Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_21. Kapitola

30.12.2009 (07:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3621×

Zbytek hodiny jsem jen seděla a přemýšlela. Kdybych nechala Jessicu být, byla bych už s Edwardem. Tohle jsem ale nechtěla. Podle některých mých vzpomínek mi hodně ublížil a i když měl důvod, tohle byl podraz. S Jessicou jsme se znali prakticky od dětství a vážně jsme toho hodně zažily. Naše přátelství jenom jeden obyčejný kluk nemůže zničit. A navíc… tohle bude větší zábava.

„Bello, už zvonilo.“ Zatřásla se mnou Jess.

„Jo, už jdu.“ Podívala jsem se po třídě. Edward někam zmizel, ale jinak byla celá třída plná a všichni se dívali na mě. Jakmile jsem vstala a procházela uličkou, začali tleskat. S úsměvem jsem došla k tabuli, kde jsem se ukolnila a šla na chodbu.

„Víš, že máme dějepis?“ zeptala se Jess s úsměvem.

„Vím. To bude zajímavá hodina.“ Zasmála jsem se.

„Tak pojď, ať aspoň na tuhle hodinu přijdem včas.“

„Ty klidně běž, ale já s tou sádrou nemůžu. Stejně budu zkoušená, tak co.“

„O.K., mám tě omluvit?“

„Ne.“ Řekla jsem, objala Jessicu, která se rozběhla do další budovy, a já si před hodinou došla pro kafe. Byla jsem šíleně unavená.

Při cestě na dějepis jsem popíjela kafe a pomalu se vlekla. Nebylo to chtěně, ale kvůli té sádře to jinak nešlo. Když jsem vcházela do budovy, zvonilo. Fajn, teď ještě dojít ke třídě.

„Swanová, jakto, že jdete zase pozdě?“ zeptala se s klidem učitelka. Já se podívala po třídě a zjistila jsem, že Jess sedí s Alicí a Rose mi drží místo. Super.

„Zabloudila jsem?“ otočila jsem se na učitelku.

„Děláte si srandu?“

„Jo.“ Řekla jsem a třída se zasmála.

„Ticho! Tak teď pravdu, kde jste byla?“

„To víte, s tou sádrou je to vážně těžké.“ Přiznala jsem.

„Hlavně že se máte na co vymluvit. Běžte si sednout.“

„Co?“ dívala jsem se na ni s otevřenou pusou.

„Běžte si sednout.“

„Teď si děláte srandu vy, že?“

„Proč myslíte?“

„Tak zaprvé jsem vaši první velice poučnou hodinu vyrušila nekontrolovatelným smíchem, za druhé jsem vás ztrapnila, za třetí jsem přišla pozdě do hodiny a zase jsem byla drzá, a vy mě prostě posadíte?“ tohle mě vážně překvapilo.

„Jo!“

„Ale takhle vás nebudu moct ztrapnit a zkazíte mi image.“ Tomuhle se zasmála i učitelka.

„Fajn, jsi zkoušená.“

„No najednou.“ Řekla jsem.

„Nadvakrát!“ ozvala se Alice.

„Ale napotřetí všeho dobrého!“ dodala jsem a třída opět dostala záchvat smíchu.

„Swanová, ty máš štěstí, že tvůj táta má skvělé postavení a kontakty.“ Řekla učitelka.

„To vím.“ Usmála jsem se na ni.

„A víš, proč vůbec na školu chodíš?“

„To nevím. Kdybych to věděla,  řekla bych vám to a tím, že byste to věděla vy, by to věděla celá škola.“ Řekla jsem.

„Ale kdybys to věděla, neznamenalo by to, že to musí vědět učitelka.“ Ozvala se Rosalie.

„Jo, jenže cokoliv se dozvím já, řeknu to ostatním, takže to vědí všichni.“

„A jelikož ty nic nevíš, jsou všichni neinformovaní.“ Ukončila Rose.

„Teď jsi na to kápla.“

„Tak to by stačilo. Běž si sednout.“ Řekla učitelka a při tom vrtěla hlavou.

Už jsem neměla žádné námitky. Poslušně jsem si sedla na místo vedle Rosalie, s kterou jsem si plácla.

Celou hodinu jsem nedávala pozor. Místo toho jsem se bavila s Rosalii o naprosto nedůležitých a nezajímavých věcech.

„Bello, moc se omlouvám za Edwarda.“ Otočila se na mě Alice po zvonění.

„To je v pohodě. Takhle mi to vyhovuje. Teď jsme jen my čtyři.“ Řekla jsem. Holky vstaly a všechny jsem se objaly.

„Tak, co mu provedem?“ zeptala se Alice.

„Ty bys šla proti vlastnímu bráchovi?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Proč ne? Navíc, on už si taky sehnal pomoc.“ Řekla Rose.

„Jak to myslíš?“ zeptala se Jess.

„No… trošku jsme se pohádali. Všichni. Já se pohádala s Jasperem a Rosalie s Emmetem. A jelikož jsme my teď s tebou, oni se přidají k Edwardovi.“

„To jsem nechtěla. Nechci, abyste se hádali kvůli mně.“ Řekla jsem.

„Ale Bells. Ty teď máš týden volnej barák, takže máme kde spát. Ve škole je budeme mučit a až se vrátí tvůj táta, usmíříme se. Tedy aspoň já a Rose.“ Řekla s úsměvem.

„Díky.“ Zašeptala jsem a opět se všechny objaly.

„Počkej… mučit?“ ozvala se Jessica.

„No. Nějak si pohrát musíme!“ řekla s úsměvem Alice a my se vydaly na další hodinu.

Měla jsem španělštinu. Holky šly na něco jiného. Jakmile jsem došla do třídy, viděla jsem Edwarda. Jen se na mě podíval a začal se bavit s Emmetem. Já došla na své místo, tedy do lavice za nimi.

„Ahoj, Bello.“ Otočil se na mě Emmet.

„No nazdar.“ Řekla jsem otráveně. Pak se otočil i Edward.

„Teď učitele svádět nebudeš, že?“ zeptal se.

„Copak, žárlíš?“

„Vůbec ne.“ Řekl se zvláštním úsměvem.

„Podívejte, ať teď chystáte cokoliv, nevyjde vám to.“ Řekla jsem oběma.

„My něco chystáme?“ zeptal se Edward.

„Na to znám Emmeta moc dobře. Jen jsem vám chtěla říct, že cokoliv uděláte, pomstím se a věřte, že má pomsta bude daleko horší, než myslíte.“

„Ale, Bello, nebuď paranoidní.“ Zasmál se Edward.

„Já jsem paranoidní? Copak se jen tak necháte?“

„To jsme neřekli.“ Odpověděl Emmet.

„Proč to vůbec děláte? Pokud vím, já ti nic neudělala, Edwarde.“

„To ne, ale taky se nenechám jen tak ponižovat a věř, že já vím, že vy něco vymyslíte.“

V tu chvíli vešel učitel. Celou hodinu jsem čekala, co ti dva přede mnou provedou, ale zatím nic.

„Pane profesore! Swanová mě pořád píchá propiskou!“ zavolala najednou Emmet. Já se na něj jen se smíchem dívala.

„Tak si odsedni!“ štěkl po něm učitel a nijak to dál neřešil. Věděla jsem, že mě nic neudělá. Abych pravdu řekla, bál se mě.

„Tohle ti nevyšlo.“ Pošeptala jsem Emmetovi.

„To ale není všechno.“ Zasmál se Edward a můj úsměv zmrzl.

„Asi vám to nedochází, ale jestli půjdete proti mně, půjdete proti celé škole.“

„Aspoň bude větší zábava.“

Oni se nebojí? Vážně jsem se začínala bát, co vyvedou.

Dalších deset minut byl klid, dokud se nepřihlásil Edward.

„Pane profesore. Swanová mě sexuálně obtěžuje!“ zakřičel.

„Cože?“ zeptala jsem se.

„Nedělej blbou.“ Štěkl po mě.

„Tak co se děje?“ vstoupil do toho učitěl.

„Celou hodinu mi šeptá do ucha něco o sexu a jak ráda by si to se mnou rozdala.“ Řekl tak, že bych mu i já uvěřila. Celá třída se na mě jen nevěřícně dívala.

„Je to pravda?“ zeptal se mě učitel.

„No to si pište, že není! Vymýšlí si!“ řekla jsem a na třídě bylo vidět, že mi věří. Vážně mě měli rádi.

„Tak toho všichni nechte.“ Řekl jen učitel.

„No jasně! Swanová vždycky ze všeho vyvázne! Ale kdyby to byl někdo jiný, už by byl zkoušenej.“ Řekl Emmet.

„Tak fajn. Bello, jsi zkoušená.“ To snad nemyslel vážně! Jen jsem si povzdechla. Nemělo cenu se hádat. Ještě než jsem vstala, otočil se na mě Edward.

„Víš, nejsi jediná, koho se učitelé bojí. Emmet má taky celkem slušnej respekt.“

„Tohle vám neprojde.“ Řekla jsem naštvaně a už se pajdala k tabuli.

„Tak fajn, řeknu ti nějaké věty a ty je přeložíš do španělštiny. A jelikož jsi z koušená z důvodu sexuálního obtěžování, víš, jaké bude téma?“ zeptal se mě učitel a celá třída vyprskla smíchy.

„Tuším.“  Zašeptala jsem a učitel hned začal.

„Tak mi přelož: Včera jsi byl vážně úžasný, kdy si to zopakujeme?“ třídou se opět rozezněl smích, ale já jen zůstala vyděšeně stát. Vzpomněla jsem si na svou první hodinu a svádění učitele.

„Pane profesore, mohla bych si vzít židli? Bolí mě ta noha.“ Řekla jsem, učitel jen přikývl a já si šla pro židli. Opět jsem si sedla necelý metr od učitele. Jednu nohu dala přes tu se sádrou a vyhrnula sukni.

„Tak už mi to řekneš?“ zeptal se učitel. Já se na něj udiveně podívala. Všiml si mých nohou, ale vůbec nereagoval. Sakra! Proč zrovna tenhle učitel musí být gay???

„No víte, ráda bych, ale s plným měchýřem se špatně přemýšlí. Mohla bych jít na záchod?“

„Fajn, ale pohněte.“ Řekl a já okamžitě vyšla ze třídy. Zalezla jsem do kabinky na záchodech a přemýšlela, co budu dělat.

„Bello?“

„Alice?“ otevřela jsem dveře a tam stála Alice opřená o zeď.

„Viděla jsem, co ti provedli. Šmejdi!“ řekla, ale smála se při tom.

„Jo, já vůbec nic nevím!“

„Přišla jsem ti něco říct. Přišla mi další vize, která mi prozradila, že nemáš jenom jeden dar. Nevidíš pouze minulost.“ Řekla tajemně.

„Co?“

„Tobě nikdy nepřišlo divné, že jsi dostala všechno, cos chtěla?“

„No…“ začala jsem přemýšlet. Vážně! O cokoliv jsem si řekla, dostala jsem to. Tedy až na Edwarda, ale ten taky bude můj. Vím to.

„Zkus to využít.“ Zašeptala.

„Ale jak?“ zeptala jsem se.

„Oční kontakt většinou zafunguje.“ Usmála se na mě a šla zpět do třídy. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet, tak jsem taky odešla.

„Jsem zpět!“ řekla jsem a posadila se na židli.

„Tak už mi to řekneš?“ zetal se učitel a podíval se mi do očí. Najednou úplně znehybněl. Díval se mi do očí, ale žádné černobílé kroužky, jak to bývá ve filmech, jsem neviděla. Jeho zornice se rozšířily, ale jinak se nic nedělo.

„Pane profesore?“ zeptala jsem se, ale neodpověděl. Takže Alice měla pravdu! Byla jsem zvědavá, jestli se probere, pokud přeruším oční kontakt, ale zkoušet to raději nebudu.

I když jsem se na třídu nepodívala, slyšel jsem potlesk.

„Ještě něco řekněte Edwardovi. Je schopnej mě prásknout.“ Řekla jsem, aniž bych se na ně podívala. Všichni začali něco říkat směrem k Edwardovi, a když jsem slyšela jeho souhlas, zamrkala jsem. Učitel se probral.

„Děkuju za tu jedničku, pane profesore.“ Řekla jsem s úsměvem, vstala a šla se židlí zpět.

„Tohle bude sladká pomsta.“ Řekla jsem Edwardovi a Emmetovi, když jsem procházela.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_21. Kapitola: