Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_26. Kapitola

14.01.2010 (09:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3463×

26. Kapitola

„Buďte na pozoru, ano?“ Upozorňovala nás Alice před školou.

„Rozkaz!“ Zasmála jsem se s Jessicou. Vystoupily jsme z auta a já s Jess jsme se vydaly na hodinu dějepisu s naší velmi zábavnou učitelkou.

Když jsme došly do třídy, sedly jsme si do poslední lavice. Překvapeně jsme se dívali na lavici před sebe. Nikdo tam totiž neseděl.

„Nemyslíš, že dělají to, co myslím já?“ Zeptala se mě Jess.

„Myslím, že vím, co myslíš a obávám se, že si to myslím taky, takže se asi nemýlíme.“

„Sakra.“ Ulevila si. Přesně ve chvíli, kdy zazvonilo, vešla učitelka.

„Kdo chybí?“ Zeptala se a v tom jsem vycítila možnost.

„Edward Cullen a Nick Jameson!“ Vykřikla jsem okamžitě a učitelka je zapsala. Byla jsem zvědavá, co si vymyslí za omluvu.

Asi deset minut se učitelka snažila přijít na to, co jsme dělali minulou hodinu. Půjčila si sešit od několika lidí, ale to by museli mít zápisy. Nakonec je našla u jediného šprta na škole. Jmenoval se Jeff.

„Dobrý den. My se velmi omlouváme, ale na cestě se nám rozbilo auto.“ Přiběhl do třídy udýchaný Edward s Nickem.

„Jo jasně. Sednout.“ Odbyla je učitelka. Nick se po cestě do své lavice stále díval na Jess, která sklopila hlavu a začervenala se. Edward si mě měřil naštvaným pohledem a já přemýšlela, jestli je možné, že ho tolik naštvalo mé spaní s Clarkem.

Učitelka se dál věnovala výkladu, dokud se Edward nepřihlásil.

„Paní profesorko, můžu jít na záchod?“ Zeptal se. Učitelka jen pokývala hlavou. Edward vstal, jedním okem na mě mrknul a odešel. Nervózně jsem se podívala na Jessicu, která si toho taky všimla. Asi po pěti minutách se z reproduktorů na zdi začalo ozývat chrčení, následované Edwardovým hlasem.

„Drazí studenti, spolužáci, kamarádi. A samozřejmě také milovaní učitelé a učitelky. Jak už jistě víte, mezi pár nezmiňovanými studenty vládne válka. Já bych se chtěl omluvit jedné nejmenované dívce za to, co teď udělám. Je to jenom moje pomsta. Jo… A doufám, že to nikoho nepohorší a učitelé nedostanou infarkt.“ Řekl a celá má třída se zasmála. Samozřejmě věděli, o koho jde, tak se na mě pobaveně podívali. V tu chvíli se z repráků začali ozývat zvuky.

Došlo mi, proč se včera Edward snažil při sexu se mnou být zticha. Celou třídou se linuli mé steny a vzdychy. Bylo slyšet, jak rychle dýchám. Bylo slyšet, když Edward přirazil a taky bylo slyšet, kdy jsem dosáhla orgasmu.

Celou dobu jsem se vyjeveně dívala na reprák a nemohla se hnout. Jen mírně jsem vnímala smích mých spolužáků. Začínala jsem být hodně naštvaná. Tohle mu nedaruju!

„Bello? Vnímáš?“ Zatřásla mnou Jessica a Nick se na mě podíval. Do tváří se mi nahrnula červeň, ale ne studem.

„Tak tohle přehnal!“ pošeptala jsem, vstala, a i přes námitky učitelky rozrazila dveře třídy a utíkala chodbou, kde jsem narazila na Edwarda. Na tváři mu pohrával úsměv. Slyšela jsem, že z ostatních tříd se také vyhrnuli studenti, aby se podívali, co se stane. Jediné, čemu jsem se divila, bylo to, že učitelé neprotestovali. Dívali se taky.

„Co to bylo?“ zakřičela jsem.

„Pomsta.“ Odvětil.

„A nepřeháníš to už trochu?“

„Proč myslíš?“ stále zněl klidně, což mě nutilo řvát ještě víc.

„Protože tohle bylo celkem osobní!“

„Prosím tě. Stejně už tohle od tebe zná celá škola.“ Tohle mě zarazilo.

„Co tím chceš říct?“ zašeptala jsem.

„Že jsi obyčejná děvka! Říkáš, že mě miluješ, ale i tak se vyspíš s každým, kdo se namane. Pamatuješ si ještě na Mika? S ním si chodila taky pěkně dlouho a při první příležitosti si ho podvedla.“ Teď křičel on. Trochu jsem se skrčila, protože jsem se ho začínala bát. Tohle bolelo.

„No a? Jenom mi závidíš, že jsem tak svá a volná. Já nemůžu za to, že ty si pořádně nezašukáš!“

„Kdybych chtěl, mám každou na téhle škole i v celém Forks.“

„Ale zatím jsi něco měl jenom se mnou. Proč? Proč mě nadáváš, že já si užívám života, když můžeš taky?“

„Sakra! Ty to pořád nechápeš? Já – tě – mi – lu - ju!“ Tohle už jsem nemohla unést. Slzy se mi draly do očí, ale nechtěla jsem, aby to viděl. Rychle jsem se otočila a viděla lítostivé obličeje mých spolužáků. Rozběhla jsem se a byla vděčná, že mi ostatní studenti dělali uličku. Vyběhla jsem ven a nasedla do auta. Plnou rychlostí jsem se rozjela domů, i když jsem přes slzy skoro neviděla. Před domem jsem smykem zastavila a auto nechala stát. Utíkala jsem do svého pokoje, kde jsem se zamčela a plácla sebou na postel. Hlavu jsem zabořila do polštáře a plakala.

Bylo to zvláštní. Věděla jsem, že si o mě lidé myslí, že jsem děvka. Já děvka byla, ovšem mě to nevadilo. Ráda jsem si užívala život, dokud jsem mohla. Nikdo neví, co se stane za pár let. Budu mít manžela a děti… Budu se pak moct bavit? Nebo co když ochrnu, onemocním a zemřu? Nikdy jsem nechtěla litovat, že jsem svůj život promrhla učením a nic neděláním.

Bolelo mě slyšet, že jsem děvka od osoby, kterou nadevše miluju. Ano, vím, že jsem se vyspala s někým jiným, ale já jsem na to prostě zvyklá. Jakéhokoliv člověka můžu milovat sebevíc, ale i tak ho podvedu. Vím to.

Po chvíli z mé bolesti nezbylo skoro nic. Místo toho přišla nenávist, zloba a chtíč. Chtěla jsem se mu pomstít, jak jen dokážu, i když jsem zatím nevěděla jak.

Doufala jsem, že Alice, Rosalie a Jessica nepřijdou dřív než ve tři hodiny, protože se mi teď nechtělo s nikým mluvit.

Když už mi došly skoro všechny slzy, sedla jsem si na posteli a zadívala se na stěnu naproti mně. Můj zrak se zarazil na knize v červeném obalu. Byl to můj deník z dětských let. A já dostala skvělý nápad, jak se posmtít Edwardovi, i když ho to zdaleka nebude tak bolet jak mě. Okamžitě jsem vystřelila z postele, ze školního pouzdra vytáhla propisku a na nějaký kus papíru začla psát.

Milý deníčku,

Edward Cullen je vážně úchyl. Už neví, jak by na mě zapůsobil. Nejdřív říká, že je nadaný, a že umí číst myšlenky, ale když se ho zeptám, na co myslím, řekne mi, že prý na sex s ním. Pche! Tak daleko bych nikdy nezašla!

Pokusím se přežít další den ve škole s ním, tak drž palce.

Tvá Bella.

Fajn, uznávám… Není to nic moc, ale mě nic jiného nenapadlo. Spolužáci z toho budou mít srandu, já se nemusím bát, že by to byl trapas pro mě, protože všichni vědí, že si vymýšlím, a Edwarda to pěkně naštve. S úsměvem jsem psala další.

Milý deníčku,

nevím, kde začít. Tak nejdřív asi áááá!!! Dnes mi asi pětkrát řekl, že mě miluje. Pak se na mě vrhl a začal mě líbat na dámských záchodech. Svůj nechutnej chlupatej jazyk mi zarazil až někam do krku, takže jsem na něj málem vrhla svůj dnešní oběd. Ještě že je tak slabej. Co nejrychleji jsem ho odstrčila a svá ústa zachránila žvýkačkou.

Nedovedeš si ani představit, jak se bojím, co zase vymyslí.

Pá, Bella.

Při psaní tohohle ‚deníku‘ jsem si vzpomněla na všechno krásné prožité s Edwardem. Bylo toho tolik… Ne! Napadlo mě něco dalšího.

Deníčku,

já ho asi zabiju! Sotva jsem dnes přijela na školní parkoviště, přiběhl ke mně (mimochodem, když běžel, vypadal jako gay) a začal mě líbat! Okamžitě jsem se odtáhla, a když jsem se ho zeptalal, co to mělo znamenat, řekl, že spolu už měsíc chodíme, ale že jsem včera spadla a asi si to nepamatuju! Narovinu jsem mu řekla, že ho nechci a nikdy chtít nebudu a on? Rozbrečel se a utekl.

Jo… omlouvám se za to oslovení, ale dneska nemám na nic náladu.

Sbohem, Bella.

Fajn. Tenhle není zrovna nejlepší, takže napíšu ještě jeden.

Deníku,

všechno, co jsem psala předtím je nic oproti tomu, co udělal dnes. Šla jsem kolem pánských záchodů, když mě Edward zatáhl dovnitř. Stál přede mnou a se slovy: Dívej, o co přicházíš, si stáhl rifle i s trenýrkama. A víš, o co prý přicházím? O penis velikosti mého palce na pravé ruce.

Tohle je vážně k zbláznění!

Tak to by pro dnešek mohlo stačit. Přes noc se pokusím vymyslet další a myslím, že mi holky s radostí pomůžou.

Bylo půl čtvrté, když jsem slyšela klepání na dveře od mého pokoje.

„Bello?“ ozvala se Rosalie. Vstala jsem a s úsměvem na rtech otevřela. Rosalii nejspíš má nálada zarazila.

„Škola už skončila?“ Zeptala jsem se.

„Jo. Omluvili jsme tě. Řekli jsme, že ti nebylo dobře a navíc… všichni slyšeli tvůj rozhovor s Edwardem, takže to chápou. Mám tě pozdravovat od všech studentů. Edward je totální debil, ale jak tak koukám, moc ti to nevadí, co?“

„No… už je to lepší. A navíc jsem vymyslela pomstu.“ Řekla jsem a podala jí papíry. Chvíli se na ně vykuleně dívala, pak se ale rozesmála na celý dům, což přilákalo Jessicu a Alici. Alice přišla s úsměvem na rtech, takže už o tom nejspíš měla vizi, ale Jessica se tvářila dost nechápavě. Rose jí předala papíry a Jessica po chvilce čtení taky dostala záchvat smíchu.

„No zas tak dobrý to není.“ Usmála jsem se na ně.

„Blázníš? Edward z toho dostane infarkt!“ Zasmála se Alice.

„Bells, je mi líto, co udělal Edward a ještě víc to, co ti řekl.“ Řekla Rosalie.

„To je v pohodě. Měl pravdu. Já jsem děvka, ale kvůli němu to měnit nehodlám.“

„Dobře. Vyvracet ti to nebudem.“ Opět jsme se zasmály a šly dolů.

„Co budeme dělat?“ zeptala se Jessica.

„To netuším. Jen mě tak napadlo… Bello, kdy jsi naposledy viděla Clarka?“ Zeptala se Alice.

„Včera, ale dlouhou dobu ho vidět nehodlám. Bůh ví, co si myslí, když jsem se s ním vyspala. Co když bude chtít znova? Jsem sice dobrá herečka, ale orgasmus pořád předstírat nemůžu.“

„Náhodou. Četla jsem, že to spálí víc kalorií, než opravdovej orgasmus.“ Ozvala se Jess a my ostatní se opět popadly za břicho.

Zbytek dne jsem seděly v obýváku a povídaly si. Bylo zajímavé, že i když jsem se viděly každý den, vždy si bylo o čem povídat. Až kolem půlnoci jsme šly spát.

Ráno jsem vstala o něco dřív. S holkama jsme jeli do školy, abychom tam byly mezi prvními a stihly vyvěsit ‚můj deník.‘

Rozdělily jsme se a připíchly ho na nejdůležitější nástěnky. Když jsem já připíchla ten svůj papír, otočila jsem se a nemohla se hnout.

Naproti mně visela fotka. Moje fotka. Byla tam vyfocena moje hlava, vlasy jsem měla položené na polštáři a můj výraz byl… k nezaplacení. Měla jsem zavřené oči a ústa doširoka otevřená.

Nevím, jak dlouho jsem tam stála a dívala se, ale cítila jsem, jak mnou někdo třese.

„Takže už si to taky viděla.“ Povzdechla si Jessica a podávala mi asi pět podobných fotek.

„Ten hajzl!“ Zařvala jsem přes celou školu. Rozhlédla jsem se, jestli to někdo viděl, ale na chodbě jsem stála jen já a Jessica a od vchodových dveří k nám mířila Alice s Rosalie. Obě dvě v rukou držely několik mých fotek. Hned mi je bez řečí daly a já je roztrhala na malinkaté kousíčky, které jsem pak hodila do koše. V tu chvíli začali přijíždět ostatní studenti.

Počkala jsem, než přijde Edward s Nickem. Oba dva mě viděli a na tváři se jim rozlil úsměv. Prošli kolem mě a podívali se na místo, kde předtím visela má fotka. Úsměv jim zmrzl a oba na mě vrhli vražedné pohledy. Udělali sotva jeden krok, když se za mnou začala skupinka studentů z plna hrdla smát. Rychle jsem popadla holky za ruku a táhla je na dívčí záchody, odkud jsme nevylezly až do zvonění.

Šest vyučovacích hodin jsem přežila ve zdraví. Můj deník zmizel ze všech nástěnek hned po první hodině. Edwarda ani Nicka jsem nepotkala až do oběda. Tam se Nick stále díval na Jessicu… Tak nějka mile, ochranitelsky.  A Edward se díval na mě… Vražedně. Stále jsem se na něj culila a kdykoliv kolem něj prošel nějaký student, všimla jsem si, že se dívá na Edwardův rozkrok a z ničeho nic dostane záchvat smíchu.

S holkama jsme se najedly co nejrychleji a pak jely domů.

„Bells! Mám nápad, jak se pomstít Edwardovi!“ vyjekla najednou Alice.

„Jaký?“

„Nech to na mě.“ Nic víc k tomu neřekla. Jakmile jsme dojely domů, vyndala z kapsy mobil, vyťukala číslo a mobil si přiložila k uchu.

„Tanyo? Ahoj… Tady Alice.“

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_26. Kapitola: