Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 8. kapitola

vngdhjte


Nemůžeš nám bránit, Rose! - 8. kapitolaHolky se sbližují s Thomasem a Damianem. Kapitola je psaná z pohledu Alice, nebude tak chybět ani nějaká ta vize.

8. kapitola – Pozvání

 

(pohled Alice)

 

Seděla jsem u stolu na obědě. Ale ne s mojí rodinou, nýbrž s Thomasem a Damianem. Čekali jsme už jen na Bellu, ale když to mamka dovolila mně, jí to dovolí taky.

Netrvalo dlouho a otevřely se dveře. Vycházela z nich Bella s mamkou. Bella se od ní ale odpojila a zamířila k nám. Viděla jsem mamku smutně se usmívat, tátu, který z toho měl srandu, ale také jsem viděla očividný nesouhlas v očích strejdů. Proč jen jsou takový? Co jsme jim udělaly? Strejda Jazz, ani Edward takový nikdy nebyli. Ráno jsem se dokonce pohádala se strejdou Jazzem! Mým nejoblíbenějším strejdou! To už prostě nejde… alespoň že mám Thomase…

Dneska mi řekl, že mě miluje… Já jeho taky… a začali jsme spolu oficiálně chodit.

Thomas sice nevěděl, co se děje, ale při mém smutném pohledu mě vzal za ruku a jemně mi ji tiskl. Byla jsem mu za to vděčná. Bella právě došla k našemu stolu.

„Ahoj,“ pozdravila a sedla si. Všichni jsme jí sborově odpověděli a pak se tomu také zasmáli. Bylo zajímavé, jak jsem se v jejich společnosti cítila uvolněně. Jako kdyby ze mě najednou všechny starosti opadly.

„Budete mít doma veliké nepříjemnosti kvůli nám?“ ptal se Thomas.

„Ne… ani ne. Rodičům už to nevadí, babi s dědou se do toho nepletou… akorát strejdům se to nelíbí,“ odpověděla Bella.

„Já vím, ti nás vůbec nemusí,“ přidal Damian svůj názor. To jsme mu s Bellou jenom odkývaly, radši jsme nechtěly nic víc říkat, když nás můžou slyšet…

Potom už jsme se věnovali veselejším záležitostem. Povídali jsme si a smáli se a podobně. Bohužel s nimi utíkal čas až moc rychle.

Těsně před tím, než zazvonilo, nás kluci ještě pozvali do kina.

„Půjdeme.“ Přišla jednohlasná odpověď ode mě i Belly.

„Tak dobře… v sobotu?“

A sakra. Přes víkend jedeme na rodinný lov. Koukly jsme se s Bellou na sebe.

„Hm… to by asi nešlo… přes víkend jedeme pryč. Co takhle v pondělí?“ ptala jsem se.

Damian s Thomasem se také koukli na sebe. Jejich pohledy byly na chvilku… zděšené? Ne, to se mi jen muselo zdát…

„Přes víkend by to opravdu nešlo?“ ptal se Thomas.

„Ne… opravdu ne… vy v pondělí nemůžete?“

„Ano, můžeme. Ale víkend je lepší…“

„No… my opravdu nemůžeme. Jedeme na rodinný lov. Jako každý víkend.“

„Dobře… tak v pondělí. Po škole.“

„Ahoj,“ rozloučily jsme se a pelášily na hodiny. Thomase bohužel uvidím až zase v pondělí. Do konce týdne bude svítit sluníčko. Ach jo! Navíc mám teď další hodinu se strejdou Jazzem…

Nechci se s ním zase pohádat.

Když jsem přišla do třídy, seděl už na svém místě. Ani na mě nepromluvil. Proč mi jen tohle dělá? Já ho mám tak ráda a on se ke mně chová takhle…

Neměla jsem ale čas na další přemýšlení, jelikož se dostavila vize.

 

Odjeli jsme na lov. Mezitím, co jsme tady nebyli, se u nás v domě objevila ta zrzavá žena. Procházela náš dům. Když zjistila, že je prázdný, vyšla před něj a rozhlížela se kolem. Měla velmi smutný obličej, plný bolest. Pak se za domem objevil Damian s Thomasem. Ta žena na ně zavrčela a dala se na útěk.

 

Tady moje vize končila. To už se na mě koukal strejda. Měl v očích velmi ustaraný výraz.

„Co jsi viděla? Děje se něco?“ ptal se tak potichu, abych ho mohla slyšet jen já.

„Ta žena, co vám utekla… vrátí se. O víkendu. Až odjedeme na lov. Prohledá nám dům. Pak se ale u našeho domu objeví Thomas a Damian. Zaženou ji,“ vysvětlila jsem mu.

„To není dobré… doma si o tom ještě se všemi promluvíme,“ řekl strejda a dál se začal věnovat hodině. Čas od času ale na mě kouknul. Asi se ujišťoval, že jsem v pořádku, nebo co.

Já sama jsem nevěděla, co to se mnou je. Byla jsem taková otupělá. Asi se chtěla přijít pomstít. Najednou jsem pocítila strach. Ne o sebe, ale o svoji rodinu a hlavně o Bellu…

Informace:

Množí se tu dotazy ohledně párů J+A a B+E. Nechci a ani nemůžu vám nic prozradit, ale snad by vám jako odpověď stačilo, že já sama mám také ráda klasiku. :). Jinak se také omlouvám za délku kapitoly, ale tak nějak mi to do děje sedělo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!