Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_39. Kapitola

23.03.2010 (13:15) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3646×

39. Kapitola

Bella:

Zbavit se Ara je vážně nadlidský výkon. Jenže já mám skvělou schopnost, díky níž Aro tak trošičku zakopl a propadl se do sklepa… chudák. Ale co… Nemá si dovolovat. Teď ještě najít cestu zpět do sálu…

Jenže jsem zapomněla, že jsem po cestě proběhla pár zdmi, takže stačilo jít přímo za nosem a po několika minutách jsem už otevírala dveře sálu. Až pak jsem si všimla mého oblečení a vlasů. Všude jsem měla bílou omítku a prach. Začala jsem to ze sebe sundávat, zatímco jsem se blížila k trůnům, kde mi Caius řekla pár drobností, mimo nich i to, že se můžu rozhodnout, zda zůstanu, nebo odejdu. Samozřejmě už jsem byla rozhodnutá, že ve Volteře mě už nikdo neuvidí, ale nechtěla jsem se Edwardovi vzdát tak lehce.

Vždyť jsem na něj naštvaná! Měl mi říct, že je upír, možná bych to pochopila, možná ne. Milovala bych ho stejně. A mohl mě upozornit, že existuje možnost, že v Itálii potkám upírku, která mě zavede do centra dění a ze mě se nechtěně stane atrakce číslo jedna.

Stála jsem u trůnů a všichni čekali na mou odpověď, když jsem si všimla Cullenovic rodinky. Edward se na mě nevěřícně díval. Byl roztomilý a já měla co dělat, abych prudce nezměnila svou trajektorii a nešla za ním. Ovládla jsem se a donutila se udělat šleb. Jeho obličej se změnil a zatvářil se smutně. Neřešila jsem to. Pak jsem si všimla, nebo spíše nevšimla, Nicka a Jessici. Nide tu nebyli. Otočila jsem se zpět na Caiuse.

„Kde je Nick s Jessicou?“ zeptala jsem se troufale.

„Nick chtěl Jessicu seznámit s rodiči,“ odpověděla mi místo něj Jane. Usmála jsem se na ni.

„Tak tedy, jak dlouho mám na rozmyšlenou?“ Otočila jsem se k trůnům.

„Dva dny,“ oznámil mi Caius, naznačila jsem pukrle a otočila se k odchodu, když mě za ruku chytil Edward. Udržovala jsem kamennou tvář, i když ta jeho byla nevěřícná.

„To snad nemyslíš vážně? Co si chceš rozmýšlet? Je přece jasné, že odjedeš s námi!“ zakřičel histericky. Podívala jsem se na zbytek jeho rodiny, který souhlasně přikyvoval.

„A co když nechci? Co když se mi tady líbí víc než bydlení s lháři?“ vyštěkla jsem, vytrhla mu svou ruku a vyběhla ze sálu. Běžela jsem do „svého“ pokoje, kde jsem si lehla na postel a začala se smát. Ani nevím proč, ale nemohla jsem to zastavit.

„Jsi v pořádku?“ Do pokoje vtrhla Jane, která si mě nervózně měřila. Uklidnila jsem se a podívala se na ni.

„V nejlepším. Ne, vážně… Je mi skvěle,“ usmála jsem se na ni a poklepala na místo na posteli vedle sebe. Jane okamžitě ležela u mě.

„Takže jsi vážně v pohodě, jo? Cullenovi s tebou nic neudělali?“

„Samozřejmě, že ne. Byla jsem připravená. A Edwarda chci pořádně potrápit. Jenom doufám, že mě pak pořád budou chtít. Nerada bych byla zavřená tady ve Volteře.“ Při mých slovech sebou Jane nepatrně trhla a mě až pak došlo, co jsem to vlastně plácla.

„Promiň, Jane, ale tohle by nebyl život pro mě. Klidně bych tu zůstala už kvůli tobě, ale zbláznila bych se,“ omluvila jsem se rychle. Jane se usmála a přikývla.

„Já to chápu. Navíc, ty máš alespoň někoho, kdo tě miluje.“

„To ty taky,“ vyletělo mi.

„Co prosím?“

„No… Ehm… Felix,“ pošeptala jsem a Janin nevěřícný pohled se ještě rozšířil.

„Felix?“ Usmála se a zadívala se na strop.

„Tobě se líbí, viď?“ zeptala jsem se, ale než Jane stihla odpovědět, někdo zaklepal na dveře. Zhluboka jsem se nadechla a podle vůně poznala Alici a Rosalii. Prosebně jsem se podívala na Jane, kteá mi dala pusu na tvář a už tančila ven. Ve dveřích pozdravila ty dvě Cullenovic holky, které následně vešly dál.

Nezúčastněně jsem se koukala do stropu a čekala, než začnou.

„Tak co potřebujete?“ zeptala jsem se, když bylo dlouho ticho. Posadila jsem se a ukázala rukou na postel, což pochopily, a sedly si na kraj.

„Bells…“ pošeptala Alice a vrhla se mi okolo krku. Zasmála jsem se a objetí jí opětovala. Po chvíli se k nám přidala i Rose. Asi po deseti minutách jsme se pustily a holkám zmrzl úsměv.

„Doufám, že to, co jsi řekla Edwardovi, jsi nemyslela vážně,“ začala Rose.

„Ale ano, myslela. Ještě nejsem rozhodnutá, jestli zůstanu,“ lhala jsem.

„Na to ani nemysli, Bells. Samozřejmě, že tu nezůstaneš. Vrátíš se s námi do Forks. No, spíš se budeme muset přestěhovat, ale to je jedno. Každopádně zůstaneš s námi.“

„Rose, já se nechci vtírat.“

„Vtírat? Bells, Edward tě miluje. Nebudeš se vtírat, celá naše rodina tě potřebuje, zamilovali si tě!“ vykřikla histericky Alice.

„Dobře, Alice, uklidni se. Rozmyslím si to.“

„Ehm… Mohla by sis promluvit s Edwardem?“ zeptala se Rosalie.

„Prosím, strašně si vyčítá, že ti nic neřekl, ale nedalo se nic dělat. Ale teď jsi jako my, čímž se to hodně ulehčilo. Bells, on se trápí,“ zastala se ho Alice. Bez přemýšlení jsem kývla. Alice vypískla radostí, s Rosa mě objaly a vydaly se pro Edwarda.

Nebyla jsem nérvózní, těšila jsem se na něj. Konečně ho budu moct pohladit, políbit. Ani jsem se nenadála, už jsem se ocitla v pevném sevření mého milovaného.

„Edwarde, dusíš mě!“ řekla jsem s úsměvem.

„Nemůžu udusit upíra,“ protestoval.

„No, pokud si to nepochopil, máš mě pustit.“

„Promiň.“ Okamžitě stál na druhém konci místnosti. Dívala jsem se na něj s kamennou tváří, i když uvnitř mě rostla touha. Tak dlouho jsem s ním nebyla. Ani neví, jak moc mi chyběl.

„Bello, omlouvám se. Vím, že jsem ti o mě měl říct, ale nemohl jsem. Je to tajemství. Je mi to líto, ale já tě proměnit nechtěl. Nechtěl jsem ti vzít duši.“ Sklopil hlavu a hypnotizoval zem. Nemohla jsem ten pohled na něj vydržet. Rychle jsem vstala a v setině vteřiny byla u něj. Pohladila jsem ho po tváři.

„Já ti přece nic nevyčítám. Jen mě mrzí, že si mi nevěřil. Miluju tě, Edwarde, a tak to bude. Teď už do konce věčnosti,“ pošeptal jsem mu a donutila ho zvednout hlavu. Podívala jsem se mu do očí, ve kterých se zrcadlila úleva a láska. Přiblížil se kě mě, takže naše obličeje byli sotva pět centimetrů od sebe.

„Miluju tě. Ani nevíš, jak moc,“ řekl a překonal tu krátkou vzdálenost. Naše rty se setkali. Jemně a sladce se o sebe třeli.

Můj dech se zrychlil, i když jsem ho nepotřebovala. Náš polibek se změnil na výmluvně naléhavý. Edward stále dorážel, dokud jsem rty nepootevřela a on nezapojil i jazyk. Z úst mi vyšel vzdech.

Edward mě chytil za zadeček a mírně nadzvedl. Automaticky jsem své nohy obmotala kolem jeho pasu a na stehně tak cítila jeho zvedající se chloubu.

Edward se mnou došel až k posteli, aniž bychom přerušili polibek. Opatrně jsme se položili. Začala jsem rozepínat knoflíčky Edwardovi košile, když někdo zaklepal na dveře. Neřešila jsem to. Teď jsem byla jen já a Edward. Bylo to o tolik jiné, když jsem byla jako on. Jeho kůže měla stejnou teplotu, nezdál se tak tvrdý.

„No tak, děcka! Nechte si to na doma! Za zadkem máte tolik upírů… přece si to nerozdáte už tady, ne?“ vykřikl Emmett, který se přiřítil do pokoje. Edward se ode mě okamžitě odtrhl a chtěl vystartovat za Emmettem, ale stihla jsem ho zastavit.

„Nech ho, daleko neuteče. Nezapomínej na mě,“ řekla jsem s úsměvem a ukázala si na hlavu. Políbila jsem Edwarda, zavřela oči a představila si Emmetta. Jenže ne obyčejného.

V mé mysli byl Emmett klaun. Na hlavě měl oranžovou paruku a vysoký klobouk, namalovaný obličej, barevné oblečení, obrovské boty a v ruce balon. Než jsem se nadála, slyšela jsem vedle sebe Edwardův ohlušující smích. Otevřela jsem oči a následovala jeho příkladu. Před námi stál nechápavý Emmet. Těkal očima ode mě, přes Edwarda, ke svému oblečení.

„Se mnou si nezahrávej, Emmette!“ řekla jsem, když jsem se dostatečně uklidnila. Emmett si mě měřil naštvaným pohledem, pak na mě vyplázl jazyk a odešel. Mě s Edwardem nezbylo nic jiného, než poslouchat pisklavý zvuk, který vydávaly Emmovi boty při každém kroku.

„Kde jsme to skončili?“ Otočila jsem se na Edwarda a chytla ho kolem krku. Jenže něž jsem stačila udělat cokoliv dalšího, něco mě opět přerušilo.

„Isabello!“ ozval se celým hradem rozzuřený hlas, což znamenalo jediné… Aro se vyhrabal.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_39. Kapitola: