Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejúžasnější Vánoce - 5. kapitola

30.12.2013 (16:00) • KateDenali11 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1736×

Zahleděla jsem se do jeho zlatých očí, které se v tu chvíli zdály být opravdu hluboké, hlubší než nejhlubší propast. Něco uvnitř mě samé mi říkalo, že bych se měla odtrhnout od toho zlatého pohledu a podívat se jinam. Bylo to sice těžké, ale udělala jsem to. Pohlédla jsem nad naše hlavy a opravdu. Byla tam větévka postříkaná zlatou barvou.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si zničehonic Edward.

Trhla jsem sebou.

„Asi už bych měl jít,“ poznamenal a já jen nepatrně přikývla.

Doprovodila jsem ho ke dveřím, poděkovala mu za pomoc, a když mi popřál šťastné a veselé, něco mě napadlo.

„Hele, Edwarde, pokud by ti to rodina dovolila, mohl bys zítra přijít? Alespoň na chvilku,“ zeptala jsem se ho.

„Když si to přeješ, tak přijdu rád,“ usmál se. „A... Bello, vy máte psa?“

„Ne. Proč?“

„Jen tak,“ odpověděl, rozloučil se a odešel.

Jen co jsem došla do kuchyně, už se otevíraly dveře a já slyšela tátu, jak se zouvá a něco si mumlá pod nos.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho, ačkoliv jsme se dneska už viděli.

„Ahoj, Bells. Viděl jsem nějaké auto, jak od nás odjíždí. Kdo to byl?“

„Jeden... kamarád. A to jsem se chtěla zeptat, jestli by nevadilo, kdyby zítra přišel?“

„Samozřejmě, že ne. Jsem rád, že sis našla dalšího kamaráda,“ usmál se, pohladil mě po vlasech a odešel do obývací pokoje, nejspíš byl vyjímečně nějaký zápas.

„Páni, Bells,“ ozvalo se. „To jsi toho stihla tolik? To tedy koukám.“

Přišla jsem k němu a usmála se při pohledu na jeho obdivný pohled. Byla jsem moc ráda, že se mu to líbilo.

„Ne, ten kamarád mi pomohl,“ uvedla jsem to na pravou míru.

* * *

A je to tu. Jsou Vánoce. Den, kdy jsou rodiny spolu, všichni slaví, veselí se a mají se rádi. Ačkoliv jsem včera šla spát poměrně pozdě, ráno jsem se probudila brzo. Nebo... Já sama od sebe se neprobudila. Uslyšela jsem totiž zezdola hlasy a ucítila cukroví, to mě probudilo. Ospale jsem vstala a pouze v pyžamu se šla podívat, co se to děje. V obýváku mě čekalo velmi milé překvapení.

„Mami,“ zajásala jsem a silně objala svou matku, kterou jsem naposledy viděla někdy v červnu.

„Bello, tak ráda tě vidím,“ usmála se a objetí mi vřele oplatila.

Byla jsem tak moc ráda, že tu byla. Většinou s Philem přijeli až večer, takže jsem si ji nemohla ani o těch Vánocích pořádně užít. Jistě, zůstávali tu celý týden, ale i tak. S Renée jsem měla vždycky dobrý vztah, i když jsem odjakživa byla spíše já ta dospělejší. Ne že by se chovala dětinsky, to ne, ale to já se vždycky starala o většinu věcí. Ale nestěžovala jsem si. Bohužel od té doby, co jsem se rozhodla vrátit do Forks za Charliem, jsme se viděly jednou za čas. To jediné mi na tomhle životě vadilo.

„Hele, Bello, měla by jsi se jít převléknout, za chvíli vyrazíme,“ upozornil mě Phil.

„Kam?“ zeptala jsem se místo pozdravu.

„Do kostela přece,“ odpověděl za něj táta.

„Ajo, hned jsem tu!“ ohlásila jsem a už běžela do svého pokoje.

Nikdo z nás nebyl věřící, jen jsme každé ráno o Vánocích chodili do kostela zazpívat si pár koled. Obvykle jsem však chodila jen s Charliem a potkávala jsem se tam s Angelou, jejíž otec byl místní pastor.

Oblékla jsem se do teplého a vrátila se za svou rodinou. Jelikož byl kostel od našeho domu daleko – no, daleko... ve Forks nebylo daleko nic –, rozhodli jsme se jet tátovým policejním autem. Já seděla vzadu s mámou, zatímco muži byli vepředu. U kostela už nás jako každý rok vítala Angela se svou matkou. Protože byl táta šerif a já Angelina dobrá kamarádka, seděli jsme v druhé řadě. Moc lidí obvykle nechodilo a letos tomu nebylo jinak, ale možná za to mohl fakt, že tohle nebylo moc velké město a spousta sněhu tomu taky moc nepomáhala.

„Ahoj, Bello.“

„Ahoj, Angelo.“

„Co že tu je i Renée s Philem?“ podivila se.

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny, „prostě asi chtěli přijet dřív,“ usmála jsem se.

Otočila jsem se, abych viděla, kolik lidí přišlo. A pak jsem spatřila sedmičlennou dokonalost. Edwardova rodina, uvědomila jsem si. Dobře, Edward byl opravdu krásný, ale to, že jsou stejně dokonalí všichni, jsem absolutně nečekala. Každého jsem si pečlivě prohlížela, ale nedokázala jsem s jistotou určit, kdo jsou z nich rodiče. Tipovala jsem si jako matku křehkou, ale oblou hnědovlásku, která sice byla jako všichni ostatní mladá a krásná, jenže z ní vyzařovala ta mateřská láska.

Bylo těžké od nich odtrhnout pohled, ale otočila jsem se zpět dopředu po zjištění, že se na mě Edward a malá černovláska stojící vedle něho dívají. Pastor nejdříve řekl něco na začátek, potom se začalo zpívat. Já koledy opravdu neměla moc ráda, proto tohle byl jediný den v roce, kdy jsem je zpívala, ještě ke všemu ne sama od sebe.

Po dozpívání a popřání krásných svátků se všichni pomalu začali odebírat domů, ale my jsme stejně jako vždycky ještě chvíli zůstali. Rodiče si povídali a já s Angelou jsme hledaly po kostele její dva bratry, kteří se rozhodli s námi hrát na schovávanou. Edwardovu rodinu jsem neviděla, myslím, že nejspíše odešli mezi prvními.

Když jsme dorazili domů, už na nás čekala Sue se Sethem a Leah. Samozřejmě jsem hned od Setha schytala ránu sněhovou koulí, ale tentokrát jsem to neřešila, poněvadž jsem byla ráda, že jsme zase všichni spolu.

A pak už začal náš tradiční vánoční den, jen jsme si museli udělat větší plán, abychom neměli hned všechno hotové. Já a Leah jsme měli za úkol napéct cukroví, ačkoliv už ho bylo dost a ani jedna z nás nebyla tak dobrá v pečení jako Sue, muži měli na dům pověsit žárovičky a odklidit sníh z cesty a Sue s mamkou dodělávaly dům zevnitř, poněvadž sice byl vyzdobený, ale rozhodně ne uklizený.

V televizi hráli koledy, na které jsem si stejně pořád nemohla zvyknout. Snad všichni si je začali pozpěvovat, jen já zarytě mlčela, ale tak to bylo vždy a vždycky to tak bude.

„Sakra, sakra,“ zaklela jsem, když se mi pod rukama rozpadl právě vyrobený sněhuláček.

„Z toho si nic nedělej, Bello,“ utěšovala mě Leah a vzala mi rozpadlého sněhuláka z rukou.

„Teď ho dáme do těstového nebe,“ naplácla ho do zbytku těsta, „a bude z něj nový a lepší!“

Protočila jsem oči nad jejím dětinským chováním, které se u ní objevovalo jednou za tisíc let, a vzala váleček, abych mohla těsto znovu vyválet. Když už byly zaplněné všechny plechy, usmály jsme se na sebe s Leah s tím, že jsme odvedly dobrou práci.

Jak jsem se tak koukla na chvilku ven, zjistila jsem, že muži měli svou práci hotovou, jen Renée a Sue ještě nebyly s úklidem hotovy, ale to jsem se jim ani nedivila, poněvadž jediná uklizená místnost v domě byla můj pokoj... poté ještě koupelna a před pečením kuchyně.

Zničehonic se ozval zvonek.

„Jdu otevřít,“ ohlásila jsem a odešla do předsíně, nevědouc, kdo za dveřmi stojí.

„Ahoj, Bello,“ ozval se po otevření dveří ten známý samotevý hlas, zahlédla jsem pokřivený úsměv a poté pohlédla do těch jeho zlatých očích. Jistě, Edward... Jak jsem mohla zapomenout?! pomyslela jsem si hořce, ačkoliv jsem byla moc ráda, že skutečně přišel.

„Ahoj,“ podzravila jsem ho a samovolně se na něj usmála.

„Ehm, můžu dál?“ zeptal se.

„Ach, jo, jo... Jasně, pojď, Edwarde,“ mávla jsem rukou směrem do středu domu a ustoupila mu z cesty, aby mohl projít.

„Přinesl jsem ti dárek.“

Překvapeně jsem se podívala na úhledně zabalený balíček.

„Ale to jsi nemusel.“

„Nemusel,“ souhlasil. „Ale chtěl jsem.“

Nevěděla jsem, co mu na to mám říct, a tak jsem se jen pousmála a už ho vedla do obývacího pokoje, kde už byli snad všichni.

„Ehm, můžete mě chvíli poslouchat?“ tázala jsem se hlasitě a všichni ke mně obrátili svou pozornost. Některé překvapené pohledy však náležely Edwardovi.

„Tohle je můj kamarád Edward a já ho pozvala, aby tu s námi strávil večer. Samozřejmě mi to táta dovolil,“ představila jsem Edwarda rodině a vděčně se podívala na Charlieho.

Ačkoliv ta naše včerejší chvilka pod jmelím byla opravdu zvláštní a já se v sobě nevyznala, natož v něm, byla jsem moc ráda, že tu dnes byl. Nevím, jak se to zvláštní a pro mě před ním nepoznané pouto vytvořilo, ale bylo tu a já si byla jistá, že jemu můžu věřit. Ve všem.

„Ach, zajisté... Vy jste určitě syn doktora Cullena, jestli se nepletu?“ zajímala se Sue, ale něco na jejím pohledu a způsobu, jak to řekla, mi nehrálo.

Ale co?

„Ano, paní Clearwaterová,“ přikývl.

„Počkat! Vy se znáte?“ podivila jsem se – vykolejená.

„Ano, když jsme se do Forks stěhovali, tak jsme projížděli přes La Push a... na chvilku jsme se zastavili, řekl bych.“

„Aha,“ řekla jsem, přestože mi to přišlo velmi... zvláštní.

Zbytek dne probíhal dobře. Posadili jsme se k televizi, přepínali kanály z jednoho vánočního filmu na druhý a nasmáli jsme se, když zrovna dávali Grinche. Po příchodu Edwarda byla atmosféra napjatá, ba i nepříjemná, ale pak už to bylo ono. Jelikož byl Edward opravdu milý a kupodivu se dostal pod kůži i Charliemu, nemusela jsem se o nic ohledně přátelskosti starat. Ovšem mě nejvíce překvapilo kamarádství, které se za tu krátkou chvilku utvořilo mezi Sethem a Edwardem, protože Sue a Leah Edwardovi nevěřily, to jsem poznala.

Rozdali jsme si dárky a všichni z nich měli obrovskou radost, dokonce i Edward, protože kupodivu dostal víc jak jeden dárek. Nejspíš táta volal mámě, že si přijde ještě někdo, myslela jsem si. Ale na dárcích mi nezáleželo, já byla hlavně ráda, že jsme byli všichni spolu a zdraví. O to přece o Vánocích jde, ne? Být spolu a být šťastni.

A když jsme se s Edwardem osamoceni ocitli zase pod jmelím a on mě políbil, věděla jsem, že tohle byly ty nejúžasnější Vánoce ze všech...

Tak, milí čtenáři, je konec povídky a vy si můžete oddychnout. :D Opravdu nevím, co mám na konec říct. Do soutěže jsem se přihlásila s tím, že to bude zábava. Zábava to opravdu byla... Hlavně když jsem nestíhala psát kapitolu a odeslala jsem ji jen tak tak. Ale ne... Psaní jsem si užila a doufám, že vy jste si užili čtení, i když přiznávám, že nejlepší byla první kapitola. Uvědomuju si, že tahle poslední je taková... taková pokažená, přesto doufám, že zanecháte alespoň smajlíka, a mockrát vám děkuji za vaše krásné komentáře. ;)

KateDenali11

Autor: KateDenali11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejúžasnější Vánoce - 5. kapitola :