Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemiluješ mě?! Nevadí, já se s tím naučím žít, ale ty bys mohl litovat - 4. kapitola

Cosmopolis


Nemiluješ mě?! Nevadí, já se s tím naučím žít, ale ty bys mohl litovat - 4. kapitolaPokračování, Dan se rozpovídá o svém životě. Hezké čtení.

Tajemství

 

Bella

„Připravena?“ zeptal se mě Dan, když jsem si sedla na gauč, abych si vyposlechla jeho příběh.

„Ano, na vyprávění ano.“

„Narodil jsem se ve Florencii, v Itálii, roku 1842. Vyrůstal jsem s rodiči jako malý šťastný kluk. V devatenácti jsem jel navštívit otcova přítele. Cestou mě napadl cizí upír. Přeměnil mě hluboko v lese a potom mě tam nechal.

Nevěděl jsem co se se mnou děje. Po třídenní přeměně jsem procitl a nic netušil. Okolo mě bylo hodně zvláštních věcí. Lépe jsem viděl, slyšel, cítil. Vše jsem vnímal jinak a více. V krku mě pálilo a škrábalo.

Ucítil jsem lákavou vůní. Táhla mě k sobě jako magnet. Běžel jsem za ní až k medvědovi. Došlo mi, že mě láká jeho krev. Nedokázal jsem se bránit a vysál ho. Divil jsem se, co se se mnou stalo. Bál jsem se sám sebe. Vyděsila mě další, ještě lákavější vůně. Byla z dáli, ale lákala mě mnohem více. Nemohl jsem odolat. Vůně patřila mladé dívce. Procházela se na kraji lesa. Docházelo mi, co jí mohu udělat, ale nedokázal jsem to ovládnout. Neovládal jsem nic. Hnalo mě něco uvnitř mě. Bral jsem si krev té dívky a ona se mi nedokázala ubránit. To něco mě donutilo také přestat. Odtáhl jsem se od ní a nechal ji tam. Utíkal jsem daleko a dlouho. I můj běh byl jiný, rychlejší a dokonalejší.

Doběhl jsem někam na mýtinu a zůstal tam. Měl jsem potřebu přijít na to, co se se mnou stalo. Pomalu jsem si uvědomoval, že jsem zabil medvěda, pil jeho krev a potom i krev té dívky. Byl jsem ze sebe zhnusen. Byl jsem tam sám se sebou, sám sebe jsem se bál, sám sebe jsem soudil a sám sebe jsem litoval. Nevěděl jsem nic o tom, co se ze mě stalo. Netušil jsem, co bych měl dělat. Zabil jsem všechno, co se mi do cesty připletlo a sám žil. Rozhodl jsem se o sobě zjistit všechno. Podařilo se mi to a přišel jsem na všechny své vlastnosti a schopnosti.

Věděl jsem, že nemůžu být jenom v lese. Občas jsem ulovil nějaké zvíře, ale nechutnalo tak dobře jako krev té dívky. Přibližoval jsem se k městu a trochu mě to děsilo, ale musel jsem to udělat. Z té zeleně kolem se mi začalo dělat blbě. Na kraji lesa jsem se zdržoval do setmění a potom neodhalen sluncem jsem chodil po městě. Ukradl jsem si oblečení a peníze.

Nedokázal jsem však zabránit pití lidské krve. Volala mě, lákala a já jí nechtěl odolávat. Proč si odpírat takovou lahůdku? Nezabil jsem však žádnou z těch žen. Ze začátku jsem si bral jen trochu a později více. Zjistil jsem, že mé ovládání je velmi dobré. Chodil jsem mezi lidmi a neměl nutkání je lovit. Prohlédl jsem si i svůj vzhled a zjistil tajemství zlatavých očí. Proto jsem dál lovil i zvířata. Oči bylo to, co mě lišilo od ostatních více, než má strava.

Pomalu jsem přicházel i na svůj dar. Zjistil jsem, že automaticky upravuji po krmení ženám vzpomínky. I když jsem je znovu potkal, nepamatovaly si mě.

Toulal jsem se a narazil na město Volterra. Bylo to chvíli po mé přeměně. Nevěnoval jsem tomu městu žádnou pozornost. Bylo jen další na mé cestě, kde se mohu nasytit, ošatit a ukrást drobné peníze. Krmil jsem se z jedné dívky v postraní uličce, když mě přepadli neznámé osoby. Odtrhly mě od té dívky, zabili ji a odvedly mě pryč, do sídla Volturových.

Volturovi jsou naše královská rodina. Dohlíží na zákony a jejich dodržování. Hlídají války mezi klany a zabraňují nadvládě jiných klanů. Tvoří je hlavní trio Aro, Marcus a Caius. Caius je vždy mrzutý, Marcus znuděný a většinou mimo a Aro je šílený. Většinu upírů však tvoří garda. Ti hlídají trio a chodí do válek. Každý důležitý v gardě má svůj dar. Díky tomu daru si je Aro vybral. On je takový sběratel upírů se zajímavými dary.

Aro má dar číst všechny myšlenky tvého života pouhým dotykem. Chtěli mě zabít za lovení v jejich městě, ale právě mé myšlenky mě zachránily. Aro se mě zastal, protože jsem se mu líbil. Moje schopnost pro něj byla dobrá v boji a obdivoval mé stravování. Nechal mě odvést do pokoje a tam mě navštívil. Vysvětlil mi vše o upírech, mé odlišnosti i Volteře. Nabídl mi abych  ve Volteře zůstal alespoň prozatím. Slíbil, že se nemusím stát členem gardy a i tak mi poskytne výcvik a pomůže mi naučit se ovládat mou schopnost. Mohl jsem také dál zůstat na své stravě a nelovit tak na hradě.

Seznámil jsem se s ostatními upíry. Felix a Demetri mi pomáhali s výcvikem, Alec a Viktor  se schopností, Jane, Heidi, Bree a ostatní se mnou moc nebyli. Většinu svého času jsem trávil v knihovně a nebo s Arem. Ten si mě oblíbil a snažil se ze mě udělat svého oblíbence.

V mnoha věcech mi Aro pomohl. Dokázal jsem před ním tajit malé drobnosti. Mohl jsem za jeho zády používat svou moc proti Volteře. Po nějaké době, kdy si byl Aro mnou naprosto jistý, mě začal pouštět na mise. Bylo mi proti srsti pomáhat ničit jiné upíry, ale oni se opravdu provinili.

Život s vládci, ale nebyl nic pro mě. Byl jsem jako lev v kleci. Požádal jsem Ara o svolení opustit je. Dovolil mi to a já mohl do světa. Splnil se mi můj sen. Cestoval jsem po světe a poznával jeho zákoutí. Viděl jsem Francii, Anglii, Španělsko, Rusko, Čínu, Indii, Japonsko, Koreu, Austrálii, Jihoafrickou republiku, Tunis, Egypt, Chile, Brazílii, Mexiko, USA, Kanadu a další státy. Někde jsem se zdržel více, jinde jen prošel.

Vrátil jsem si také zpátky do Itálie, jak jsem musel slíbit, ale to už jen na návštěvu. Aro byl nadšený, že jsem se zdokonaloval lovení i schopnosti.

Požádal mě - přikázal mi, to bylo to stejné, abych pro něj hlídal Carlislea Cullena. To je jeho přítel, ale zároveň i nepřítel. Já nevěřím, že by Carlisle nebo někdo z jeho rodiny chtěl převzít vládu místo Ara, ale on chce mít jistotu. Dozvěděl se, že Edward navazuje vztahy s lidskými ženami a holkami. Aro chtěl, abych sledoval celou Cullenovic rodinu a pokud udělají něco nezákonného, abych je nahlásil. Souhlasil jsem a vydal se po jejich stopách.

Musel jsem je sledovat a pomocí své schopnosti je testovat. Většina z nich mi přijde fajn. Edward si v každém městě našel nějakou dívku a chodil s ní po dobu jejich pobytu ve městě. Nikdo to neschvaloval, ale jemu to bylo jedno. Většinou si vybíral hezké hloupé holky, kterým záleželo jen na tom, aby si ho udržely pro jeho peníze, krásu a postavení.

Já jsem vždy po jejich odstěhování zjistil, jestli má někdo podezření a vše hlásil Arovi. Jednou se stalo, že si jeden kluk začal všímat jejich odlišnosti. Já jsem však potlačil tyhle jeho myšlenky a nechal to být.

Žil jsem si svým životem. Občas si někde přivydělal, lovil zvířata, pil krev žen a bydlel v luxusních bytech. Vystudoval jsem i školu, ale jen jednou. Nebavilo mě přesvědčovat lidi o mé neodlišnosti a lhát jim.

Postupem času jsem se dostal tady k tobě. Dozvěděl jsem se o Jamesovi, Victorii a Laurentovi. Po tom, co umřel James, jsem zabil i ty další dva. Mohli ohrožovat tebe i mě. Vím, že jsi chytrá a nebudeš nikoho přesvědčovat, že existují upíři. Proto řeknu Arovi, že je vše v pořádku.

Upřímně nechápu, proč si tě Edward vybral i opustil. Nespadáš zrovna do kategorie blbých slípek, které si vždy vybíral a jsi naprosto suprová a sexy holka, takže taky nechápu, proč tě opouštěl, když už ti prozradil pravdu,“ dopověděl svůj příběh.

Byl to zajímavý příběh, ale mě momentálně zajímalo jen jediné.

„Byla jsem jen další na seznamu známostí?“

„Ano.“

„Jsem blbá, jsem strašně moc blbá. Blbější, než jsem si připadala, když mi řekl: Už mě nebavíš.“

„Bell, to není pravda.“

„Je.“

„Není,“ přitáhl si mě k sobě do klína, „Jsi jedna z nejlepších holek, jaké jsem za celý můj život potkal. Měla jsi ale smůlu, že jsi potkala zrovna toho idiota. Ale vem to jako pozitivum, alespoň jsme se spolu potkali.“

Pozitivně. To se lehce řekne. Dokázala jsem se smířit s tím, že jsem ho už nebavila, ale tohle? Byla pravda něco na tom, co mi napovídal? Tolik lží. Proč mi alespoň Alice něco nenapověděla. Vždyť se tvářila jako nejlepší kamarádka. Emmett, Esme ti na mě byli taky hodní, bylo to z lítosti?

 

Dan

„Netrap se tím,“ zamumlal jsem do jejího krku. Měla jemnou kůži a pod ní tepala ta nejlahodnější tekutina. Cítil jsem, jak protéká jejími tepnami. Ta úžasná vůně mě volala.

Sjel jsem rty k jejím. Pomalu a lehce jsem ji políbil. Kdybych byl člověk, cítil jejich slanou chuť. Slíbal jsem jí všechny slzy a znovu ji políbil. Zapojila se do polibku aktivněji. Prodlužovala ho, jako by nechtěla, aby skončil.

„Ty slzy si nezaslouží.“

„Já vím, ale připadám si uboze.“

„To nemusíš.“

„Já… sakra,“ vyrušil ji telefon.

„Ahoj Charlie. … Promiň, zapomněla jsem na čas. … Jsem u Dana. Za chvíli jsem doma. … Ahoj.“

„Musím jít domů.“

„Mám tě odvézt?“

„Ne, ráda se ten kousíček projdu.“

„Můžu jít s tebou?“

„Nic se mi nestane.“

„Já vím, jen chci jít s tebou.“

„Dobře.“

Beze slova jsem pomohl Bell obléct se a vyšli jsme. Chápal jsem, že nechce mluvit, takže jsem ji jen chytl za ruku a byl jí tichou oporou. Šli jsme pomalu, ale ani jednomu z nás to nevadilo.

„Děkuji,“ zastavila se Bell před domem.

„Není za co.“

„Děkuji za upřímnost,“ vyhoupla se na špičky a políbila mě.

„Já tobě,“ políbil jsem ji na oplátku. „Dobrou noc.“

„Tobě taky.“

Pustila mou ruku a rozešla se k domu. Počkal jsem než zajde a potom se vydal domů.

Kousek od domu jsem vzal mobil a zavolal do Volterry.

„Volterra,“ ozvalo se z mobilu.

„Dan, potřeboval bych mluvit s Arem.“

„Nejsem si jistá…“

„Aro se mnou bude chtít mluvit.“

„Půjdu se zeptat.“

„Díky.“

„Aro Volturi,“ ozvalo se po chvíli.

„Zdravím tě Aro. Tady Dan. Cullenovi se opět přestěhovali, ale vše je v pořádku. Nic od nikoho nehrozí.“

„Dobře, děkuji za zavolání. Hlídej je dál.“

„Ano, Aro.“

Telefon umlkl a já si mohl zhluboka oddechnout. Je to v pořádku, Bell nic nehrozí a mně také ne.

 


Děkuji vám všem za všechny komenty. Nakoply mě. Bála jsem se, abych se na téhle kapitolce nezasekla, ale netalo se tak a já jsem se přenesla přes, pro mě kritický, Danův příběh.

Další kapitola se bude psát příští týden spolu s doháněním školy, takže možná nebude tak rychle, ale s vašimi komentáři to půjde určitě dobře.

Díky:)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemiluješ mě?! Nevadí, já se s tím naučím žít, ale ty bys mohl litovat - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!