Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedobrovolně novorozená - 58. kapitola

firsthunt-ukázka


Nedobrovolně novorozená - 58. kapitolaTrochu se posuneme v čase, takže zapomeňte na to, jak je venku, a přesuňte se s Edwardem a Bellou do sluncem prozářeného dne ve Forks. :)
Přeji příjemné čtení. :))

58. kapitola – Moře

 

O 3 měsíce později…

 

Bella:

V rychlosti jsem si oblékla plavky a přehodila přes sebe obrovskou osušku. Zajímalo by mě, co měl v plánu tentokrát, ale nijak jsem nevzdorovala. Spíš naopak, nemohla jsem uvěřit, že se na to těším!

Jakmile jsem sešla ze schodů, Edwardova veškerá pozornost se přesunula ze zápasu, který předtím spolu s kluky sledoval, na mě.

„Připravená?“ zeptal se a už stál přede mnou. Na sobě měl jen šortky, takže jsem měla perfektní výhled na jeho svalnatou hruď. A to nebylo moc dobře. Donutila jsem se odtrhnout pohled a dívat se mu do obličeje, ale když jsem viděla, jak se zaujetím propaluje osušku, musela jsem se usmát.

„Pokud nepotřebuju nic jiného,“ řekla jsem potichu a upoutala si tak jeho pozornost. Věnoval mi ospravedlňující úsměv a už mě vláčel ke vchodu. Po cestě ještě sebral z opěradla svůj ručník, který tam měl nachystaný, a už jsme byli venku.

Okamžitě jsme oba zářili, jak na nás dopadaly sluneční paprsky. Dneska bylo venku obzvlášť krásně, i když byl teprve konec jara. Všechno to dělalo slunce, které vylezlo z pod mraků opravdu jen málokdy. Vdechla jsem do sebe co nejvíc vzduchu, nechala se omámit vůní lesa, a pak už se jen nechala vést.

 

Neběželi jsme dlouho, nebo jsem to moc nevnímala. Nebrali jsme si ani boty, takže jsem celou svou pozornost upírala na mech a trávu, po které jsem běžela. A taky na zářícího Edwarda, když se mezi větvemi stromů náhodou udělalo kousek místa pro slunce. Brzo jsem ucítila slanou vodu a mé nohy se automaticky rozběhly rychleji.

Když jsme se vynořili z lesa, zůstala jsem užasle stát. Chvíli jsem se mlčky rozhlížela po okolní krajině, která se rozprostírala všude kolem. Široké moře se v dáli slévalo s nebem, jeho vlny se rozbíjely o útesy v okolí. Udělala jsem pár kroků vpřed, abych se dostala na kraj útesu, a mohla se podívat dolů. Mohla jsem jen tipovat, že jsme stáli na tom nejvyšším. Ani bych se tomu nedivila.

Došla jsem až na kraj, Edwarda nechajíc za zády, a upřela zrak na vlny pode mnou. Chvíli jsem pozorovala, jak naráží o kameny a mění svůj tvar a snažila se zahlédnout kousek z toho, co se ukrývalo pod nimi. Moc štěstí jsem neměla – navzdory krásnému počasí foukal poměrně silný a studený vítr a tak sotva, co se jedna vlna ztratila, nahradila ji další. Rozhodla jsem toho ale využít a zavřela oči. Tvář jsem nastavila přímo proti větru a nechala se jím ovívat. Cítila jsem, jak si hraje s mými vlasy a cuchá je…

Edwardovy ruce se mi omotaly kolem pasu, a tak jsem se otočila.

„Je tu nádherně,“ zašeptala jsem a dívala se mu přímo do karamelových očí. Ta bezprostřední blízkost mě k němu neuvěřitelně lákala, stejně jako jeho ke mně. Jednou rukou mi odhrnul z tváře vlasy, které mi tam neústupně nastavoval vítr, a pomalu přitiskl rty na ty mé.

V tom okamžiku mi začala neuvěřitelně překážet ta osuška, co jsem ji ještě stále držela kolem těla, a tak jsem ji pustila. Nepřemýšlela jsem nad tím, kam spadne, a už se plně věnovala Edwardovým rtům. Zapletla jsem prsty do jeho vlasů a užívala si něžnost toho polibku.

Ani jsem nepostřehla okamžik, kdy se stal z něžného polibku vášnivý. Proplétali jsme své jazyky a ještě víc se k sobě přiblížili. Cítila jsem, jak se dotýkám jeho těla, a neuvěřitelně si tu blízkost užívala.

Přesto jsem musela rty odtrhnout a snažila se upokojit přerývané dýchání, stejně jako on. Letmo mě políbil na nos a opřel čelo o to mé.

„Takže - co je v plánu? Budeme skákat?“ zeptala jsem se a hlas se mi zadrhával. Stále jsem se nevymanila z jeho těsné blízkosti a popravdě o to ani nestála.

„Ty neprotestuješ?“ ptal se potěšeně. On sám už se tomu nedivil, ale bavilo ho mě škádlit.

„Měla bych snad?“ přidala jsem se naoko vážně. Prokoukl mě mrknutím oka, když se začal smát.

„Možná maličko,“ řekl s ďábelským podtónem. V rychlosti se mi ztratil z blízkosti a pověsil moji osušku, válející se ještě před chvílí na zemi, na větev nedalekého stromu vedle svého ručníku.

„Už jsi někdy skákala přemet?“ zeptal se s jiskřičkami v očích, když už byl zase u mě. S vytřeštěnýma očima jsem si jej nedůvěřivě prohlížela.

„Ne. Ale nechceš to po mně, že ne?“ Nevěřila jsem ale, že bych se tomu vyhnula, jestliže to měl v plánu.

„Tak to ho skočíme spolu a já tě budu držet za ruku. Je to sice nebezpečnější,“ protáhl to slovo a děsně se při tom bavil, „ale stát se ti i tak nic nemůže.“

To tvrdil on. Mně už se v hlavě tvořily hrůzné obrazy, jak ho v letu pomlátím.

„A nemůžeš si ho skočit sám? Já bych si skočila volným pádem a…“ Přitiskl se na mé rty a lehce mě políbil, čímž mě dokonale umlčel.

„Neboj se, nebude to tak strašné,“ přesvědčoval mě. „Představ si, že chceš udělat kotoul, a zbytek už půjde sám.“ Mrkl na mě a otočil se i se mnou směrem k otevřenému moři.

„Máš mě na svědomí,“ zamumlala jsem ještě a raději přestala protestovat, stejně bych to nevyhrála. S rozjasněnou tváří mi kývl na souhlas a vlekl mě pár kroků dozadu. Zhluboka jsem se nadechla a nemohla uvěřit, co za šílenost to dělám. Vůbec jsem poslední dobou dělala věci, které by mě ještě před rokem ani ve snu nenapadly. A nejhorší na tom všem bylo, že i přes mé protesty se mi to nakonec pokaždé líbilo…

Na jeho tiché odpočítávání jsme se rozběhli a synchronizovaně se odrazili od kraje. Nepouštěl mou ruku, a tak jsem se pokusila o kotoul. Otočili jsme se zároveň, a zatímco z jeho pohybů by nešla vyčíst jediná chyba, já se vedle něj tak trochu plácala. Přesto to bylo něco nového a zase mě to dostalo. Nebylo to těžké, obzvlášť když jeho přítomnost mírně korigovala mé pohyby. A tak když jsem padala hlavou dolů, otočila jsem se na něj a usmála se. On se na mě díval taky, kdoví jak dlouho. Těsně před hladinou rozpojil naše ruce a spojil je nad hlavou, aby mohl skočit šipku. Zopakovala jsem ten pohyb a pronikla skrz hladinu do mořského světa.

Po chvilce tmy jsem se odhodlala otevřít oči, štvalo mě být slepá. Opatrně jsem je otevřela a první, co jsem spatřila, byl Edwardův obličej, který nemohl dávat smích najevo tak hlasitě, jak by určitě chtěl. Hned na to se ztratil z mé bezprostřední blízkosti, takže jsem na něj nestihla ani vypláznout jazyk, čehož bych nejspíš později litovala. Plavala jsem za ním a nevšímala si moc podmořského světa. Vystřelil neuvěřitelnou rychlostí vpřed, a tak jsem to brala jako závod a okamžitě ho následovala.

S přibývající vzdáleností, kterou jsme uplavali, se moře kolem nás začalo měnit. Z nezáživného zeleného kapradí se prostor kolem nás změnil v něco pohádkového. Barevné rybky se před námi sice pokoušely zdrhnout, nebylo jim to ale moc platné, když jsme byli rychlejší. Proplouvali jsme přímo mezi nimi a já nevěděla, na kterou stranu se otočit dřív. Různorodé korály a rostlinky zdobily mořské dno a poskytovaly útočiště drobným tvorům. A já se snažila vidět co nejvíc a všechno si zapamatovat…

Zprvu mi přišlo zvláštní, nemuset dýchat pod vodou, ale brzo jsem si zvykla a úplně na to zapomněla. Prozkoumávala jsem pohyby desítek živočichů, každý měl své kouzlo. Byla jsem tím fascinovaná, nikdy jsem nic takového neviděla.

Zrovna jsem sledovala ústřici, jak vylezla z ulity a přemisťovala se po dně moře, když mě z mého soustředění vytrhl Edward. Vzal mě za ruku a plaval se mnou na hladinu. Když se naše hlavy vynořily, zůstala jsem zaskočeně zírat. Nikde, ani v dáli, nebylo vidět nic víc než moře.

„Doufám, že znáš cestu zpátky, protože já nemám nejmenší ponětí,“ šeptala jsem ohromeně. Otočila jsem se k němu a ihned mě opustily veškeré obavy, když byl úplně klidný.

„Právě jsem ti chtěl navrhnout, abychom se vrátili.“ Otočila jsem hlavu na stranu a prohlédla si pozici slunce. Nemohla jsem se přestat divit nad tím, jak bylo nízko. S mírnými rozpaky jsem se na něj otočila zpátky.

„Asi bychom měli, že?“ Nevypadal, že by mu to vadilo, jen se bavil pohledem na mě.

„Dáme si závod?“ ptal se s nadšením a mně bylo hned jasné, z čeho pramení.

„Když neznám směr?“ řekla jsem a ani nestihla nabrat nový vzduch, protože mě mezitím stáhl pod vodu. Ohnala jsem se po něm, ale to už byl o kus dál. Nemohla jsem dopustit, aby mu to jen tak prošlo, a tak jsem se za ním vydala plná rozhodnutí, že mu tu cestu zpět pekelně ztížím…

 

„To už jsme tady? Vždyť jsme byli tak daleko,“ žasla jsem nad naším brzkým návratem. Klidně bych byla ponořená pod vodou ještě dvakrát tak dlouho. Vlastně jsme ani moc neplavali, spíš jsme se neustále přetáčeli, nořili do hloubky, strkali se… Ani jeden z nás si nechtěl nechat cokoliv líbit bez toho, aniž by to tomu druhému neoplatil.

Vylezli jsme z vody na břeh a šli se schovat do tichého lesa. Nenacházeli jsme se sice na stejném místě, ze kterého jsme skákali, ale v dálce jsem ten útes viděla. Kdybychom běželi, byli bychom tam za pár vteřin.

„Zase tak daleko ne, to se ti jen zdálo,“ dělal si ze mě srandu. Hodila jsem na něj škleb, čímž jsem si ale moc nepomohla, protože se začal smát. Položil mi ruku kolem ramen a políbil mě na tvář.

„Miluju tě, víš to?“ řekl poté, co si mě bez upozornění vyhoupl do náruče.

„Taky tě miluju,“ přiznala jsem pod vlivem hloubky jeho očí. „Ale někdy mě nehorázně štveš. Však počkej, já ti to všechno jednou vrátím,“ nezapomněla jsem mu pohrozit a prstem mu významně mávala před obličejem, když jsem se vzpamatovala z jeho omámení.

„Je mi to jasné,“ odpověděl vesele, moji výhružku nebral vůbec vážně. Však já mu jednou ukážu…

 

Už jsme byli téměř doma, když Edward z ničeho nic zastavil. Na tváři měl strnulý výraz, a to se mi vůbec nelíbilo.

„Co se děje?“ zeptala jsem se a sledovala, jak mu z hrudi vyšlo tiché zavrčení. „Edwarde?“ oslovila jsem jej a přiložila mu ruku na tvář. Vrčení ustalo a on se podíval s tvrdou maskou v obličeji na mě. I přes ni jsem ale poznala nejistotu, zlost, a možná i trochu strach.

„Emmett si myslí, že bys mohla zkusit něco nového,“ procedil skrz zuby a vydal se nekompromisním, svižným krokem k domu.

Nechápala jsem jeho reakci, to oni mě s Alicí pokaždé kopali k těžším a těžším zkouškám, i když jsem kolikrát protestovala a necítila se na to. Ne, že bych z těch jejich nápadů byla nadšená, ale to já bych tu měla protestovat. A přitom jsem ani nevěděla, o co se jedná.

„Co?“ zeptala jsem se opatrně, ale když nereagoval, zastavila jsem. „Edwarde, co?“ řekla jsem ráznějším hlasem. Chvíli trvalo, než se ke mně s povzdechem otočil. Upřeně se mi zadíval do očí, aby z nich mohl vyčíst každou moji reakci. Vždycky mě prozradily…

„Troška krve,“ odpověděl mi téměř neslyšně a já zkameněla. Nasucho jsem polkla a snažila se ignorovat jed v ústech, co se mi při tom slově začal automaticky tvořit.

„Bells, je to stupidní nápad. I nám dělá krev problémy. Pojď,“ pobídl mě a vyrazil se mnou k domu.

Krev byla hodně špatný nápad, ale v jednom jsem musela dát Emmovi za pravdu. Možná bych měla udělat ten krok, co dělil naše pokusy od reality.

Moc dobře jsem si pamatovala ten okamžik, kdy přišel Edward domů a měl na sobě tričko se zaschlou krví. Bezpochyby na něm ta krev byla dlouho a byla to jen titěrná kapka, přesto jsem po něm okamžitě vystartovala. Nic mi předtím neřekl, a tak jsem to nemohla tušit. Těžko říct, jestli bych mu neublížila, kdyby nebyl domluvený s Jazzem a nezklidnili mě dřív, než jsem mohla stihnout cokoliv udělat…

Od té doby jsem se i to naučila zvládat. A poslední dobou mi to docela šlo. Ale samotná krev byla něco jiného a pro mě naprosto nepředstavitelného.

Krev byla opravdu hodně špatný nápad…

 

 

Další kapitola

Shrnutí

Předchozí kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nedobrovolně novorozená - 58. kapitola:

 1 2   Další »
17. Inoma
11.03.2012 [13:43]

InomaLíbí se mi, jak jim vynahrazuješ ty společné chvilky po tom všem, co si už prožili Emoticon Plavání bylo krásný - jen ty z tak obyčejné věci dokážeš udělat luxusní zážitek Emoticon Emoticon
A opět musím hodně chválit za to, jak se pořád držíš toho, že je novorozená Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Já vím, že to je u mě skoro ohraný, ale pochop, že jsem ještě nečetla žádnou povídku, kde by se autor takhle mazlil s tématem a dokázal ho rozepsat na šedesát kapitol. To je prostě neuvěřitelné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
No a ten test na závěr? Věřím tomu, že Bellu ostatní zadrží, kdyby chtěla udělat něco, čeho by později litovala. Btw. ona vystartovala po Edovi? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.02.2012 [11:29]

kajka007Ty tvoje konce, co? Emoticon Krev byla špatný nápad... Já myslím, že ne, jen to možná měl Emm s někým, ehm, prokonzultovat, než ji přinesl do domu plného upírů. Ale na druhou stranu... Koho to překvapuje, že? Emoticon Začátek kapitoly byl zase krásný, v tom podmořském světě to bylo tak dokonalé... Ta představa mě úplně pohltila, že jsem ani nechtěla věřit, že už se vynořili... Asi stejně jako Bells. Do tvých postav se dokážu jednoduše úžasně vžít, povídka se mi tak čte úplně sama! Emoticon Emoticon Emoticon

26.02.2012 [12:42]

leacullenfunbola to suprová kapitola, spoločné zážitky Edwarda a Belly sa mi strašne páčia - je to jednoducho ten čas šťastia a pohody, ktorý si spolu užívajú po tých útrapách... páči sa mi, že im venuješ dostatočný priestor aj v ich bežnom živote, no nebežným spôsobom - málokto z nás by si mohol bez problémov preplávať polku oceánu Emoticon
no len s tou krvou to bude ešte zaujímavé...

teším sa na pokračko... Emoticon Emoticon Emoticon

14. Domik
24.02.2012 [20:51]

Domikmoc se těším na další díl!

24.02.2012 [13:28]

janulkawooow!!! Emoticon Emoticon

12. kamčí
23.02.2012 [20:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Lucka
23.02.2012 [20:10]

skvělá kapitola. Jé jak já se rozplývala nad tím podpořským světem. Emoticon Moc se těším na pokráčko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.02.2012 [18:38]

Barbarelaúžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.02.2012 [16:26]

AnnieJaneV Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Methy
23.02.2012 [14:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!