Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem tvoje dcera! - Prolog

29.12.2010 (20:00) • FailleDraco • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3091×

Prolog (pohled Renesmé)

Stáli jsme před naším novým domem, já, Damon a Melanie. Dům byl obrovský, moderní, zkrátka takový, na jaký jsme zvyklí. Jsme Volturiovi a máme vše, po čem toužíme. S množstvím našich peněz to bylo jednoduché. Jak lehké je najít někoho, komu lze vládnout. Znám chuť moci a není mi nepříjemná. Za domem byl obrovský bazén a ještě o kus dál byly stáje. Musela jsem se pousmát. Otec nezapomněl na jednu z mých vášní - koně.

Dam otevřel dveře a pustil nás s Mel první jako správný gentleman. Postupně jsem procházela celý dům, který byl úžasný. Všechno bylo do tmavších barev, ale místnosti byly bohatě osvětleny. Musela jsem se pousmát.

„Ness, nepojedeme dneska na nákupy?“

„Můžeme, alespoň provětráme trochu peněženky.“

„Jsi zlatíčko.“

Usmála jsem se a šla se podívat do stájí. Vešla jsem a hned mě do nosu uhodila vůně sena a kůže. Vešla jsem do místnosti, kde byly sedla, uzdy, uzdečky a ostatní potřeby. Byly zde jak westernová, tak anglická (drezurní, skoková...) sedla. Všechno z pravé kůže. Prošla jsem touto místností a dostala se k boxům. Byly zde tři boxy. Ve všech stáli angličtí plnokrevníci. Dva měli lesklou černou srst a ten poslední byl bělouš.

„Ness, jsi tady?“

„Proč se ptáš, když to víš, Dame?“

„Musím si osvojit hru na lidi.“

„Hm... Potřeboval si něco?“

„Ani ne, jen se šel podívat do stájí.“

S Damonem jsem měla vždycky lepší vztah než s Mel. Už odmala jsem byla radši ve společnosti mužů. Hlavě se strejdou Felixem a strejdou Demetrim.

„Nepůjdeme se projet?“

„A co Mel?“

„Ta se zrovna hrabe v šatníku, nebude nás postrádat.“

„Dobře.“

Oba dva jsme se vydali k vraníkům. Lehce jsem toho svého pohladila po krku. Hm... Jaký ti dám jméno? Co takhle Trn? Jo, to je ono.

„Mají jména?“

„Ne... nějaký si pro něj vymysli.“

Došla jsem si pro sedlo a uzdečku. Nejradši používám westernový, jelikož nejlíp přilne ke koňskému hřbetu. Připravila jsem Trna na projížďku. Lehce jsem se vyhoupla do sedla a vyjela ze stájí, hned za mnou Dam. Zapletla jsem prsty do koňské hřívy a jen se nechala unášet. Koně mě vždy uklidňovali. Našla jsem v nich věrné přátele. Jediný, kdo věděl o mém trápení, byl Dam. Kdybych to řekla mamce nebo tátovi, tak by Aleca zabili.

Je zvláštní, co dokáže jeden jediný polibek. Může vám dát křídla, ale taky je vzít. Jsem ráda, že mi naši dovolili odjet na několik let z Volterry. Bolelo mě vidět Aleca v náručí jiné. I když mě to bolelo, neplakala jsem. Slzy byly projevem slabých a to já nejsem.

Lehce jsem pobídla Trna, který přešel do cvalu. Dam jel těsně vedle mě. Nemluvili jsme, nepotřebovali jsme řeč, abychom si rozuměli. Trn pomalu přecházel do klusu, až zpomalil do kroku. Vrátili jsme se do stájí. Odstrojili jsme koně a pořádně je vyhřebelcovali. Dali jsme jim nějaké seno s vodou a vraceli jsme se domů. Přišli jsme francouzským oknem do obývacího pokoje. Po točitých schodech jsem vešla do patra a vrhla se ke dveřím, na kterých byla cedulka s mým jménem. Jakmile jsem ke dveřím došla, strhla jsem cedulku a zmačkala ji do malinké kuličky.

Můj pokoj byl nádherný. Přešla jsem k polici s knihami a nestačila se divit. Celá police byla plná mými oblíbenými tituly knih. Od pohádek až po okultismus. Z pokoje vedly troje dveře. Jedněmi jsem se dostala do obrovské šatny. Druhýma do koupelny. Poslední dveře byly stříbrné s černými růžemi. Lehce jsem je otevřela a dostala se na obrovskou terasu, která byla naprosto úžasná. Všude po zemi rostl zelený mech. V obrovských květináčích rostly sakury. Bylo zde taky jezírko, okolo kterého rostlo rákosí. V jezírku plavaly lekníny. Pod jednou sakurou byla lavička s výhledem na jezírko. Procházela jsem se ještě chvíli a objevila několik druhů orchidejí a dalších květin.

Vrátila jsem se zpět do pokoje a rovnou zalezla do koupelny. Napustila jsme si plnou vanu horké vody. Kápla jsem do ní několik kapek růžového oleje a malinovou pěnu. Nechala jsem látku šatů sklouznout po těle na zem. Nejdřív jsem do vody strčila palec, a až poté se do vody s chutí ponořila celá. Chuchvalce pěny zakrývaly celé moje tělo. Někdo zaklepal. Věděla jsem, že to bude někdo ze sourozenců, a tak jsem ho bez okolků pustila dovnitř. Byl to Dam. Poznala jsem ho podle vůně, ale taky podle kroků. Mel je má hodně melodické, skoro až taneční. Přišel ke mně a začal mi pomalu masírovat záda.

S chutí jsem se tomu poddala. Dam věděl přesně, kam položit prsty, aby uvolnil moje ztuhlé svaly. Odhrnul mi vlasy z krku a jemně přes něj přejel prsty. Slyšela jsem, jak otočil víčkem, a tak jsem se na něj otočila. V ruce držel lahvičku s růžovým olejem a trochu si nanesl na ruce. Naznačil mi, abych se otočila zpět. A začal mě znova masírovat.

„Dame, co potřebuješ?“

„Záchranu od dnešních nákupů.“

„Slibuju, že Mel domluvím, aby tě netahala proti tvé vůli na nákupy.“

„Děkuju ti, sestřičko.“

„Máš zač, bratříčku.“

Dam se naoko urazil a strčil mě na chvíli pod vodu. To mě naštvalo. Chytla jsem ho za košili a stáhla k sobě do vany. Když se vynořil zpod vody, začal kolem sebe prskat vodu. A tak začala vodní bitka. Všude byla voda a pěna. Asi po půl hodině bouřlivé bitvy Dam vylezl z vany. Oblečení, které se mu přilepilo těsně k tělu, zdůrazňovalo jeho svaly. Když kolem mě procházel, tak jsem ho plácla přes zadek. Damon se na mě otočil a zamrkal řasami. Vyprskla jsem smíchy a přikryla si rukou pusu. Dam udělal uraženého a odešel. Chvilku jsem špicovala uši, a pak jsem slyšela, jak Dam vyprskl smíchy. Natáhla jsem se pro osušku, ale nikde nebyla.

„Damone! Vrať mi tu osušku!“

Dam se ještě víc rozchechtal. Zhluboka jsem se nadechla. To chce klid. Vylezla jsem z vany a omotala se ručníkem, kterými sahal těsně pod zadek. Přešla jsem do šatny a vytáhla si nějaké šaty a boty. Stejně za chvíli pojedeme nakupovat. Vlasy jsem si pomocí svého daru stočila do jemných vlnek a poté se lehce nalíčila.

Zašla jsem do kuchyně a začala si něco kuchtit k jídlu. Jenom jsem o sebe trochu zavadila pánvičkami a Dam už tu slídil. Udělala jsem si míchaná vajíčka a Dam se začal podivně ochomýtat kolem mého talíře s jídlem.

„Ani na to nemysli!“

„Ale já mám hlad.“

„Tak si ho hlaď a říkej mu malej.“

„A neuvaříš mi něco?“

Nechápavě jsem zakroutila hlavou a hodila po něm suchej rohlík. Dam se zatvářil ublíženě, ale hned se do něj pustil. Já se posadila vedle něho a pustila se do vajíček. Po chvilce se sem přiřítila i Mel a vytáhla si z ledničky jogurt. Sedla si na linku a začala jíst. Jo, jeden z Meliných zlozvyků. I když v kuchyni máte bar se židlemi, Mel bude sedět na lince. Nikdy jsem jí za to nepeskovala jako mamka, ale dvakrát po chuti mi to taky nebylo.

„Mel, nemyslím, že bychom měli Dama tahat po obchodech. Víš, jak to nesnáší. Tak by si mohl jít ve městě po svých a potom by za námi občas zašel a odnesl tašky do auta. Co říkáš?“

„Máš pravdu. Jeho velikost mám v oku, takže oblečení mu můžu pořídit i tak.“

Dam mi začal děkovat pohledem, ale než jsem se nadála, tak zmizel můj talíř s jídlem. Teď už Damův talíř s jídlem. Nechápavě jsem nad jeho počínáním zakroutila hlavou a věnovala mu jeden výchovný pohlavek.

„Za co?“

„Za to, že jsi mi sebral jídlo.“

Sebrala jsem mu talíř a nabrala si poslední sousto. Ještě, než se chudák talíř dostal k Damovi, tam byla ještě celá půlka míchaných vajec. Talíř jsem hodila do myčky a odešla do garáže. Jakmile jsem vešla, málem jsem omdlela. Vedle sebe stály tři krásné stejné motorky a hned za tím stálo pět aut: Tesla Roadster, Subaru, Lamborghini, Ferrari a Porsche. Pane jo. Taťka ví, jak nás rozmazlovat. Pokoje přesně na míru a přesně podle našich požadavků, auta, motorky a dvě služebné, co nám sem budou dvakrát týdně chodit uklízet. Nejradši bych mu skočila kolem krku. Nadšeně jsem naskočila do Ferrari a čekala na sourozence. Mel dorazila společně s Damem. Oba dva vykulili oči, a pak se vrhli k autům. Mel si vybrala Lamborghini a Dam Subaru.

Vydali jsme se po příjezdové cestě směrem k nějakému většímu městu, což byl jedině Seattle. Zaparkovali jsme na parkovišti u obchodního centra. Nebylo to takovéto obchodní centrum, na které jsme byli zvyklí z nákupů v Miláně nebo v Římě. Vystoupili jsme všichni zároveň. Už takhle se několik lidí otočilo po našich autech, ale teď na nás všichni čučeli. Nikomu z nás to nevadilo. Byli jsme na pozornost zvyklí. Přeci jen jsme všichni následníci trůnů. Já jsem následník Ara, jelikož jsem nejstarší, Dam je nástupník táty a Mel je nástupcem Marcuse.

Mel mě odtáhla hned do prvního obchodu, kde jsme obě začaly lítat mezi regály s oblečením. Dam byl jistě na lovu. Společně jsme snad prolezly křížem krážem všechny obchody. Dam se za námi už několikrát zastavil a odnesl naše tašky do aut. Teď jsem s Mel seděla v jedné restauraci a jedly jsme nějaké italské speciality. Já jsem jedla špagety a Mel pizzu. Povídaly jsme si o dnešním večerním lovu.

„A jaké si vezmeš šaty, Ness?“

„Asi ty modré. A ty?“

„Nejspíš ty žluté.“

„A kam pojedeme?“

„No, sem rozhodně ne,“ odpověděl Dam, který se tu objevil.

„Proč?“

„Nemaj tu žádný slušný klub.“

„Takže Olympie.“

„V tom případě, bychom měli jet už domů, abychom se stihli připravit.“

Zavolala jsem na číšníka a zaplatila mu i s tučným dýškem. Pak jsme se vydali domů. Hned, jak jsme se vrátili, jsem zalezla do sprchy. Vlasy jsem si umyla čokoládovým šampónem a tělo skořicovým mýdlem. Zabalila jsem se do osušky a sedla si v koupelně před zrcadlo. Vlasy jsem si vyfénovala a stočila do přirozených vln. Ofinu jsem stáhla dozadu modrou sponou. Lehce jsem se nalíčila. Poté jsem se oblékla do tmavě modrých šatů, které zdůrazňovaly přesně to, co jsem potřebovala. Šaty mi sahaly do půli stehen. Oblékla jsem si černé kozačky a na ruku jsem si natáhla černé široké náramky. Ještě jsem se navoněla se mým oblíbeným parfémem od Avril Lavigne - Black Star.

Zrovna jsem scházela ze schodů, když se ke mně připojila Mel. Měla na sobě žluté šaty, které končily těsně pod zadečkem, odkrývaly celá záda a lehce dekolt. Měla boty na dvaceticentimetrových jehlách, které drželo pohromadě jen několik šňůrek. Musela jsem se nad tím usmát. Já a Mel nikdy nebudeme mýt stejný vkus, alespoň co se týče oblečení. Parfémy si totiž vybíráme stejné. Tudíž nebylo překvapením, že se navoněla taky Black Star.

Dam na nás už čekal. Měl na sobě černé kalhoty, černé tričko, které obepínalo jeho hruď a koženou bundu. Lehce voněl jeho oblíbenou Playboy vůní. Musela jsem se usmát.

„Abych od vás nemusel odhánět nápadníky, sestřičky.“

„A co teprve my? Vždyť na tebe budou stát holky frontu.“

„Nepřehánějte, moc vám to sluší.“

„Tobě taky.“

„Mně vždycky.“

Všichni jsme se začali smát. Společně jsme odešli od garáže, kde si každý vzal nějaké auto. Já si tentokrát vzala Tesla Roadster, Mel Porsche a Damon si vzal Ferrari. Všichni jsme jeli rychle. První jel Dam a pak já s Mel. Dam jel první z jednoho jediného důvodu, věděl totiž přesně, kde je onen klub, ve kterém dneska budeme lovit.

Obrázky postav

Renesmé Vitae Volturi - Ness

Damon Mortem Volturi - Dam

Melanie War Volturi - Mel

Autor: FailleDraco (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem tvoje dcera! - Prolog: