Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_36. Kapitola

27.02.2010 (19:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3562×

36. Kapitola

„Já myslela, že jdeme nakupovat!“ zakřičela jsem šeptem, když Felix jedním pohybem vyhodil dveře z pantů a šel do obchodu s potravinami.

„Bells, nikdo si nás nevšimne, tak proč utrácet peníze?“ zasmála se Jane. Dál jsem to neřešila. Tohle oni nejspíš dělají hodně často, tak proč ne?

„Tak jdem na to,“ řekla Jessica a táhla mě dovnitř. V obchodě byla celkem tma, ale i tak jsem viděla, kde se nachází pečivo. I hned jsem se na něj vrhla. Jane a Felixovi jsem dala několik rohlíků a koblih, pár lahví Coca – Coly a několik sušenek. Takovéhle nakupování se mi líbí.

Za necelých pět minut jsme s Jess měly vybráno. Felix opět nasadil dveře a my se chystali jít zpět do hradu, ale Jane nás zastavila.

„Bello, jako upír bys měla mít nové oblečení. Černé. Takže jdem ještě pro oblečení.“ Podívala se na Felixe, ale ten už byl u dveří dalšího obchodu.

„Tohle se mi moc líbí!“ zavýskla jsem. V tomto obchodě bylo opravdu hodně oblečení a bot. Jane řekla, že já bych měla mít černé, tak jsem šla ke koženým věcem. Byly tam nádherné sukně. Byly opravdu krátké. Vzala jsem si tři. Pak ještě jedny kožené kalhoty. Vybrala jsem si také dvě bundy.

„Bells! Tohle by se ti mohlo líbit.“ Zaslechla jsem Jessičin hlas, tak jsem šla za ní. Přede mnou se objevily překrásné šaty. Celé černé, samozřejmě. Byly bez ramínek, sukně začínala těsně nad zadečkem a končila pod ním, takže byla opravdu krátká. Ještě nikdy mě žádné šaty takhle nenadchly, ale tyhle… byly nádherné.

„Beru,“ řekla jsem zasněně. Jane mi pak vybrala nějaká uplá trička a já sama si vybrala boty. Jedny černé dlouhé kozačky, jedny boty kotníčkové a jedny lodičky na vysokém podpatku.

Nechaly jsme Felixe, aby zase nasadil dveře a šli jsme zpět do hradu. Felix se od nás odpojil, ale Jane šla do našeho pokoje. S Jess jsme si daly několik rohlíků a napily se Coly.

„Zbytek sním ráno, ať si Aro pochutná,“ řekla jsem a holky se zasmály.

„Měly byste spát, zítra vás čeká rušný den,“ prohodila Jane. V tu chvíli mi opět začalo bušit srdce o poznání rychleji. Opět mě zachvátila panika. Tohle jsem kvůli Jessice posunula až do vzdálneného koutu mého mozku, ale teď? Teď se to blíží a já mám strach. Nechtěla jsem na sobě dát nic znát, tak jsem se na Jane usmála a ona odešla. S Jess jsme se ani nepřevlíkaly a pokusily se usnout.

Po chvíli jsem slyšela její pravidelné oddechování. Samozřejmě… Jí nic nehrozí. To ze mě se stane krvelačná upírka zabíjející lidi. Sakra! Po tvářích mi opět začaly stékat slzy a do polštáře jsem tlumila své vzlyky. Po chvíli jsem také usnula.

„Bells, vstávej, je čas,“ probudila mě Jane. Teď to přijde. Celý život se mi změní. Ale co když to nechci? Samozřejmě, že to nechci, ale jestli tím mám zachránit Jessicu, udělám to.

„Neboj, Bells,“ pošeptala mi Jess.

„Jane, můžeš mi něco slíbit? Dohlédni na to, aby se Jessice nic nestalo. Nesmí se jí nic stát,“ poprosila jsem.

„Samozřejmě. Cullenovi a Nick už o tom vědí. Volala jsem jim dnes ráno, protože Nickovi rodiče museli na nějakou misi.“

„Kdy tu budou?“

„Asi za šest hodin.“

„Tak pojďme, ať to mám za sebou. Jo, ještě něco, dohlédni na to, aby se ke mě ani jeden z Cullenů nepřiblížil, ano?“

„Jistě, už jsem to sdělila Arovi. Tak pojď. Oblečeš se, já tě nalíčím a Jess učeše.“

Nevěděla jsem, co si obléct. Co se vlastně bere na popravu? Jaké oblečení byste si vzali vy, kdyby jste věděli, že jdete umřít? Nebo ještě hůř… jdete na přeměnu v monstrum.

Rozhodla jsem se, že když už musím, bude to něco. Bála jsem se, že by se něco mým šatům stalo, tak jsem si vzala jenom sukni, tričko a ty dlouhé kozačky. Posadil jsem se na postel a Jane donesla kosmetickou taštičku, kterou prý kdysi používala ona. Jessica se chopila kartáče a žehličky na vlasy. Cítila jsem tlak, jak mi rozčesávala jednotlivé prameny a následně je rovnala.

Jane si klekla přede mě. Make-up jsem nepotřebovala nikdy, ani teď mi ho nedala. Nanesla mi černé oční stíny, použila i tužku na oči. Udělala mi tak spodní a vrchní linku. Poté se chopila řasenky a několikrát přejela po mých řasách. Poté mi podala lesk na rty, který jsem si nanesla sama. Když byla hotová, pomohla Jessice.

Nechtěla jsem přemýšlet nad tím, co mě čeká, tak jsem raději vzpomínala. Na všechny krásné chvíle ztrávené ve Forks. Hlavně s Edwardem.

„Hotovo,“ zavýskla Jessica a Jane mi podala zrdcátko.

„Wow,“ vydechla jsem. Dívala jsem na nádhernou dívku. Její vlasy byly dokonale rovné, ale i přesto jemné a lesklé. Oči měla tajemné, ale přesto nádherné. Byla dokonalá. Já jsem byla dokonalá.

„Teď si představ, jak budeš vypadat po přeměně. Tvá pleť bude bledá, ale přesto bez chyby. Pronikavý pohled, nádherný úsměv a bezchybné vlasy,“ pošeptala mi Jane do ucha. Super, našla jsem jednu výhodu přeměny v monstrum.

„Oči bude mít stejné, jako vy?“ zeptala se Jessica.

„Ano. Pokud se bude živit zvířecí krví, bude je mít pouze chvíli, ale jestli ne…“

„Jo, já vím,“ dodala jsem.

„Všichni už čekají,“ oznámila mi Jane. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na Jess, které tekly slzy. Jemně jsem jí je palcem setřela a objala ji. Sama jsem měla na krajíčku.

„To bude dobré, jestli mě Nick přemění, budeme se vídat,“ řekla.

„Slibuješ?“

„Slibuju.“ Naposledy jsem ji stiskla a pak bez jediného pohledu nebo slova jsem následovala Jane.

Bylo mi do breku, ale snažila jsem se nedat to najevo. Tím si rozhodně nepomůžu. Mé srdce bilo nesnesitelně rychle, až mě z toho bolel hrudník. Mám další výhodu přeměny: srdce nebije.

Ani nevím jak, ale ocitla jsem se před těmi dveřmi vedoucími do sálu. Jane se na mě povzbudivě usmála a otevřela. Vešla jsem dovnitř a připomněla si tak včerejšek. I teď tu byli snad všichni upíři z Voltery, kteří tvořili uličku vedoucí k trůnům. Jakmile jsem vešla, slyšela jsem zalapání po dechu ze všech stran. Mírně jsem se pousmála.

Hrdě jsem kráčela směrem k Arovi. Pomalu jsem kladla jednu nohu před druhou, ruce jsem měla volně spuštěné a na tváři pohrdavý výraz. Všichni se na mě otáčeli.

Konečně jsme došli k trůnům, Jane se poklonila a ustoupila stranou.

„Promiň, ale já se klanět nebudu,“ řekla jsem Arovi.

„Zatím nemusíš. Dnes ti to moc sluší, Bello.“

„Jo, Jane si dala záležet. Mohl bys to, prosím, urychlit?“

„Ale jistě. Mí drazí, jak jistě všichni víte, včera nám Heidi přivedla někoho velmi vyjimečného. Bella je člověk, ale už je velmi nadaná. Jediným dotekem spatří minulost, jako já. A díky očnímu kontaktu dostane cokoliv. Dokážete si představit její upíří sílu? Určitě jen stěží. Proto je dnes tu a já vás upozorňuji! Budu ji hlídat po celou dobu její přeměny, jestli se na ni někdo pokusí třeba jen sáhnout, nechám ho zabít. Bella je skvost a vy se podle toho budete chovat.“ Aro vstal z trůnu a stoupl si ke mně. Z jeho slov se mi chtělo zvracet.

„Tak jdeme,“ pobídl mě, jednu ruku mi dal na kříž a vedl mě pryč.

Své srdce jsem cítila až v krku, když mě Aro posadil na postel v jednom pokoji.

„Upozorňuji tě, Bello, přeměna je velmi bolestivá. Jakmile se probudíš, nebudeš chtít nic jiného než krev a tvé smysly budou daleko lepší, než teď. Lidské vzpomínky budou rozmazané.“

„Všechno znám z tvé minulosti!“ sykla jsem na něj.

„Dobře, připravená?“ Jen jsem kývla a lehla si na postel. Nechci, aby to bolelo! Nechci, aby to bolelo! Opakovala jsem si stále v hlavě.

Zavřela jsem oči, Aro mi odhrnul vlasy z krku. Jane si sedla na druhou stranu postele a chytla mě za ruku.

Celá jsem se napjala, když jsem na kůži ucítila Arův dech a pak… Bolest, když Aro překousl mou kůži a následně zuby vytáhl. Bolest to byla šílená. Cítila jsem, jak mi po krku stéká má vlastní krev.

Když jsem viděla Arovu přeměnu, byla jsem na bolest přichystaná, ale nikdy jsem nečekala tohle.

Jediná bolest, která obklopila mé tělo, byla ta po kousnutí. Čekala jsem nesneitelné pálení po celém těle, ale jediné, co jsem vnímala, bylo štípání na mém krku. Chtěla jsem otevřít oči a říct, že je něco špatně, ale nešlo to. Naprosto jsem ztratila kontrolu nad svým tělem. Nemohla jsem se hnout, nemohla jsem stisknout Janinu ruku, nemohla jsem otevřít oči, nemohla jsem mluvit. Jediný pohyb, kterého jsem byla schopná, bylo zvedat hruď v rytmu dýchání.

„Něco je špatně,“ řekl Aro, který stále seděl vedle mě. Na ruce jsem ucítila jeho dotek a já věděla, že se za chvíli dozví, co se stalo.

„Co se s ní stalo, Aro?“ zeptala se Jane a stiskla mi ruku silněji.

„Přeměna probíhá.“

„Tak co je v nepořádku? Vůbec se nehýbe.“

„Nemůže. Jed se stále rozšiřuje, ale nemusíš se bát, nebolí ji to.“ Aro zněl velmi zaskočeně, kdežto Jane byla opravdu hysterická.

„Cože? Nebolí? Jak je to možné?“

„Použila svůj dar. Před kousnutím si stále opakovala, že to nemá bolet a tak se taky stalo. Je velmi nadaná.“

Tak takhle to je… Já nevědomky použila svou moc. Bylo to zvláštní, ale po dlouhé době jsem se cítila silná, neporazitelná.

Po celou dobu se ode mě Jane nehnula ani na krok. Stále mi šeptala, co budeme dělat, až bude po všem. Strašně moc jsem jí chtěla odpovědět, ale nešlo to. Když bylo ticho, přemýšlela jsem. Jaká budu jako upírka? Odolám lidské krvi? A co Cullenovi? Budou mě chtít? A hlavně… jak bude reagovat Edward?

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, když do místnosti přišel Felix.

„Jane, jsou tu Cullenovi s Nickem. Edward stále neví, co se děje s Bellou, protože si Aro hlídá myšlenky a ostatní jsou zaštítěni.“ Cože? Edward je tady? Jak dlouho už jsem mimo?

„To je dobře. Bella ho chce trochu potrápit. Co Jessica?“

„To je to, proč jsem tu. S Nickem se ještě nesetkala, ale chce u toho tebe. Měla bys jít za ní.“

„Bells, za pár minut jsem zpět. Jdu jen zavést Jessicu jejímu Nickovi,“ pošeptala mi Jess a pustila mou ruku. Pak už jsem slyšela pouze zaklapnout dveře.

Jane:

„Jess, můžeme?“ zeptala jsem se, když jsem vešla do jejího pokoje. Byla nervózní.

„Já nevím,“ pošeptala.

„Nemusíš se bát. Budu s tebou.“ Vzala jsem ji za ruku a pomohla jí vstát. Nohy se jí třásly, tak jsem ji podpírala.

Čím víc jsme se blížily k velkému sálu, tím byla rychlejší. Musela jsem se pousmát. Chtěla ho vidět. Ona ho opravdu miluje.

Došly jsme před mohutné dveře.

„Jess, ať se děje cokoliv, zůstaň u mě, dokud ti neřeknu, ano?“ zeptala jsem se. Jessica pouze přikývla a já otevřela. Chytla jsem Jessicu za ruku a vešla dovnitř. Všichni v sále utichli.  Mlčky jsem se podívala na Victora, upíra se schopností štítu, který nás všechny chránil před Edwardem. Kývl hlavou na mou nevyslovenou otázku.

Dovedla jsem Jessicu před trůny, kde stáli i Cullenovi s Nickem. Celou dobu nás pozorovali a já si nemohla nevšimnout Nickova pohledu, který věnoval Jess.

„Jess, co jsem ti říkala?“ zeptala jsem se jí naštvaně, když mě chtěla pustit a jít za ním.

„Promiň,“ omluvila se a sklonila hlavu.

„Aro,“ pozdravila jsem a stoupla si asi pět metrů od Cullenů.

„Děkuju, Jane. Nicku… Tvoji rodiče mě přemluvili, abych Jessicu nezabíjel. Bohužel zná naše tajemství a jediná možnost je ji přeměnit.“

„Přeměnit? Já z ní monstrum neudělám!“ vykřikl Nick a Jess se vedle mě otřásla. Jemně jsem jí pohladila po paži.

„Takže ji radši necháš, ať zemře?“ zeptal se Aro a vydal se směrem k nám. Nick ho doprovázel vražedným pohledem. Aro si stoupnul za Jessicu a rukou jí přejel po krku. Potichu jsem zavrčela.

„No tak, Jane, zklidni se. Vím, že je to tvoje kamarádka, ale tohle záleží na Nickovi,“ řekl Aro a podíval se na Nicka. Ten jen sklopil hlavu.

„Dobře, přeměním ji.“

Omlouvám se, že tuhle povídku strašně... zanedbávám! Jenže s nápadam jsem v koncích a vůbec nevím, co psát :( Ještě jednou se omlouvám a snad se vám tahle kapitola aspoň trochu líbila... :)

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_36. Kapitola: