Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 9. kapitola

JasperWhitlockByangee

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nemůžeš nám bránit, Rose! - 9. kapitolaA je tu další kapča....

18.08.2010 (19:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3403×

9. kapitola – Varování

 

(pohled Belly)

 

Je pátek. Po Alicině vizi jsme se měli s rodinou poradit. Porada se konala včera. Nakonec to dopadlo tak, že na lov pojedeme, ale ještě předtím skočíme já s Alicí ke klukům domů, je raději varovat. Bála jsem se, že nepřežiji víkend, pokud neuvidím svoji lásku. Naštěstí dnes ji uvidím. Dokonce už za chvilku, jen musím ještě počkat na Alici, která se ještě parádí.

Strejdové na nás teď moc nemluví, nebo se nám úplně vyhýbají. Vlastně se doma skoro vůbec neukazují. Docela mě to trápí, ale jakmile jsem v přítomnosti Damiana, všechno mě trápit přestane. Nevím, čím to je, ale jsem za to ráda.

„Alicem proboha pojď už!“ křikla jsem do patra už značně netrpělivá.

„Už běžím!“ křikla Alice z patra na mě a do minuty byla dole.

„Skvělí, jdeme?“ ptala jsem se.

„Jasně, že jo!“ vyhrkla nadšeně a už se hnala ke dveřím. Před těmi ale stála mamka a nesouhlasně kroutila hlavou.

„Je mi jasné, holky, že se tam budete nějakou chvíli chtít zdržet, ale nejdýl do sedmi ať jste doma!“ nakázala máma. Koukla jsem se na hodiny. Bylo za pět minut tři. Takže nám na to dala čtyři hodiny. Bezva. Ani neví, jak ji mám ráda.

S Alicí jsme koukly na sebe a pak jsme mámu šťastně objaly. Potom jsem jen křikly do domu ahoj, a štrádovaly si to k autům. Alice chtěla řídit, tak jsem si vzaly její žluté Porsche.

Dupla na plyn a už jsme se řítily obrovskou rychlostí po silnici. Jely jsme víceméně po čichu, protože jsem nevěděly, kde kluci bydlí. Naštěstí jsem to našly a za deset minut parkovaly před nádherným, dvoupatrovým domkem, schovaným pěkně v lese.

Vystoupily jsme z auta a šly zazvonit, i když už o nás museli kluci dávno vědět. Otevřel nám Thomas. Napřed koukal trochu vyjeveně, že to jsme my, ale pak nás pozval dovnitř.

„Kdo to je?“ ozvalo se z patra.

„Alice s Bellou!“ křikl Thomas nazpátek. Jen co to dořekl, už to stál před námi i Damian. Dlouho ale ne, protože mě vzal za pas, jednou se se mnou zatočil dokola, postavil mě na zem a dlouze mě políbil.

„Co tady děláte, holky?“ ptal se mě.

„Vlastně jsme vás přišly varovat,“ řekly jsme s Alicí nastejno.

„A před čím? Zase něco u vás v rodině?“ ptal se Thomas.

„Ne, v rodině ne. Ta žena, před kterou jste nás tenkrát zachránili, ale která vám utekla, se opět vrátí. Alice měla vizi. Viděla ji v našem domě, mezitím, co jsme byli na lovu. V té vizi jste byli i vy. Utíkala před vámi a vy jste ji opět stíhali.“ Vysvětlovala jsem.

„Dobře. Děkujeme za varování… Máte teď čas, nebo se máte ihned vrátit?“ ptal se opět Damian.

„Máme čas do sedmy!“ vyhrkly jsme s Alicí nastejno a pak se tomu i zasmály.

Kluci se nám nabídli, že nám ukážou dům. Měli výtečný vkus, ale Esme se to rovnat nemohlo. Nakonec jsem zakotvila s Damianem v jeho pokoji.

Byla to velká, světlá místnost, sladěná do béžové barvy. Nebyl moc výstřední. Měl dobrý vkus. Místnosti vévodila obrovská manželská postel s nebesy. Sice ji asi moc nevyužil, ale přece jenom ono je pohodlnější se moct natáhnout.

Najednou mě zezadu někdo objal. Damian mi shrnul vlasy na jednu stranu a začal mě líbat na krku. Rukama mě chytl okolo pasu. Bylo to krásné, líbilo se mi to. A on byl tak něžný!

Nevím proč, ale když se jeho ruce začaly sunout výš, už se mi to moc nelíbilo. Asi šel na mě moc rychle. Vykroutila jsem se mu a předstírala, že mě zaujala jeho sbírka CD, desek a podobně. Měl ji velmi obsáhlou, ale strejda Edward měl svoji sbírku muziky větší. Při pomyšlení na něj mě bodlo u srdce.

Otočila jsem se na Damiana s úmyslem se zeptat, kolik mu to vlastně je, když tu má i desky. Zarazily mě jeho oči. Před chvílí je měl ještě krásně zlatavé. Teď byly černé jako noc. To jsem ještě neviděla. Jak to, že mu najednou tak ztmavly? Nechápala jsem to, ale radši to nechala být.

„Máš tu velmi obsáhlou sbírku CD, dokonce desek… Kolik ti vlastně je?“ zeptala jsem se. Chvíli mě ještě sledoval. Tak, nějak divně. Pak jen zatřepotal hlavou a odpověděl.

„Je mi 86 let. Kolik je vlastně tobě?“ ptal se.

„No… táhne mi na 8 let,“ odpověděla jsem a zahleděla se do země. Nebylo mi to ale dopřáno, protože mě něžně vzal za bradu a donutil mě tak se mu podívat do očí, které zase nabíraly normální barvu.

„Nevypadáš na osm.“

„Poloupíři rostou rychleji. Jak fyzicky, tak psychicky. Psychicky už jsem dospěla asi před dvěmi lety.“

„Budeš dál stárnout, nebo se tvůj růst zastaví?“ ptal se mě se strachem v očích.

„V podstatě už se zastavil.“ Na to se jen usmál a přitáhl si mě k sobě. Opět mě začal líbat, ale tentokrát na ústa. Byla jsem mu vděčná, že o víc se už nepokusil, jeho oči však znovu zčernaly. Co to má sakra znamenat? No, nechala jsem to plavat a naplno se ponořila do našeho polibku, který začínal být čím dál tím vášnivější. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a ještě víc si ho k sobě přitáhla. On mi dal ruce opět kolem pasu. To mi nevadilo…

Vyrušilo nás zaklepání na dveře a odkašlání. Byla to Alice.

„Promiň, ségra, ale už musíme,“ řekla a nechala nás tu o samotě.

Odtáhla jsem se od Damiana a vzala ho za ruku. Tomu se to sice asi moc nelíbilo, ale podvolil se. Sešli jsem do obýváku. Tam jsem se já s Alicí s nimi rozloučily, nasedly do auta a namířily si to domů. V autě panovalo ticho. Ale příjemné ticho. Jak každá přemýšlela o tom, co se dnes stalo.

„Tak Damanovi je 86?“

„A Thomasovi 112?“ ptala jsem se. Ač nerada, tak jsem slyšela většinu jejich rozhovoru.

„Jo… koukám, že jsme obě na starší.“

„Na hodně starší!“

„No, to asi jo.“ Obě jsme se začaly smát.

Dorazily jsme domů právě včas, protože ostatní už chtěli vyrazit na lov. Rychle jsem teda vletěla k sobě, převlékla se a nasedla do auta, kde už na mě všichni čekali. Jela jsem s mámou a tátou, tátovým Jeepem. Strejdové s Esme a Carlislem jeli Carlisleovým Mercedesem. Docela už jsem se na lov těšila. Měla už jsem docela žízeň…

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře