sykla bolestí. Edward se zadýchaně zarazil a počkal, až si na něj přivyknu. Mezitím mě líbal na líčku, tvářích, hrdle... Tlak v mém lůně se zmírnil a já už na nic nečekala. Lapila jsem Edwarda za jeho pevné hýždě a přisunula si ho hloub do sebe. Tím jsem zlomila Edwardovo ovládání a on si mě začal vášnivě brát.

Edward se už blížil k vrcholu a já byla na cestě. Taktně se na mě rozhodl počkat a pomalu svým jazykem přejel k mému bříšku a zabořil se jím mezi mé nohy a hbitě vystoupal mé vzrušení k vrchol a já jeho hlavu svírala ve svých stehnech. Vymanil se z mého sevření a zalehl mě, jeho úd se vrátil do mého horoucího lůna a my společně došli extáze.

Edward mě jemně zaklínil pod sebou a jemně tak chladil mé rozpálené tělo. Jeho ruce mě nepřestávaly hladit, naše prsty skončily propletené a já únavou upadala do říše snů.

. . .

Okny pronikalo světlo měsíce a odráželo se od Belliných vlasů. Ležela mi v náručí a měla zavřená víčka, přesto už nespala. Její nahé tělo bylo přitisknuté ke mě zády. Bál jsem se, že jí bude zima, ale ona na můj chlad nijak nereagovala. Objal se ji paží a přisunul si ji ještě blíže k sobě, rty jsem se otíral o její vlasy a dlaň mi zabloudila na její ploché bříško.

Napadlo mě, že jsme třeba zrovna teď počali další dítě a uvnitř jejího těla začíná klíčit nový život. Na rtech se při tom pomyšlení vytvořil úsměv. Pohladil jsem její podbřišek a na okamžik se zasnil. Vzbudila se ve mě naděje, že uvidím její rostoucí bříško a vynahradím jí to odloučení...

„Na to ani nemysli,“ ozvala se moje žena ospale, jako by věděla, co si myslím.

„Na co myslím?“ zeptal jsem se jí nevinně a ona setřásla mou ruku ze svého břicha.

„Na to, co se nikdy nestane,“ řekla tvrdě a odsunula se ode mně.

Uvědomil jsem si, že bude ještě dlouhá cesta, než mi znovu začne věřit.

„Proč?“ položil jsem jí jednoduchou otázku a pohladil po paži.

„Po porodu mi doktor řekl, že už nemůžu mít děti... A navíc se mi po skončení šestinedělí má perioda neobjevila,“ zašeptala tiše, sotva pro mé uši.

Chtěla se ode mě ještě víc odtáhnout, ale já jí to nedovolil. Nebudu předstírat, že mě to nezaskočilo. Tohle jsem doopravdy nečekal a na chvíli nevěděl, co říct ženě, která mi oznámila, že je neplodná.

„To je mi líto,“ vyslovil jsem nahlas a nejraději bych si nafackoval, že mě nenapadlo něco lepšího.

„Mě ne, díky tomu mám Nessie,“ řekla naprosto vyrovnaně a já ji musel obdivovat, jak se s tím vypořádala. Otočila se ke mě a zahleděla se mi do očí. „Vadí ti to?“ zeptala se a já  v hlase zaslechl kapku strachu z mé reakce.

„Bello, jak se mě na něco takového můžeš ptát? Dala jsi mi úžasnou dceru, víc, než bych si zasloužil. Odpustila jsi mi, že jsem se zachoval jako hulvát. Miluji tě a navždy budu,“

„Edwarde?“

„Ano?“

„Kdo řekl, že jsem ti odpustila?“

. . .

Edward na mě hleděl s panikou. Vážně si myslí, že když mě dostal do postele, tak s ním zůstanu?! To je teda na omylu!

Někdo zaťukal na dveře. Byl to Emmett s Rosalií. Rychle jsem se schovala pod pokrývku a Edward je pozval dál.

„Ahoj, milí rodičové,“ vybafl Emmett, „myslím, že vaše dítko má chuť na noční svačinku.“ A ukazoval na fňukající Nessie v Rosaliině náručí. Položila mi ji do rukou a odešli.

„Nemohl by jsi na mě přestat civět,“ požádala jsem Edwarda, abych mohla malou v klidu nakrmit.

„Ale, Bello, před chvíli jsem sám chutnal tvé mléko a ty se teď stydíš?“ Při jeho slovech jsem se zarděla. Měl pravdu, přesto jsem s tím nemohla přestat.

„Podle mě nemá hlad,“ konstatovala jsem nakonec. Podala jsem ji Edwardovi, ten si ji překvapeně vzal a nevěděl, co dělat. „Chtěl jsi se starat, tak se starej. Nessie potřebuje přebalit. Já jdu spát.“ Zachumlala jsem se do peřiny.

„Ale, Bello...“

„Dobrou!“ Hodlala jsem ho v tom nechat vymáchat. Ale docela mě překvapil, když za chvíli podával čistou Renesmé vedle mě se slovy, že skočí pro postýlku.

Než přišel, malá už sladce spala a z pusinky jí trčela bublinka od slin. Opatrně ji dal do postýlky a lehl si ke mě, to už jsem upadala do říše snů.

Ráno přišlo moc brzy a Edward v ložnici nebyl. Oblékla jsem se a začala házet Nessiny věci do tašky.

„Co si myslíš, že děláš?“ vyjel na mě Edward a v rukou svíral tác s jídlem.

„Balím se. Tvou podmínku jsem splnila,“ připomněla jsem mu.

„Neřekl bych. Chtěl jsem po tobě, aby jsi mi dokázala, že mě nemiluješ a ty jsi udělala pravý opak. Nikam nepůjdeš!“ řekl rozhořčeně, nebo spíš ustrašeně?

„Nevím, jak ty, ale je pondělí a já musím do školy.“

„To se dá zařídit,“ odsekl a položil tác na stůl. Pak mě ze zadu mě objal a zabránil mi tak v dalším balení.

„Edwarde pust mě. Musím se ještě postarat o Renesmé!"

„Kdo je Renesmé?“

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč - 23. kapitola: