Celá kapitola je z pohledu Belly. Někdo jí hodně pije krev (ne doslova :D). Kdo to je? Myslím, že odpověď znáte, ale musíte se dočíst proč. Jinak se omlouvám, že to tak dlouho trvalo, ale není čas. (A važte si toho, že jsem vás vyměnila za chemii xD) Pak chci poděkovat za komentáře, které mě vždy zahřejí na srdci a ještě vám chci oznámit, že se blíží konec první série. :)Přeji příjemné čtení. Kacennnka.
07.10.2010 (08:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1894×
8. kapitola
(Bella)
Nasedla jsem do náklaďáčku a odjížděla. Hlavou mi létaly myšlenky o upírech. Jak jsem si dřív mohla nevšimnout, že je Edward zvláštní? Nebezpečný? Teď když už jsem to věděla, mi všechno začalo zapadat na svá místa. Ale když se na slunci nerozpustí, proč nechodí ve slunečných dnech do školy?
Dojela jsem k domu a viděla něco, co jsem vidět nechtěla. Před domem stálo Edwardovo auto. Ach ne, to mi snad dělá naschvál! přelétlo mi v hlavě. Třikrát jsem se nadechla a vystoupila z auta. Edward udělal to samé, dělala jsem, že si ho nevšímám, dokud mě nedoběhl a nechytl za rameno.
„Bello, počkej!“ řekl mi sametovým hlasem, než jsem se otočila.
„Co je?“ odsekla jsem.
„Musím ti něco říct,“ řekl tiše.
„Tak do toho, máš půl minuty,“ zase jsem řekla kysele.
„Neměla by ses stýkat s Jacobem!“ vychrlil ze sebe rychle.
„A to jako proč?“
„Je… nebezpečný, nemůžu ti to vysvětlit, jen tě prosím, nestýkej se s ním!“ říkal důrazně.
„Jake není nebezpečný!“ odporovala jsem mu a otáčela se. Chytl mě za ruku. „Pusť mě!“ křikla jsem na něj. Pustil mě. Jeho ruka byla hrozně ledová.
„Prosím, slib mi to!“ škemral.
„Jake není nebezpečný!“ zavrčela jsem na něj. „Ty jsi nebezpečný!“ Edward oněměl. Po chvíli se vzpamatoval.
„Jak to myslíš?“ ptal se.
„To bys měl vědět sám. Čas dávno vypršel. Nazdar.“ Otočila jsem se a odcházela. Když jsem zavírala vchodové dveře, Edward tam stále stál. Nechala jsem to být.
„Jsem doma!“ ozval se Charlie.
„Ahoj tati!“ zavolal jsem na něj a začala nandávat jídlo. Naštěstí to už vypadalo, že zapomněl na to s Jakem, protože to už nevytahoval.
„Dneska se hraje zápas a Billy říkal, že se s Jacobem staví,“ oznamoval mi a já přikývla.
Crr. „Jdu otevřít!“ zavolala jsem z kuchyně.
„Zdravím Billy, Jacobe,“ usmála jsem se na ně a pustila je dovnitř.
„Bello, prosím tě,“ škemral Billy, „řekni mi, jaká byla noc s Jakem, on mi nechce nic říct!“ stěžoval si. Sakra, sakra, sakra! Málem jsem zabila Jacoba pohledem, ale on byl stejně vyjevený, jako já.
„Víš co, tati? Charlie ti to řekne, my se jdeme s Bells projít,“ mrkl na mě a zachránil mě. Vzala jsem si bundu a vyšla s Jakem ven.
„Zase máš moje kalhoty!“ začal se smát.
„Hm, já vím. Jsou sice trochu větší, ale pohodlné.“
„A moje!“ vyplázl na mě jazyk. Oplatila jsem mu to a chvíli jsme šli mlčky, pak jsem prolomila ticho.
„Jaku, ukážeš se mi jako vlk? Prosím,“ začala jsem škemrat. Jakovi se moc nechtělo, ale nakonec jsme došli do lesa, tam si odběhl do nějakého křoví a vrátil se jako obrovský, rudohnědý vlk. Zdál se mi zase o něco větší, než předtím. Chtěla jsem si ho pořádně prohlédnout, navíc nebyla ještě úplně tma. Šla jsem blíž k němu, pomalu, protože byl opravdu velký a… neskutečně krásný. Nikdy jsem neměla ráda psy nebo něco podobného, ale u Jaka to bylo něco jiného.
Jake stál na kraji lesa a já jsem byla skoro u něho. Podívala jsem se mu do jeho hlubokých, velkých a černých očí. Pohladila jsem ho po čumáku. Jake si lehl na zem a hlavu si položil na tlapy. Stále jsem nad ním stála a prohlížela si ho. Pak jsem si také sedla a opřela se o něj. Usnula jsem.
„Vypadni od ní, pse!“ někdo vrčel a probudil mě. Jake začal vrčet.
„Edwarde?“ ptala jsem se rozespale a naštvaně.
„Co ti udělal?“ ptal se přes zaťaté zuby.
„Nic mi neudělal, a teď odejdi!“ zavrčela jsem na něj.
„Ty ani nevíš, jak je nebezpečný!“
„Ty snad ne? Upíre!“ vyštěkla jsem na něj.
„Ty to víš?“ ptal se. Přikývla jsem. Pak rychle zmizel. Jake odběhl a přišel zase jako člověk.
„Co to mělo znamenat?“ ptala jsem se ho klidněji.
„Myslí si, že jsme nebezpeční. No dobře, jsme v jisté míře nebezpeční, když nás, vlky, naštveš, tak se neudržíme a proměníme se. Něco takového se jednou stalo Emily. Sam se jednou neudržel a… Teď do teď si to vyčítá. Emily to sice přežila, ale každý pohled na ni ho… To je jedno,“ zasekl se a i ve tmě jsem poznala, že ho to trápí. Vzala jsem ho za ruku. Nejistě zapletl jeho ruce do mých.
„Už jsem si o vás dělal starosti!“ začal Charlie, když jsme přišli domů.
„Promiň mi ten včerejšek,“ začal Edward, jen co si ke mně přisedl.
„Nevím, proč bych ti měla odpouštět,“ řekla jsem potichu a věděla, že to uslyší, protože jsem včera na internetu hledala další věcí o ‚studených‘.
„Jak ses to o mně dozvěděla?“ ptal se.
„Mám svoje osobní zdroje,“ odsekla jsem.
„Řekl ti to ten pes?!“ Nevím, jestli to byla otázka nebo co to bylo.
„Neříkej mu pse!“ zakřičela jsem na něj. A celá třída se na nás otočila.
„Máte nějaký problém, slečno Swanová?“ ptal se profesor.
„Ano, mám problém. S ním,“ ukázala jsem na něj prstem, „mám problém!“
„Pane Cullene?“ otočil se na něj.
„Vůbec nevím, o čem mluví,“ pokrčil rameny a ve mně by se krve nedořezal. Sbalila jsem si věci a odešla ze třídy. Hlasitě jsem za sebou práskla dveřmi.
Kacennnka
Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nemiluji tě, Bello! - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!