Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 18. kapitola

09.10.2011 (20:30) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2341×

18. kapitola – Ozvěna

„Edwarde! Edwarde!“ řvala jsem na celý dům. Po hodině hledání jsem ho konečně našla. Byl na louce s Heidi a líbali se. Super, ještě to mi tak scházelo. Když mě uviděl, rychle se zvedl a šel ke mně ruku v ruce s Heidi.

„Ahoj,“ řekl vesele.

„Proč jsi mi to neřekl?“ zeptala jsem se.

„Nemusím ti říkat, že se líbám s někým jiným. Nejsme přece milenci,“ řekl a usmál se.

„Tohle jsem nemyslela,“ vykřikla.

„Tak proč jsi naštvaná?“ Zasmál se. Bylo toho už na mě moc. Vrazila jsem mu facku a potom ho odhodila telekinezí přes celou louku.

„Neptej se mě, když moc dobře víš, proč jsem,“ řekla jsem a přišla k němu. Heidi mi chtěla uštědřit ránu, ale já jí odhodila na druhou stranu louky. Po chvilce se zvedla a utekla. Edward se zvedl a přišel ke mně.

„Vysvětlím ti to.“ Vrazila jsem mu další facku.

„Jak si mohl? Teď na to doplácí naše dcera. Carol je v nebezpečí jen kvůli tobě, uvědom si to,“ pošeptala jsem a šla od něho pryč.

„Uvědomuju si to,“ řekl a sáhl mi na rameno.

„Nesahej na mě! Vůbec se ke mně nepřibližuj! Nechci tě ani vidět. Bůh ví, co bych ti udělala,“ řekla jsem a šla dál. Nešel za mnou. Dobře dělá. Na konci louky stál Afton.

„Ahoj,“ řekl.

„Ahoj,“ řekla jsem.

„Mám dobré zprávy,“ pověděl mi Afton.

„Jaké?“ zeptala jsem se.

„Chelsea už je ve Smoky Lake,“ pověděl.

„To je paráda,“ řekla jsem šťastně.

„To je, nechceš se vyblbnout?“ zeptal se mě. Usmála jsem se.

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se.

„Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že je jen pár upírů, co se dostanou ven z Volterry? Většinou já a Chelsea jdeme pro nadané upíry a potom zase zpátky. Nikdy se pořádně neproběhneme, neplaveme v moři, neskáčeme po skalách a tak,“ pošeptal mi do ucha.

„Ty jsi tak roztomilý. Oči se ti rozzářily jak desetiletému klukovi,“ řekla jsem.

„Tak jdeš?“ zeptal se.

„Že váháš,“ řekla jsem. Rozeběhla jsem se a skočila z útesu dolů. Dopadla jsem na pláž a potom se rozběhla do moře. Afton mě ale předběhl a skočil do moře. Skočila jsem hned za ním a doplavala k němu. Cákali jsme na sebe a potom se něco stalo. Spojily se naše ruce a my se políbili. Nebyl to normální polibek, ale byl to „ten“ polibek. Po minutě se Afton odtáhl. Pustil moje ruce a tvářil se děsně vážně. Chtěl něco říct, ale já ho předběhla.

„Moc se omlouvám,“ řekla jsem.

„Ne, to já. To já za tohle můžu. Já… víš… Já miluju Chelsea a…“

„Rozumím ti,“ řekla jsem.

„Nesmí se to opakovat,“ pověděl.

„Dobře,“ pověděla jsem a teď jsem byla strašně šťastná za to, že nejsem člověk, protože jinak bych na tváři neměla jen slanou vodu, ale měla bych tam skutečné slzy.

„Myslím, že bude pro nás oba dobré, abychom spolu nebyli v jedné místnosti,“ řekl a já od něho odplavala. Vylezla jsem z vody a byla jsem promočená až na kost. Afton už také vylézal. Nechtěla jsem se s ním ale bavit, a tak jsem se rychle rozběhla a utíkala pryč k domovu.

„Jak to, že jsi tak promočená?“ zeptal se Emmett, když mě uviděl.

„Sprška,“ lhala jsem.

„Nepršelo,“ řekl a usmál se.

„V tom případě se mi to nejspíš jen zdálo,“ pověděla jsem a šla do domu.

„Co jsi dělala? Edward přišel celý rozzuřený asi před minutou. Byl taky celý promočený. Tys mu něco udělala?“ zeptal se. Zastavila jsem se a otočila k němu, abych mu pořádně viděla do obličeje.

„Byl promočený?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, byl. Co se stalo?“ zeptal se.

„Stalo se to, že tvůj milovaný bráška mě pronásledoval,“ řekla jsem a vešla do domu. Brala jsem schody po dvou a potom jsem vlétla do jeho pokoje. Nebyl tam, ale měl otevřené okno. Možná šel zase za tou Heidi nebo na lov. Otevřela jsem tedy dveře a chtěla odejít.

„Co tady děláš?“ zeptal se rozzuřeně.

„Já… myslela jsem, že jsi pryč,“ řekla jsem.

„Překvapení, nejsem. Co tady děláš? Přišla si mi to tu prošmejdit?“ zeptal se rozzuřeně.

„Ne, přišla jsem ti dát další facku,“ přiznala jsem.

„A proč zase?“ zeptal se.

„Ty moc dobře víš,“ řekla jsem.

„Ne, tentokrát nevím, co ti přelétlo přes hlavu,“ řekl a začal si uklízet pokoj. Přišla jsme k němu rychle. Vrazila jsem mu facku.

„Tahle je za Heidi,“ řekla jsem a vrazila mu další.

„Tahle je za to, že si mě sledoval,“ řekla jsem a vrazila mu ještě jednu.

„A tahle je za co?“ zeptal se.

„Chtělo se mi,“ řekla jsem. Dostala jsem od něho facku. Otočila jsem se k němu.

„A já jsem dostala facku za co, prosím tě?“ zeptala jsem se.

„Za Aftona,“ řekl a já se usmála.

„Nic nebylo,“ řekla jsem.

„Nebylo? Tak to bych měl říct Chelse, co se stalo. Myslím, že jí to tak nebude připadat,“ pošeptal mi do ucha. Odhodila jsem ho telekinezí na poličku s knihami a odešla z jeho pokoje. Před dveřmi stál Carlisle.

„Co se stalo?“ zeptal se.

„Co se stalo? Tvůj syn je debil, to se stalo,“ řekla jsem a šla do svého pokoje.

17. kapitola - 19. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 18. kapitola: