Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_37. Kapitola

08.03.2010 (10:15) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3532×

Edit: Článek neprošel korekcí.

37. Kapitola

Jakmile to řekl, Aro od Jessici ustoupil a ona se mi vrhla okolo krku. Také jsem jí objala. Když mě pustila, podívala se na Nicka, který na ni upíral svůj pohled. Nedokázala jsem z něj nic vyčíst, proto mě překvapilo, když se zničeho nic objevil vedle mě a objímal Jessicu. Dlouho tam tak stáli, v objetí, dokud ji Nick nepolíbil a neodvedl za Culleny.

„Kde je Bella?“ zeptal se hned Edward.

„Já nevím,“ zašeptala Jessica a podívala se na mě. Jen jsem jí kývla a otočila se na Ara.

„Můžu jít, můj pane?“

„Ale no tak… Ona nikam neuteče.“

„Kde je Bella?“ vykřikl Edward mnohem naštvaněji než předtím.

„Neřvi tady, vegetariáne,“ okřikla jsem ho a opět se podívala na Ara.

„Říct mu to můžeš, stejně by se to časem dozvěděl.“

„Bella je v pokoji. Mění se v upíra,“ řekla jsem klidně a sledovala jeho reakci. Nejdřív se tvářil vyděšeně, pak se ale jeho obličej změnil a vystartoval po mě. Byl ode mě sotva pár metrů, když jsem na něj použila svou moc. Mě ohrožovat nebude! Okamžitě se zastavil a vytřeštil oči. Nechala jsem toho. Přece nebudu týrat kluka mojí kamarádky…

„Můžu za ní?“ zeptal se Edward zoufale.

„Ne. Nepřeje si s tebou mluvit. Řekněme, že je naštvaná.“ Byla to pravda, ale to, že si chce jen pohrát, vědět nemusí. V tu chvíli se rozletěli dveře sálu a v nich stál Felix.

„Jane! Bella…“ vykřikl a ve mně hrklo. Rychle jsem se podívala na Ara.

„Běž, ale nikdo jiný neopustí sál,“ řekl varovně a já se rozběhla do Bellina pokoje. Cestou jsem přemýšlela, co se mohlo stát. Je možné, aby už přeměna skončila? Většinou trvá tři dny, ale u Belly nikdy nevíte. Jed v jejím těle koluje teprve něco málo přes dva dny. Ale to by přece Felix nebyl tak… vyděšený?

„Bello!“ vykřikla jsem, když jsem vběhla do jejího pokoje. I hned jsem se zarazila.

Na zemi se skláněla Bella, hlavu měla zabořenou v srsti na krku srnky a sála krev.

„Panebože,“ zašeptala jsem a Bella se na mě podívala s vystrašenýma očima. Okamžitě vstala a schoulila se do rohu pokoje. Pořádně jsem si ji prohlédla. Byla nádherná. Nejkrásnější upírka, jakou jsem kdy viděla. Rukou si otřela pramínek krve, který jí stékal po bradě a objala si kolena.

„Co se stalo? Kdo ti dal srnu?“ zeptala jsem se jí potichu a dřepla si před ni.

„Já – já nevím. Prostě jsem se probrala a pak jsem ucítila strašnou bolest v krku. To ostatní nevnímám, jako že slyším vše, co se šustne a vidím každé smítko. Ale netušila jsem, že ten žár v hrdle bude tak… intenzivní. Prostě jsem jen chtěla, aby to zmizelo a … Objevila se tu srnka,“ říkala a přitom se houpala zepředu dozadu. Byla jsem si jistá, že kdyby byla schopna ronit slzy, začala bych se topit.

„Páni… říkáš, že si chtěla, aby zmizela?“ Bella jen pokývala hlavou.

„Víš, jak ti Aro říkal, že se tvá lidská dovednost zintezivní s upírskou podstatou? To je ono. Předtím si získala to, co chceš, díky očnímu kontaktu nebo si si jen to samé opakovala pořád dokola. Teď na to nejspíš stačí jen pomyslet a velmi se soustředit.“ Bells se přestala houpat a nadšeně se na mě podívala.

Bella:

Když mi Jane řekla, že se stačí pouze soustředit na nějakou věc a já ji dostanu, byla jsem nadšená. Uznávám… Stále jsem byla trochu mimo ze všeho toho hluku, co slyším, ze všeho prachu a světla, co vidím, ze všech mých rychlých pohybů a hlavně z pálení v hrdle, které už ale nebylo tak silné, ale pořád tam bylo.

Zavřela jsem očia myslela na další srnku. Soustředila jsem se na své hrdlo. A zničeho nic jsem ucítila nasládlou vůni. Otevřela jsem oči a v druhém rohu místnosti stála vyděšená srnka.  Tiskla se ke stěně a těkala po místnosti.

„To ty?“ zeptala se Jane.

„Asi jo.“ Než jsem se nadála, ovládli mě instinkty. Rychle jsem vyskočila na nohy a vrhla se na srnku. Jedním pohybem jsem jí zlomila vaz a sklonila se k jejímu mrtvému tělu. Prokousla jsem jí krk a sála. Cítila jsem, jak se ta teplá a sladká tekutina rozlévá mým krkem a chladí žár. Sála jsem až do poslední kapky a nakonec vykašlala pár srnčích chlupů.

Podívala jsem se na Jane, která mě zamyšleně pozorovala.

„Co?“ zeptala jsem se.

„Divím se, že se tu neobjevil člověk.“

„Já nechci být jak vy. Chci být jak Cullenovi. Vegetarián,“ řekla jsem rozhodně a Jane se už nevyptávala.

„Ehm… Takže Edward je tu? Co je s Jessicou?“ zeptala jsem se.

„Nick Jessicu odvede a doma ji přemění. Kdybys viděla, jak se na ni díval. Tak zamilovaně, jako ještě nikdy předtím. Je mi jasné, že Nick ani Jessica nebudou po zbytek věčnosti sami.“ Tohle mi udělalo radost. Věřila jsem Nickovi, ale u kluků nikdy nevíte.

„To je dobře. A Cullenovi?“

„Jsou tady. Edward se po tobě ptal a když jsem mu řekla, že se měníš v upíra, vystartoval po mě.“ Měla naprosto klidný hlas a mírný úsměv.

„Vystartoval? Moment… on to ví?“

„Aro mi to nakázal. Ale neboj, nepustíme ho k tobě, dokud nebudeš připravená.“

„Jsem připravená.“ Chtěla jsem Edwarda vidět, chtěla jsem ho políbit, chtěla jsem… jeho.

„Bello! Dávej pozor, co si přeješ! Edward se tu může zničeho nic objevit,“ varovala mě Jane a já začala myslet na něco jiného.

„Jo jasně. Tak víš co? Dneska ho ještě potrápíme. Běž říct Arovi, že zítra budu moct.“ Jane přikývla a já opět zůstala sama. Dívala jsem se po pokoji na dvé mrtvá těla srnek a nevěděla co s nimi.

„Jane si poradí,“ zamumlala jsem si sama pro sebe.

„Jsem zpět.“ Jane otevřela dveře mého pokoje a nakoukla.

„Jane, já se nudím,“ řekla jsem.

„Klid. Je půlnoc a Aro říkal, že za dvě nebo tři hodiny budeš moct vyjít. Mezitím ti chci něco ukázat.“

„Co?“

„Tebe.“ Než jsem stačila cokoliv namítnout, vedla mě do koupelny před obrovské zrdcadlo, kde se objevila postava dokonalé ženy. Byla hubená, křivky měla opravdu nádherné, bledé pokožka celého jejího tělo kontrastovala s koženou minisukní a černým, opravdu krátkým trikem. Vlasy měla lesklé a jemné, i když husté a dlouhé. Dokonale rovné až po konečky, které se mírně kroutily. Ústa měla plná a růžová, oči karmínové. I tak to byla nejkrásnější bytost na světě.

„To jsem já?“ zeptala jsem se. Zvedla jsem ruku a zamávala jí. To samé ta dívka v zrdcadle.

„Jsem to já!“ vykřikla jsem a s úsměvem objala Jane.

„Samozřejmě! A teď… Můžu si s tebou pohrát?“

„Jak pohrát?“

„Upravit vlasy a obléct tě. Možná trochu namalovat.“

„Fajn,“ řekla jsem ne příliš nadšeně a sedla si na postel. Jane donesla sou kosmetickou taštičku a kratáč na vlasy. A začalo peklo.

Minimálně dvě hodiny mě tahala za vlasy, poskakovala kolem mě jako splašená a vyprávěla mi, jak se na mě Edward těší, ale jak je nervózní. Neřešila jsem to.

„Tak fajn… Počkej tu ale nedívej se na sebe,“ řekla Jane a odběhla. Po pěti vteřinách se opět vrátila s látkou v ruce.

„Tohle jsem ti koupila, když tě přivedla Heidi. Věděla jsem, co se stane, bylo to jasné. Tak jsem šla na nákupy a koupila ti tyhle šaty.“ Podala mi tu látku a mě spadla brada. Šaty byly bez ramínek a sahaly jen do půli stehen. Byly černé s modrými proužky. Měly obrovský výstřih.

„Jane… To je… Nádhera,“ vydechla jsem a objala Jane. Usmála se a nechala mě samotnou, abych se oblékla. Pak jsem se na sebe podívala do zrdcadla. Kdybych nebyla upír, omdlím.

Šaty byly naprosto dokonalé, vlasy byly skvěle upravené a jemné líčení to vše podtrhovalo. Po chvíli se v zrdcadle objevila další dívka. Jane. Obě se na sebe culily.

„Měly bysme jít. Všichni už čekají.“ Jane mě vzala za ruku a táhla ven. Už po pár metrch jsem slyšela všchcen ten rámus a šepot, který pocházel ze sálu.

„Ona je upír,“ zaslechla jsem Edwardův hlas a ztuhla jsem. Tón jeho hlasu byl… smutný, zklamaný, zoufalý. Nebude mě chtít.

„Klid, Bello,“ řekla Jane nahlas. Všechno v sále utichlo, protože ji slyšeli. Pokývala jsem hlavou a zhluboka se nadechla, i když jsem to nepotřebovala. Jane se na mě povzbudivě usmála a my pokračovaly dál.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_37. Kapitola: