Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 11. kapitola

Adioma

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Neměl jsi mě opouštět - 11. kapitolaPromiňte mi ten výpadek 4 měsíce. Zaměřme se ale na to, že zde u této povídky budou tento měsíc doslova kapitolky přetékat. Bella se dozvídá velké překvapení a hned po tomto překvapení následují další a další. Doufám, že se Vám kapitolka bude líbit a dík za komentíky. Vaše Zira

14.08.2011 (16:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2648×

 

11. kapitola – Jen sen

„Bells, vstávej!“ vykřikl někdo a já se probudila. Kouknula jsem se doprava a doleva a nerozeznávala prostor.

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se.

„Doma,“ řekla Victoria.

„Já jsem spala?“ zeptala jsem se.

„Ne, byla jsi v bezvědomí. Tvoje dceruška ti to jaksi přivodila. Hrála si se svojí schopností a zkoušela na tobě, zda by ti nemohla přivodit sny. Co se ti zdálo?“ zeptala se Victoria.

„Takže mi chceš říct, že Nick není opravdový?“ zeptala jsem se Victorii.

„My známe nějakýho Nicka?“ zeptala se Victoria.

„Zatraceně,“ zaklela jsem a oddělala přikrývku ze svého těla.

„Kde je?“ zeptala jsem se.

„Teď spí,“ oznámila mi Victoria a sednula si ke mně na postel.

„Byl pěknej?“ zeptala se.

„Byl,“ přiznala jsem.

„Co jste dělali?“ zeptala se.

„Líbali jsme se… Vlastně to byl jen jeden polibek.“

„Aha, škoda, že neexistuje,“ řekla a šla pryč z pokoje.

„Jo, škoda,“ řekla jsem si pro sebe.

Týden za týdnem utíkaly a my se pořád neodstěhovaly. Bylo vidět, že James se už neukáže. Jenže stejně jsem se chtěla odstěhovat. Strávila jsem s tím upírem tady pár měsíců a nechtěla jsem tady být už ani jeden den. Všechny hračky, které Carol nechtěla, což stejně byly všechny, jsem nechala v tom domě, a když jsme si z toho domu vzaly jen to nejnutnější, zapálila jsem ho. Když jsem se podívala mezi keře, uviděla jsem, jak se tam něco blýská. Byl to ten mobil, co mi tenkrát dal Edward na balkoně. K mému udivení byl stále funkční. Dala jsem si ho do zadní kapsy u džínů, dala Carol do zadní sedačky a jely jsme. Victoria chtěla, abychom jely dvěma auty, ale já se rozhodla jen pro jedno auto… a to rodinné auto.

Jely jsme snad několik hodin a potom jsme zastavily v nějakém městě a ubytovaly jsme se prozatím v hotelu. Bohužel jsme narazily zrovna na město, kde neustále pražilo slunce, takže jsme si nemohly dojít ani na lov. Carol byla celá rozmrzelá, ale měly jsme nějaké zásoby, takže to ještě nebyl zas takový teror. Večer někdy o půlnoci jsme se rozhodly, že pojedeme dál. Recepční nám to vymlouvala, že ve městě řádí nějaký gang a že za světla bychom byly ve větším bezpečí, ale my ji neposlechly. Proč taky? Jsme dvě upírky a já jsem ještě novorozená, takže jsem v pořádku. Problém byl ale v tom, že jsem měla poslechnout. Přepadli nás, a když jsem zjistila, kdo za tím stojí, skoro jsem zuřila. Byl to James.

Vzal Carol a hodil ji hladovým krkům. Nějakým upírům. Všem jsem utrhla hlavy a zbýval jedině James, jenže jsem ho neměla podceňovat, protože přišli další a další upíři. Bylo vidět, že jsou na nás připravení. To proto už James nedorazil domů. Plánoval tohle. I když nevím, jak se dozvěděl, že jedeme zrovna tudy. Hodil nás do místnosti a zavřel dveře. Jedinou mou útěchou bylo, že jsem měla u sebe Carol. Victoria byla ve druhé místnosti a mučili ji. Carol se bála. Pořád se mě ptala pomocí své schopnosti, kde to jsme, co nám udělají a proč s námi není teta Victoria, ale já jí nemohla odpovědět, aniž bych riskovala, že jí tím ublížím. Čím míň toho věděla, tím lépe. Potom mě ale začalo něco tlačit v kapse od džínů a já vytáhla mobil. Začala jsem psát smsku a potom jsem si dala telefon k uchu a nechala vyzvánět. Carol se mě ptala, co to dělám.

„Jdu volat tvému otci,“ řekla jsem jí pomocí její schopnosti. Carol se zčistajasna usmála a přitulila se ke mně ještě blíž.

„Ano?“ řekl hlas na druhé straně telefonu.

„Ahoj, tady Bella, máme problém,“ pošeptala jsem.

„Dej si telefon do kapsy a nezavěšuj! Lokalizuju tě,“ řekl po tom, co jsem mu všechno vysvětlila.

„Dík,“ řekla jsem ještě a potom jsem uslyšela, jak otevírají dveře. Rychle jsem dala telefon do kapsy a přitiskla si Carol víc k tělu.

„Ublíží nám?“ zeptala se mě Carol pomocí schopnosti.

„Ne, zlatíčko, neublíží. To bych nedovolila,“ řekla jsem jí v myšlenkách.

„Dejte nám to dítě!“ řekl upír a já si dala Carol na záda.

„Jen přes mou mrtvolu!“ vykřikla jsem.

„Drž se!“ přikázala jsem Carol v myšlenkách.

Ucítila jsem, jak se chytla mého krku a nepustila se. Hra může začít. Vrhla jsem se na jednoho upíra, udělala jsem salto a kopla ho nohou do obličeje.

„Zavři oči!“ přikázala jsem Carol.

Když je zavřela, roztrhala jsem ho na kusy, vzala kámen, škrtla o zeď a zapálila ho. Běžela jsem ke druhé místnosti a otevřela dveře. Viděla jsem Victorii a její zubožené tělo.

„Zlatíčko, nekoukej se na to!“

„Co ti to provedli?“ řekla jsem a rychle k ní spěchala.

„Ahoj,“ řekla skřípavě.

„Edward už je na cestě,“ oznámila jsem jí a vzala si ji kolem ramen. Spěchaly jsme, co to šlo. Naproti nám běželo několik upírů. Odhodila jsem je svou silou a běžely jsme dál. Uviděla jsem ledničku v jedné místnosti, a tak jsme tam šly. Dala jsem nám všem třem napít lidské krve. Musela jsem se napít, protože zvířecí tu neměli. Byla pravda, že kdyby Carol nebyla moje dcera, tak bych jí na místě zabila, ale ona byla moje dcera a já jsem o tom ani neuvažovala, že bych jí jakkoliv ublížila… citově natož fyzicky. Victorie vzala Carol do náručí a políbila ji do vlasů.

„Zvládneš to? Ovládneš se?“ zeptala jsem se jí.

„Je to jako moje neteř, nemohla bych jí nijak ublížit.“ Tou větou mě uklidnila, vzala jsem mobil z kapsy od džínů a začala poslouchat.

„Jsi tam ještě, Bells?“ zeptal se.

„Jo, jsem. Kde jsme?“ zeptala jsem se.

„Jste ve Forks,“ řekl.

„Co, jak to, že jsme si toho nevšimly?“ zeptala jsem se.

„V poslední době je tam málo srážek a ceduli před několika měsíci strhli. Od té doby, co tam nejsme, se město vymyká kontrole a stalo se útočištěm všech upírů na planetě. Volturiovi už chtěli zasáhnout, ale těch upírů je tam příliš mnoho. Jsem na cestě a budu tam tak za několik vteřin. Už jste aspoň venku z té budovy?“ zeptal se.

„Ne, ale myslím si, že to, co se tady stalo, byl plánovaný útok,“ oznámila jsem mu.

„Kdo byl v jeho vedení?“ zeptal se a já se bála mu to říct. Jestli zjistí, kdo to udělal, tak ho na místě zabije.

„James,“ řekla jsem a čekala na jeho reakci.

„James? Zabiju ho,“ řekl a zavěsil telefon. Co jsem říkala?

 

 

 

 

10. kapitola - 12. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 11. kapitola:

 1
8. IsabellaMarieLilyVolturi
15.08.2011 [11:19]

IsabellaMarieLilyVolturiNádherná kapitolka. Prosím tě, prosím, napiš co nejrychleji další. Jsem ráda, že po tak dlouhé době konečně kapča přibyla. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. marcela
15.08.2011 [11:11]

Moc hezký. Emoticon Emoticon Emoticon

6. Semiska
14.08.2011 [22:07]

Semiska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. BabčaS.
14.08.2011 [21:23]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. marketasaky
14.08.2011 [20:36]

marketasaky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Faire
14.08.2011 [19:21]

Faire Emoticon Emoticon

2. jendulka
14.08.2011 [18:20]

Paráda,to čekání za to stálo Emoticon Emoticon Emoticon

1. AlliceVolturiCullen
14.08.2011 [17:27]

AlliceVolturiCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře