Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_28. Kapitola

21.01.2010 (16:45) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3446×

28. Kapitola

„Co tu děláš a jakto, že ti nemůžu číst myšlenky?“ zeptal se mě, ale stále mě držel okolo pasu.

„Přijela jsem vás navštívit. Tedy spíše Alici. A nevím… Že by kvůli Belle?“ usmála jsem se na něj. Jakmile slyšel její jméno, pustil mě a podíval se na ni. Jeho pohled jsem opětovala a viděla Bellu, jak si nás ne moc přátelsky prohlíží. Jen jsem na ni nenápadně mrkla. Jen jsem stihla zaznamenat Bellin úsměv, když se otočila k Alici.

„A proč za Alicí?“ zeptal se mě po chvíli Edward. Své ruce jsem mu omotala kolem krku on své dlaně opět zvednul a položil na můj zadeček.

„Poprosila mě o to.“ Zašeptala jsem mu do ucha.

„A to proč?“

„Protože nemá s kým zajít na nákupy. Bellu i Rose to přestává bavit… Nechápu.“ Zakroutila jsem nechápavě hlavou.

„A proč Bella zařídila, abych ti nemohl číst myšlenky?“

„Protože pořád nemůžu dostat z hlavy to, o čem jsme si s holkama povídaly včera.“

„O čem jste si povídaly?“

„Nějak moc otázek na to, že tu zůstanu jen takovou chvíli. Chtěla jsem si to užít.“ Pošeptala jsem a slastně mu vzdychla do ucha. Edward se jemně zachvěl.

„Tanyo, já…“ začal. Rychle jsem mu na rty přiložila ukazováček.

„Já vím, Edwarde. Miluješ Bellu, Alice mi to řekla. Ale vzpomeň si, jaké to bylo. Tys měl lidskou dívku, ale nikdy pro tebe nebyla dost dobrá. Minimálně pětkrát do měsíce jsi vždy přiběhl za mnou, i když jsem byla na míle daleko. Bella je taky obyčejná.“ Zašeptala jsem tak, aby to slyšel vážně jen on.

„Není obyčejná. Ne pro mě.“

„Ale Edwarde… Je to jen chvilkové poblouznění. A navíc… Ona taky spala s jiným. Jak dlouho už si s ní nebyl? Taky si můžeš užít.“ Stále jsem ho přemlouvala. A on přemýšlel. Vážně přemýšlel o mých slovech. Páni! Já jsem dobrá!!!

„Je mi líto, Tanyo. Miluju Bellu, a i kdyby mě nechtěla, pokusím se si ji získat.“ Řekl nahlas, což mě překvapilo. Rychle jsem se otočila a můj pohled spočinul na Belle, která doslova hipnotizovala Edwarda. V tu chvíli mě něco napadlo.

„Omluv mě, Edwarde.“ Řekla jsem a pustila ho. On udělal to samé a já šla k Belle.

„Použij na něj svou moc. On se tvým očím nevyhýbá, takže ho můžeš přesvědčit, aby se dal.“ Pošeptala jsem jí opravdu potichu. Bella jen mírně přikývla, aniž by se na mě podívala. Stále se dívala na Edwarda.

S úsměvem jsem se vrátila k Edwardovi, který stál nehnutě na místě. Očima jsem těkala mezi ním a Bellou. Pozorovali se, jakoby se viděli poprvé v životě, a ani se nehnuli. Zrovna jsem mrkla na Bellu, když se její tvář zkřivila bolestí, zavřela oči a uhnula pohledem. Pak odešla do školy. Nejdřív jsem chtěla jít za ní, ale pak mě napadlo, že ji to třeba jen vysiluje.

„Tak Edwarde, co říkáš na můj návrh?“ zeptala jsem se s úsměvem a už ho chytala za ruku, že ho zatáhnu na záchody, jenže uhnul.

„Nejde to, promiň.“ Sklonil hlavu a odešel taky.

Sakra co to bylo? To na něj Bellina schopnost nepůsobí? Nebo se vážně tak moc milují, že i kdyby mu to Bella nařídila, neposlechl by? Takto silnou lásku jsem ještě neviděla. Ani u Alice a Jaspera, ani u Rosalie a Emmeta. Dokonce ani u Carlisla a Esme. Nechápala jsem, jak si Edward s Bellou můžou dělat naschváli, a hlavně jak Edward mohl rozvěsit Belliny fotky po škole.

„Netruchli. Vyjde to.“ Zasmála se vedle mě Alice.

„Netruchlím. Nepochybuju o sobě, jenom… Poprosila jsem Bellu, jestli by na něj nepoužila tu svou moc. Přikývla, ale nic se nestalo. Prostě to neudělala.“

„Miluje ho. Ona v podstatě nechce tu pomstu. Dnes si s ní musíme pořádně promluvit. Pro dnešek stačilo.“ Povzbudila mě.

„Fajn. Myslíš, že bych mohla přijít do školy?“ zeptala jsem se a čekala, než se Alice podívá do budoucnosti.

„V pohodě. O půl druhé přijď do jídelny. Budeme čekat!“

Rozloučila jsem se s Alicí a nasedla do Belliného auta. Bylo vážně luxusní! Do pěti minut jsem byla „doma“ a mohla jít do pokoje. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Přemýšlela jsem o mém životě. Přemýšlela jsem, jestli já někdy za celou svou věčnost najdu svou drahou polovičku, svého druha na věčnost. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela se zavřenýma očima, když se dveře od pokoje rozletěli a v nim stál nějaký mě neznámý muž.

„Kdo jste a co tady děláte?“ zakřičel na mě a vytáhla na mě pistol. Vím, že by mi nic neudělal, ale i tak jsem se urychleně posadila a ruce pozvedla ve vzdávajcím se gestu.

„Já jsem Tanya. Bella mě pozvala. Přespává tu i Jessica, Alice a Rosalie. Měly jsme tu takovou dámskou párty. Omlouvám se, ale nevěděla jsem, že někdo bude doma.“ Omlouvala jsem se.

„A to ti mám věřit? Řekni! Co si vzala! V mém domě nikdo krást nebude!“

„Ale já nejsem zloděj. Vážně jsem tu jen na návštěvě.“

„A proč nechodíš do školy?“ jeho hlas stále sílil.

„Máme prázdniny. A navíc, bydlím na Aljašce. Přece se tu na dva dny nepřihlásím!“

„Asi máš pravdu.“ Řekl naprosto klidným hlasem, svěsil ruce a odešel z pokoje. Ještě hodně dlouho jsem se vyjeveně dívala na dveře od pokoje, když jsem dole slyšela zvonit telefon. Pozorně jsem se zaposlouchala.

„Swanovi.“ Ozval se ten chlap.

„Tati! Jak si to představuješ? Co děláš doma?“ zaslechla jsem velmi našvaný hlas Belly. Takže Alice nejspíš viděla, že se její táta vrací.

„Neřvi na mě, Bello! Říkal jsem, že jsem za týden zpět. Je pátek, což znamená, že je konec týdne.“

„Pátek?“ zajíkla se Bella.

„Ano, pátek.“

„Sakra. Tati, můžu tě o něco poprosit?“ žadonila Bella a já její hlas skoro nepoznávala.

„Samozřejmě, zlatíčko.“ Odpověděl jí táta. Já myslela, že ještě před chvílí na sebe řvali… Tedy Bella řvala.

„Běž nahoru a vyřiď Tanye, že má okamžitě přijet do školy.“

„Rozkaz. Ale pak ji ještě přiveď, zdá se mi milá.“ Zasmál se a já myslela, že jsem se přeslechla, což je u upíra nemožné. Tohle je vážně zvláštní rodina.

„Dobře. Měj se.“

„Ahoj.“ Zavěsil a okamžitě se vydal za mnou.

„Volala Bella a vzkazuje ti, že máš okamžitě přijet do školy. Jo… A promiň za tu pistol. To víš, v téhle doě člověk nikdy neví.“ Usmál se, ale z pokoje neodcházel.

„Děkuji. Hned tam jedu.“ Řekla jsem a chtěla jsem se kolem něj protáhnout, jenže obě své ruce opřel o futra dveří.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, protože mě v podstatě uvěznil v pokoji.

„Víš, že jsi celkem pěkná?“ prohlédl si mě od hlavy k patě.

„Děkuju, ale já vážně nejsem na starší.“

„Vážně? A kolik ti je?“

„Osmnáct.“

„No vidíš. Mě třicet čtyři. Zas takový rozdíl to není.“

„Promiňte, ale nenuťte mě vám ublížit. Okamžitě mě pusťte, nebo budete litovat.“ Naštvala jsem se. Tady mě nějakej senilní dědek nebude držet a ještě mi říkt, že jsem krásná. Tedy… Zas tak starý není, ale i tak.

„Tak kočička se zlobí?“ zasmál se a přiblížil se ke mně. Jen jsem s úsměvem nadzvedla jedno obočí a udělala krátký krok k němu. Jeho úsměv se ještě rozšířil, ale tesně před jeho tělem, jsem uhnula a upírskou rychlostí vyběhla z domu. Ještě než jsem nasedla do auta, slyšela jsem ho z okna volat.

„Jestli o to někomu cekneš, bude tě to mrzet!“ jen jsem se usmála a rozjela se do školy. Až teď jsem začínala litovat toho, co jsem udělala. Před člověkem jsem použila svou upírskou rychlost. Co když si toho všiml? Ale co… Pochybuju, že to bude trousit na potkání. Stejně by mu nikdo nevěřil.

„Tanyo!“ vykřikla Bella, když jsem vystoupila z auta na školním parkovišti, které bylo přelidněné.

„Co je?“

„Už je skoro konec školy a je pátek. Dneska to musíme provést. Celá škola má ještě odpolední vyučování, takže když si pohneš, ještě to stihneme.“ Vychrlila na mě.

„Jseš si jistá, že to chceš?“ Bella chvíli váhala, ale nakonec přikývla.

„Ale nečekej, že použiju tu schopnost.“

„S tím počítám.“

„A jak to tedy uděláš?“

„No… Když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým.“

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_28. Kapitola: