Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_13. Kapitola

09.12.2009 (18:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3989×

Kamarádka??? Jakmile to dořekl, ozval se ze zdola hlasitý smích Emmeta a ve dveřích se objevila Rose.

„Ještě že tu není Alice, ta by tě zabila.“ Řekla Rose, která se objevila ve dveřích, a zase odešla. Já se stále dívala na Edwarda v domění, že stále spím, nebo že jsem si to všechno jenom vymyslela.

„Co-cože?“ vykoktala jsem.

„Nechci tu mít nějaké nepřátele a tebe si rozhádat je společenská vražda, takže jsem se chtěl zeptat, jestli je to všechno v pohodě a jsem kamarádi.“

„Kamarádi. Jasně.“ Usmála jsem se na něj a mezitím vymýšlela způsoby vraždy.

Zastřelit ho nechci, to je jednoduché a obyčejné. Co třeba jed? To taky nepůjde. Ještě nikdy jsem ho neviděla pít nebo jíst. A co oběšení? Ne, to je pracné. Přejíždět ho taky nebudu, moje auto by to nemusečlo přežít a já miluju svoje auto. A dýka do srdce? To by se asi ubránil. Už vím!!! Prasečí chřipka! Pomalá a nepříjemná smrt!

„Díky, Bells.“ Řekl s úsměvem a objal mě.

„V pohodě.“ Stále jsem se připitoměle usmívala a říkala si, že to kamarádské objetí trvá nějak dlouho.

„Bello! Máš tu sníd… oběd!“ zavolala zdola Esme a já jí nesmírně děkovala. Odtáhla jsem se od Edwarda a utíkala dolů.

„Nechceš se prvně převléct?“ zavolal na mě Edward. Vrátila jsem se zpět, protože jsem na sobě stále měla jen mini noční košilku.

„Jenže já nemám oblečení. To totiž zůstalo v lese na stromech.“ Uvědomila jsem si a hodila po Edwardovi vyčítavý pohled. Ten se jen usmál a otevřel dveře od šatníku. Vybrala jsem si nějaké kalhotky, podprsenku, modré tričko na ramínka a riflové kraťase. Už jsem si chtěla vysléct košilku, když jsem si všimla Edwarda, který stále stál ve dveřím a zkoumavě se na mě díval.

„Edwarde, potřebuju se převléct, mohl bys odejít?“ zeptala jsem se.

„Hmmm.“ Zabručel, ale ani se nehnul.

„Víš, tohle našemu přátelství zrovna nepomáhá.“

„Fajn. Přemýšlel jsem o tom. A co třeba přátelství s občasnými úlety?“ zeptal se s úsměvem.

Chtěl si přátelství, máš ho mít. Pomyslela jsem si. Vyslékla jsem si košilku, takže jsem před Edwardem stála jen v kalhotkách na spaní. I na tu vzdálenost šlo vidět, jak jeho oči zčernaly. Edward se jen napřímil.

Pomalým krokem jsem se vydala k němu. Na rtech mi pohrával úsměv a já doufala, že Edward nečte mé myšlenky. Jakmile jsem k němu došla, stoupla jsem si na špičky, objala ho kolem krku a svůj nos přitiskla na ten jeho.

„Chtěl jsi přátelství.“ Zašeptala jsem. Vášnivě jsem ho políbila a pak spustila ruce. „Tak zapomeň na úlety.“ Řekla jsem naštvaně a zavřela před ním dveře.

Usmála jsem se a v rychlosti převlékla. Zajmalo mě, jestli tam Edward pořád stojí, ale nebyl tam. Došla jsem dolů do obýváku, kde už seděla celá rodina.

„Ahoj.“ Řekla jsem všem.

„Ahoj… kamarádko.“ Odpověděl Emmet v záchvatu smíchu.

„Ahoj, Bells.“ Přišla ke mně Alice. Pozdravil mě i zbytek rodiny a Esme mi nandala pořádnou porci lasagní. Sedla jsem si ke stolu, kam si přisedli Alice, Rose, Edward a Emmet. Nejdřív jsem se divila, proč si nedají taky, ale vymluvili se na to, že už jedli. Celou dobu jsme si povídali a já si s Alicí a Rose domluvila nakupování.

„No, já už radši půjdu.“ Řekla jsem po obědě. Potřebovala jsem si vše promyslet. Podívala jsem se na Edwrada, jestli to slyšel, ale pořád se bavil s Emmetem, takže asi ne.

„Ještě hodinu u nás můžeš být.“ Řekla smutně Rose.

„Jo, já vím, ale musím si ještě něco zařídit.“

„Víš, Bello, ohledně toho Edwrada, omlouvám se za to přátelství.“ Začala Alice, ale já ji včas zastavila, protože už nám pozornost věnoval i Edward.

„Ne, Alice. Mě přátelství vyhovuje. Je to super.“ Opět jsem se usmívala tím úsměvem, jaký pužiju, kdykolik lžu. Snad si toho nevšimli. „Oblečení ti vyperu a donesu zítra do školy.“

„Bells, viděla jsi můj šatník? Já mám oblečení dost.“

„Dobře. Tak asi zítra. Ahoj!“ křikla jsem na celý dům a Alice mě zavezla domů. Jakmile jsem přišla domů, pozdravila jsem tátu a utíkala do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a svezla se po nich. Ani nevím proč, ale začala jsem se šíleně smát. A nešlo přestat. I když, když si vezmete moji situaci, není se čemu divit. Já se zamiluju do božího kluka a nevypadá to, že jsem mu lhostejná. A co udělá on? Nabídne mi přátelství. Vzpomněla jsem si na přísloví, že dát přátelství někomu, kdo chce lásku je jako dát jídlo žíznivému… nebo tak nějak. Tohle mě donutilo smát se ještě víc, až smích přešel v slzy a vzlyky.

„Tak fajn. Takhle to nepůjde. Chce být jen kamarád, má to mít. Já se jdu opít!“ řekla jsem si. Šla jsem do skříně, kde jsem si vybrala kožené černé šaty, které mi šahali sotva po stehna. Namalovala jsem se, vzala si kabelku a klíče od auta, potichu jsem prošla kolem táty a už startovala.

Jela jsem asi půl hodiny do Seattlu. Automaticky jsem dojela k známému klubu. Zaplatila jsem vstup a zamířila si to rovnou k baru. Kopla jsem do sebe pár panáků a šla na taneční parket. Přidala jsem se ke skupince opilých lidí, kteří mě s radostí přijali mezi sebe.chvíli jsme tančili, když jsem si všimla jednoho kluka. Tancoval asi dva metry ode mě a sjížděl mě pohledem. Byl pěkný. Roztomilý obličej, blond vlasy s černým melírem, na sobě měl jen rifle a uplé černé triko s krátkým rukávem. Když si všiml, že se na něj dívám, usmál se. Úsměv jsem mu opětovala a on vyšel ke mně.

Beze slov jsem spolu tančili. Stále se mi díval do očí, což bylo u kluků neobvyklé. Vztáhla jsem jednu ruku a položila mu ji na tvář. Jen se usmál  zavřel oči. Pomalu jsem rukou dojela až na krk, jemně ho přitáhl a chtěla políbit. Ale on se odtáhl a pozval mě na panáka.

„Jak se jemnuješ?“ zeptala jsem se, když jsem vypila další tři vodky.

„Nick. Ty jsi Bella, že?“ zašeptal mi do ucha nádherný hlas.

„Jo. Jakto víš?“

„Viděl jsem tě u Cullenů.“

„U Cullenů?“ zeptala jsem se, zatímco jsem přemýšlela, jestli jsem ho tam někdy viděla.

„Jo, jsem jejich… vzdálenej bratranec.“ Až teď jsem si všimla, že má stejně zlatavou barvu očí. Dlouho nikdo nic neříkal, jen jsme poslouchali písničky.

„Ty chodíš s Edwardem?“ zeptal se zničeho nic.

„Ne. Bohužel.“ To bohužel jsem jen zašeptala, ale i tak to slyšel.

„Proč bohužel?“

„On chce jen přátelství.“

„Ale ty ne, že?“ na to jsem jen zatřepala hlavou.

„A co takhle… tanec?“ zašeptal mi do ucha a já cítila chlad, který vychází z jeho kůže. Jen jsem se na něj podívala. Jeho obličej byl sotva centimetr od mého. Neváhala jsem, jednu ruku omotal kolem krku a přitáhla si ho. Okamžitě si mě přitáhl blíž, pootevřel ústa a zapojil jazyk. Bylo to nádherné, i když Edwardovi se to nevyrovnalo.

I když jsme byli mezi lidmi, sedl si na židli a mě si posadil na klín. Seděla jsem na něm obkročmo a stále se líbali.

„Promiň, ale já nemůžu.“ Odtáhla jsem se od něj.

„Proč?“

„Kvůli Edwardovi. I když on chce jenom kamarádství, nevzdám se. Já ho miluju.“

„Chápu, ale přece jenom, on chtěl přátelství. Když ho potrápíš, třeba si uvědomí, že tě miluje taky. Navíc, my přátelé nejsme.“

„Je to sice hezký, ale prostě ne. Promiň.“ Vstala jsem a chtěla jsem odejít, ale ledová ruka mě chytila kolem pasu.

„Tak si aspoň popovídáme. Taky bych to Edwardovi neudělal.“

Sedla jsem si zpět na židli a obědnala další panáky. Nevím, jak dlouho jsme si povídali. Bylo mi s ním velmi příjemně. Byl vtipný a já cítila, že mu můžu říct všechno.

Kolem deváté hodiny jsem se rozloučila.

„Budeš mi chybět.“ Zašeptal mi do ucha.

„Nech toho. Známe se jen pár hodin.“ Zašeptala jsem nazpět. On vstal ze židle, doprovodil mě k autu, a když jsem otevírala dveře, opět mě chytil za ruku a strhl k sobě.

„Pár hodin se známe.“ Zašeptal a políbil mě. Nejdřív jsem se bránila, ale nemohla jsem si pomoct. Měla jsem v sobě několik panáků a navíc, líbilo se mi to. Po minutovém polibku se ode mě opět odtáhl. „A za pár hodin se poznáme ještě líp.“ Řekl s úsměvem a než jsem se ho stihla zeptat, co to bylo, zmizel.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_13. Kapitola: