Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_9. Kapitola

01.12.2009 (10:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4488×

Nakupování s Alicí mě vážně odreagovalo. Skvěle jsem si to užila a svůj hlavní účel to splnilo. Skoro jsem zapomněla na Edwarda.

Jakmile jsme s Alicí vešli do Olympie, tak jsme se se zavřenýma očima zhluboka nadechly a vychutnávaly si vůni všech obchodů a jejich zboží. Zasmály jsme se a rychlým krokem jseme se vydaly do prvního obchodu. Ani jsme neřešily, kam to vlastně jdeme. Až vevnitř jsme zjistily, že jsme v hračkářství. Zděšeně jsem se podívala na Alici, která jsen s úsměvem pokrčila rameny a vrhla se po košíku.

„Alice, nemusíme nakupovat v každém obchodě!“

„Já vím, ale slíbila jsem něco Emmetovi.“ Řekla a zmizela za regálem. Já se pozastavila u postavičky Batmana. Mike ho měl nejraději a tohle by byl dobrý dárek na rozloučenou.

„Bello?“ zaslechla jsem Alici, alenetušila jsem, kde je.

„Alice?“ zavolala jsem nazpět.

„Bello?“

„Alice?“

tohle jsme opakovaly asi pětkrát, než jsme se našli. Lidé okolo nás se na nás posměšně dívali a já s Alicí jsme se tomu také zasmály. Pak jsem si všimla obsahu košíku, který Alice držela.

„Alice, co bude Emmet dělat s panenkou Baby Born?“

„To raději nechtěj vědět.“ Já dostala šílený záchvat smíchu. Alice jen zakroutila hlavou, vzala mě za ruku a táhla k pokladně. Náš další cíl? Obchod s názvem Svět zvířat.

Tímto obchodem jsme jen procházely. Něco jsem říkala Alici, když jsem si všimla, že nejde vedle mě. Podívala jsem ze zpět a všimla jsem si, jak si ze zájmem a s úsměvem prohlíží roztomilého rezavého zakrslého králíčka a já v tu chvíli věděla, co jí dám na Vanoce.

Další obchody už byli naštěstí s oblečením. Tam jsme se od sebe nehly. Obě jsem měli stejný vkus. A jelikož nám do kabinky nedovolili víc, jak dva kusy oblečení a nám se strašně nechtělo chodit každou chvíli pro další, vymyslely jsem plán.

Alice zabavila prodavačku a já postupně odnášela oblečení do jedné volné kabinky. Dala jsem Alici znamení, přišla za mnou. Vzaly jsme si jen jedno triko a šly si ho do společné kabinky vyzkoušet.

Hodně jsme se nasmály a já se divila, že nás prodavačka nevyhodí.

„Bells? Koukej co mám!“ řekla Alice a spokojeně vytáhla z kabelky foťák. A tak jsme se fotili. Nejdřív jen v tričkách a riflích, ale v dalších obchodech, kde nám už dovolili víc kusů oblečení jsme si oblékly krajkové spodní prádlo a vysoké černé kozačky. V jednou obchodě jsme k tomu přidaly pár náramků a řetízků. Připadala jsem si divně, ale sranda to byla. Možná by to někomu přišlo úchylné, ale Alice se za tu chvilku stala mojí nejlepší kamarádkou. Byla úžasná.

Asi po pěti obchodech jsme už každá měla asi pět tašek. Zanesly jsem je do auta.

„Alice, co takhle si dát kávu a nějaké jídlo?“

„No… tak fajn, ale já nemám hlad.“ Řekla s úsměvem.

Já si dala pořádně silného turka a čokoládový zákusek. Zdálo se mi, že se na mě Alice dívá tak nějak znechuceně, ale nevšímala jsem si toho.

Když jsem dojedla a zaplatila, vyrazili jsme vstříc dalšímu oblečení.

Kolem šesté jsem měly prošlé snad všechny obchody. Do auta jsem tašky nesly ještě třikrát. V životě jsem neutratila tolik peněz! Ale stálo to za to.

Tašky jsme narvaly do kufru a na zadní sedadla. Půl hodiny nám trvala cesta zpět do Forks a půl hodiny jsem si Alicí rozdělovaly tašky.

„Až ty fotky vyvolám, dám ti je.“

„Dobře, dík. Tak zítra ve škole. Ahoj.“ Rozloučily jsem se a já šla domů.

Táta si objednal pizzu a ještě mu dva kousky zbyly, tak jsem si je vzala. V pokoji jsem všechno vyházela z tašek na postel. Oblečení jsem zbavila štítků a dala do pračky. Boty a bižuterii jsem uklidila.

Nachystala jsem si věci do školy, dala sušit nové prádlo a v devět hodiny jsem sebou vyčerpaně hodila na postel. Do minuty jsem usnula.

Když jsem se ráno probudila, strašně se mi nechtělo jít do školy. Zase se dívat, jak se Edward líbá s Jessicou… to jsem nechtěla. Ale bohužel, jestli ho chci dostat, musím.

Vyhrabala jsem se z postele a šla si vybrat oblečení. Po včerejšku jsem měla z čeho vybírat! Vzala jsem si modré krátké tričko na ramínka s hlubokým výstřihem. K tomu černé uplé kalhoty. Edward hned nemusí vidět všechno.Vlasy jsem stáhla do culíku. Nasadila jsem si nové náušnice, dva řetízky a náramky. Pak jsem vyrazila do školy.

Musím uznat, že jsem měla menší zpoždění, ale nebylo to tak strašné. Když jsem zastavila na parkovišti školy, seběhla se ke mně parta. Bez Jessici.

Jakmile jsem vystoupila, všichni si mě měřili pohledem.

„Páni, Bells. Sluší ti to.“ Ozvala se Angela. Mike ke mně přišel a vášnivě mě políbil. S radostí jsem mu to oplácela.

„To je ze včerejška?“ slyšela jsem Alici.

„Jo.“ Podívala jsem se na Alici. Přidali se k nám všichni Cullenovi a mě došlo, že je s radostí můžu počítat do party.

„Dobře jsme vybraly!“ řekla s úsměvem.

Pak jsem si všimla Edwarda. Držel Jessicu v pase. Ta se usmívala jak nějaký blázen. Edward si mě prohlížel. Neusmíval se. Měl naprosto kamenný výraz. Využila jsem toho a přitáhla si k sobě Mika. Políbila jsem ho, on sám měl co dělat, aby ze mě nestrhl oblečení. Ovšem kontroloval se. Přimáčkl mě k autu a stále líbal. Jedna jeho ruka mi přejížděla po zádech a druhou mě držel za zadek.

Jak jsem si všimla, všichni odešli do školy. Jen Cullenovi si stoupli kousek od nás a bavili se. Mezi nimi i Edward a Jessica.

„Edwrade.“ Promluvila na něj přísným hlasem Alice. Pak jsem jen slyšela povzdechnutí a vzdalující se kroky.

S úsměvem jsem se odtáhla od Mika a zjistila, že to odešel Edward a v těsném závěsu za ním cupitala Jessica. Usmála jsem se ještě víc a společně s Mikem a Culleny jsem vyrazila do školy. Hodiny se neskutečně vlekli. Edwarda jsem až do oběda nepotkala.

Na obědě si sedl vedle Jessici a hned, jak jsem přišla do jídelny a Edward si mě všiml, políbil Jessicu.

Fajn. Takže přistupuje na mou hru. No, tohle bude ještě zajímavé.

Takhle to bylo celý měsíc. Já nosila velmi vyzívavé oblečení a hodně často byla s Mikem. Když kolem nás procházel Edward, políbila jsem Mika tak vášnivě, že měl co dělat, aby zůstalo jen u líbání. To samé dělal Edward. Strašně mě to štvalo a bolelo, ale uměla jsem to skrýt. Vždy jsem se usmívala.

A pak nastal čas Mikova odjezdu. Tu noc předtím jsme si nádherně užili. Vzal mě do drahé restaurace, pak do nějakého klubu v Seattlu a nakonec jsem skončili u něj. Prostě krása.

„Budeš mi chybět, Miku.“ Řekla jsem mu se slzami v očích, když bylo načase nastoupit do auta. Sešla se tam celá parta, kromě Edwarda.

„Sbohem, Bells.“ Vášnivě mě políbil. Pak se objal se všemi z party, věnoval mi poslední bolestivý pohled a odjel.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se mě Rosalie.

„Jo, jo. Jen chci být chvíli sama. Domů dojdu pěšky.“ Řekla jsem a snažila se zakrýt své slzy.

„Dobře. Zatím ahoj.“ Jen jsem pokývala hlavou a dívala se na odjíždějící auta. Sedla jsem si na schody prázdného domu a dala hlavu do dlaní. Po deseti minutách jsem vstala a rozešla se domů.

Cesta od Mika k nám trvala pěšky půl hodiny. Rozhodla jsem se to vzít zkratkou přes les.

„Bello?“ ozval se najednou nádherný sametový hlas.

Edward:

Belle se dá jen ztěží odolat. Já se o to musím aspoň pokusit. Věřil jsem, že to zvládnu. Doufal jsem. Zatím.

Řekl jsem si, že kdyby se mnou Bella chtěla zůstat, i když tu bude Mike, budu s ní. Ale takhle hodně utrpěla moje mužská ješitnost. Ona mě urazila tím, že si místo mě vybrala Mika. Tohle mi ještě žádná neudělala.

Požádal jsem Alici, aby hlídala Bellinu budoucnost a řekla mi, kdy a kde bude. Najednou jsem pocítil strašnou nutnost být v její blízkosti. Věděl jsem… doufal jsem, že je to vážně jen touha po jejím těle, i když se mi Alice snažila namluvit, že jsem se zamiloval. Jenže to není pravda. Jo… líbí se mi, ale láska bych tomu vážně neříkal.

Bella mě vážně trápila. Stále si oblékala krátká trika a uplé rifle, takže nádherně vynikala její postava. Já se na ni nemohl vynadívat. Byla tak nádherná, jenže byla Mikova a hodně to dávali znát. Každý den se na parkovišti vášnivě líbali a podle Mikových a Belliných myšlenek ani po škole nezůstávali pozadu.

Měl jsem co dělat, abych potlačil zavrčení, když si Mike vybavil Bellino nahé tělo.

Ale zároveň mě potěšilo, že Bella tohle dělá kvůli mně. Její myšlenky ji prozrazovali. Ona mě chtěla stejně jako já ji. Ona si se mnou hrála.

Já na její hru přistoupil. I když mě nebavilo poslouchat Jessičiny myšlenky, kdykoliv jsem ji políbil. Nebavilo mě, jak se ke mně pořád tiskla, ale žádná jiná dívka nebyla dost dobrá. Bellu to štvalo, ale i bolelo. Nechtěl jsem, aby se trápila. NE! Jenom ať se trápí. Je to obyčejná lidská holka!

„Mohl bys, prosím, vyzvednout ty fotky, co jsem nechala vyvolat?“ zeptala se mě jednou Alice. V hlavě zpívala španělskou hymnu italsky, takže mi došlo, že mi něco tají, ale nechtěla mi říct, co. S povzdechem jsem nasedl do auta a jel vyzvednout fotky.

Moje zvědavost mě donutila se na ně podívat, ale to jsem neměl dělat. Byla tam Alice s Bellou. Na každé fotce měla jiné oblečení a jiný výraz. Jednou se smály, podruhé se dívaly velmi svůdně. Ovšem na těch fotkách se svůdnými pohledy nebyli oblečené. Měli na sobě jen spodní prádlo, kozačky a nějakou tu bižuterii.

Tohle mi ta Alice udělala schválně! Nemohl jsem se odtrhnout od Belliného těla. Vyrušil mě mobil.

„Alice?“

„Mike právě odjel. Bella půjde domů pěšky a vezme to zkratkou v lese. Máš dobrou příležitost. A Edwarde? Nepodělej to zase.“ Řekla Alice a zavěsila. Nemusel jsem se rozmýšlet dlouho. Schoval jsem fotky a vyjel k Mikovému domu. Bella už tam nebyla. Auto jsem jim zaparkoval na příjezdové cestě a vydal se za Bellou. Šla lesem, poznal jsem to podel její vůně. Zanedlouho jsem slyšel její myšlenky. Trochu jsem zrychlil a konečně jsem ji viděl. Šla velmi pomalu s hlavou sklopenou.

„Bello?“ ona se rychle otočila a její srdce začalo bít jako splašené.

Panebože, co tady dělá? A kde má Jessicu? Přišel mi zase ublížit? Ptala se sama sebe.

„Co chceš, Edwarde?“

„Jen jsem ti chtěl dát fotky.“ Podával jsem jí obálku.

„Díval ses na ně?“ zeptala se nejistě.

„Jo. Sluší ti to tam.“ Začal jsem se k ní přibližovat. Jestli mě teď neodmítne, budu s ní. Ať Jessica táhne.

Jde ke mně. Áááá! Bello! Nesmíš s ním nic mít! Tohle Jessice neuděláš! Říkala si v duchu, ale věděl jsem, že mi neodolá.

„Edwarde, já nemůžu.“ Zašeptala, když jsem došel až k ní a chytil ji kolem pasu.

„Proč?“ zašeptal jsem jí do ucha. Opřela hlavu o mou hruď.

„Kvůli Jessice.“

Ne, Bells! Tohle neuděláš! Nesmíš! Bože, ale vždyť když ho jenom políbím, nic se nestane, nebo ne? Jo jasně. Já ho políbím a skončíme oba nazí někde u stromu. To prostě nejde! I když… já mu stejně neodolám. Ten jeho dech, tělo… fajn. Teď udělám děsnou chybu, ale jinak to nejde. Její myšlenky byly čím dál zajímavější.

Pomalu zvedla ruce a objela mě kolem krku. Pak zvedla hlavu a já ji končně mohl opět políbit.