Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejúžasnější hrozné léto 3. kapitola

02.11.2013 (20:45) • tamias01, emam • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2024×

Tělem jsem sice byla v práci, ale duchem a hlavně srdcem jsem už byla s Jacobem. Každou chvíli jsem se dívala na hodiny a nemohla se dočkat, až přijde. Jaké bylo moje zklamání, když nepřišel. Převlékla jsem se z uniformy a nešťastná mířila k východu. Asi si to nakonec rozmyslel. Koukala jsem na zem, abych pro slzy nezakopla, až jsem málem ve dveřích vrazila do vysokého muže.

„Bells, promiň, zdržel jsem se v práci.”

„Jacobe, jsi tady.” Tolik jsem se bála, že nepřijde.

„Můžu tě pozvat někam na jídlo?” ptal se mě váhavě. Vždycky jsme se vítali polibkem, ale dnes to bylo takové rozpačité.

„Něco malého bych si dala.” Šli jsme vedle sebe jako dva cizí lidé, i když jsme se rozešli jen předevčírem.

Byl tak nejistý, že mě ani nevzal za ruku. Bylo divné jít vedle něj a nedotýkat se ho. Přitom jsme určitě oba cítili pořád tu stejnou spalující přitažlivost.

Zašli jsme do blízkého bistra a dali si ten jeho hamburger. Skoro se ho bál objednat, když jsem viděla jeho výraz, už jsem to nevydržela a musela se smát.

„Jen si ho dej, bude pak s tebou alespoň rozumná řeč,” chechtala jsem se.

„Jsem rád, že se dobře bavíš,” zamumlal.

„Tak?” ptala jsem se, když jsme si sedli ke stolu.

Váhavě si kousl, rychle rozžvýkal sousto a téměř se zajíkl odpovědí: „Bells, já... Nikdy by mě nenapadlo, že poznám někoho, jako jsi ty. Nechci být bez tebe.”

„A co to mělo být v tom parku?”

„Ale ty ses rozešla se mnou,” namítl, jako bych to nevěděla.

„Divíš se? Nejdřív mi slíbíš, že se budeš taky stěhovat a pak mě chceš vyměnit za kvalitnější jídelníček, který ti nabízí velkoměsto.”

„To jsem řekl?” díval se na mě jako bych mluvila o někom jiném.

„Ty si to snad nepamatuješ?”

„Ale pamatuju, jen mi nedošlo, jak velký hovado jsem,” povzdychl si.

„Tak?” zopakovala jsem.

„Už jsem se omluvil, ale jo, omlouvám se. Nechtěl jsem říkat takový blbosti. Asi jsem byl rozhozenej z toho stěhování. Myslel jsem, že to bude maximálně na druhý konec New Yorku a ne zrovna na druhý konec států.”

„Já přeci netrvám na tom, aby ses stěhoval se mnou. Ta představa je sice víc než lákavá, ale je mi jasné, že je to nesmysl,” utěšovala jsem ho.

„Není to nesmysl, jen teď není vhodná doba. Víš, jak jsem ti říkal o té změně zaměstnání.”

„Hmmm,” řekla jsem při přežvykování.

„Dostal jsem místo v tom novém autosalonu na Čtyřicátédruhé.”

„Jakeu, to je skvělý, to sis vždycky přál,” jásala jsem za něj.

„Právě,” podíval se na mě provinile, „já se teď vážně nemůžu stěhovat.”

„Nevadí, ale budeme se moct i tak vídat, nebo ne?”

„Jistě, jen teď jsem tam nastoupil a nebudu mít tolik volna. Mám tříměsíční zkušební lhůtu.”

„Ale než odjedu pryč, tak se ještě uvidíme. Táta řekl, že tam musíme být už za dva týdny.”

Rozkašlal se, evidentně mu zaskočilo. Pokoušela jsem se plácnout ho dostatečnou silou do zad, ale co zmůže moje malá ruka na jeho velkých zádech?

„Tak brzy?” vykašlal konečně ze sebe. „No, můžu zkusit ukecat šéfa, mohlo by se mi ho podařit obměkčit, ale nic neslibuju.”

„Jakeu, snad se alespoň rozloučíme, než odjedu?” Přeci mě nenechá odjet jen tak.

Měl dojedeno, takže mu nic nebránilo v tom, aby se ke mně konečně naklonil…

„Nenechal bych tě odjet bez rozloučení.” A konečně mě políbil.

Hlava se mi lehce točila, ale rozumu to nezabránilo myslet na ty nepříjemné věci.

„Bude to definitivní sbohem?” musela jsem se zeptat.

„Ty bys to tak chtěla?” ptal se neradostně.

„Ne,” vyhrkla jsem, sotva domluvil. Ten úsměv na jeho tváři byl tak šťastný.

„Přeci tam nebudeš bydlet napořád a za ten rok, než odmaturuješ, něco vymyslíme,” navrhl.

„Ty bys na mě počkal?” nechala jsem svou židli židlí a skočila mu do jeho velké náruče. „Miluju tě,” řekla jsem a chtěla ho políbit. Nedovolil mi to, lišácky se usmál a dal mi prst na ústa.

„Zopakovala bys to, prosím, ještě jednou?”

„Co?” byla jsem zmatená.

„To, co jsi právě řekla.”

„Miluji tě.”

„Už jsem se bál, že to nikdy neuslyším.” A konečně se věnoval mým rtům tak, jak jsem si to přála. Kdyby nás nevyrušila nepřející důchodkyně od vedlejšího stolu, asi bychom hned tak neskončili.

Strávili jsme spolu zbytek dne a byl to snad nejkrásnější den v mém životě. Možná to bylo proto, že jsme nevěděli, kdy a jak se zase uvidíme. Ale vychutnávali jsme si přítomnost jeden druhého. Chodili jsme jen tak po ulicích. Kdyby někdo chtěl, aby se naše ruce rozpojily, musel by je nám snad useknout.

Blížila se hodina, kdy se táta vrací domů. Jacob znal zvyky mého otce, a tak mě bez řečí doprovodil domů.

„Zavolám ti,” řekl mezi polibky na rozloučenou.

„Kdy?”

„Hned jak přijdu domů?”

„Ideální.” Tiskl mě k svému horkému tělu a já se ho nechtěla pustit za žádnou cenu.

„Nebo bych se mohl seznámit s tvým tátou.” To bylo, jako by pustil ledovou sprchu a já ho pustila.

„To asi raději ne.”

„Proč, stydíš se za mě?”

„Miláčku, on by byl víc než nepříjemný. Můžeme to nechat na jindy? Byl to tak krásný den...” Začala jsem znovu ochutnávat ty jeho žhavé rty. Nevím, jestli to nebylo jen jeho doteky, ale vždycky mi připadal tak horký. Když se mě dotýkal, přišlo mi to, jako by se moje kůže rozpalovala. Nejraději bych ho zatáhla dovnitř, jen kdyby…

„Co to má znamenat?” ozval se za mnou tátův hlas.

Okamžitě jsem od Jacoba odskočila, jako by do mě strčil.

„Promiňte, pane,” snažil se vstřícně pozdravit s mým otcem, který mu ovšem nechtěl vůbec věnovat pozornost. Měřil si ho sice ostrým pohledem, ale jen na okamžik a pak se pustil do mě.

„Myslel jsem, že jsi bez přítele. To je nějaká rychlá změna poměrů. Proč vůbec navazuješ nové známosti, když už za pár dnů jedeme pryč?”

„Tati, to není žádná nová známost. To je můj Jacob.”

„Jacob Black, pane Swane,” Jake s úsměvem natáhl k tátovi ruku. Ten si jí vůbec nevšiml, ani se na něj neotočil.

„Takže jste se dali zase dohromady proto, abyste to mohli teď okamžitě ukončit,” oznámil.

„Do toho ti nic není,” nedala jsem se.

„Jsi moje dcera a já nedovolím, aby ses chovala tímhle způsobem na veřejnosti.”

„Promiňte, pane, byla to moje chyba,” snažil se mi Jacob pomoc, ale marně.

„Tati, jsme před naším bytem a ty nejsi žádná veřejnost.”

Beze slova odemkl dveře a rukou mi ukázal, ať jdu dovnitř.

„Jakeu…“

„To nic, Bells. Zavoláme si,” mrkl na mě a snažil se usmát, ale jeho oči prozrazovaly velké sebezapření. On si nikdy nenechal nic líbit a teď kvůli mně musí snášet něco takového.

Bylo mi jedno, že mi táta stojí v cestě, vyhnula jsem se mu, stoupla si na špičky a naposledy letmo políbila svého pana Božského. Ach jo, kdy to budu moc zase zopakovat?

Táta mě nechal vejít a pak za sebou zabouchl dveře. Tohle bude hodně nepříjemný rozhovor. Věděla jsem, že tátovi se Jacob nebude líbit. Jeho „malá” holčička si najde staršího kluka. Může být snad něco horšího? Jako bych měla být pořád sama.

„Jak dlouho spolu chodíte? Neříkala jsi, že jste se rozešli?”

„To ano, měli jsme malou hádku, ale už je vše zase dobrý. Mohl jsi na něj být alespoň trochu milejší,” pustila jsem se do něj.

„Tak promiň, ale donedávna jsem nevěděl, že někoho máš. Jaký jsi měla důvod, že jsi mi ho do teď nepředstavila? Řekla bys mi o něm vůbec, kdybychom se nestěhovali?”

„Musela bych ti o něm říct, chtěli jsme jet na výlet do L. A. a to by bez tvého svolení nešlo. Ale bála jsem se, že budeš vyšilovat. No co, je o pár roků starší, ale je to ten nejúžasnější člověk na světě.”

„Do L. A., vždyť je to na druhé straně států? Víš, jaká je tam kriminalita, a co kdyby tě unesli?” Táta vyváděl, jako by to v New Yorku nebylo nebezpečné.

„Teď už je to stejně jedno. Nikam nejedu.”

„I tak, kdy jsi mi o tom chtěla říct, až budeš někde na pláži s ním?”

„Chtěla jsem tě na to postupně připravit a seznámit tě s ním, ale až po tom, co se zbavíš všech těch pitomin o tom, že jsem na kluky ještě malá.”

„Jenže jsi, není ti ani osmnáct a tomu Jacobovi je kolik – třicet?”

„Ne, jen dvacet jedna. A co je na tom, vždyť máma byla o šest let mladší než ty a vůbec ti to nevadilo. Kdyby tu byla, určitě by se jí Jake líbil.”

„V tom máš asi pravdu, tvojí mámě by nevadilo, ani kdyby sis začala s ufonem, pokud bys ho milovala.” Jeho tón se změnil.

Byla to ode mě podpásovka vytáhnout teď mámu. Nikdy jsme spolu o ní nemluvili. Tolik nám oběma chyběla, proto jsme o ní nemohli mluvit. Citlivá témata jsme vždycky raději přecházeli mlčením. Ale bylo jen otázkou času, kdy bude nutné něco řešit. Třeba mou první lásku.

„Promiň, tati, ale musela jsem to říct.”

„Nevadí, jen nechci přijít o tebe, nevydržel bych, kdybych tě ztratil.”

„Já vím.” Musela jsem ho obejmout. Poplácal mě po zádech a čekal, až mě to přejde.

„Takže Jacob Black? Nevěděl jsem, že jsi na rudé tváře.”

„No, já vlastně taky ne.”

„Kde jste se poznali?”

„Šéfová měla narozeniny a někdo jí poslal kytky. Jacob dělal tenkrát poslíčka.” Kdo by si nevšiml vysokého indiána s kytičkou konvalinek v ruce. Vypadal, že je tam omylem, ale mně bylo na první pohled jasné, že přišel kvůli mně. I když nejdřív jsem se bála, že tu kytku nese svojí přítelkyni. Jak se mi ulevilo, když mi došlo, že má na sobě modrou uniformu s květinovým logem.

„Láska na první pohled?” usmál se na mě.

„Přesně.”

„A zůstáváte spolu, i když se stěhujeme?”

„Já myslím, že jo.”

„Tak to bych ho měl asi poznat. Pozveš ho zítra na večeři?”

„Eh.” Vyrazilo mi to dech, něco takového by mě ani ve snu nenapadlo. „Mám ho pozvat na večeři k nám?”

„Nebo můžeme do restaurace, jestli se ti nechce vařit.”

„Díky, tati. Pro vás dva uvařím hrozně ráda.” K jeho nelibosti jsem mu zase skočila kolem krku.

„Dobrý, dobrý, tak mi o něm ještě něco pověz. Musí být asi opravdu něco extra, když učaroval mojí holčičce.”

Táta poslouchal moje ódy na pana Božského do pozdních hodin. Asi mu začala pomalu docházet trpělivost. Když se podíval na hodinky a zjistil, že je už po půlnoci, odporoučel se do postele. Bylo to od něj hrozně hezký. Nikdy se mi tolik nevěnoval. Asi se snažil alespoň na jeden večer brát tu místo mámy. Snad mu to vydrží i na té společné večeři. Musím to Jakeovi zavolat a taky Jo, ta bude koukat.

Autor: tamias01 (Shrnutí povídek), emam, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejúžasnější hrozné léto 3. kapitola: