Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemám zájem, promiň_10. Kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nemám zájem, promiň_10. KapitolaJe tu další kapitolka! :) sami jste rozhodli a Bella podlehla, jenže stejně nezůstanou spolu. pěkné čtení a omlouvám se za zpoždění! :) :-*

03.12.2009 (10:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4150×

Edwrad:

Jakmile jsem ucítil její dech na své tváří a následně její chuť na svých rtech, pohltila mě touha. Opět ta samá tohua po jejím těle.

Chytil jsem ji za zadek a mírně nadzvedl. Omotala své nohy kolem mého pasu. Já si klekl a opatrně ji položil na zem. Lehl jsem si na ni, ale zapřel se lokty, abych jí neublížil. Na chvíli se ode mě odtáhla. Využil jsem toho a sundal jsem si.

„Příště vyber lepší místo. Nejlíp postel.“ Řekla s úsměvem a odhodila z pod sebe pár kamínků.

 Usmál jsem se na ni a opět ji políbil. Rukou jsem jí zajel pod tričko, zatímco ona mě laskala ve vlasech. Trošku se nadvedla, já ji zbavil trička a hodil bůhví kam.

Své polibky jsem směřoval dolů. Líbal jsem ji po bradě, krku, dekoltu, až jsem se zastavil u lemu podprsenky. Opět se nadzvedla a podprsenka následnovala tričko. Opět jsem se vytáhl a políbil jsem ji na rty.

Jednou rukou jsem byl stále zapřený a druhou laskal její ňadro. Mezi polibky slastně vzdychala a její srdce bušilo jako o závod.

Začal jsem jí polštářky prstů přejíždět po břichu a bocích. Pod mými doteky se prohýbala jako luk.

Dojel jsem k riflím. Chtěl jsem rozepnout ten zlověstný pásek, ale nešlo to. Byl jsem až moc nedočkavý, tak jsem jemně škubnul, aby si toho Bella nevšimla. Pásek byl teď povolený, utrhnul jsem knoflík a rozepnul zip. Stáhl jsem její rifle, kam jsem dosáhl. Zbytku jsem pomohl nohou a odhodil někam nad sebe.

Ona také nezůstavála pozadu. I když je pravda, že jediné co stihla, bylo rozepnutí mého pásku. Pousmál jsem se a v rychlosti ze sebe stáhnul kalhoty. Teď už nám v cestě bránili pouze její kalhotky a moje trenky.

S těmi jsem udělal krátký proces.

„Jednou by mi kalhotky mohli zůstat v celku.“ Zanadávala Bella.

To už jsem ale roztrhl i svoje trenýrky, kolenem jí roztáhl nohy a jemně, ale nekompromisně do ní vniknul.

Prohnula se znovu a hlasitě zasténala.

Celou dobu její srdce závodilo, její tělo pokryl pot, vzdychala a šeptala mé jméno. Já se v ní uvolněně pohyboval a s každou vteřinou zrychloval. Cítil jsem se jako v ráji.

Po nějaké době začala Bella vzdychat stále hlasitěji a já poznal, že se blíží k vrcholu. Stejně jako já.

Bella vykřikla a opět se prohnula v zádech. Naposledy jsem přirazil a pak už se jen sesunul na zem vedle ní.

Obmotal jsem ruce kolem jejího pasu a vdechoval vůni jejich vlasů. Ona jen klidnila svůj dech a srdce.

Najednou mi zazvonil mobil. S povzdechem jsem vstal a hledal svoje rifle. Našel jsem je, vyndal jsem mobil a zjistil, že volá Alice.

„Co chceš?“ vyjel jsem po ní.

„Musíš odejít.“

„Co?“

„Přesně za minutu vysvitne slunce. Prostě uteč. Já to pak Belle nějak vysvětlím.“

„Děláš si srandu?“

„Běž!!!“ zakřičela a zavěsila.

Podíval jsem se na nebe a opravdu.mraky ubili a slunce se dralo ven.

Pohledem jsem zabloudil k nahé Belle, která se na mě s úsměvem dívala.

„Stalo se něco?“ zeptala se.

„Musím jít.“ Odpověděl jsem a rychle začal sbírat kousky mého oblečení.

„Cože?“

„Promiň, volala mi Alice a… prostě musím jít.“ To už jsem se oblékal.

„Ahoj, Bells.“ Řekl jsem a lidským během jsem se vydal k autu.

Dělá si srandu? To nemůže myslet vážně! Slyšel jsem Belliny myšlenky, a když jsem jí zmizel z dohledu, rozběhl jsem se svou plnou rychlostí.

Tohle budu ještě dlouho omlouvat.

 

Bella:

V mé hlavě se hádaly dva hlasy. Jeden říkal, že můžu Edwardovy podlehnou. Bude to v pořádku. Rozejde se s Jessicou a všichni až na Jessicu budeme šťastní. Ten druhý ale říkal, že se chce jen pomstít, že jsem si místo něj vybrala Mika.

Nakonec ale vyhrál první hlas a já se s radostí oddala Edwardovi. I když to na hrbolaté zemi nebylo zrovna pohodlné, byla jsem štěstím bez sebe.

Bylo to dokonalé. Užívala jsem si to a viděla jsem, že on taky. Byla jsem jako v sedmém nebi.

Po dosažení vrcholu se s vyčerpáním sesunul vedle mě. Schoulila jsem se do klubíčka a užívala si jeho přítomnosti.

Pak mu zazvonil mobil. S povzdechem vyskočil na nohy a hledal ho. Když ho našel, chvíli mluvil a vypadal dost naštvaně. Když zavěsil, začal si sbírat oblečení se slovy, že musí odejít. Doufala jsem, že si dělá legraci, ale normálně utekl. Jen jsem zahlédla leskl a pak už nic. Dívala jsem se směrem, kterým utekl a ve mně se vzdouval vztek a zoufalství.

Dělá si ze mě srandu? Přemlouvá mě a já se mu nakonec odevdám. A pak jednoduše odejde a ještě to svádí na Alici? Proč? To mě vážně tak nechce?

Stále nahá jsem se opřela o strom a mé slzy se drali na povrch. Bůhví, jak dlouho jsem tam seděla a nechala slzy stékat po tvářích.

Začalo se stmívat. Byl čas vydat se domů. Vstala jsem a dívala se po zemi. Hledala jsem oblečení. Jenže nikde nebylo. Ještě chvíli jsem prohledávala trávu. Nakonec jsem si opět sedla ke stromu a zaklonila hlavu.

„Panebože!“ zakřičela jsem, když jsem zahlédla své oblečení.

Viselo několik metrů nad zemí a pohupovalo se na větvích. Zkoušela jsem tam vyskočit, ale zdaleka jsem tam nedosáhla.

„Tak tohle bude ještě zajímavé.“ Řekla jsem si a zkoušela se vyšplhat na strom. Jenže mi noha sklouzla a já dopadla na zem. Tohle je vážně skvělé!

Stála jsem tam, nahá, a přemýšlela, jak se k mému oblečení dostat, ale byla čím dál větší zima a tma.

„Fajn. Tohle zvládnu.“

Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila směrem, o kterém jsem si myslela, že mě zavede domů. Šla jsem asi dvacet minut, než se stromy začali rozestupovat. Začínala jsem rozeznávat obrysy domů a v jednou z nich jsem poznala i ten náš. V okně od obývacího pokoje se svítilo a já neměla klíče. Zazvonit jsem nemohla. Táta by mě zabil.

Obešla jsem domů a zadívala se naokno od mého pokoje, který byl v patře. Co mám jako dělat???

Pak jsem objevila strom, o kterém jsem dosud nevěděla. Je sice pravda, že přírodu moc nemusím, ale přeci jenom roste před mým pokojem…

S povzdechem jsem došla k mohutnému kmenu a začala šplhat po větvích. Ruce i chodidla jsem měla celé dodřené od hrubé kůry.

Když jsem se konečně dostala do úrovně mého pokoje, celým tělem jsem objala větev, která vedla k oknu, a začal ručkovat.  Byla jsem sotva deset centimetrů od parapetu, když jsem si uvědomila, že okno bude nejspíš zavřené. I tak jsem k němu natáhla ruku. Za zkoušku nic nedáte. V mém případě to ovšem neplatilo. Jakmile jsem jen trošku zatlačila na sklo, uslyšela jsem praskání. Podívala jsem se na větev. Ta se velmi omalu začínala prohýbat. Co nejrychleji jsem chtěla doručkovat zpět ke kmenu, jenže větev nevydržela nápor a já se s hlasitým výkřikem řítila k zemi.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_10. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře